pondělí 26. března 2018

Chceme zdravé a funkční tělo!

Minulý týden jsem byla v Praze na focení do časopisu Dieta (ano, v květnu nebo v červnu vykoupím všechny trafiky v okrese a zarámuju tu dvojstránku všem babičkám i kamarádům!!! :D) a součástí byl i rozhovor. Milá paní redaktorka se mě ptala na mou sportovní a hubnoucí minulost, na to, jestli jsem sportovala už v dětství a jak jsem vlastně dokázala po porodu zhubnout těch proklatých 30+ kilo. Jedna z otázek byla přímo na jídelníček na míru. "Nechala jste si od někoho pomoct? Poradit? Zaplatila jste někdy někomu za jídelníček na míru?" Nenene. "A proč?" Protože tahle cesta mi prostě nedává smysl. Je to samozřejmě jenom můj názor a je mi jasné, že se mnou spousta lidí nebude souhlasit, ale ráda bych vám k tomu dneska něco málo napsala.

Nikdy jsem nepočítala kalorie, neřešila tabulky, makroživiny, ani nepoužívala aplikace, abych zjistila kolik zrnek rýže a kolik gramů kuřecího na vodě můžu sníst. Chtěla jsem si totiž sama přijít na to, co mi sedí, co je správně a co na moje tělo platí. A troufám si říct, že se mi to povedlo i bez zbytečně vyhozených peněz, rozhozenýho metabolismu (kterej po většině diet prostě přijde, ať chceš nebo ne) a hlavně bez stresu. Jsem totiž ten typ člověka, kterej nemůže mít nic nalajnovaný ani naplánováný, protože pak se mi do toho o to víc nechce (rebel nebo trdlo? :D). Tohle všechno, včetně toho, že jsem jako dítě neudělala ani kotrmelec a propadala z tělocviku, už o mně ale víte, pokud si sem občas chodíte počíst :-)

Ono prostě nestačí, když vám někdo pošle deset listů papíru s rozpisem toho, co máte snídat, kdy svačit a kolik gramů vloček si navážit. Samozřejmě je spousta výjimek a v žádném případě nechci shazovat práci nutričních, protože když je člověk nemocný a nebo má opravdu morbidní nadváhu, měl by se svěřit do rukou odborníka a tyhlety moje rozumy mu budou k ničemu. Bavím se o těch přebytečných kilech, která se vás drží, i když jste vyzkoušeli stopadesát diet (od Mačingové po Kořínkovou), i když jste vysolili tisíce za návody od internetových "profíků", i když dřete a cvičíte. Prostě to nejde, ani za nic. A tady přichází na scénu moje teorie. Nastavte si TO SVOJE. Pozorujte svoje tělo, koumejte, co mu sedí a na čem si nejlíp frčí. Vyřaďte na jeden měsíc všechny zpracovaný potraviny a jezte pestře, nevynechávejte z jídelníčku sacharidy, protože je to zrovna in a nejezte dvakrát denně jen proto, že tak zhubla vaše kámoška. Nehledě na to, že po všech zázračných dietách přijde jojo efekt a v horším případě se v tom kolotoči roztočíte tak, že skončíte s poruchou příjmu potravy.


Jste to vy! Vaše tělo. Nic víc nemáte a už nikdy ani mít nebudete. Začněte myslet na něj a ne na to, jak budete vypadat v plavkách. Myslete na to, jak bude zdravý a bude vám sloužit, ne na to, že potřebujete za měsíc zhubnout tři kila, protože jdete na ples. Myslete na to, jak nechutný tréninky zvládnete, když mu dodáte to nejlepší palivo. Myslete na sebe = myslete na svoje tělo a zkuste ho poslouchat.

Já jím úplně normálně, to už taky všichni víte. Jím tak akorát tuků, soustředím se, abych měla dost bílkovin a v žádným případě se nehroutím ze sacharidů, protože i ty tělo potřebuje. A potřebuje je klidně i na večeři, protože je mu fakt úplně jedno, kolik je hodin! Je to o rovnováze (já vím, já vím, klišéčko) a proto si můžu dát na rodinné oslavě kus dortu a babiččiny chlebíčky. Protože pak prostě jedu dál na svojí zdravé=rozumné vlně. Můžu si dát s kamarádama Plzeň a tatarák, protože prostě proč ne? Svět se z jednoho nezdravýho jídla nezboří, stejně tak, jako ho neuzdravíte týdenním jezením salátů.

Neberte to jako trest, nepovažujte tu změnu za nutný zlo, který nebude trvat věčně. Berte to tak, že chcete, aby to trvalo věčně. Že se chcete naučit jak na to, aby se tohle všechno přirozeně prolnulo do každého vašeho dne a aby vám připadalo normální si dát na večeři zdravou pomazánku z tuňáka, tvarohu a vajec a k tomu hromadu zeleniny (jak tohle někdo může považovat za nedobrý? :D) a naopak jste si klepali na čelo, když si někdo vesele večeří řízek a zají ho Milkou. Nastavte si to v hlavě, zkoušejte to každej den, s každým jídlem, s každým nákupem. Zkuste to vydržet pár týdnů - bude to těžký, budete se trápit, asi budete protivní, co si budem. Ale pak? Až se tělo a hlava (ta hlavně!!!) přeučí, nebudete chtít jinak, protože budete mít tuny energie na rozdávání, víc síly na sport, nebudete nemocní, náladoví, budete prostě a jednoduše šťastní. Protože vaše tělo bude. A co je víc?

Jednou za čas dělám na své tréninkové stránce takovou mini školku, která se točí právě kolem tohoto. Na měsíc holkám vyhážu z jídelníčku všechny nesmysly, sepíšu jim tréninky, doporučím co vařit a jak nakupovat. A ještě nikdy se mi nestalo, že by mi po měsíci někdo napsal: "Tyvole Aneto dík, zhubla jsem, dostanu se do džín ze střední, ale měsíc byl dost, vracím se k čipsům. Díky čau!"
Právě naopak. Každej, kdo mi takhle "prošel" rukama se přepnul a jede si dál na téhle vlně. Jasně, jsou tam přešlapy a pochyby, ale ty má každej a ve všem, tak přnení třeba něco vzdávat při prvním neúspěchu. To bychom daleko nedošli :-)




Vemte rozum do hrsti a vrhněte se na to, protože nic víc pro sebe udělat nemůžete.

A.

PS: A dejte mi vědět, jestli byste chtěli víc článků o tom, co a jak jím. Na instagramu se snažím přidávat jídla během dne alespoň do stories, ale mohla bych to případně občas hodit i do článku :-)
SHARE:

5 komentářů

  1. Ja rikam jen AMEN a vice takovych jako jsi ty Anet:*

    OdpovědětVymazat
  2. Přesně mi to sedlo do stavu v jakém se nacházím :o)) Já jsem rozhodně pro více takových článků. Skvěle napsaný , díky Petra

    OdpovědětVymazat
  3. Konečně někdo, kdo nejede v tadytěch paleo, vegan,bezlepku, bezlaktózy atd. kravinách, ale má na stravu zdravý a normální pohled... Díky za takový přístup :) A rozhodně jsem pro, abys psala články o tom, jak jíš ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Ano. Musim jenom souhlasit. Ja mela za senou dost pestrou minulost ohledne chronickeho pocitani, x online koucinku od holek co jedou iifym a vysledek. Tocila jsem se porad v ZP. Chodila jsem cvicot do posilovny az jsem si vse zhnusila a rok se ve vsem placala. A ted muzu roct ze mesic to delam jak chci ja! Cvicim to co me bavi a chci cvicit! A vysledek mam za sebou uzasny mesic. Kdy jsem ZP dala do kose. Zrovna vcera jsem to shrnula ve svem clanlu na blogu. :) Kdyby mi nekdo rekl, ze to je tak snadne. Neverila bych mu. �� Nicolie (www.densnicolie.cz).

    OdpovědětVymazat
  5. Anet, souhlasím s Tebou do puntíku. Svoboda v jídle, intuitivní a čisté stravování je základ. K té svobodě v jídle vede pro mnohé však velmi těžká cesta. Přes různé extrémní směry, PPP, IFFYM, keto atd. Mně strašně moc teď pomohlo to Whole30. Mentálně. Neměla jsem předtím sice žádné extrémní excesy, ale díky tomu programu mi došlo spoustu věcí a svůj vztah k jídlu jsem dost přehodnotila. A cesta skutečně vede přes lásku ke zdravému, čistému jídlu. Když ho miluješ, máš vyhráno. Já to naprosto zbožňuju. Stejně tak miluju sport, všechno co dělám...kolo, posilování, plavání, jógu. Člověk by měl skutečně najít tu motivaci sám v sobě, nehledat ji u někoho, nedělat něco kvůli někomu/něčemu...musí to být vnitřní oheň, co to všechno zažehne. Je to pak krása a dostaví se obrovská radost ze života

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše komentáře! :-)

© RUN HEART. All rights reserved.
Blogger Templates by pipdig