úterý 9. ledna 2018

Faily roku 2017!

Po minulém článku, který byl plný lásky, srdíček a duhy, se dnes vrátíme zpátky do reality a podíváme se na to, co jsem v minulém roce pokazila v oblasti jídla a sportu, co se mi nepovedlo a čím bych se fakt neměla chlubit. Začneme hned pěkně zostra...


1. CROSSFIT

S crossfitem jsem měla hned od začátku takovej komplikovanej vztah. Hrozně se mi líbila jeho všestrannost. Vzpírání, kondice, technika - to by se všechno asi dalo nějak zvládnout. I když jsem u vzpírání byla vždycky největší lempl a nebyla jsem schopná si ty svoje dlouhý hnáty zkoordinovat a ukočírovat tak, aby to fungovalo, snažila jsem se. A hlavně mě to s osou bavilo.
Ale gymnastika? Katastrofa. Moje noční můra už od zakládky. Neudělala jsem nikdy ani kotrmelec a tady se po mně na tréninku chtěly parádičky jako kliky ve stojce? Kill me now! A hrazda? Kapitola sama pro sebe. Prostě jedna velká hrůza. Snažila jsem se, makala jsem a fakt jsem věřila tomu, že se budu posouvat. Ruce roztrhaný do krve, slzy v očích, když se na tabuli objevily HSPU a bylo to spíš čím dál horší než lepší.
Všude se pořád píše a říká, že musíte dělat věci, který nemáte rádi a který vám nejdou, abyste se posunuli dál. A s tím souhlasím. Taky si ale myslím, že existuje hranice, za kterou by člověk jít neměl. Když vás něco stresuje, shazuje a děsí vás myšlenka, že byste to měli dělat, je podle mě na čase couvnout a uznat, že některý věci prostě nejsou pro vás. Obdivuju všechny, kdo crossfit dělají, protože abyste v tomhle sportu byli dobří, musíte umět fakt všechno. Běhat, vzpírat, shybovat, vypnout hlavu a jet. A já umím asi jen to poslední.
Nevadily mi nechutný tréninky plný angličáků a thrusterů, ale pokaždé jsem se modlila, ať se tam proboha neobjeví milion T2B nebo shybů, a nebo těch proklatých stojek. Došlo to až tak daleko, že mi bylo zle od žaludku před každým tréninkem a říkala jsem si, že zase budu nejhorší, že to nedám, že se vůbec nezlepšuju a že jsem prostě nejvíc marnej člověk na celým světě. A v tu chvíli jsem se na to vyprdla, vrátila se ke svýmu milovanýmu běhání a domácím tréninkům s vlastní vahou, případně základním vybavením. A svět byl zase krásnej. Připustila jsem sama sobě, že atlet ze mě prostě nikdy nebude a bylo to. Neříkám, že jsem třeba v běhu nějak extra dobrá nebo že házení s kettlebellem doma v obýváku bych mohla dělat závodně (to zní jako disciplína! :D), ale jsem takhle spokojená. Výzvy jsou fajn, ale jejich plnění nesmí být na úkor zdravýho rozumu a radosti ze sportu...

2. STRETCHING

Káže vodu, pije víno. Káže všem (od blogu, přes kamarády až po holky na trénincích), ať se protahujou, ať to neflákají, protože tělo jim to jednou vrátí. A sama doběhne domů a jediný, na co je zralá, je sprcha, velká večeře a kniha.
Pořád dokola si říkám, že se v tomhle zlepším a pořád dokola na to prdím. Snažím se alespoň párkrát týdně zařazovat do tréninkovýho plánu jógu, ale taky to není žádná sláva. Chce to pravidelnost a systém. A tyhle dvě věci zatím nemám asi v ničem, natož tak v protahování. Zkusím se polepšit...Protože tělo mi to už začíná pomalu vracet teď. Pohnutý žebra, občas bolavá achillovka, rameno, zatejpovaný kolena - velký zranění sice v roce 2017 nebylo žádný, ale potýkala jsem se s bolestí častěji než bych chtěla.

3. ŠVIHADLO

Je to rok, co jsem si slíbila, že tam budu sázet dvojskoky jak drak. A sázím? No nesázím! Protože to zkouším tři minuty, nejde mi to, přijde samonáser a já si radši odskáču nějaký intervaly, který mě zničí, zpotím se a jsem spokojená. Tak třeba 2018 bude můj rok. A třeba taky ne :D

4. TRÉNINKY NA DOVOLENÉ

Vždycky, když letíme na dovolenou nebo jedeme na chalupu, beru s sebou běžecký boty. Když neletíme a máme místo v autě, táhnu i kettlebelly (chlapi jsou vždycky moc rádi, když mi je musí vynášet z auta na kopec do chalupy :D), případně TRX. Málokdy ale tyhle věci využiju tak, jak si plánuju.
Ve Španělsku jsem šla běhat asi třikrát, protože se to fakt nedalo. Po pěti minutách ze mě teklo jak na maratonu (a to se většinou nijak extra nepotím) a to vlhko mě zabíjelo. Na chalupě jsem si radši sedla k ohni s pivem a špekáčkem, než abych si šla zaswingovat a odhopsat sto anglánů. A to je škoda. Buď se s tím smířím, přestanu s sebou ty věci tahat a uznám, že jsem lenoch a nebo to zlepším. Asi to vyhraje první možnost.

5. SYSTÉM V BĚHÁNÍ

Pondělky budou ve znamení intervalů, úterky a čtvrtky pětka v tempu, středa intervaly, víkendy dlouhý běhy. Jojo jasně. Pořídím si sešitek, všechno si to tam napíšu, odliším barvičkama, nalepím motivační nálepky...a pak se na to vyprdnu.
Běžím tak, jak se mi zrovna chce, intervaly zadrbávám, protože bolí a někdy nejdu třeba celej týden vůbec. Možná právě proto, že se nechystám na žádnej závod a nikdo mi nepřikazuje, jak a kdy běhat, mě to pořád tolik baví. A možná, kdybych ten systém dodržovala, tak bych dala tu proklatou desítku za čtyřicet minut! Ale možná ne :-)

6. WHOLE30

Co k tomu dodat? Všechno už bylo řečeno v článku. Potvrdilo se mi, že stačí jen myslet hlavou a nepotřebuju žádný vyživový směry k tomu, aby mi bylo dobře. Těch 20 dní mě strašně rozhodilo a už nechci nikdy nic podobnýho zažít.

7. TRENÉR DO DOMU

Nápad to byl skvělej, rozjezd byl víc než úspěšnej, ale nakonec to celý nějak ztroskotalo. Pořád vám sem píšu, jak skvěle frčí skupinovky, jak moc to holky baví a že jsme skvělá parta. Skoro by se zdálo, že se to moje "pidipodnikání" obejde bez problémů a pořád je všechno růžový. Není. Třeba tenhle projekt se úplně sesypal, ale aspoň jsem se něco přiučila a příště to třeba udělám jinak :-)

Není toho málo, že? A kdybych se pořádně zamyslela, určitě bych ještě na něco přišla. Co vy? Jakej byl váš největší fail v uplynulém roce? Nenechte mě v tom samotnou :-)

A.
SHARE:

Žádné komentáře

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře! :-)

© RUN HEART. All rights reserved.
Blogger Templates by pipdig