úterý 12. prosince 2017

WHOLE 30 - o tom, jak jsem to nezvládla!

Když si čtu nadpis posledního článku, musím se sama sobě tak trochu smát. Ve středu jsem sepsala elaborát o tom, jak je W30 skvělej program, jak moc mi vyhovuje a že se vlastně ani moc netrápím. Skoro nic mi nechybělo, neměla jsem chutě, líp se mi spalo, frčela jsem na vlně nekonečné energie a parádně se mi běhalo. A potom se to celé pokazilo, paradoxně právě při běhání. Vydržela jsem tedy 17 dní a ve čtvrtek večer se mi to tak nějak sesypalo pod rukama. Dlužím vám vysvětlení, takže se na to vrhneme. Vy, co mě sledujete na instagramu, už určitě víte, co se dělo, ale blog si taky zaslouží takové menší shrnutí.


Ve čtvrtek jsem si dala k večeři tatarák z lososa a potom šla běhat. Otázkou zůstává, jestli to, co se dělo při běhání a po něm, byl důsledek ryby nebo W30, ale podle toho, co jsem vyčetla a co mi psali ostatní lidé na instagramu, za to asi chudák losos nemůže. Nicméně popořadě.

Vyběhla jsem na svou klasickou večerní desítku, bylo mi fajn a běželo se mi dobře. Zhruba někdy kolem šestého kilometru mi ale začalo být zle, fakt hodně zle. Od žaludku, bolelo mě břicho, cítila jsem šílenej tlak vzadu v hlavě, jakoby mi něco tlačilo od krční páteře dozadu do hlavy. Pomalu mi začaly otékat oči a poprvé v životě jsem si říkala, že asi zavolám L., ať pro mě přijede a odveze mě domů. Zastavila jsem a zkoušela to po chvíli znovu rozběhnout, ale bylo mi čím dál hůř, začaly mě šíleně bolet ledviny a to mě teda vyděsilo úplně nejvíc. S ledvinama jsem měla veliký problémy někdy v 16 letech. Neustálé záněty ledvin, močového měchýře, kontroly na urologii, nikdo nemohl přijít na to, co mi je a i když se problémy postupně vytrácely, od té doby si ledviny hlídám a mám z nich strach. Navíc máme v rodině rakovinu právě ledvin a močového ústrojí. Jakmile jsem tedy ucítila tu známou bolest, zastavila jsem a domů jakž takž došla.
Doma jsem zvracela, cítila křeče v břiše, tlak v hlavě, bolest v ledvinách, opuchlé oči. Jakože fakt mě to vyděsilo. Nejsem žádná máčka a myslím si, že mám celkem (až nezdravě) posunutej práh bolesti. Běhala jsem se zánětem achillovky a cvičila se skoro vyhozeným ramenem. Během tréninků doma se mi chce často zvracet a brečet a přesto je dojedu. Na krev. Ale tohle bylo jiný, jakoby mi tělo říkalo, že má dost a to ve všech směrech. Další den ráno to bylo lepší, ale ledviny a močák jsem cítila pořád. Napuchlá jsem taky byla pořád. A tak jsem zasedla k internetu a začala pátrat. To, co jsem našla a to, co mi napsali mí sledující na instagramu, mě přesvědčilo k finálnímu rozhodnutí. Je načase přestat být hrdá a ukončit W30. I když jsem zklamala sama sebe a vás, kteří jste se (podle toho, co jste mi psali) rozhodli to zkusit taky, když jsem program tak moc chválila. Mrzelo mě to, nerada se vzdávám a většinou zvládnu to, co si umanu. Kromě kotoulu vzad a kliků ve stojce :D Ale tentokrát jsem to prostě takhle cítila. Ano, možná to všechno byla reakce na zkaženou rybu, ale ledviny? Oteklej obličej a ruce? Já nevím. A nechtěla jsem čekat na nějaký horší znamení, že W30 prostě mýmu tělu nesedí.

Co jsem tedy mimojiné našla/zjistila negativního o W30?
Většinu těchto informací jsem vytáhla z konverzace se slečnou, která studuje klinickou nutriční medicínu a sledovala tu mou W30 cestu. Po tom, co jsem zveřejnila, že končím, jsme si psaly a tak nějak se mi snažila vysvětlit, co se vlastně s mým tělem pravděpodobně dělo.


U lidí, kteří mají ledviny vývojově oslabeným orgánem, je konzlutace s lékařem nebo aspoň biochemka na místě! "Ledviny nestíhají čistit nadměrný přísun bílkovin!"

Vysokoproteinová dieta je vědecky neobhajitelná. Podobně jako Atkinson.

Vůbec první pokusy se zkrouhnutím cukru se testovaly na lidech s konkrétní diagnózou (autismus, adhd, epilepsie...), kde bylo nutné eliminovat sacharidy ze stravy v kontextu nějakých neurologických změn mozku, ale to bylo ještě v dobách, kdy se věřilo, že tuk je smrtelná zbraň lidstva, takže logicky nejlíp vycházely bílkoviny.

Dnes už víme, že středobod vesmíru není sníst co nejvíc bílkovin za den a že sacharidy nejsou vůbec esenciální složka potravy. Naopak tuky se ukazují jako nepostradatelné, přičemž bílkoviny ANO, ale chytře. To neznamená třikrát denně maso.

U žen tělo na příjem tuků a bílkovin ve vyšším množství reaguje ne úplně dobře (ale jako vždycky - ano, i hříčky přírody se dějí) a to čistě proto, že my jinak distribuujeme jednotlivé složky, zejména tuk, a máme jinou skladbu hormonů.

U této diety bývá zvýšený oxidační stres, takže je potřeba dbát na antioxidanty, které ty volné radikály inaktivují a tím pádem přestanou deformovat vnitřní prostředí těla.

Cukr není satan! Jenom pro vysvětlení, cukr - rozuměj cukr přirozeně se vyskytující. Takový to bílý šméčko, který je srovnatelný s účinkem pervitinu, to je takovej vtip, kterej se ale, zdá se, nikdy neomrzí a jeho ditributor by měl jít sedět do cely hned vedle Atkinsona.

Co k tomu dodat? Nikdy tady na blogu nic nehejtuju a nikoho neodsuzuju. Když se mi něco nelíbí nebo s tím nesouhlasím, jdu dál a nemám potřebu tomu člověku cpát, co na to já. Takže ano, někomu může LCHF vyhovovat, stejně jako někomu sedí IIFYM a všechny tyhle výživový směry, od kterých jsem se já vždycky držela dál a spoléhala na vlastní rozum. Tímhle failem s W30 jsem si jen potvrdila, že předtím jsem to dělala nejlíp, jak jsem mohla. Poslouchat svoje tělo, dávat mu od všeho něco a tolik to neprožívat. Jak výživu, tak tréninky. Ono totiž většinou ty, které na všech těch internetech obdivujeme a říkáme si, že jsme k ničemu, protože nejíme ultrasuperclean/nezvedáme stovky kil nad hlavu/nemáme mega vysekaný břicho a nádhernej zadek, tak ty mají největší problém samy se sebou a začínají s tím konečně přicházet na světlo světa. Bylo by fajn, kdyby se ten současnej fitness trend dokonalých těl, vyšpulených zadků a poruch příjmu potravy otočil a my bychom se začali soustředit jen na to, že chceme zdravý a funkční tělo.

Souhlasíte? Zajímá mě, jak to vnímáte vy.

A.
SHARE:

9 komentářů

  1. Tohle je hrozně krásně napsaný. Internet je plnej dokonalejch lidí s dokonalýma profilama, s dokonalýma fotkama s dokonalým světlem, pózou a filtrem. Ale kdo vidí realitu? Jsou ty lidi opravdu tak šťastný? Proč sami sebe nenávidíme za tu jednu kostičku čokolády navíc?
    Nejsme stroje a měli bysme se naučit žít reálný život a ne ten online dokonalý plný filtrů.

    OdpovědětVymazat
  2. Anet s W30 zkusenosti nemam, nicmene mam zkusenost s tim, jak muj manzel reaguje na lososa a dost se to blizi Vasemu popisu. Vzdycky ho jedl normalne, ale pred par lety mu po nem nekolikrat bylo nedobre a ve finale doma podobne kolabobal. Od te doby ho neji a takovy stav se uz neopakoval. Pak jsme se dozvedeli, ze muze mit alergii jen na urcity druh, ale nevime na jaky, tak ho radsi vyradil ze stravy uplne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je zajímavý! Já teda doufám, že už se mi to nikdy nestane. A po tomhle zážitku si možná syrovýho lososa nedám už nikdy :-)

      Vymazat
  3. Milá Anetko, ešte nikdy som s Vami/ Tebou tak nesúhlasila. Whole som skúšala tiež, bohužiaľ pri kojení, a zažívala som ranné hypoglykémie, že som myslela, že omdliem. Nič pre mňa. A áno, kult fitness vyhnaný do extrému vďaka soc. Sietam je chorý. Hlavne ľudia s naplneným životom nemajú potrebu denne štylizovať svoje príspevky ako sa majú dobre ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, je to choré a důležitý je, aby to pochopilo co nejvíc lidí :-)

      Vymazat
  4. Ahoj Anet
    Asi kazdej extrem je nezdravej a clovek se ma stravovat hlavne podle sebe.problem je, ze spousta lidi kvuli cukru a jeho kolisajici hladine proste nevi, co by mela jist. Jejich telo jim rika zer a to rychle a tak sahnou po tom co je zrovna po ruce.
    Je dobre si vycistit telo od cukru a neni dobre se k nemu vracet. Stejne tak by clovek nemel brat cukr jako odmenu.protoze my jsme strasne zhyckani.
    Vyzkousela jsi si extremni smer a nadsene jsi nam o tom vypravela.ja osobne cenim i to, ze priznas i jak se to nevyvijelo dobre.kazde telo reaguje jinak.nekdy proste neco nesedne i kdyz v jine kombinaci by to nebyl problem.
    Preju hodne nabehanych kilometru

    OdpovědětVymazat
  5. Po prečítaní prvého príspevku o Whole 30 my blyslo hlavou, že by som to mohla skúsiť. No vzápätí som si uvedomila, že život bez sladkej raňajkovej kaše, cestovín a domácich sušienok ku káve by ma až tak nebavil :D. Každopádne najviac ťa obdivujem za to, že si počúvla svoje telo, a vzdala to, keď bol čas. Ja s tým mám problém. Niekedy si niečo zaumienim, a tlačím moc na pílu.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše komentáře! :-)

© RUN HEART. All rights reserved.
Blogger Templates by pipdig