Pages

středa 8. března 2017

Běhání - jak začít?

Venku to konečně začíná vypadat jarně a tak jsem si řekla, že pro vás sepíšu zase něco o běhání. Většina zpráv a mailů, které mi píšete, je o tom, že chcete začít, ale nevíte jak/nemůžete se k tomu dokopat/nemáte čas/nejste žádní sportovci atd. To chápu, protože jsem na tom byla úplně stejně, ale to už taky všichni víte. Nemotorná Aneta, kterou si v tělocviku nikdo nechtěl vybrat do týmu a která radši seděla doma a psala si deník, místo aby lítala po venku s děckama. Zamyslela jsem se a sepsala pár bodů, které (by) mi v začátcích pomohly, tak třeba rozběhají i vás :-)


 1. Ujasni si proč!

Proč chceš vlastně začít? Chceš zhubnout? Zlepšit kondičku? Vypadnout aspoň na chvíli z domu a být jen sám se sebou? Zklidnit hlavu? Mohla bych tady vyjmenovat milion dalších bodů, proč je běhání boží, ale vy sami nejlíp víte, proč vás láká. Jestli je to proto, že běhá sousedka nebo proto, že ty nový běžecký boty od Adidasu vypadjí skvostně, tak to asi fungovat nebude. Musíte chtít kvůli sobě. Kvůli svýmu tělu, zdraví, duši a hlavě, ale ne pro ostatní. Znám spoustu lidí, kteří začali běhat jen proto, že je to moderní, ale nikdo z nich u toho nevydržel. Když má člověk rád tancování/vzpírání/volejbal a vyloženě se mu hnusí myšlenka běhu, je to zbytečný. Pokud je ve vás ale aspoň malilinká chuť a lítají vám motýlci v břiše, když na běh pomyslíte, bude to ono! Ze začátku to bude sakra těžký, ale půjde to!

2. Hlavně pomalu!

Podle mě neexistuje nikdo, kdo by se jednoho rána probudil, rozhodl se, že začně běhat, obul tenisky a dal si krásnou desítku na sluníčku, kochal se přírodou a běh si užil. To je proti přírodě! Alespoň podle toho, co jsem slyšela a sama zažila. Začátky jsou těžký ve všem a u běhu to platí dvojnásob. Budete funět, bude to bolet, bude to možná nuda a líbit se vám to začne asi po prvních padesáti kilometrech, ale potom...potom se vám to všechno vrátí :-) Prvních pár výběhů je důležitý, abyste to nepřehnali. Běžte pomaloučku, nikam nespěchejte a dejte si klidně třeba jen dva kilometry. Spoustu lidí doporučuje indiánský běh (běh střídáte s chůzí, když už nemůžete), ale podle mýho názoru je lepší nezastavovat. Vážně, zkuste třeba zpomalit úplně téměř do chůze, ale nezastavujte. Říkám to i mým holkám na trénincích - zpomal, jeď lehčí modifikaci, zahoď činky/kettlebelly, ale nezastavuj. Je samozřejmě jasný, že když budete cítit na plicích krev a bude se vám chtít omdlít/umřít, zastavte, ale stejně nejdřív zkuste jen zpomalit! :-) Další tři běhy si dejte stejně krátkou trasu a budete čučet na ten pokrok! Fakt! Pátý běh přidejte kilometr navíc, desátý běh třeba dva a pak už to pojede samo.


3. Nehroťte to!

Tady mluvím hlavně ze své zkušenosti, protože já hrotím vždycky všechno. Oblíbím si nějakýho spisovatele a musím mít okamžitě přečtený všechny jeho knížky, i když kvůli tomu třeba celý noci nespím. Rozhodnu se, že se naučím stojku a zkouším to na sílu tak dlouho, až z toho skončím na kapačkách (#truestory). Zamiluju se do nějakýho jídla a jím ho furt. Na snídaně, obědy, večeře, prostě furt. Oblíbím si písničku a poslouchám ji pořád dokola, až se mi zhnusí. Stejně tak to bylo s během. Líbilo se mi, že dělám pokroky, že mi to jde čím dál líp, uběhnu víc, skoro nefuním a tak jsem běhala. Do toho cvičila a neměla žádný volný dny. Začal mě bolet kotník, běhala jsem i tak. Po týdnu jsem ho měla tak napuchlej, že mi nešla ani obout teniska, ale stejně jsem se snažila to rozběhat. A skončilo to zánětem achillovky a vynucenou měsíční běžeckou/cvičící pauzou. Takže ano, je super, že jste si běh zamilovali, ale poslouchejte svoje tělo a když vám řekne, že je unavený a chce pauzu (nebo čokoládu a čipsy), tak mu ji prostě dejte.


4. Parťák

Ve dvou se to lépe táhne, takže pokud máte kamarádku/manžela/rodiče, kteří by taky rádi začali, můžete do toho jít spolu. Tady už záleží na tom, co upřednostňujete vy. Já mám třeba běhání jen pro sebe, je to hodina, kdy nechci nikoho poslouchat a nikomu se věnovat, prostě jen běžím a čistím hlavu. Nemusím nikomu přizpůsobovat tempo a jedu si jen na sebe. Naopak u cvičení mám ráda sparinga, protože mě to hecuje a vím, že kdyby tam nebyl, udělám těch anglánů a wallballů o hodně míň.

5. Neřešte oblečení, ale boty jo!

Já jsem začala běhat ve starých teplákách a stoletých teniskách z hodin tělocviku. Řekla jsem si, že pořádný boty si koupím, až uběhnu sedm kilometrů v kuse. A tak jsem to taky udělala. Nechci tvrdit, že je úplně jedno v čem vyběhnete, protože boty udělají fakt hodně a blbý boty můžou ublížit a navíc ty začátky pěkně zhnusit (puchýře, otlaky atd.). Ale ze startu to klidně zkuste s teniskama, který máte doma a teprve až zjistíte, jak to s tím vaším beháním vlastně bude, investujte do bot. A oblečení? Jasně, je paráda běhat v legínách, který vám nesjíždí a ve funkčním triku, který odvádí pot a pořádně ani nevíte, že ho na sobě máte, ale v žebříčku hodnot začátečníka by mělo být oblečení někde skoro dole. Dejte si ho třeba za odměnu, ale na prvních pár desítek kilometrů vám vážně bude stačit stará mikina a tepláky.

6. Kašlete na lidi

Nikdy jsem nezažila, že by na mě někdo čučel nebo se mi posmíval (výhoda vesnickýho života). Znám ale příběhy holek, který svoje první výběhy obrečely, protože na ně nějaká partička puberťáků něco pokřikovala. To je samozřejmě nepříjemný, ale vypovídá to něco o nich (že jsou debilové) a věřte tomu, že jim to jednou dojde. Takže nasadit sluchátka, nedívat se doprava doleva a běžet. A za tři měsíce, až si budete jistější, jim můžete ukazát třeba prostředníček!
Možná vám bude ze začátku připadat, že se každej kouká a říká si: "Jeejda, ta neumí běhat. A jak funí! To je blázen, proč běhá?", ale víte co? Říkají si spíš: "Ta je dobrá, mně by se nechtělo! To je borec, že začal!".

7. Vypněte hlavu!

Poslední bod je můj nejoblíbenější, protože to je asi největší benefit, kterej mi běhání dalo. Prostě to vypni. Už nemůžeš? Nechce se Ti dneska vyběhnout ty schody? A co ty sprinty? A intervaly? Fuj! Prostě vypni a doběhni to. Doma je to na prd? V práci taky? Děti zlobí? Manžel nechápe? Nechce se Ti žehlit? Vypni hlavu a běž. Dneska máme na tréninku stojky? Co když se zas pozvracím. A padesát angličáků? To nedám! Tu osu nezvednu. Jsem pomalá a neschopná a tlustá! Vypni to a dojeď co máš! Všechno je o hlavě a když se naučíte tomu mozku poroučet vy a nenecháte se od něj šikanovat, máte vyhráno. Platí pro všechny oblasti od běhání až po život. Hučím to do holek na cvičení pořád a u některých už vidím, že se to naučily. Jedeme hnusnou tabatu a ony jsou výrazem úplně mimo, nepřítomný a to je ono. Vypnuly to a jedou.
To vypínání se mi osvědčilo i doma, ale pšt! :D


Běhání zdar a příště si řekneme, jak nepolevit a běhat dál :-)

A.

8 komentářů:

  1. Posledni bod je top top:-D

    OdpovědětVymazat
  2. To je krásně napsaný, Anetko! Díky moc, tohle mě opravdu nakoplo vyrazit znovu po zimní (a miminkovský dlouhý) pauze! Tleskám a těším se na další článek, třeba o ideální běžecké hudbě?;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Markétko děkuju! A taky děkuju za tip, večer to sepíšu :-)

      Vymazat
  3. Naprosto souhlasím! A k bodu 6 - ještě nikdy se mi nestalo, že by se mi někdo posmíval za posledních 6 let posmíval, a to jsem po operaci chrupavky v koleni, takže mám trošku problém s "ladným" během (asi soucit, přeci jen je mi 44 let :)). Já sama každou běžkyni (i funící) sleduju, ale protože bych nejradši zvedla palec hore :) Jinak mě pomáhaly brejle. A taky patřím k lidem, co musí všechno a hned - bod 3. Pak si po operaci vyslechnu, jak mám kolena zdevastovaný. Řeknu si, zdraví je důležitý, nebudu to hrotit, ale jen začnu chodit, už přemýšlím, kdy vyběhnu :))) Jo a neznám lepší čistič hlavy! A běh v zimě, v dešti, ve větru - to je teprve adrenalin :DD Mel.

    OdpovědětVymazat
  4. Anet, moc hezky sepsané. Děkuji, přesně to jsem potřebovala :-)
    http://radinsen.blog.cz/

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše komentáře! :-)