úterý 12. prosince 2017

WHOLE 30 - o tom, jak jsem to nezvládla!

Když si čtu nadpis posledního článku, musím se sama sobě tak trochu smát. Ve středu jsem sepsala elaborát o tom, jak je W30 skvělej program, jak moc mi vyhovuje a že se vlastně ani moc netrápím. Skoro nic mi nechybělo, neměla jsem chutě, líp se mi spalo, frčela jsem na vlně nekonečné energie a parádně se mi běhalo. A potom se to celé pokazilo, paradoxně právě při běhání. Vydržela jsem tedy 17 dní a ve čtvrtek večer se mi to tak nějak sesypalo pod rukama. Dlužím vám vysvětlení, takže se na to vrhneme. Vy, co mě sledujete na instagramu, už určitě víte, co se dělo, ale blog si taky zaslouží takové menší shrnutí.

SHARE:

středa 29. listopadu 2017

WHOLE 30 - půlka je za mnou a ani to nebolelo!

No, i když možná trochu...ale pěkně popořadě. Dnes je to 15 dní, kdy jím striktně podle programu WHOLE 30. Je to těžký, ale stojí za to. V dnešním článku bych vám ráda řekla proč, co a jak, protože vás tohle téma zaujalo jak na instagramu, tak na facebooku, takže hurá na to.

SHARE:

čtvrtek 2. listopadu 2017

Cvičíme doma IV. - BODYROCK

Mám pro vás další tip na tréninky v pohodlí domova. Musím říct, že jsem hodně dlouho nebyla z nějakýho cvičení tak moc nadšená! Jde o projekt BODYROCK, což je vlastně takovej domácí gym. Vznikl v roce 2008 a stála za ním, mimojiné, i Zuzka Light, která se ale trhla a jak všichni víme, má teď svůj vlastní ZGYM. Tváří BODYROCKU je teď tedy především Lisa Marie, kterou jsem si úplně zamilovala a poslední tři týdny vpodstatě necvičím nic jinýho, než její tréninky. Jsou většinou ve formě HIITu (50 sekund práce/10 sekund pauza) a můžete si vybrat z nekonečné škály cvičení. S vlastní vahou, činkami, rezistentní gumou, BOSU. Tréninků je u nich na SWEATFLIXu hromada a já vždycky 20 minut přebírám, vybírám a nemůžu se rozhodnout, kterej je lepší. Skvěle totiž vypadají všechny. Lisa cvičí pokaždé s vámi, mívá i živá vysílání na facebooku a tam s ní můžete cvičit v přímém přenosu. Tréninky se zaměřují na různé části těla nebo přímo jen na kardio či sílu.


Od té doby, co jsem Lisu a SWEATFLIX objevila, jsem skoro vůbec neotevřela ZGYM a od Zuzky si dám asi na nějakou dobu pauzu. Lisa mi sedí víc a to úplně ve všem. Její tréninky jsou takový živočišný, strašně náročný, cviky jsou originální, ale ne překombinovaný, pokaždé jsou jiný a nikdy se ani na chviličku nenudím. Prostě žádný cukrbliky kolem, ale pořádná nálož a to je přesně to, co jsem celou dobu hledala. Lisa na vás nebude hodná, nebude juchat a hecovat vás takovým tím zumba stylem, ale prostě něco řekne a vy to dáte! Ona sama dává do tréninku všechno a jede prostě z podstaty, nebo jak to říct. U Zuzky mi poslední dobou přijde, že pořád vymýšlí nový a nový věci, kluzný podložky, nohy jako baletka atd., což je sice supr a lidi inovace rozhodně potřebujou, ale postrádám u ní takovej ten zápal a dravost. Lisa tohle má a neskutečně mě chytla. Navíc jsem konečně začala cvičit se zátěžovou vestou a řeknu vám, dlouho mě tréninky takhle neničily. Cítím úplně jiný svaly, pořádně ani nezvednu ruce, když se chci učesat a díky té zátěži zapojuju CORE fakt poctivě u každýho cviku a následující den to strašně moc cítím. Co víc si přát?

Vestu mám 5 kg a kupovala jsem ji TADY
Najdete u nich i program přímo pro začátečníky, takže se ničeho nebojte a vyzkoušejte! Teď navíc můžete cvičit měsíc zdarma na zkoušku a pokud by vám jejich tréninky nevyhovovaly, prostě členství ukončíte. Ale o tom dost pochybuju :-)

Dejte mi vědět jestli BODYROCK znáte a taky s kým teď zrovna cvičíte vy :-)

A.

PS: Samozřejmě, že pokud jste jakýmkoliv cvičením a pohybem nepolíbení, rozhodně si nejdříve zaplaťte lekce s trénerem, kterej vám ukáže co a jak, upraví dysbalance atd.  Potom můžete vesele cvičit doma, až budete vědět, jak se svým tělem pracovat. Nepíšu to do každýho článku, protože to beru jako samozřejmost :-)
SHARE:

středa 1. listopadu 2017

Tipy na knihy XIII. - tři české a jedna děsivá

Knižní články jsou na blogu nejmíň čtený a já je přitom píšu asi nejradši ze všech. Vždycky mi udělá radost, když se někdo z vás ozve, že si přečetl nějakou knihu na moje doporučení a byl nadšenej. Miluju knihy, miluju je číst a taky miluju o nich psát. A až konečně přestanu prokrastinovat, třeba konečně dopíšu i tu svou :-) V poslední době mám navíc fakt velký štěstí, protože všechny knihy, po kterých sáhnu, jsou skvělý. Už dlouho jsem nezažila nějaký knižní zklamání nebo pocit, že bych se do čtení musela nutit. A byla by velká škoda se o ně s vámi nepodělit, tak hurá do toho!

Markéta Lukášková: Losos v kaluži


Začnu jednou velkou peckou, na kterou jsem se těšila už od té doby, co Markéta na svém facebooku zveřejnila info o jejím vydání. Markétu sleduju docela dlouho. Mám ráda její sarkasmus, upřímnost, humor a od té knížky jsem očekávala fakt hodně. Zklamala mě jen v jedné věci. V délce! Chtěla bych, aby ten příběh byl minimálně čtyřikrát delší. Snad se mi to splní u té další, kterou Markéta chystá.
Příběh je o Báře a její babičce. Mají spolu skvělý vztah a Bára vpodstatě nikoho jiného nemá. Když je jí smutno, jde za babičkou, když neví, jak dál, zeptá se babičky. Až jednoho dne babička zemře. Bára neví, co se sebou, zhroutí se jí vztah a celkově je tak nějak úplně v prd**i. Zjistí ale, že babička je pořád s ní. Sice jen na dálku, ale je tam, dává jí znamení a vede ji správným směrem. Nelekejte se toho nadpřirozena! Já na tyhle typy knih taky vůbec nejsem a všechno to "ezo" jde mimo mě, ale v téhle knize je podaný tak úžasně cynicky a vtipně, že mi ani trochu nevadilo. Kniha je vtipná, čtivá, ale zároveň tak nějak hluboká a chytlavá.
Hodně se mi taky líbilo, jak si autorka hrála s jazykem mezi dvěma generacemi. Příběh totiž vypráví jak Bára, tak její babička. Tyhle dvě roviny se v knize prolínají a krásně do sebe zapadají.
Tohle mi třeba chybělo u Bábovek od Radky Třeštíkové. Milion postav, charakterů a generací a k tomu jeden univerzální jazyk. Tady jsem si sakramenstky spravila chuť! Doporučuju všema deseti! Já ji nadělím pod stromeček všem svým babičkám i kamarádkám :-)

Martin Selner: Autismus & Chardonnay


Tuhle tenkou knížečku jsem si přivezla z knižního veletrhu a pořád na ni nějak nebyl čas. Včera večer jsem se k ní konečně dostala a nedokázala jsem přestat číst. Martin popisuje svou práci s autistickými dětmi. Popisuje ji s humorem, bez okolků a já jsem se asi poprvé v životě dojímala u knihy. Některý části jsem si dokonce opsala, protože ač znějí obyčejně, je v nich tolik moudra! Smála jsem se, mračila, přikyvovala a uvědomila si, co všechno dělám špatně a jak moc jsem "dospělá". Tyhle postižené děti jsou normální, to my - ostatní - nejsme! Rozhodně si ji přečtěte. Tváří se, že je odpočinková a lehoučká, ale opak je pravdou :-)

Margaret Atwood: Příběh služebnice


Příběh služebnice je pro mě jedna z nejlepších knih tohoto roku. Začali jsme seriálem, ze kterého mi běhal mráz po zádech, ale věděla jsem, že si to musím i přečíst. Sháněla jsem tu knihu po všech čertech. V obchodech byla vyprodaná a v knihovnách zarezervovaná na několik měsíců dopředu. Takže když jsem na veletrhu zjistila, že nakladatelství ARGO udělalo dotisk a dokonce ho měli na stánku, skákala jsem dva metry vysoko. Bylo mi trochu líto, že jsem nezačala knihou, ale nakonec to vůbec nevadilo. Je výborná, skvěle napsaná, plná myšlenek, který stojí za zapamatování a děsivá je asi ještě víc než seriál.
Příběh služebnice je dystopie, ve které je většina populace neplodná a soudruzi z Gileádu (bývalé Spojené státy) se rozhodnou na tento problém vyzrát. Ze zbytku žen, které ještě můžou mít děti, udělají služebnice, rozdělí je do rodin a nutí je, aby se nechali oplodnit od manželů, jejichž ženy děti mít nemůžou. Hrůza hrůz! Všechno je navíc pod dohledem Boha. V knize jsou narážky na víru, různé režimy, zvěrstva, která se v nich děla a je to vážně do puntíku promyšlený. Vůbec si nedokážu představit, jak někdo dokáže vymyslet tak propracovanej, hrůzostrašnej příběh.

Dita Táborská: Malinka



Tohle je jedna z knih, ze které se budete vzpamatovávat dýl než jeden den. Alespoň u mě to tak bylo. Četla se tak nějak ztěžka a musela jsem si ji dávkovat. Je to příběh o Mileně, jejíž matka byla feťačka a dala ji ihned po narození k adopci. Adoptoval si ji pár, který už měl svoje dvě děti, ale Milenu (neříkají jí jinak než Malinka - Malka) měli rádi úplně stejně, jako by byla jejich vlastní. Možná až moc. Kvůli tomu, že byla adoptovaná jí dávali úplně všechno a taky jí všechno dovolili. Malka toho ale od začátku zneužívala a musím říct, že jsem její postavu nesnášela hned od začátku. A ani v průběhu knihy se to nezlepšilo. Malka se chovala jako rozmazlenej spratek a všechno sváděla na to, že je adoptovaná a že ji rodiče mají kvůli tomu rádi míň. Ti se přitom mohli přetrhnout, aby byla spokojená. V knize je pohled jak Malky, tak jejích rodičů a sourozenců a ano, autorka se snaží nás přesvědčit o tom, že to mají adoptované děti těžké a poznamená je to navždy, ale stejně to nepomohlo k tomu, abych s Malkou soucítila. Ve finále zničí život úplně všem a když to na konci už už vypadá, že se vzpamatovala a snaží se být lepším člověkem, zase přijde rána a je všechno špatně. Napsaná je ale výborně a určitě stojí za přečtení, i když vám po ní bude všelijak. Nakladatelství HOST prostě nikdy nezklame.

Mějte se hezky a napište mi, co zrovna čtete :-)

A.






SHARE:

pondělí 30. října 2017

10 důvodů, proč si pořídit Fitness diář od Fitshaker!

Vánoce jsou za dveřmi. Pardon, ale je to tak! :D A protože se společně s nimi blíží i nový rok, je na čase porozhlédnout se po diáři. Já se přiznám, že jsem přesně ten typ člověka, který si koupí v průběhu roku zhruba 20 diářů s tím, že "Tenhle už určitě budu používat!", ale poctivé zapisování mi vydrží asi tak dva nebo tři týdny. Pak se vrátím k mému klasickému (ne)systému = každou věc si píšu na barevné papírky nebo hůř, na kapesníčky, případně obaly od bonbónů. Ty pak ztrácím, hledám, nevím, nestíhám, netuším, co jsem komu slíbila a kde jsem zrovna měla být. No a potom se stydím, omlouvám, vymlouvám a tak to jde pořád dokola. Když mám lepší den, stihnu si zapsat poznámku do kalendáře v telefonu, ale většinou na ni tak jako tak zapomenu. Vítejte v mém životě a říkejte mi zodpovědná dospělá osoba.

Co se ale cvičení týká, musím se trochu pochválit. Na rok 2017 jsem totiž dostala fešáka od Fitshaker a opravdu jsem ho využila. Sice ne na 100% a taky ne tolik, jak by si zasloužil, ale zapisovala jsem do něj vcelku (na můj vkus) poctivě a rozhodně jsem ho požívala nejvíc ze všech diářů, který jsem kdy vlastnila. Těch ostatních 15, který jsem si letos koupila, nějak nemůžu najít, takže asi moc funkční nebudou. Je fajn se kouknout, co mě bavilo třeba v březnu a jak úžasně disciplinovaná jsem byla. A taky je vtipný se podívat třeba na červen a zavzpomínat si, jak jsem nadávala na švihadlo a skoro v každým dnu jsem měla nakreslenej nějakej sprostej obrázek, případně obří černej kříž, napsanej lihovkou, jakože ten den stál za prd a běželo se mi FAKT blbě. Využila jsem i pár receptů a celkově jsem s ním byla spokojená. Proto mi udělalo velkou radost, když dorazil jeho brácha i na rok 2018. A v čem je boží? Důvodů je spousta a těch deset nejlepších mám pro vás v dnešní recenzi :-)

1. Je krásnej!

No jo, jsem ženská a i kdyby uvnitř byly samý parádičky, nešla bych do něj, pokud by byl ošklivej. A letos se mi líbí asi ještě desetkrát tolik než loni. Miluju mentolovou barvu a v kombinaci s fialovou je to vážně nádhera. Pevný desky a dvě záložky, který k celku skvěle ladí. Jedička s hvězdičkou za letošní vzhled a pusa na čelo tomu, kdo ho vymyslel!



2. Nálepky 

Zůstaneme ještě chvíli u vzhledu. K diáři totiž letos nově přibyly nálepky a já jsem z nich fakt nadšená. Ladí k diáři, dávají smysl a je mezi nima i hrneček s kávou nebo zub! Pro coffelovera a zubařlovera ideálka :D


3. Kapsička na "nezbytnosti"

Na zadních deskách najdete plastovou kapsičku, do které si můžete schovávat důležité poznámky/účtenky atd. Já si tam určitě budu dávat papíry s výsledky z InBody, ať je mám pěkně po ruce a taky účtenky za sportovní vybavení a oblečení. Teď se totiž pěkně mlátím do hlavy za to, že jsem si neschovala účtenku od bot na cvičení. Rozlepily se mi totiž po dvou měsících používání a můžu je tak akorát vyhodit. Navíc jde o model Nike Metcon, který by podle mě měl vydržet všechno, když je přizpůsobenej na crossfit a podobně náročný aktivity.


4. Týdenní přehled

A dostáváme se k obsahu. Týdenní přehled tréninků a stravy využívám hodně. Krátce, stručně a jasně si všechno vypíšu a pak krásně vidím, jak jsem na tom byla.


5. Dnes jsem vděčná za...

U každého dne najdete kolonku, do které si můžete vypsat, za co jste v tom uplynulém dni vděční. Já mám malej deníček, do kterýho si zapisuju každý večer tři věci, které mi ten den udělaly radost a jsem v tom fakt poctivá. Zabere to jen pár minut a uvědomím si, jak moc dobře mi je. Takže mám radost, že od nového roku to bude mít pěkně pospolu v jednom diáři :-)

6. Recepty

Recepty z dílny Fitshakeru mám ráda a vařím/peču podle nich často. Ty v diáři jsou jednoduché a rychlé, určitě jich pár vyzkouším!


7. Přečtené knihy

Tady mi určitě nebudou stačit stránky, ale jsem moc ráda, že tvůrci mysleli i na knihy a nás - čtenáře :-)

8. Měsíční výzvy

Líbí se mi, že se zaměřují i na naše myšlení a nejen na tělo. Nejde tedy o to, udělat každý den třeba 10 angličáků, ale o to, aby se měl člověk rád, nesrovnával se s ostatními a pracoval na sobě nejen zvenku, ale i zevnitř.



9. První pomoc

Dvojstránka se stručným popisem první pomoci, to oceňuju moc.

10. Je od lidí, kteří ví, co dělají!

O tomhle píšu pokaždé, když jde o Fitshaker a stále to platí. Strašně se mi líbí, co dělají a jak to dělají. Pro nás, pro naši radost, naše potřeby a vždycky je vše vymazlené do posledního detailu. Ať už jde o diáře, kuchařky, jejich facebook a komunikaci s fanoušky, on-line tělocvičnu, výzvy atd. Prostě jedna velká paráda, která mě asi nikdy nepřestane bavit! :-)

Dejte mi vědět, jestli se vám diář líbí :-)

Mějte se krásně!

A.

Diář stojí 284 Kč a můžete si ho koupit například TADY.
SHARE:

pondělí 23. října 2017

"Zpátky do formy!" - 3. týden

Máme tady pondělí a další report o uplynulém týdnu. Přiznávám se, že nebyl úplně podle mých představ a to hlavně kvůli tomu, že jsem konečně zrealizovala můj dlouhodobý plán ohledně osobních tréninků. Kromě skupinovek mám tedy individuální tréninky v mé malé domácí tělocvičně a také dělám tzv. trenéra do domu - jezdím přímo ke klientům domů s veškerou výbavou a cvičíme u nich. Zájem je velký, vůbec jsem to nečekala a bylo pro mě docela náročný rozdělit čas mezi tuhle novou aktivitu, stávající práci a rodinu. Odneslo to samozřejmě běhání. Když se totiž sejdeme doma všichni někdy kolem páté, chci být s klukama a ne "ztratit" další hodinu běháním. Můj tréninkový čas tedy nastává až po uspání, kolem osmé večer, a to už kvůli tmě běhat nemůžu.


Plakáty mám od nejšikovnějších manželů Kolářových - najdete je TADY a můžu jedině doporučit, ať jde o grafiku, web, marketing atd.


Minulý týden jsem tedy byla běhat jen jednou a víc jsem cvičila. Buď mnou sestavené HIIT tréninky, workouty se Zuzkou Light v jejím ZGYMu a nově taky s Lisou z BODYROCK.TV. Do té jsem se upřímně úplně zamilovala a její tréninky tvoří 90% těch mých. O tom se ale rozepíšu až v dalším článku. Každopádně stále zůstávám věrná intervalovým tréninkům, převážně s vlastní vahou, případně s kb nebo gumou. To mě baví, u toho vidím nejlepší výsledky a vážně mi to dává nejvíc. Ať už kondičně nebo silově. S jógou to bylo trochu horší, ale stihla jsem třikrát lekci s BOHO BEAUTIFUL, takže alespoň něco :-)

A jídlo? Třetí týden bez čipsů a podobných prasáren. Občas mám šílenou chuť se přesolit, ale odolávám. Když to na mě přijde, dám si okurku s hummusem nebo mrkev a jdu si číst. A nebo kouknu na tuhle fotku:
90kg vs 60 kg
Ta mě vždycky probere a okamžitě si uvědomím, proč to všechno dělám a jak moc špatně jsem se cítila v těle, které vidíte na fotce "PŘED". Nejen fyzicky, ale i psychicky. Nálady, únava, znechucenost. Tohle všechno úzce souvisí s tím, jak jíte, i když mi to pořád většina lidí nechce věřit. Ale kdyby jen na dva týdny zkusili překopat svůj jídelníček a návyky, už by se nikdy nevrátili k tomu, jak žili předtím. Opět ale platí tisíckrát zmiňovaná rovnováha. Nemůžete žít ultrasuperclean 24/7, to prostě nejde, jsme jenom lidi. Ale pravidlo 80/20 (žít zdravě/užívat si dobroty) platí do puntíku. A taky funguje! :-)
Všimla jsem si taky, že se mi vrátil jeden malý nešvar, který vídám u spousty lidí a i holky, který trénuju, s tímhle mají problém. Začnete den na prd. Nestihnete snídani nebo si místo nějaké zdravé varianty dáte dvě čokoládový koblihy. V tu chvíli zklamete sami sebe, jste naštvaní, všechno špatně. A jedete tak celej den dál. "Však co, stejně jsem to už dneska posr***, tak začnu až zítra." Špatně! Jedno špatný jídlo nedělá den, právě naopak! Takže když takhle uklouznete, řekněte si, že jste blbí, ale jeďte dál podle plánu a nevyčítejte si celej den jeden kix! Dalo mi práci se to naučit a právě minulý týden jsem párkrát takové tendence měla, ale zavčas jsem se vzpamatovala.
Ohledně jídla mám pro vás alespoň jeden tip, ale zato superextra parádu. To, že miluju ořechový másla, už určitě všichni víte. Kdo by je taky nemiloval. No a když na mě poslední měsíc pořád všude vykukovala nová značka másel LUCKY ALVIN, nešlo odolat. Bylo mi jasný, že to bude dobrota, protože ho chválili opravdu všichni, ale že to bude taková pecka? To jsem nečekala. Ještě nikdy jsem neměla tak vláčný a chuťově vyladěný máslo. Objednala jsem si klasiku a potom tři ochucená - s mléčnou, bílou a hořkou čokoládou. Nedokážu říct, který je nejlepší, stojí za to všechny tři. Do toho s hořkou čokoládou se pustil i L a to už je opravdu známka kvality! :-)


Čekají mě ještě dva týdny tohohle přísnějšího režimu a já už teď vím, že zafungoval. Nic mi nepřetíká z džínů, jsem splasklá, mám víc energie, je mi fakt skvěle a i když je to chvilkama těžký, stojí to za to. Ale co si budem, těším se, až si příští pátek dám na oslavě narozek mého milého točený pivo a tatarák :D

Mějte se krásně. V týdnu se můžete těšit na slibované tipy na YouTubery, instagramy, článek o Bodyrocku a nebo třeba na běžecký playlist :-)

A.
SHARE:

pondělí 16. října 2017

"Zpátky do formy!" - 2. týden + oblíbené blogy!

Druhý týden je za mnou a já jsem opět splnila asi polovinu toho, co jsem si naplánovala. Pečení zdravých dobrot neproběhlo (jen štrůdl pro kluky :D), skupinovou lekci jsem taky žádnou nestihla, ale aspoň to běhání mi vyšlo. Stihla jsem ho pětkrát, do toho zase HIITy a jóga. Většinu tréninků jsem si odjela venku na terase a zahradě a ve čtvrtek bylo dokonce tak nádherně, že jsem uvažovala o kraťasech. Ty venkovní tréninky prostě mají něco do sebe a baví mě mnohem víc, než ty uvnitř. Jak tak ale koukám ven, letos si v teple a na sluníčku asi už nezacvičím.
V jídle jsem se jakž takž snažila, ale jedny nachos se sýrovou omáčkou v kině přiznávám. Kvůli jedné prasárně se svět nezboří, říkám to pořád :-) Mimochodem, byli jsme na Sněhulákovi a líbilo se nám to moc. Jasně, na knihu film nemá, ale povedl se hodně.
Minulý týden mě taky vyhodili z transfuzky s tím, že mám šílený hodnoty a jsem skoro polomrtvá. Paní doktorka se divila, jaktože nejsem vůbec unavená, prý to železo je úplně podprůměrný a měla bych s tím rychle začít něco dělat. A tak jsem objednala chlorellu i ječmen a jedeme si doma na zelené vlně. Taky beru Floradix, protože bych byla ráda, kdyby mě za ten měsíc na krev už vzali, ale popravdě je mi z něj, hlavně večer, pěkně šoufl. Doberu lahvičku a znovu už ho určitě nekoupím. Když se nad tím tak zamyslím, asi mi fakt v těle něco chybělo, protože chodit spát o půl desáté a budit se v šest nevyspalá, není úplně normální. Tak snad to teď bude lepší a budu si moct zase půlku noci číst a budit se i přesto čilá :-)


Tolik k uplynulýmu týdnu, uvidíme, co se bude dít dál. Dneska bych vám ještě ráda dala pár tipů na blogy, který mě nakopávají, když se mi nechce jít běhat. V příštím článku se mrkneme ještě na instagram a YouTube.

Blogy:

Andy z Fit&Fabulous

Kombinace běhu a jógy, paráda :-) Strašně se mi líbí, jak je Andy milá a pořád usměvavá. Určitě koukněte i na její instagram.

Verča - Jeden měsíc běžce

Verča během žije, pořádá běžecký charitativní výzvy, cvičí, trénuje malé děti a dokonce navrhla i kolekci běžeckého oblečení. Rozhodně si přečtěte její článek Rise and run, ve kterém popisuje, jak jí ,a hlavně jejímu tréninku, prospělo, když úplně vynechala alkohol.

Eva - Za Běhu

Eva běhá a trénuje jako drak, na svoje fb stránky často přidává i recepty a napsala (společně s Edou) běžeckou příručku. Velká běžecká motivace ve všech směrech :-)

Soňa a Michal - Running2

Tahle dvojka mě baví. Běhají a mají se rádi, co je víc :-) Recenzují všechno možné od bot až po běžecké pomůcky, jsou pořád pozitivně naladění a zrovna rozjíždí i YouTube kanál a na ten se moc těším, protože podle mě bude stát za to.

Verča - ŽIVOT(A)BĚH

Verča je asi nejpoctivější a nejmilejší běžec, jakého znám. Nikdy nepřestanu obdivovat její disciplínu a taky ty ultratraily, ultramaratony a objemy naběhaných kilometrů. Moje běžecká královna :D

Péťa - Blog by P

Péťa píše o jídle, cvičení a hlavně o motivaci. Líbí se mi, že je to úplně obyčejná holka, která ale dokázala nakopnout desetitisíce mladých lidí k tomu, aby začali jíst zdravě. Sama se dlouho potýkala se zachvátovitým přejídáním a s nenávistí k vlastímu tělu, ale poprala se s tím a teď se snaží pomáhat ostatním. Je skvělá :-) Mrkněte i na její instagram, případně fb skupinu Boj za nový tělo.

Verča - VeronikaD

Veroniku sleduju už snad deset let. Mohlo by se zdát, že je spíš fashion a lifestyle blogerka, ale já u ní nacházím inspiraci hlavně co se týče zdravýho jídla. Jí zdravě, ale nehrotí to. Je krásná, skromná, milá, cvičí skoro každý den, ale ze všeho jde cítit takové přirozené nadšení. Všude kolem teď vidíme ultra healthy fitness nabušený holky, Veronika to ale dělá jinak, jednoduše, a to se mi strašně líbí. Nádherný fotky jsou už jenom bonus.

Jitka Singerová

Jitku jsem objevila v motivační skupině Moje tělo a to díky Kristině Čechové, kterou tady určitě nemusím představovat :-) Jitce patří můj hluboký obdiv za to, jak maká a jaký má názory. S ničím se moc nepáře a píše všechno na rovinu. Ve skupině ochotně každému poradí a na blogu vlatsně taky. Píše o cvičení, najdete u ní spoustu informací ohledně low carb stravování a já jsem si třeba díky ní objednala zátěžovou vestu, tak jsem zvědavá, jestli mě to nezabije :D


Sledujete taky některého z mých oblíbenců? A kdo mi tu podle vás chybí? Určitě mi napište tipy do komentářů, budu se těšit :-)

A.

SHARE:

pondělí 9. října 2017

"Zpátky do formy!" - 1. týden

Mám za sebou první týden a tak jsem tady s malým reportem. Musím říct, že mi tohle blogové přiznání dost pomohlo a pěkně mě nakoplo, protože od pondělí do pátku jsem jela opravdu ukázkově a díky tomu, že jsem se soustředila na pravidelné a pestré jídlo, neměla jsem po večerech ani žádné chutě. Problém nastal v pátek k večeru, protože jsme odjeli na víkend do Tater. A jeďte na Slovensko, aniž byste si dali jejich boží halušky s bryndzou. A nedejte si po tůře pořádnou fazolovou polívku v horské chatě. A nepřipijte si s manželem u večeře dokonalou oaked Frankovkou. Určitě mě chápete. Tím pádem víkend, co se týče jídla, nebyl úplně podle mých plánů, ale svět se nezbořil a jedu dál. V průběhu října už mě žádná podobná akce nečeká, takže myslím, že mi dva dny mimo režim moji snahu nepokazí.

SHARE:

pondělí 2. října 2017

Projekt "Zpátky do formy!" - začátek

Tohle už tady dlouho nebylo. Vlastně skoro čtyři roky. Naposledy jsem se snažila dostat do formy po druhém porodu. To se mi povedlo a od té doby se tak nějak držím na stejné váze i mírách. Jak už jsem psala v jednom z předchozích článků, zakládám si na rovnováze. Jím zdravě, protože mi tak je nejlíp, ale když jsem u babičky, tak si neodpírám. Když mám chuť na pivo a tatarák, dám si. Musím ale přiznat, že posledních pár týdnů se mi ta moje rovnováha trochu vymkla z rukou. Začala jsem se šidit v jídle, dojídala se po večerech, měla šílený chutě, pak mi bylo zle a tak se to točilo pořád dokola. Věděla jsem, že chyba je v jídelníčku. Když tělu nedodám přes den všechno, co potřebuje k fungování, tak se prostě večer bude chtít zprasit. Nikdy jsem si nepočítala kalorie ani makra, to vy víte, ale tentokrát to došlo až tak daleko, že jsem si nechala udělat jídelníček na míru od slečny, u které mi přijde, že ví o čem mluví a ztotožňuju se s většinou jejích názorů. Věděla jsem, jak mám jíst, co mám jíst a co dělám špatně, ale prostě jsem spoléhala na to, že když nad sebou budu mít "bič" někoho cizího, pomůže mi to nahodit se zpátky a žít normálně. A říkala jsem si, že přesně spočítaná makra mi třeba pomůžou i s výkonem ve sportu a konečně budu mít nějaký trošku svaly. No, nestalo se...


SHARE:

středa 20. září 2017

Tipy na knihy XII.

Mám pro vás další článek o přečtených knihách. Poslední dobou se snažím psát recenze co nejdřív po dočtení. Kvůli sobě, abych tady měla ten čtenářskej deník v pořádku a taky kvůli vám, abych vás neochudila o skvělé čtenářské zážitky! Někteří z vás mě za to tak trochu nesnáší, protože prodlužuju váš to-read list, tak se na mě nezlobte, prosím. A připište si tam minimálně tři z dnešních pěti knih!


Malin Persson Giolito: Tekutý písek

Tato kniha je jedna z těch, které vás pohltí, vtáhnou a nepustí, dokud nedočtete. Osmnáctiletá Maja je obviněná z masové vraždy na střední škole. Údajně měla společně se svým labilním přítelem postřílet několik svých spolužáků a učitele. Kniha má dvě roviny. V jedné vypráví Maja svůj příběh. O sobě, svém dětství, o tom, jak se seznámila se Sebsatianem (svým přítelem) a o tom, jak žijí dnešní puberťáci. Sex, drogy, vztahy mezi "dětmi" a jejich rodiči, šikana, závist. Druhá rovina je popis soudního líčení. Po celou dobu čtení vlastně nebudete vědět, co si o Maje myslet, chvilku jí budete fandit a po pár stránkách na ni budete nadávat. A na konci? Uvidíte sami :-) Dejte mi určitě vědět, jak se vám kniha líbila!


Dot Hutchison: Sběratel motýlů

Děsivý, drsný, dechberoucí. Líp to asi vyjádřit nedokážu. Pokud byste si letos na podzim měli koupit jen jednu knihu, měla by to být rozhodně tahle! Sběratel motýlů unáší mladé dívky a vězní je, znásilňuje, zabíjí...Zní to tak trochu jako ostatní příběhy o úchylných magorech, ale tohle je tak surový a šokující. Nic podobnýho jsem zatím nečetla. A asi nikdy mi tolik nenaskakovala husí kůže, jako u této knihy. Rozhodně stojí za přečtení!

J. P. Delaney: Ta přede mnou

Téhle knihy je všude plno a chvilkama mám pocit, že ji čtou úplně všichni. Neodradilo mě to ale od přečtení a jsem ráda. Příjemná a napínavá oddechovka. Tak trochu v ní najdete Big Brothera a s Karolínou jsme se shodly, že i 50 shades, ale nebojte, jen v hlavním mužským hrdinovi, jinak žádný velký sprosťárny! :D Hlavní hrdinky (Emma a Jane) se nastěhují do domu, který vlastní zvláštní mladý muž a ten vyžaduje dodržování zvláštních pravidel. Nesmíte si do domu přinést nic svého, musíte ho udržovat sterilně čistý, musíte se nechat sledovat kamerami v každém jeho koutě atd. Jane v něm bydlí teď, Emma v něm bydlela předtím. A zemřela v něm. Kdo ji zabil? Zabil ji vůbec někdo? Je to dokonale zamotaný a fakt čtivě napsaný! Doporučuju.

Sarah Flint: Maminčin mazánek

Na tuhle knihu jsem se moc těšila a asi to byla chyba. Není špatná, to vůbec, ale je to taková ta klasická, tuctová detektivka. Sériový vrah unáší matky s jedním z jejich dětí, u kterých usoudil, že je matky upřednostňují. Chce dát šanci těm druhým, odstrkovaným dětem, na lepší život. Tím, že zabije sourozence mazánka a jejich matku. Magor, který měl se svou vlastní matkou chorobný vztah a proto tohle všechno dělá. Nápad mi přijde dobrej, zpracování trochu slabší. Málo chytlavý, táhlý, nic moc. Neměla jsem takový to nutkání po ní sáhnout v každé volné chvíli. Ale pokud chcete oddechovku a nepřečetli jste doposud asi sto různých detektivek, zkuste ji.

Cathy Rentzenbrink: Poslední akt lásky

Cathy a její bratr Matty mají skvělý sourozenecký vztah, je jim šestnáct a užívají si život naplno. Matty je velký sportovec, ve škole má vynikající výsledky a je to nejoblíbenější kluk široko daleko. Jednoho dne ho po cestě z diskotéky srazí auto a on upadne do komatu. Celá jeho rodina doufá, že se probere a začne dělat pokroky, ale on se po probuzení vůbec nelepší, nevnímá, nereaguje. Je ve vegetativním stavu a zůstane v něm osm let. Osm let se o něj starají, cvičí, zkouší všemožné léky a metody, ale stav se nemění. Po osmi letech stojí rodiče i Cathy před těžkým rozhodnutím - udržovat Mattyho při životě, i když ho vlastně nežije? A není to vůbec on? Hrozná situace. Cathy těch osm let poznamená na celý život a sama v knize píše, že se z této tragédie asi nikdy nevzpamatuje.
Za mě ale bohužel zklamání. Nečekala jsem, že bude kniha tolik o pocitech a životě Cathy. Navíc je to tak jaksi suše podáno, k žádné postavě jsem si nevytvořila vztah a nějak mi prostě nešlo se začíst. Je to smutný příběh, celá rodina si prošla peklem, to ano, ale z knihy necítím žádné emoce. Chápu, že pro autorku muselo být strašně těžké se z této ztráty vypsat, ale bohužel pro nás tu knihu psala opravdu spíše pro sebe. Znovu bych si ji nekoupila.

Co teď čtete vy? :-)

A.
SHARE:

pátek 15. září 2017

Víkend v Londýně - s dětmi a (v rámci možností) levně

Anglie mě lákala už od střední a když jsme s klukama dostali pozvání (no, možná jsme se tak trochu pozvali sami :D) od mojí kamarádky, která se před pár lety přestěhovala přímo do Londýna, nebylo o čem přemýšlet. Jen jsme museli počkat, až se někde objeví co možná nejlevnější letenky. O to se postarala Karolína aka master na nízkonákladové cestování a jelo se! Celý víkend se nesl v low budget stylu, protože rodičák + pár brigád + předraženej Londýn. Nic jinýho nám vlastně ani nezbylo a tak jsme se snažily najít co nejvíc míst, který budou bavit nás i děti a budou levný. Nejlíp zadarmo.


SHARE:

pátek 8. září 2017

24 hodin v Barceloně

S dětmi! Co to znamená? Že navštívíte asi desetinu toho, co jste si napsali do itineráře a místa, která stihnete, jen tak proletíte a většinu času stejně budete hledat zmrzku. Nebo záchod. Protože pětiletý dítě se s váma prostě nebude dvě hodiny kochat krásou chrámu Sagrada Familia. A nebude ho bavit se čtyři hodiny procházet parkem se sochama od Gaudího. Z těchto důvodů jsme si na Barcelonu vyčlenili jenom jeden den a potom pokračovali dolů na jih užívat si moře. Navštívit tohle město byl můj velkej sen a tak jsem byla ráda aspoň za těch pár hodin. Až kluci vyrostou, tak se tam třeba vydáme znovu a prochodíme to tam křížem krážem, užijeme si všechny ty památky, krásy, uličky, kavárny a tak. A nebo taky ne :D


Každopádně vám dnes ukážu pár obrázků z toho mála, co jsme stihli :-) 

Letěli jsme z Prahy a ubytování v Barceloně hledali (jako vždycky) přes booking. Bydleli jsme asi deset minut chůze od La Rambla, což je hlavní turistická ulice v Barceloně (něco jako pražskej Václavák) a přesně týden po našem odjezdu se tam stala ta tragédie :-( 
Hotel byl za dobrý peníze, čistej, žádná velká paráda, ale na tu jednu noc to bohatě stačilo.
Metro je skvěle přehledný, za 14 euro si koupíte lístek na deset jízd a dostanete se všude, kam potřebujete. My jsme jeli metrem k Park Guell a k Sagrada Familia, do centra a k moři jsme chodili pěšky. Na tato dvě místa vám rozhodně doporučuju koupit lístky předem přes internet. Byli tam šílený fronty a kdybychom neměli lístky už dávno koupený, tak tam asi stojíme doteď.



Park Guell

Ráj pro moje děti!

Ráj pro mě!

Ráj pro mého muže!

Španělská paella - celé dva týdny, které jsme ve Španělsku strávili, jsme jedli jen paellu a potvory z moře vytažený.







Kryštof Kolumbus bez hlavy - Aneta fotograf! 



Chok mi doporučovali úplně všichni a měli pravdu. Čokoládovo - donutovo - cronutovej ráj. Kafe nic moc, ale ty dobroty to vyvážily. 

Je to tak? :D 
Sagrada Familia - tady jsem fakt stála s otevřenou pusou, velká nádhera! A to moc na tyhle věci nejsem.


A churros mi taky doporučovali všichni a zase měli pravdu. Smažený, přeslazený, křupavý a TAK dobrý. Ale jejich mini porce pro mě byla až až maxi :D



 Mějte se krásně!

A.


SHARE:

pondělí 4. září 2017

O rovnováze aneb nikdo není dokonalej

Jsou období, kdy si ujíždím na salátech s tuňákem, piju čtyři litry čisté vody denně, chodím spát v deset večer, cvičím denně, do toho třeba i denně běhám, poctivě se protahuju, vykramuju každou druhou zdravou výživu, kterou potkám a v ledničce mám jen zeleninu, zdravé tuky, vysokoprocentní šunku, cottage a prostě žiju ukázkově, zdravě a jsem plná síly a nadšení.
A pak jsou dny, kdy si večer u telky otevřu obří pytel čipsů (občas si ty čipsy ještě posolím, hanba mi!), zapíjím to ciderem a moje chytré hodinky po mně každou hodinu řvou, ať už jdu konečně běhat nebo ať teda aspoň chodím, když už nesplním svůj denní cíl ohledně cvičení.

Tak to jsem já. 

A myslím si, že nejsem jediná. Jedno starý, ale sakramentsky platný heslo: "Nikdo není dokonalej!" se sem podle mě perfektně hodí. Každej máme dobrý a špatný období. Každej z nás je občas na ránu a občas zase boží. To je život. Stejně jako manželství, vztahy v rodině, mateřství nebo atmosféra v práci není vždycky růžová, stejně tak náš režim není stoprocentní. Uvědomte si to, než začnete někoho soudit. K napsání tohohle článku mě tak trochu popostrčila jedna hláška, kterou jsem o sobě zaslechla. "To jsou na blogu samý sporty a zdravý blbosti a pak tady vypije půl flašky jégra!" Tak aby bylo jasno. Nebyl to jégr! :D Ne, teď vážně. Nepřijde mi nic špatnýho na tom, jít občas na pivo nebo se jednou za čas opít. 80% mýho života se skládá ze sportu a zdravýho jídla, protože se tak cítím líp, ale taky jsem úplně obyčejnej člověk, kterej si prostě na zapíjené mimina dá panáka. Nebo pět piv. Samozřejmě to není zdravý a moje tělo se z toho vzpamatovává hodně dlouho, ale rozhodně se za to nehodlám nikomu omlouvat. A že o tom nepíšu na blog? Je přece jasný, že sem chodíte čerpat nějakou inspiraci ohledně jídla nebo se chodíte nakopnout, když se vám nechce běhat, tak proč bych vám měla psát o tom, že jsem šla na pivo? Zajímalo by vás to? Podle mě ne :-) Ale co si budem...na cyklostezce s kámoškou asi nikdy nezažijem to, co po pár aperolech, souhlasíte?

Moje Londýňanka

Zahradní párty s Českou Miss! :D

Olomoucké dny kávy. A proto pijeme Aperol!

Koncert DEPECHE MODE - nejlepší party letošního roku :-)
Není to jen o alkoholu, ale všeobecně o nezdravých věcech. Potkáte někoho na zmrzlině a on si vás fotí, protože prostě nemůže uvěřit tomu, že někdo jako vy si dá velkou čokoládovou. S polevou. A nebo si zajdete jednou za půl roku na uzený žebra a všichni na vás koukají a neodpustí si poznámky o tom, jak tohle můžete jíst, vždyť to přece není fitness. Lidi, kteří žijou jiným stylem života než vy, nejsou ufouni, nezapomínejte na to! :-)

Já frčím na trénink, mějte krásnej začátek září!

A.
SHARE:
© RUN HEART. All rights reserved.
Blogger Templates by pipdig