Pages

pondělí 24. dubna 2017

Cvičíme doma III. - Jóga, která vás "zničí"

V poslední době cvičím doma míň než dřív, ale přesto se domácích tréninků nevzdám. Pořád si stojím za tím, že je to nejjednodušší a nejlevnější varianta, jak začít. I když máte děti, nemáte auto, nestíháte lekce kvůli času atd. atd., doma to jde vždycky. Obujete tenisky, pustíte YouTube a za půl hodinky máte po tréninku. A nemusíte se před nikým stydět! :D
Asi už víte, že jsem před pěti lety začínala klasikou s Jillian Michaels a postupně projela všechny její programy, následoval Shaun T, Zuzka (článek o její internetové tělocvičně TADY) a snad všechny známé YT cvičící kanály. O nich chystám jeden souhrnný článek, ale ten počká, protože dnes bych vám chtěla dát tip na jeden kanál, který mě moc příjemně překvapil a úplně zničil - BOHO BEAUTIFUL.


Krásný, mladý pár, který natáčí videa ze svého života a cvičí na YT (nejen) jógu. Říkám si: "Je to boho. To bude takový krásně hipísácký, barevný a vyklidněný. I ta holka působí jemňounce a strašně mile. Protahování flákám a aspoň zkusím něco novýho." Pustila jsem si pár videí a fakt se mi to zalíbilo. Celé to působilo takovým křehkým a čistým dojmem, sršela z toho pohoda, krása a ladnost. A tak jsem jednoho dne večer vytáhla podložku, převlíkla se do legín a pustila si TOHLE video. Weight loss se vždycky hodí, i když jsem si úplně nedokázala představit, že bych se o dvacetiminutové jógy mohla zpotit...haha, zpotila! A jak! A jak to bolelo? A jak MOC to bolelo následující den? Vím, že je jóga náročná, obdivuju všechny, kdo zvládají ty (pro mě) krkolomné pozice hlavou dolů a taky vím, že ke krásné postavě se dá dojít i po téhle pomalé a klidné cestě a ani člověk nemusí házet nad hlavu desítky kilo, ale tohle? Tohle mě fakt překvapilo. Připadala jsem si jako začátečník, který nikdy v životě necvičil a nemá v těle jediný funkční sval. Ráno mě bolelo břicho, střed, zadek, nohy i ramena. A byl to skvělej pocit. Od té doby jejich videa zařazuju několikrát týdně a rozhodně je doporučuju všema deseti. Najdete tam jógu pro začátečníky i pro pokročilé, pilates, HIIT tréninky na všechny partie a nudit se nebudete vážně ani minutu! :-)


Dejte mi vědět, jestli BOHO BEAUTIFUL znáte a podle koho doma cvičíte vy :-)

A.

neděle 23. dubna 2017

Běhání - jak nepolevit? + soutěž

V posledním běžeckém článku jsem vám psala o mých tipech pro začátečníky. Spoustu z vás vyběhlo a podle toho, co mi píšete, běháte doteď. A všichni se shodneme na jedné věci - nejhorší jsou začátky! Jenže krize přijdou i po tom, co si běh zamilujete. Občas budete celí bolaví, unavení, přetrénovaní, možná přijde nějaké zranění, nedostatek času nebo vám to prostě a jednoduše začne lézt krkem. To je úplně normální a existuje jen jedna rada - pauza :-) Dejte si pár dnů/týdnů pauzu a uvidíte sami, že vám běhání začne chybět. Já jsem většinou po nějaké kratší přestávce strašně natěšená a namotivovaná a pravidelně si zaběhnu osobák. Takže se toho vůbec nebojte, nic vám neuteče. Doslova :-)

úterý 18. dubna 2017

Tipy na knihy X. - Manželé odvedle, Kepler a jedno příjemné překvapení

Mám pro vás další tři knižní recenze - dvě pecky a jedno velké zklamání, tak jdeme na to :-)


Lars Kepler: Lovec králíků

Tahle autorská dvojice podle mě nikdy nezklame. Předposlední kniha Playground byla úplně něco jiného, než jsme zvyklí a spoustě lidí se nelíbila, ale v Lovci králíků se Keplerovci vrací k tomu, co jim jde nejlíp. Skvělá, originální detektivka plná zvratů. Několik dějových linek, které se na konci děsivě propojí a vy do poslední chvíle vůbec netušíte, kdo to vlastně udělal. Na scénu se vrací Joona Lina, což je mimochodem můj nejoblíbenější dektektiv ze všech, a vy to celé prožijete s ním. Příběh začíná vraždou politika a přiznám se, že jsem se trochu bála, jestli nepůjde o terorismus/politickou vraždu v celé knize, ale po pár stránkách moje obavy zmizely a byla jsem lapena. Promyšlené, napínavé a dechberoucí. Věřte mi, že nebudete chtít knihu odložit.

Sharon Guskin: Čas zapomnění

U této knihy jsem na začátku také měla obavy. Bylo to na mě až moc duchařské, spirituální a tak trochu přitažené za vlasy, ale vyklubala se z toho další chytrá detektivka, jejíž rozuzlení se vám dostane pod kůži. Čtyřletý Noah je už od narození tak trochu zvláštní. Neustále tvrdí, že jeho matka vlastně není jeho matka. Shání se po své "pravé mamince", má na svůj věk nevysvětlitelné znalosti a šílený strach z vody. Jeho maminka Janie je zoufalá, obchází s ním všemožné doktory, psychiatry, psychology a nikdo si s ním neví rady. I když je racionálně založená, zkusí jako poslední šanci specialistu přes reinkarnaci a minulé životy. A v tu chvíli se začnou dít věci. Rozhodně stojí za přečtení!

Shari Lapena: Manželé odvedle

No a na závěr tady mám knihu, kterou teď asi vidíte všude. Moc jsem se na ni těšila, čekala jsem pecku ve stylu Dívky ve vlaku - něco, čemu obětujete hodiny spánku, jen abyste zjistili, o co vlastně jde. No...nestalo se. Podle mě je to šílená, překombinovaná slátanina, jejíž propagace několikanásobně přesahuje kvalitu. Rodiče malého miminka jdou k sousedům na večírek, mají s sebou chůvičku a každou půl hodinu chodí své dítě kontrolovat. Ve dvě ráno se vrátí domů a mimino nikde. Start parádní a slibný, ale dál už prostě ne. Hned v první třetině knihy budete vědět, proč a jak se dítě ztratilo a snaha v poslední části knihy to trochu zamotat a zmást čtenáře se bohužel nepodaří. Přepálený konec už je jen shnilá třešně na celém tomhle dortu, takže za mě ne. Navíc tohle byla asi první kniha, u které mi bylo úplně jedno, jak to dopadne a nenašla jsem si vztah ani k jednomu z hrdinů. Špatný, špatný.

Četli jste některou? A co vy na ně? Budu se těšit na komentáře a jsem zvědavá, jestli se někomu z vás poslední kniha líbila :-)

A.

úterý 4. dubna 2017

Posedlost sportem - co už je moc?

Nedávno mi na blogu přistál komentář, který se týkal závislosti na sportu. Jak často cvičím, jestli to zvládám a co na moje sportování říká okolí. Od té doby se mi v hlavě honí hromada myšlenek ohledně tohohle tématu a dneska se pokusím to dát nějak do kupy, protože určitě nejsem jediná, kdo se až tak úplně s pochopením okolí nesetkává. Doufám, že to bude mít hlavu a patu :-)


Závislost je špatná vždycky. Ať už jde o alkohol, drogy, kokina, čipsy, sex, nákupy nebo třeba automaty. Když jste na něčem závislí, tak nekoukáte kolem sebe a prostě to děláte. Je vám jedno, jestli "to" ubližuje vašemu tělu, vaší rodině nebo vašemu životu. Znám plno lidí, kterým zničily život drogy, znám pár alkoholiků, gamblerů. Neznám ale nikoho, kdo by skončil na psychině, protože miluje běhání a nebo se každej druhej den ničí v tělocvičně. Vy ano? Třeba takové případy existují, dneska už je možné všechno, ale nejspíš to bude ojedinělé, když se o tom nemluví. Jen pro upřesnění - mluvím o závislosti na sportu, ne o posedlosti dokonalým tělem, té je všude kolem až až, ale to by asi bylo na další článek. Zadky, prsa, "jógové" porno pozice atd. na všech těch internetech.
Ovlivňuje někoho moje frekvence cvičení? Má moje běhání vliv na to, jak se postarám o děti nebo jakej uvařím oběd? Trápím někoho tím, že mě každý ráno bolí každej sval v těle? Ne, ne, ne. Je to jen o mně. Běhám, když kluci spí. Cvičím ráno než se probudí. Když jedu na nějakou sportovní akci, tak si nejdřív splním svoje povinnosti (vaření/praní/žehlení/články do práce atd.) a teprve potom jedu. Takže co je komu do toho? Nic!
Problém nastává až v případě, kdy lidem kolem vás záleží na vašem zdraví. Mám roztrhaný ruce z hrazdy tak, že mě štípe každej pohyb a nejsem schopná si ani umýt vlasy? No a co, hlavně, že už umím T2B. Mám tak přetížený záda, že se mi na nich udělá boule a já nemůžu chodit? No a co, uběhla jsem Spartana! Mám paže jeden velkej šrám od švihadla? Neva, udělám už totiž deset DU v řadě! A co ty modřiny na rukou od kettlebellu? Maličkost. Zánět achillovky, namožený trapézy, bolavý ramena, zadek, kolena atakdále atakdále. No a co? MNĚ TO NEVADÍ! Jenže to vadí mýmu manželovi (nemohla bys dělat nějakej holčičí sport?!), rodičům (Proč se tak trýníš? Budeš jak chlap!), babičkám (Anetko, Ty ses strašně hubená! Prostě babičkovská klasika.), fyzioterapeutovi (Měla bys zvolnit a víc se o to tělo starat. Vyháníš nějaký démony nebo co?!) a občas i dětem (když se štítí mých zkrvavených rukou). A to jsou chvilky, kdy začíná kázání, který ale z 90% nemá vůbec žádnej smysl. Já to miluju, je to součást mě, mýho života a každá jedna minuta tréninku mě strašně moc naplňuje. I když to bolí, i když se mi chce zvracet, i když mi polovina věcí nejde a nehážu si nad hlavu neskutečný váhy. I když mi teče krev z ruky, i když se zamotávám do švihadla po každým třetím přeskoku, i když se ani nedostanu do stojky. Stejně to nevzdám. A tohle je ono. Nikdy jsem u ničeho nevydržela a když mi to nešlo, tak už tuplem ne. Teď se dobrovolně "trápím" doma i v gymu. Věci, který nesnáším dělám o to víc, učím se, ptám se, posiluju svou silnou vůli (ať už jde o vstávání v pět nebo o neustálé pokusy o stojku), snažím se, nevzdávám se. Vím, že když se chce, tak to jde a že když zaberu, tak dokážu všechno. Za měsíc, rok, možná za deset let, ale dokážu. Všechny tyhle věci si přenáším i do života a jsem přesvědčená o tom, že to, kdo teď jsem, je z velké části díky sportu. A taky si sama nasekám dřevo nebo přestěhuju postel! :D Přestala jsem řešit, kolik během tréninku spálím kalorií nebo že můj zadek nevypadá tak jak chci. Nekoumu se každý ráno v zrcadle. Je mi jedno, jaký budu mít díky cvičení změny na postavě, protože teď už mi jde o něco jinýho. Teď je pro mě nejdůležitější každej malej pokrok ve výkonu. A to, že můžu jíst co chci a kdy chci, už je jen takovej vedlejší bonus :-)
A teď mi řekněte, je láska ke sportu a téměř každodenní trénování špatný? Je to posedlost? Co už je moc? Přes čáru? A kdo tu hranici určuje? Někdo miluje vaření, někdo čtení a někdo cvičení a já přeju každýmu, aby si našel to svoje, protože pak se začnou dít věci! :-)
Samozřejmě by na prvním místě mělo pořád zůstávat zdraví. Když cítím, že potřebuju pauzu, tak si ji dám. Ale naučit se to tělo poslouchat je někdy těžší než pořádně naložená osa :-)

Sportu zdar a napište mi, co si o tom myslíte vy.

Aneta

čtvrtek 23. března 2017

Baristický kurz - káva, káva a zase káva

Minulou neděli jsem absolvovala svůj první baristický kurz v Kafe jak lusk a jsem v tom až po uši. Vím, že vám sem pořád dokola píšu něco tom, jak můžete dokázat cokoliv si umanete a že i vy si můžete najít ten svůj "dreamjob" jako já. Teď to posouvám na ještě vyšší level, protože po večerech trénovat moje holky a přes den občas dělat kávu v mé nejmilejší kavárně? To je splněnej sen. Miluju sport, miluju kafe a miluju psaní. Teď jsou tyhle tři věci moje práce. Nemůžu být víc vděčná :-) No a jak to tedy probíhalo? Co jsem dozvěděla a co na tom bylo nejtěžší?

pondělí 13. března 2017

Nákupní seznam - co mi nikdy nechybí ve spíži a v lednici?

Sepsala jsem pro vás seznam věcí, který mi doma nikdy nechybí. Je to takovej můj výběr zdravých potravin, svačinek, surovin na vaření a pečení a když náhodou něco z tohohle výčtu dojde, hned letím doplnit zásoby. Většinu potravin kupuju v Lidlu, Tescu a nebo objednávám na Aktinu. O mým posledním balíku, kterej byl napěchovanej dobrotama, bude další článek.
O víkendu jsme taky poprvé vyzkoušela Košík a jejich rozvoz potravin. Musím říct, že je vážně luxus, si sednout večer k počítači, naťukat nákup a ráno si ho jen mezi dveřma převzít. Ovoce, zelenina, maso, ryby, pečivo - všechno čerstvé, nic nebylo rozbité nebo obouchané. Příjemně mě překvapili a L. se nejvíc líbilo, že sáčky zavazujou na mašličku a ne na suk, jako já!!! :D

středa 8. března 2017

Běhání - jak začít?

Venku to konečně začíná vypadat jarně a tak jsem si řekla, že pro vás sepíšu zase něco o běhání. Většina zpráv a mailů, které mi píšete, je o tom, že chcete začít, ale nevíte jak/nemůžete se k tomu dokopat/nemáte čas/nejste žádní sportovci atd. To chápu, protože jsem na tom byla úplně stejně, ale to už taky všichni víte. Nemotorná Aneta, kterou si v tělocviku nikdo nechtěl vybrat do týmu a která radši seděla doma a psala si deník, místo aby lítala po venku s děckama. Zamyslela jsem se a sepsala pár bodů, které (by) mi v začátcích pomohly, tak třeba rozběhají i vás :-)

čtvrtek 23. února 2017

Kam v Olomouci? - kafe, dobroty a dřina!

Dnes mám pro vás článek o mých oblíbených místech v Olomouci, takže pokud jste odněkud z okolí a nebo plánujete výlet na Moravu, budou se vám moje tipy určitě hodit :-)
Začneme (překvapivě) u kávy. O mojí nejoblíbenější olomoucké kavárně Kafe jak lusk jsem vám básnila už v TOMTO článku a moje nadšení stále trvá. Každá návštěva, která přijede k nám domů, musí rozhodně vždycky do Lusku. Kvůli kávě, dortíkům, nejmilejším lidem za barem a výhledu na rušnou ulici s tramvajema (ocení hlavně rodiče - děti si sednou do výlohy a fascinovaně koukají ven, alespoň ty naše - vesnický :D).




Další kávové nebe v Olomouci je pražírna kávy Kikafe. Jezdím sem pravidelně pro zrnkovou kávu do našeho kávovaru, vždycky mi tam poradí a jsou na mě milí, i když vím o kávě prd a většinou se ptám jak debil amatér. Do kabelky nahážu ty voňavý pytlíky a do ruky si vždycky vezmu flat white - dokonalej nákup :-) Jak Maruška (Kafe jak lusk), tak Kristýna (Kikafe) jsou krásná ukázka toho, že když Tě něco baví a miluješ to, lidi to ocení a budou se vracet. Moc jim oběma fandím.
A pokud se vydáte do Kikafe, musíte se určitě stavit v pekařství Dalaman, které je hned za rohem. Je to jediné místo v Olomouci, kde seženete Nemléko (které mimochodem moc doporučuju), ale hlavně vás tam přivítá usměvavá a milá majitelka, dokonalá vůně čerstvýho chleba a koláčů a velkej výběr pečiva. Klukům vždycky nakoupím koláčky a loupáčky a sobě bezlepkový tmavý rohlíky, bagely a zdravý cupcaky. Dnes jsem měla poprvé veganskej makovej koláč a lituju, že jsem si nevzala dva! :-)





U jídla ještě chvilku zůstaneme a vlastně zůstaneme i u ukázkových příběhů splněných snů. Zdeněk si totiž ve 23 letech otevřel v Olomouci restauraci Pod lipami a my (když máme jednou za čas možnost) nechodíme nikam jinam. Bezkonkurenční burgery, steaky, limonády a to všechno z domácích surovin. Schválně si přečtěte jejich příběh, není to úžasný? :-)


No a když už jsme si dali pořádnýho burgera a zapili ho tou nejlepší kávou, je načase to jít vyběhat! O Sclep gymu jsem se určitě už v nějakém článku zmiňovala a na mé FB stránce nebo instagramu je ho pořád plno. Fakt jsem si to tam zamilovala. Většina z vás ví, že jsem posledních pět let (to už je vážně tak dlouho?!) cvičila jen doma a vyhovovalo mi to. Domácí cvičení u mě pořád převažuje, ale kluci už jsou větší, stali se z nich menší mamánci a já mám možnost dvakrát týdně odjet a nechat se trénovat. A je to boží! Andrejka a Martin jsou milí, tak akorát přísní a pro svůj gym žijou. Je to první místo, kde se cítím fakt jako doma a pokaždé jsem ráda, že se vůbec odplazím domů. Takže pro všechny olomoučáky, kteří se třeba stydí nebo se zatím nikde necítili natolik dobře, aby tam chodili dřít pravidelně, zkuste Sclep! :-)

Mějte se krásně!

A.

čtvrtek 9. února 2017

Tipy na knihy IX. - detektivky, sci-fi a jedno zklamání

Jsem tady s dalším knižním článkem - zase se zpožděním, je to se mnou bída. Ale nebudu vám nic nalhávat, mám tady k přečtení tolik skvělých knih, že když je čas, tak prostě místo psaní recenzí čtu a čtu a čtu. Určitě mě chápete! :-)
Dneska mám pro vás pět knížek, které mě za poslední dobu nějak oslovily, tak jdeme na to.

úterý 3. ledna 2017

2017 - moje sportovní plány

První článek v novém roce by si zasloužil nějaké to bilancování, ohlédnutí se za uplynulým rokem a pár klišéček, ale já vás s tím letos obtěžovat nebudu, nebojte. Dneska bych se s vámi ráda podělila o moje sportovní plány na rok 2017. Je mi úplně jasný, že až si tenhle článek přečtu na konci roku, budu kroutit hlavou a říkat si, že jsem si až moc fandila a některý nápady byly spíš šílený než odvážný, ale musíme si dávat velký cíle, jinak by to nebyla výzva, souhlasíte?


Ultramaraton

A hned tenhle první bod třeba šílenej je. Pro mě teda určitě! Vzhledem k tomu, že jsem ještě nikdy nebyla na maratonu a vlastně ani na půlce (o mým prvním a velmi vtipným půlmaratonu si můžete přečíst TADY), je to hodně úsměvný. Ale od té doby, co sleduju Verču, mě to strašně láká. Možná je to tím, jak krásně o tom píše nebo tím, že běhá tak nějak podobně (určitě ale rychleji) než já a nebo je to tím, že jsem prostě blázen, kdoví. Ale vážně bych to tento rok chtěla dokázat. Vy víte, že nejsem závodní typ a že mě celá ta atmosféra okolo obřích běžeckých akcí spíš znérvozňuje, ale zrovna Verčin oblíbený Jizerský ultratrail se běží v nádherné přírodě a slyšela jsem na něj samá pozitiva. Od organizace až po finisherská trička (prosimtě Aneto, budeš ráda, když se do toho cíle doplazíš, tričko netričko). Mám půl roku na trénování a věřím tomu, že se na ten start postavím. O cíli zatím pomlčím, ale loni byl časový limit na 69 km 14 hodin, tak bych to možná zvládnout mohla. Když budu trénovat. Hodně trénovat.

Spartan Race

Loni jsem poprvé a vlastně úplnou náhodou běžela Spartana a můžu potvrdit, že je to fakt unikátní závod, při kterým zažíváte takový věci, že to ani nejde popsat. Musíte si to prožít sami. Můj článek o tomhle závodu najdete TADY a já doufám, že si letos minimálně jeden zaběhnu znova. Pokud mi bude Litovel sedět časově, tak se tam uvidíme. Do té doby se musím naučit šplhat, ručkovat, chodit po kůlech, plavat kraula...

Zaběhnout si několikrát do roka maraton

Sama, se sluchátkama a datlema v kapse. Akorát si musím naplánovat trasu tak, aby vedla několikrát kolem vody. Nebo si koupit camel bag. Nebo poprosit L, aby mi dělal provizorní doprovodné vozidlo a dával mi napít, podával gely, banány, fandil mi, utíral mi pot a tak.

Běhěj Lesy

Moje srdcovka a vlastně první a poslední běžecký závod, kterého jsem se účastnila. Letos bych se ráda podívala zase do Beskyd. Ten krpál na startu mi prostě nedá spát.

Stojka, shyb, švihadlo

A na závěr taková moje osobní cvičící noční můra. V roce 2017 bych si ráda pořídila hrazdu a konečně se naučila shyby. Ty moje špagety/pastelky prostě budou příští Vánoce tak silný, že dám sama i stromek do stojanu!
Stojka a já, to už znáte. Vypadá to ale, že jsem na dobré cestě, už se udržím u zdi, aniž bych potom musela jet na pohotovost na kapačku :D
A dvojskoky. Chci jich tam našvihat 100 za sebou. Bez jedinýho škobrtnutí. Nejpozději na Silvestra 2017. Tak!

A co vy? Jaké máte plány na nadcházející rok? Jsou některé z nich tak šílené jako ty moje?

A.