Pages

úterý 6. prosince 2016

Můj současný (ne)režim - cvičení a jídlo

Dnes pro vás mám malý update toho, jak to teď vlastně mám se cvičením a stravou. Ale hned ze startu vám říkám - je to bída, přátelé, bída! I v normálním životě jsme občas nahoře a občas dole. Někdy stihneme za den milion věcí, od vyšůrování celého domu, přes napečení tří buchet až po vyžehlení měsíční hromady prádla a jindy bychom zase nejradši zůstali celej den v pyžamu, pili litry dobré kávy a četli jednu knížku za druhou. A podobně to funguje i v tom "fitness životě" (vím, že je to debilní název, ale nic lepšího mě nenapadlo :D).


Na mě se ze všech stran hrnou fotky krásných, vyrýsovaných holek, které si připravují dokonalá a vyvážená jídla pětkrát denně. Do toho stíhají chodit do fitka, běhat, cvičit hot jógu. Vymýšlí recepty, pěstujou bylinky, pečou zdravý buchty a k tomu všemu mají tvářičky jak obrázky, dokonalou manikúru, skvělý vlasy a ťip ťop outfity. Koukám na to, kroutím hlavou a závidím. Pak se z toho "jsemkničemu" komatu proberu a soustředím se na sebe. Aby měli kluci ráno stejný ponožky, aby si vyčistili zuby, aby měli vyváženou snídani (obzvlášť v této adventní době je dost těžký jim vysvětlit, že čokoládka z kalendáře od babičky NENÍ snídaně), abych se učesala, vyčistila si zuby, aby mi nedošla káva, abych měla vánoční výzdobu, abych stihla napíct cukroví a vyrobit deset adventních věnců. Aby bylo uklizeno, navařeno (když jednou nebyl L doma, tak jsme si dali na oběd kuličky s mlíkem - #matkaroku), vypráno (někdy si vzpomenu až ráno, že mám v pračce vypraný prádlo a to je pak teprve pecka!). Abych do toho všeho nevypadala jako zombie a navíc, abych žila zdravě, nejedla jako kretén a cvičila/běhala přesně tak, jak jsem si naplánovala. Ha. Ha.
Jaký teda byly ty moje plány ohledně cvičení?

Plány?

V prosinci probíhá Adventní běhání, o kterém jsem vám už psala. To znamená, že každý den odběhám minimálně 30 minut.

Všechny ty nechutný tréninky, který vymýšlím pro TH si sama odjedu, abych věděla, jaký z nich budou mít pocit.

Každý den odcvičím jeden kratší trénink v ZGYM.

Každý den se budu věnovat švihadlu a těm debilním dvojskokům, který prostě nejsem schopná tam sázet tak, jak bych chtěla.

Každej den budu zkoušet stojku.

Večer si najdu dvacet minut a v klidu si dám jógu z 90denní výzvy s FightMaster.

4.12. jsem se ještě k tomu přidala do výzvy, která probíhá v naší skupině na facebooku - do Vánoc odcvičit celou sérii Summer Shred od Zuzky Light (najdete ji v ZGYM).

Realita!

Běhám sakra málo a někdy je to až taková krize, že těch třicet minut lítám po zahradě nebo po schodech - magor. Ale prostě...tma, málo času, málo (žádný) hlídání. Já vím, já vím, klasický výmluvy, který už jsme všichni slyšeli milionkrát :D

Tréninky vymýšlím, ale pryč jsou ty doby, kdy jsem si je vždycky před tréninkem poctivě odcvičila. Když je to nějaká nová kombinace nebo se tam objevuje cvik, který jsme nedělali, tak to nějak dávám, ale pokud jsou to nějaké osvědčené klasiky, prostě se na to vyprdnu a jedu si svoje věci. Hanba mi!!! Už slyším, jak se tím teďka budou děcka na tréninku ohánět! Ale tak co, jejich pocity po odcvičení jsou mi beztak jasný - hnus, odpornost, marast, nenávist ke mně, nenávist ke švihadlu, nenávist ke všemu. A dvě minuty po protažení je zase všecko sluníčkový!

Kratší tréninky v ZGYM se snažím dodržovat, ale teď jsem spíš zamotaná v tom Summer Shredu, protože jsem se k výzvě připojila pozdě, takže to teď naháním, aby mi to do Vánoc vyšlo. Třeba dneska jedu jeden ráno a jeden odpoledne, vzhledem k tomu, že je to fakt náročný, tak mi to bohatě stačí a bolí mě úplně všechno.

Švihadlo dodržuju, ale přiznávám, že radši skáču vysoký kolena/twisty/cokoliv kromě dvojskoků. Vždycky u toho strašně nervuju, došvihám se a plynule jich hromadu neudělám ani za nic. Jenomže vím, že jinak než tréninkem toho nedocílím, takže se asi budu muset kousnout.

Stojka. Když jsem ji zkoušela poprvé, skončila jsem na kapačce. Od té doby se do ní dostávám fakt pomaloučku, dlouho tam nejsem a spíš se soustředím na techniku. Učím se ji v malé chodbičce, ve které si o protější zeď pomůžu nahoru a tahle vychytávka mě celkem posunula dál. Za chvilku už budu umět chodit po rukách. Asi tak za petsto let :D

Jóga? Bída! Jestli se k ní dostanu třikrát za týden, tak je to hodně. Hanba Aneto, hanba! Přitom mě to tak baví a strašně se mi líbí, jakou sílu díky ní dostávám do rukou. A taky jak se pěkně tvarujou.

Jídlo


Teď přijde na řadu ta ostudnější část a tou je strava. V tomhle směru jsem momentálně dole, hodně dole :D Netuším, čím to je, ale prostě jím jako kretén a nějak se z toho nemůžu vymotat. Avšak tento týden (já vím, je úterý :D) už pozoruju zlepšení, tak třeba jsem vymotaná. I když - Vánoce, Silvestr, narozky...
Poslední dva měsíce mám prostě krizi. Nemám skoro vůbec chuť na snídani. Většinou si dám dvě kávy a až někdy kolem jedenácté do sebe nacpu smoothie, protože potřebuju sílu na cvičení. Jinak bych neměla potřebu jíst klidně až do večera. Občas mám světlé chvilky a udělám si lívance hned po probuzení, ale to se stává fakt málo a většinou o víkendech. Na teplé obědy, které vařím klukům taky vůbec nemám chuť, takže pořádný větší jídlo jím až tak kolem druhé nebo třetí a pak už se to se mnou veze. Přes den nemám hlad ani chuť. Stačí mi kafe nebo nějaký suchary a ovoce. Potom jedu na trénink a po tréninku se vracím domů hladová jako vlk. Dám si zdravou večeři, jsem na sebe pyšný, uspím kluky, vylezu z pokojíčku a v tu chvíli bych sežrala celou ledničku i se spíží a kokinovým šuplíkem. Vím, proč to tak je. Vím, co dělám špatně. Ale jak říkám, nemůžu se vymotat. Jsou lepší dny, kdy jím ukázkově a taky se ukázkově cítím. Pak jsou ty dny debilové a ty potřebuju vystrnadit. Snad to přijde co nejdřív. Zatím totiž hřeším na to, že mám pekelně rychlej metabolismus a většinu těch prasáren spálím, ale to taky nebude trvat věčně a hlavně! Je pro mě důležitý mít to tělo zdravý a výkonný, což s tímhle režimem asi brzo skončí.

Hrůza, co? Ale já se nevzdám a to trdlo ve mně odstraním, vím to :-) A vy mi zatím napište, že taky máte tyhle období, kdy jste všechno, jen ne #healthy #fitness a #clean :D

A.

pátek 2. prosince 2016

Nejlepší špaldovo-ovesné lívance

Tuhle dobrotu mám moc ráda, ale vždycky jsem z ní měla respekt. Většinou se mi totiž nepovedlo těsto a i když jsem postupovala přesně podle osvědčených receptů, nikdy mi nevznikly krásný, chutný a nepotrhaný lívance. Nedávno jsem ale tuhle kletbu prolomila a teď si je děláme někdy i dvakrát denně. Nejvíc točíme základní těsto, ve kterým jen střídám banány s jablky a když si je dělám po tréninku jenom pro sebe, tak přidávám protein. K jedné objednávce z Aktinu jsem přihodila vzorek BodyLab palačinek. Byly dobrý, netrhaly se, ale bylo tam prostě cítit, že jsou z prášku. Tyhle naše jsou poctivý, zdravý, nadýchaný, křehoučký - prostě vážně dobrota!


Těsto na lívance:

50 g rozemletých ovesných vloček
cca 30 g špaldové mouky (můžete ke konci postupně přisypávat, dokud vám nevznikne hustější těsto, nemělo by téct)
vejce
tři lžičky prášku do pečiva
2 lžíce jogurtu
trochu mléka (používám mandlové nebo kokosové, ale může být i klasické)
rozmačkaný banán nebo nastrouhané jablko

Podle chuti potom můžete přidat skořici, perníkové koření, kokos, FlavDrops, datlový sirup nebo jakékoliv sladidlo, které máte rádi. Lívanečky smažím na trošce kokosového oleje a promazávám je většinou ořechovým máslem nebo Proteinellou (L má rád s Nutellou nebo Lotuskou, ale to už je na mě moc velká prasárna :D). Nahoru dávám ovoce (úplně nejlepší jsou ohřáté maliny nebo jahody), sirup (javorový, datlový nebo BodyLab kokos) a někdy ještě bílý jogurt. Můžete si je posypat kokosem, hořkou čokoládou, oříškama, rozinkama. Prostě tak jak to máte rádi. Každej den můžou být úplně jiný a to se mi na nich líbí :-)



Dobrou chuť!

A.