čtvrtek 30. června 2016

Výlet na vesnici

Plán zněl jasně. Musíme s klukama stihnout poslední návštěvu u Karolíny, než porodí a bude mít úplně jiný starosti, než hostit bandu tří divokých Matonů. Pojedeme na výlet vláčkem do Brna, dáme si tam pár dobrot, prochodíme město křížem krážem. Budeme řešit samé veledůležité věci a kluci si budou mezitím vesele hrát, já dám K. pár rad ohledně mateřství. Zasloužilá matka! Další den prozkoumáme vesnici, zajdeme na hřiště a zase si budeme povídat, aniž by nám do toho někdo stokrát skočil. No, nakonec to bylo celé trošku jinak (kdo má děti, pochopí), ale i tak to považuju za skvělý začátek prázdnin.


Dorazili jsme s klukama do Plum Foolery rezidence kolem desáté dopoledne, ubytovali jsme se (=stihli obrátit byt vzhůru nohama během půl hodiny) a já jsem se vytasila s kuřecí omáčkou z vlastnoručně oškubaného a vykuchaného BIO kuřátka. S knedlou. Slovo knedla mimochodem pobavilo K. skoro na celé dva dny. Omáčku samozřejmě nejedl nikdo kromě mě. Chtěla jsem být uražená a pořád jsem přemýšlela, proč K. nedokáže docenit moje kuchařské dovednosti. Později se ukázalo, že si lišácky nechávala místo na jednu z největších brněnských "prasáren"!
Kluci se těšili do vláčku, nakonec je to tam ale moc nebavilo. Naštěstí byla výluka a přesedli jsme do autobusu, který udělal trošku lepší dojem. Na Davču dokonce výborný dojem, usnul pět minut před Brnem!



Z nádraží vedly naše kroky přímo k Letmu, kde jsme si daly slavný trdelník se zmrzlinou. Stačí, když řeknu, že to byla dokonalost? Miluju trdelník, miluju zmrzlinu a miluju čokoládu. A miluju obří věci. Tahle dobrota to splňuje všechno a já si prosím vlastní stánek přímo u nás na zahradě. Snědly jsme si ho stylově na lavičce mezi bezďákama a nezkazila nám chuť ani ta otravná hejna holubů, kteří jsou tak oprsklí, že vám to nakonec přestane vadit. Sice foukal vítr, bylo škaredě a já jsem během těch pěti minut, než do nás trdelník zapadl, stihla asi třicetkrát napomenout kluky, ať nechají ty holuby na pokoji a ať se neválí po zemi, ale i tak to byl zážitek. Trdelník na tričku, ve vlasech, na zemi, drobky všude. Idylka.



Následoval dětský koutek, ve kterém jsem jako správná matka zasvětila K. do tajů mateřské dovolené. První (a asi poslední) rada, kterou jsem jí dala? V dětským koutku si klidně můžeš dát dobrý víno a nemusíš se za to stydět. Nejdříc se tvářila rozpačitě, ale když se potom rozhlédla kolem a na všech stolcích před všema ostatníma matkama stála sklenička na stopce, pochopila. Není zač! Karlík si stihl v koutku rozrazit ret, půl hodiny jsem s ním strávila na záchodě a mezitím jedla Davčova imaginární jídla z dětských talířků. Následovalo uklízení lega, rozházeného všude kolem (to ale určitě udělaly ty ostatní děti!) a šlo se dál.



Koupíme si na Zelňáku nějaký ovoce na sváču? No jasně. Dojdem tam. Ale přece to nebudem tahat celou cestu s sebou, tak se pak vrátíme. Určitě no...nevrátily jsme se nikam, byli jsme všichni čtyři rádi, že jsme potom došli na nádraží a frčeli domů. Zase idylka.
Zvládli jsme se docourat až do DeguŠtace, kde jsem koupila klukům hotdog. Vypadal fakt krásně. Kájovi po prvním kousnutí vypadl párek na chodník a Davča zase vyjedl jen párek a zbytek mi dal, jakože dojez to. Idylka? Ano!
Doplnění kofeinu v Coffee Fusion ale idylka byla! Fakt výborná káva a byla tak výborná, že jim odpustím i ty škaredý kelímky. Dobíháme autobus, kluci pletou nohama jak ospalý štěnata, miminko v K. břiše už toho má taky celkem plný zuby a já si ještě na poslední chvíli kupuju v Tescu zásobu ciderů. První plechovku otvírám stylově na dětském hřišti po návratu na vesnici.
Večerní rituály probíhají celkem v klidu, kluci jdou spát a my máme pár hodin klidu na rozpravy o knihách, politické situaci, budoucnosti a tak. Kecám, samý drby!
Na budíčky kolem šesté ráno je Karolína zvykla už z návštěv u nás, takže to ustála s úsměvem a už v osm ráno jsme seděly na lavkách na místím hřišti a trošku vygumovaně koukaly před sebe.
Bylo to prostě fajn, náročný, ale fajn. A já věřím, že po této návštěvě se už K. nemůže dočkat svého vlastního dítěte, které ji nenechá v klidu spát, jíst, pít kafe a ani mluvit. A to není myšleno ironicky! Bez těch malých opiček by to prostě byla strašná nuda! :-)


Moje léto bude plné takových úžasných lidí a vám přeju, ať to máte stejně! :-) Krásné prázdniny.

A.
SHARE:

pondělí 6. června 2016

Z mojí kuchyně I.

V minulém článku jsem psala něco málo o tom, jak se momentálně stravuju a slíbila jsem vám malé fotoreporty z mého talíře. V telefonu se mi nasbíralo pár fotek z minulého týdne, tak vám je dneska ukážu :-) Všechna jídla jsou super rychlá a jednoduchá, to je moje motto, kterým se řídím. V kuchyni chci strávit co nejmíň času, ale zároveň si ráda pochutnám. Celý uplynulý týden jsem jedla "low-carb", to už jste mohli zaregistrovat na facebooku nebo instagramu. Low-carb je v uvozovkách, protože jsem se tímhle režimem fakt jen inspirovala u Zuzky Light. Ona jí maximálně 50 g sacharidů denně a to není nic pro mě. Nezkoušela jsem to, ale jsem si 100% jistá, že bych byla nejprotivnější člověk na světě a možná by to skončilo rozvodem :D Nic nepočítám, takže vůbec netuším, kolik gramů sacharidů jím a ani nevím, jaký mám denní příjem kalorií. Jedu prostě pocitově a hlídám si jen to, abych měla sacharidy hlavně na snídani a abych měla dostatek bílkovin a zdravých tuků během dne. Tak nějak chápu low-carb já - "nahradit" sacharidy právě zbývajícími dvěma makroživinami. Musím říct, že jsem zatím nadšená a ani se mi nechce věřit tomu, jak moc mi to sedí. Jím většinou čtyřikrát denně - snídani, oběd, svačinu  a večeři. Když mám dopoledne hlad, dám si něco malého, ale většinou mi stačí velká snídaně a vydržím v pohodě až do oběda. Mám energie na rozdávání, všímá si toho i moje okolí a L je v šoku, protože prý netušil, že můžu být ještě víc hyperaktivní a rozlítaná :D Líp spím, líp se mi vstává, nemám odpolední propady energie, nejsem náladová, je mi vážně fajn. Jsem strašně zvědavá, jak na tom budu po měsíci, ale zatím nemám k tomuhle režimu jedinou výtku. A v neposlední řadě musím podotknout, že i tělo se mění. Je to sice jenom týden a já jsem se předtím ani nevážila ani neměřila, ale zrcadlo a džíny nelžou, takže další (velké a významné :D) plus. Dnes jsem si taky konečně po šesti týdnech zacvičila power jógu v ZGYM a v kombinaci se skvělým obědem (caprese s uzeným tuňákem) jsem prostě na (obřím, růžovým) obláčku :-)

Pstruh pečený na másle. Dávám do něj sůl, rozmarýn a citron. K tomu salát s balsamicem, které cpu na veškerou zeleninu :-)
SHARE:

pátek 3. června 2016

Dokonalá kuchařka Z fitka do kuchyně - speciál + soutěž

Fitshaker. Projekt, který rozjeli manželé, milující pohyb a zdravou stravu. Na jejich webu s nimi můžete cvičit (jak říkají oni sami - fitko bez dveří, přístupné 24 hodin denně a spousta typů tréninků k tomu), nechat si poradit ohledně výživy, najít ztracenou motivaci a plno dalších věcí. V úvodu této kuchařky si můžete přečíst příběh o tom, jak to vlastně celé začalo a já musím říct, že mě úplně dostal. Jako bych viděla sebe. Lucia (zakladatelka) popisuje, jak se dostala k pohybu a k trénování. Píše o tom, jak se bála si udělat kurz na zumbu, protože byla stydlivá a měla pár kilo navíc. Popisuje taky prvních pár lekcí, které byly úplný propadák a skoro nikdo na ně nepřišel. Se vším jí pomáhal manžel (tehdejší přítel) a dokonce ji popostrčil k tomu, aby s trénováním vůbec začala. Radil jí s marketingem, technikou i s natáčením prvních videí, která měla během chvíle milion shlédnutí na YouTube. Prostě to u nich bylo fakt úplně jako u nás, jen s tím rozdílem, že já jsem nedokázala to co oni a o milionech shlédnutí si můžu nechat jen zdát. Každopádně Lucka začala se stejným cílem jako já. Přivést lidi k pohybu, naučit je milovat sport a dodávat tělu to správné palivo. A daří se jí to teda na jedničku, důkazem je i tahle, v pořadí už čtvrtá, kuchařka, plná zdravých receptů, krásných fotek a skvělých tipů.


SHARE:
© RUN HEART. All rights reserved.
Blogger Templates by pipdig