Pages

úterý 31. května 2016

Dva měsíce bez sportu a jedno skvělé smoothie podle Zuzky Light

Dnes je to přesně pět týdnů od mé operace, kvůli které nemůžu dva měsíce sportovat. Čekají mě tedy ještě tři (pravděpodobně velmi krušné) týdny a řeknu vám, je to vážně hrůza :D Celkově jsem se tohohle výpadku děsila jak čert kříže. V první řadě hlavně kvůli mým tréninkům s holkama. Bála jsem se toho, jak to vezmou a jestli se ke mně po pauze (která naštěstí trvala jen dva týdny) vrátí. Vzaly to úplně skvěle (stejně skvěle, jako berou moje blbý nápady s angličákama v lese, házení pneumatik, skládání básniček atd.) a i když teď nejedu tréninky s nima a ani jim některé cviky nemůžu ukazovat, nemají s tím nejmenší problém. Naštěstí se na cvičení točí kolem třiceti stejných (super) koček, takže už ví, co a jak a když náhodou přijde někdo nový, holky mi ochotně delají figurantky při vysvětlování dřepů, planků a podobných lahůdek. Jsou prostě úžasný a dokazujou mi to pořád a pořád dokola.



Další věc, ze které jsem měla strach, byla samozřejmě absence mých tréninků. Já a dva měsíce bez sportu? Zavřete mě někam do sklepa a nikoho ke mně nepouštějte, protože budu nesnesitelně nesnesitelná. Nakonec to se mnou (snad) není zas tak hrozný a i když jsem trošku (trošku?! Ale no tak Any :D) víc nervózní než obvykle, tak to zvládám celkem dobře. A moje okolí taky. Nebo si aspoň nestěžujou. Každopádně myslím na běh a cvičení asi tak desetkrát do hodiny, zdá se mi o tom, jak se ničím se švihadlem/kettlebelem/TRX a závidím každýmu upocenýmu běžci, kterýho vidím. Je to prostě hnus a doufám, že mě aspoň někteří z vás pochopí. Koncem června ale nazuju tenisky a doufám, že je zase dlouho (nejlíp nikdy) nevyzuju :-) No a poslední věc? Jsem ženská a tak je jasný, že jsem řešila i to, jestli přiberu. Tělo bylo zvyklý na každodenní zátěž a hlavně bylo zvyklý na šílený porce jídla, protože to prostě spálilo. Bylo mi samozřejmě jasný, že během dvou měsíců bez sportu nenakynu do obřích rozměrů, ale i tak mi bylo předem líto, že přijdu o ten náznak břišních svalů nebo o pidi biceps na mých pastelkách. Přišla jsem o oboje a i když možná pořád vypadám jako špageta, teď jsem spíš špageta rozvařená. Nedá se nic dělat, aspoň potom budu mít na čem stavět! :D Nejhorší je, že jsem věděla, co nastane. Kdykoliv jsem totiž vynechala trénink nebo měla rest, byla jsem jak urvaná z řetězu. Šílený chutě, vlčí hlad...asi z nudy. A první tři týdny po operaci se dělo to samý. Nejradši bych snídala a večeřela čipsy, prokládala to oříškovou Linou, do toho tam poslala pár plněných donutů z Lidlu a při představě zdravé večeře se mi zvedal žaludek. A nebo jsem si tu zdravou večeři dala a za hodinu už prasila. Horor. Každý ráno jsem si říkala, že dneska to zlomím a pojedu prostě to, na co jsem zvyklá (80 čistě/20 jez si na co máš chuť). Dařilo se mi to do odpoledne a pak už to jelo. Zlomilo se to až po tom, co jsem omezila sacharidy. Jím je teď většinou jen ke snídani a zbytek dne jsem na tucích a bílkovinách. Takže tak trochu low carb. Psala jsem vám o tom už v minulém článku. Že mě Zuzka Light ve svojí knížce prostě ukecala a i když na tyhle moderní stravovací směry (paleo/raw/vegan) nejsem, teď jsem si řekla, proč to nezkusit. Cvičit nemůžu, postavu udržet potřebuju, takže když mi z toho nebude blbě, ten měsíc vydržím. Je to sice teprve týden, ale zatím jsem fakt nadšená. Jídlo mi chutná, do ničeho se nenutím a nic mi nechybí. Nebudete tomu věřit (ani já tomu nevěřím), ale nechybí mi ani ty moje oblíbený prasárny. Prostě nemám žádný chutě. Ani večer. Jako by se po nich slehla zem! Zázrak! A nebo je to jen v hlavě, což je taky dost možný, ale nekažte mi to! :D Napadlo mě, že bych jednou za týden mohla přidat nějakej článek s fotkama toho, jak teď jím, protože jsou to zatím vážně samý dobroty.

Na závěr mám pro vás "recept" na jedno z nejlepších smoothie, jaký jsem kdy měla. Je podle receptu z knihy od ZL (teď jí tady asi bude plno, tak se připravte), jen jsem si ho trošku pozměnila. A přesně proto vypadá tak brčálově, i když to Zuzčino bylo krásně fialkový. No na chuti mu to neubralo, tak ho zkuste a dejte mi vědět, jak chutnalo. Hlavní část tvoří borůvky, který Zuzka v knize zmiňuje jako jeden z nejlepších druhů ovoce. Spousta vitamínů, dobrý na mozek a milion dalších benefitů, který prostě chceme.



1 šálek mražených borůvek (přidala jsem ještě pár jahod)
1 šálek špenátu
2 lžíce zakysané smetany
1/2 šálku kešu ořechů
1 šálek mandlového mléka
1 odměrka komopného proteinu (v receptu je vanilkový, který nemám)

Rozmixovat a hotovo :-)



Mějte se hezky a kupte si tu knížku, protože je prostě skvělá! :-)

A.

6 komentářů:

  1. Smoothie mám moc ráda, ale na ty se špenátem a jinýma listama jsem zatím nesebrala odvahu. O knížce už jsem něco četla a asi si jí budu muset pořídit. Jsou tam jen recepty nebo ukázky celodenních jídelníčků?

    www.42stupnu.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Toho se neboj! Zacni trochou spenatu, nejde tam skoro citit a kdyz das nejaky silny ovoce - ananas/kiwi, tak tu chut neucitis skoro ani pul na pul :) Mam tady clanek primo o green smoothies :) A v knizce nejsou primo jidelnicky, ale jen recepty a vysvetleni, proc ji low carb, jak to funguje atd. :)

      Vymazat
  2. K tomu smoothie jsem se ještě nedostala, ale první trénink mě uspokojil dostatečně, číst můžu až v posteli :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja se na ty treninky straaasne tesim:)

      Vymazat
    2. Nechci provokovat nebo tak něco, ale je to boží, na dnešní jsem se strašně těšila a stálo to za to :)

      Vymazat

Děkuji za vaše komentáře! :-)