středa 6. dubna 2016

TH kemp aneb víkend plný dřiny

V neděli jsme se s holkama vrátily ze cvičícího víkendu na Ostružné a já pořád čekám, že se probudím. Nechce se mi věřit tomu, že to dopadlo až tak skvěle! Pokud vás už pomalu přestávají bavit sluníčkové články (plné srdíček a duhy) ohledně TRAIN HEART, prosím, nečtěte dál. Dnes to totiž bude obzvlášť dojemné :D


Musím se přiznat, že jsem z tohohle víkendu měla velký respekt. Přece jenom zvládnout zabavit (to se jim dařilo i beze mě :D) a "ukočírovat" třicet holek, není žádná sranda. Tréninkové plány jsem ladila celý měsíc. Vymýšlela, škrtala a zase vymýšlela. Zvládnou tohle? A tamto? A bude je to bavit? Prostě klasická situace před každým tréninkem, jenže tentokrát šlo o celý víkend! Co když se někdo zraní? Nebo přijde krizovka, hádky, bůhvíco. A nepřišlo vůbec nic. Bylo to jedním slovem dokonalý a nezměnila bych jedinou minutu z celého víkendu. Jedna malá chybička bylo moje předávkování Algifenem a následný skorokolaps, ale ustála jsem to a jelo se dál. Aspoň jsem poučená, protože o sebe jsem se nebála ani trošku a nakonec jsem byla jediná, kdo měl problém :D
V pátek odpoledne jsme tedy vyrazily do hor. Kufry plné ovoce, ořechů, BCAA a nebo taky piv. To jsem jakože neviděla :D Ostružná v Jeseníkách je moje srdcovka, mám to tam proběhané křížem krážem a hotel, ve kterém jsme bydlely, znám taky moc dobře. Výborná kuchyně, milý personál (ten tam ale bohužel letos nebyl) a nádherné okolí. Lukáš aka naše domácí rosnička mě strašil, že bude škaredě a zima, ale nakonec nám vyšlo i to počasí. Prostě nám hrálo do karet úplně všechno. Celý víkend bylo nádherně a teplo. Večer nás čekal první zahřívací trénink, ve kterém nemohly chybět angličáky. Prostě start jak má být! Po večeři se většina rozprchla do pokojů, protože následující den je čekaly samý pecky.



Sál bohužel neměl odvětrávání, takže cvičit tam ve třiceti lidech bylo trošku za trest. Zamlžená zrcadla, foťáky i mozky. Proto jsme se rozdělily na dvě skupiny a holky se v sále střídaly. Skupina, která zrovna necvičila si aspoň mohla vyrazit na procházku nebo se válet v trávě a sbírat síly na další kolo. Já jsem tam byla zavřená vlastně skoro celý den, ale vůbec mi to nevadilo. Teda až na tu část, kdy jsem byla sjetá :D V sobotu dopoledne jsme jely tři hodiny kruháčů, intervalů a tabat, prostě taková ta naše klasika, kterou máme rády. Uteklo to strašně rychle, i holky vypadaly, že mají málo, ale to nejlepší teprve mělo přijít. Po obědě jsme si daly lehký výběh, mrkly na techniku a užily si krásu Ostružné. Byla jsem fakt ráda, že s náma šly běhat i holky během netknuté a nevzdaly to. Pár (dobře, jedna :D) statečných si se mnou pak ještě zaběhlo do Petříkova a už jsme utíkaly na odpolední fázi trénování. Tyhle čtyři hodiny jsem se snažila udělat tak nějak "jiné" a troufám si říct, že se to povedlo! Holky byly rozdělené na týmy a nejdřív závodily v našich klasických týmových závodech, potom nějaké angličáky a jako třetí disciplínu měly za úkol složit básničku z předepsaných slov. Po celou dobu skládání i přednášení musely dřepovat a bylo to úplně úžasný. Fakt mě to dojalo a nejvíc se mi líbilo, jak z toho byly nadšené, úplně jim svítila očička. A to jsem se bála, že mě s tím pošlou do háje :D Možná byly trošku rády, že mají na chvilku klid od anglánů...



Poslední úkol pro každý tým byl za mě největší pecka. Holky měly poskládat svůj vlastní intervalový trénink a vést druhou skupinu a mě. Chopily se toho s neskutečným nasazením, ale úplně nejlepší bylo, když mě začaly parodovat :D Nemohla jsem se přestat smát a fakt jsem netušila, kolik frází a rádoby vtípků během svých tréninků vypouštím z pusy. Bylo to zajímavý, vidět to z druhé strany a holky si to "řvaní a kibicování" dost užily.
Večer byl v plánu ještě Sparťanský běh, ale nikomu se do toho už nechtělo, tak jsme se šly radši přejíst a rozdat si dárečky. Každý měl s sebou vzít překvápko v hodnotě 100 Kč a po večeři jsme si dárky rozlosovaly. To bylo radosti. Bylo tam snad úplně všechno, od kartáčků (ty jsem vyhrála já, zubní úchyl) až po činky, ale hlavně kupy jídla. To prostě chceš! :-)
Po nadělování jsem měla v plánu proslov a chtěla jsem holkám hlavně poděkovat, pochválit je a...jakmile jsem se zvedla a řekla první větu, úplně mě to rozsekalo a musela jsem si zase sednout. Když jsem viděla ty úsměvy a rozzářený obličeje (z endorfinů samozřejmě!), strašně mě to dojalo. Vůbec jsem nebyla schopná slova. Fakt je tohle celý moje práce? Opravdu jsem tohohle součástí? Zasloužím si to? To byste mě museli znát, jsem strašnej šutr a nedávám skoro nikdy najevo, co cítím. Jediný, co mě dokáže rozbrečet, jsou moji kluci (a nemyslím teď jen pláč ze zoufalství :D), ale tohle bylo tak strašně silný! Úplně se tam ta energie vznášela. No prostě jsem to neustála, ale myslím, že každej v místnosti pochopil, co jsem chtěla říct. Myslely jsme si to totiž úplně všechny. Není sranda najít tolik holek, které si sednou, táhnou za jeden provaz a dokážou spolu vycházet i v krizových situacích, jako je třeba 150 anglánů nebo záchrana zfetované trénerky.
V neděli jsme z posledních sil odjely dopolední tréninky, nacpaly si břicha a frčely domů. Během nedělního dopoledne se mi chtělo brečet asi tak 29krát, protože za mnou holky chodily a říkaly mi tak krásný věci, že jsem je už potom musela posílat pryč, abych se nezačala vznášet štěstím. V neděli večer mi ještě přišla hromada úžasných zpráv a já jsem ležela s L na gauči, vymluvená, vyřvaná, vysílená, bolavá (odnesla to teda hlavně pusa, moje rty se z toho vzpamatovávájí ještě dneska) a neskutečně šťastná a vděčná. To jsou přesně ta slova, která celé tohle dokonale vystihují.

Mějte se hezky! :-)

A.

PS: Fotky z celého víkendu budu mít asi až v pátek, tak s nimi potom udělám samostatný článek, ale pokud chcete vidět básničková videa, tak mrkněte na facebook :-)
SHARE:

4 komentáře

  1. Dojalo to i mně!!!!!! Jsem na tebe pyšná,i když tě vlastně neznám;)))) jenom tak dál Any:))

    OdpovědětVymazat
  2. Pristi rok tam budu skotacit taky, uz se nemuzu dockat, az na me poradne zakricis!!:D Jsi fakt sikula, zzorganizovat program 30 lidem neni zadna srandicka a ty jsi to zvladla skvele. Klobouk dolu a jen tak dal!!:-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše komentáře! :-)

© RUN HEART. All rights reserved.
Blogger Templates by pipdig