středa 13. dubna 2016

YouTube TRAIN HEART + vaše otázky pro mě


Většina z vás si už určitě všimla, že jsem začala natáčet videa na YouTube. Ještě aby ne, když jsem to sdílela na všech sociálních sítích a málem si to vyvěsila i nad vchodové dveře :D Na úplném začátku jsem svou závislost a lásku k pohybu šířila jen přes tenhle blog, když mi to přestávalo stačit, začala jsem trénovat, to taky všichni víte. I to mi ale bylo málo a tak jsem se rozhodla, že zkusím natáčet. Jako první s tím vlastně přišla Karolína a na všechny moje argumenty proč NE (stydím se, nejsem dostatečně namakaná, nemám prostory, neumím stříhat) měla hned odpověď a řešení. Dokonce byla i u prvního natáčení a já jí tímhle za všechno moc děkuju. Taky děkuju mým úžasným kamarádům za dokonalé intro přesně podle mých představ a za vymalování místnosti, ve které se to celé odehrává. A ze všeho nejvíc samozřejmě děkuju mýmu úžasnýmu manželovi za trpělivost. Nastavuje foťáky, stativy, uklidňuje mě, dodává mi odvahu a všechna videa stříhá. Tráví u toho spoustu času a já ho můžu tak akorát pozorovat, protože všechny ty iMovie a Adobe a nevím co ještě, jsou pro mě úplná španělská vesnice a vůbec nevím, která bije. Občas se u toho samozřejmě neshodneme, ale tak to má být. "Lásko, tohle tam nemůžeme dát, jak funíš a říkáš, že už nemůžeš. Ty máš jít příkladem!" "Já vím, ale chci, aby lidi viděli, že mi to prostě dává zabrat, jsem jedna z nich a chci, aby mě měli rádi a viděli, že mě to taky pěkně potrápí." "Nee, vystřihnem to!" "Fakt ne Luki, věř mi." Nakonec to ale vždycky všechno dobře dopadne a strašně nás to baví.
Když jsem si poprvé sedla před kameru a měla začít mluvit, třepala jsem se asi jako před porodem nebo svatbou. Je to zvláštní a fakt náročný, každopádně věřím tomu, že se to časem poddá a půjde mi to levou zadní. No a když jsem si poprvé stoupla před kameru s tím, že povedu trénink, tak mě braly mdloby. Přece jenom je to jiný, když před váma stojí 30 holek a reagujou na vaše trapný vtípky, smějou se, nadávájí. Prostě tam jsou. Při natáčení se mnou není nikdo. Co budu celou dobu říkat? To bude divný! No, po pár minutách už jsem to vůbec nevnímala a přišlo mi to naprosto přirozený. Tak snad to takhle bude působit i na vás a budete si cvičení užívat stejně jako já.
Ani ve snu mě nenapadlo, že bude mít kanál takové ohlasy. Během dvou dnů na mě vyskakují (pro mě) neuvěřitelná čísla, píšete mi krásné zprávy, posíláte fotky výtvorů podle mých receptů a je to fakt úžasnej pocit. Fakt se vznáším a udělám všechno, co bude v mých silách, aby vás to bavilo i nadále. Nejlépe čím dál víc :-) Budu přidávat další tréninky, od kardia po tabatu, tréninky zaměřené na určité partie a občas taky něco uvařím. Lákají mě i vlogy, ale to asi bude chtít trošku víc času, než se otrkám.
Kromě toho, že mi píšete tyhle krásný věci, chodí mi i spousta otázek. Ohledně kojení a cvičení, jídla, běhání, cvičení po šestinedělí, jak vybrat boty, proč bolí tohle, tamto atd. Napadlo mě, že bych ty nejvíce kladené otázky sepsala a odpověděla vám na ně ve videu. Pokud tedy máte na srdci ještě něco, na co by vás zajímal můj názor nebo cokoliv, s čím si nevíte rady a myslíte si, že bych vám mohla pomoct, sem s tím. Napište mi otázky klidně tady do komentářů nebo na mail a já na to co nejdřív vlítnu.

Mějte se krásně a děkuju za podporu, fakt moc, jste super! :-)

A.

YouTube: TRAIN HEART
1. tréninkové video TADY
SHARE:

pátek 8. dubna 2016

10 důvodů proč běh není zas tak super, jak se zdá!

Běhání je skvělý, úžasný a boží. I když občas přijde nějaká krizovka (viz můj článek o tom, jak nesnáším běhání), tak ho ve finále stejně miluješ. Dává víc než bere, to je jasný, ale pár nevýhod se najde. Dneska jsem pro vás sepsala desítku mínusů z mého pohledu. Ale ke konci už to bylo sakra těžký! :D



1. Nohy

Myslím tím chodidla. Když běháte pravidelně, několikrát týdně a naběháte za měsíc víc než stovku, vaše chodidla to prostě odnesou. Ať už jde o puchýře z nových bot/nevhodných ponožek nebo o mozoly a otlaky, které si prostě vyběháte. Každý je má jinde (podle došlapu), ale jsou tam. O nehtech se tady nebudu rozepisovat, naštěstí se mi to nikdy nestalo, přece jenom neběhám žádné ultra vzdálenosti, ale děsivé příběhy o slezlých nehtech znám z knih a bohatě mi to stačí. Běh je krásný sport, protože k němu vlastně nepotřebujete vůbec nic. Pálky, rakety, balony, hole, boxerské rukavice, hrazdy, činky a nevím co ještě. Stačí vám vaše nohy, ale podle toho to pak taky vypadá, takže se o ně hezky starejte.

2. Vlasy

Vždycky jsem chtěla mít krásné, husté, zdravé vlasy. Procházet se a házet tou lesklou kšticí, sahat si na ně a užívat si je. No...mám pochcanou slámu a aby vypadaly rozpuštěné aspoň trochu přijatelně, chce to trochu práce. Jenže když jste běžkyně/sportovec/trenér, tak máte stejně většinu času culík a čelenku. Protože vlasy, které lezou do obličeje a zavazí při běhu jsou za trest. Většinou mám trénink dopoledne, potom jdu odpoledne běhat a večer přichází na řadu skupinovky. Takže udělám culík ráno a sundám ho až večer. Prostě není čas na to, být za princeznu :D Tím vlasy samozřejmě trpí. A ještě víc trpí tím, když je každej den umývám, protože se prostě za ten den zpotí, ať chceš nebo ne. Vyplývá z toho jediné - sbohem krásné účesy, nazdar gumičko!

3. Místo v kufru

Každý běžec to zná. Vyberete dovolenou (někteří dokonce dovolenou vybírají podle toho, jak se dá/nedá v okolí běhat, ale tak daleko my nejsme, u nás pořád ještě rozhodují potřeby dětí) a už myslíte na to, jak se proběhnete po cyklostezce v Itálii a pak si dáte obří zmrzlinu nebo jak proběháte okolí chalupy v Beskydech a pak tam pošlete frgál. Běžecké boty a oblečení s sebou beru prostě úplně na každou delší cestu a POKAŽDÉ je kvůli tomu doma rozvod. Hlavně teda, když se někam letí, protože KILA, Aneto, KILA!!!

4. Párty do rána

Když vám je neutnou děti, které vstávájí v pět, tak běhání určitě. Protože pokud máte v plánu v sobotu ráno běžet 15 km, tak prostě nemůžete pařit do tří. S kocovinou se totiž nikomu běhat nechce a nevyspání tomu taky moc nepřidá. Takže buď odcházíte první a hned jak se za váma zabouchnou dveře, tak si začnou všichni klepat na čelo, protože je jim jasné, že jdete spát, abyste mohli jít ráno běhat. A v horším případě vůbec nikam nejdete, protože nechcete, aby vás ostatní (při kopání páté zelené) měli za blázna, kterej nepije, protože prostě chce=musí jít běhat.

5. Praní

Praní prádla dostane úplně nový rozměr. Protože pokud ho nedostalo s dětmi (až moc podezřele se to běhání s mateřskou prolíná, co?) a tunou prádla od mrkvičky a džusíku, dostane ho s během. Běháš pětkrát týdně? Patery legíny, pět triček, pět mikin a bunda se musí vyprat aspoň jednou za týden, Pak nějaký čepice, rukavice, čelenky. Litry gelu na sportovní prádlo, litry aviváže, litry vody, elektrika=zase rozvod! :D

6. Čas

To nemusím rozebírat. Pro nikoho není lehké, najít si hodinu denně na trénink. Ale co teprve čas, který strávíte čtením běžeckých knih/blogů/webů/diskuzí? A projížděním stránek s běžeckým vybavením od hodinek až po boty, které si stejně nekoupíte? Spooousta času.

7. Jídlo

Začnete mnohem víc jíst, protože výdej! Budete jíst tolik, že nad vámi budou ostatní kroutit hlavou a budou vás tajně sledovat, jestli nejdete po jídle na záchod, protože "Kam to jako dáváš?" "A tohle můžeš?!" Můžeš, můžeš vlastně úplně všecko, protože: "To vyběhám!" :D Logicky tedy začnete utrácet za jídlo a taky za...

8. Oblečení

Tohle je prostě nekočnej příběh. Většina holek mě pochopí a když se občas dívám kolem sebe, tak mě dneska musí pochopit i chlapy. Protože tyhle legíny se speciální kapsou na datle? Potřebuju! A tuhle mikču s dírama na palce (který mi chce babička při každé návštěvě zašít)? Tu musím mít! A speciální ponožky? Chci! Protože o nohy se musí pečovat! A Nike přišel s novým modelem bot? Ty jsou krásný!!! = Rozvod :D

9. Hyperaktivita

Pokud jste byli aktivní předtím, než jste začali běhat, bude to teď mnohem, mnohem horší! Neustále se mě někdo ptá, na čem frčím a jak to dělám a nikdo mi nevěří, že za to může právě sport. Ať už jde o běh nebo o cvičení. Prostě vás to nakopne tak, až to bude ostatním divný. Některý lidi to bude časem i štvát: "Ježiši Aneto sedni si už chvilu a buď ticho!" Ale vy, vy budete spokojení a vylítaní a to chceš! :-)

10. Závislost

Nevýhoda nebo výhoda? Když si představím, že budu třeba měsíc běz běhu, tak mě chytají mdloby. Budu protivná, budu na běhání pořád myslet, budu závidět každýmu jednomu člověku, kterej poběží a asi se mnou nebude k vydržení. Ale téhle závislosti se rozhodně nehodlám zbavit! Nejlíp nikdy :-)



Napište mi, jaké jsou za vás nevýhody běžců a běhání obecně, to mě moc zajímá.

A.
SHARE:

středa 6. dubna 2016

TH kemp aneb víkend plný dřiny

V neděli jsme se s holkama vrátily ze cvičícího víkendu na Ostružné a já pořád čekám, že se probudím. Nechce se mi věřit tomu, že to dopadlo až tak skvěle! Pokud vás už pomalu přestávají bavit sluníčkové články (plné srdíček a duhy) ohledně TRAIN HEART, prosím, nečtěte dál. Dnes to totiž bude obzvlášť dojemné :D


Musím se přiznat, že jsem z tohohle víkendu měla velký respekt. Přece jenom zvládnout zabavit (to se jim dařilo i beze mě :D) a "ukočírovat" třicet holek, není žádná sranda. Tréninkové plány jsem ladila celý měsíc. Vymýšlela, škrtala a zase vymýšlela. Zvládnou tohle? A tamto? A bude je to bavit? Prostě klasická situace před každým tréninkem, jenže tentokrát šlo o celý víkend! Co když se někdo zraní? Nebo přijde krizovka, hádky, bůhvíco. A nepřišlo vůbec nic. Bylo to jedním slovem dokonalý a nezměnila bych jedinou minutu z celého víkendu. Jedna malá chybička bylo moje předávkování Algifenem a následný skorokolaps, ale ustála jsem to a jelo se dál. Aspoň jsem poučená, protože o sebe jsem se nebála ani trošku a nakonec jsem byla jediná, kdo měl problém :D
V pátek odpoledne jsme tedy vyrazily do hor. Kufry plné ovoce, ořechů, BCAA a nebo taky piv. To jsem jakože neviděla :D Ostružná v Jeseníkách je moje srdcovka, mám to tam proběhané křížem krážem a hotel, ve kterém jsme bydlely, znám taky moc dobře. Výborná kuchyně, milý personál (ten tam ale bohužel letos nebyl) a nádherné okolí. Lukáš aka naše domácí rosnička mě strašil, že bude škaredě a zima, ale nakonec nám vyšlo i to počasí. Prostě nám hrálo do karet úplně všechno. Celý víkend bylo nádherně a teplo. Večer nás čekal první zahřívací trénink, ve kterém nemohly chybět angličáky. Prostě start jak má být! Po večeři se většina rozprchla do pokojů, protože následující den je čekaly samý pecky.



Sál bohužel neměl odvětrávání, takže cvičit tam ve třiceti lidech bylo trošku za trest. Zamlžená zrcadla, foťáky i mozky. Proto jsme se rozdělily na dvě skupiny a holky se v sále střídaly. Skupina, která zrovna necvičila si aspoň mohla vyrazit na procházku nebo se válet v trávě a sbírat síly na další kolo. Já jsem tam byla zavřená vlastně skoro celý den, ale vůbec mi to nevadilo. Teda až na tu část, kdy jsem byla sjetá :D V sobotu dopoledne jsme jely tři hodiny kruháčů, intervalů a tabat, prostě taková ta naše klasika, kterou máme rády. Uteklo to strašně rychle, i holky vypadaly, že mají málo, ale to nejlepší teprve mělo přijít. Po obědě jsme si daly lehký výběh, mrkly na techniku a užily si krásu Ostružné. Byla jsem fakt ráda, že s náma šly běhat i holky během netknuté a nevzdaly to. Pár (dobře, jedna :D) statečných si se mnou pak ještě zaběhlo do Petříkova a už jsme utíkaly na odpolední fázi trénování. Tyhle čtyři hodiny jsem se snažila udělat tak nějak "jiné" a troufám si říct, že se to povedlo! Holky byly rozdělené na týmy a nejdřív závodily v našich klasických týmových závodech, potom nějaké angličáky a jako třetí disciplínu měly za úkol složit básničku z předepsaných slov. Po celou dobu skládání i přednášení musely dřepovat a bylo to úplně úžasný. Fakt mě to dojalo a nejvíc se mi líbilo, jak z toho byly nadšené, úplně jim svítila očička. A to jsem se bála, že mě s tím pošlou do háje :D Možná byly trošku rády, že mají na chvilku klid od anglánů...



Poslední úkol pro každý tým byl za mě největší pecka. Holky měly poskládat svůj vlastní intervalový trénink a vést druhou skupinu a mě. Chopily se toho s neskutečným nasazením, ale úplně nejlepší bylo, když mě začaly parodovat :D Nemohla jsem se přestat smát a fakt jsem netušila, kolik frází a rádoby vtípků během svých tréninků vypouštím z pusy. Bylo to zajímavý, vidět to z druhé strany a holky si to "řvaní a kibicování" dost užily.
Večer byl v plánu ještě Sparťanský běh, ale nikomu se do toho už nechtělo, tak jsme se šly radši přejíst a rozdat si dárečky. Každý měl s sebou vzít překvápko v hodnotě 100 Kč a po večeři jsme si dárky rozlosovaly. To bylo radosti. Bylo tam snad úplně všechno, od kartáčků (ty jsem vyhrála já, zubní úchyl) až po činky, ale hlavně kupy jídla. To prostě chceš! :-)
Po nadělování jsem měla v plánu proslov a chtěla jsem holkám hlavně poděkovat, pochválit je a...jakmile jsem se zvedla a řekla první větu, úplně mě to rozsekalo a musela jsem si zase sednout. Když jsem viděla ty úsměvy a rozzářený obličeje (z endorfinů samozřejmě!), strašně mě to dojalo. Vůbec jsem nebyla schopná slova. Fakt je tohle celý moje práce? Opravdu jsem tohohle součástí? Zasloužím si to? To byste mě museli znát, jsem strašnej šutr a nedávám skoro nikdy najevo, co cítím. Jediný, co mě dokáže rozbrečet, jsou moji kluci (a nemyslím teď jen pláč ze zoufalství :D), ale tohle bylo tak strašně silný! Úplně se tam ta energie vznášela. No prostě jsem to neustála, ale myslím, že každej v místnosti pochopil, co jsem chtěla říct. Myslely jsme si to totiž úplně všechny. Není sranda najít tolik holek, které si sednou, táhnou za jeden provaz a dokážou spolu vycházet i v krizových situacích, jako je třeba 150 anglánů nebo záchrana zfetované trénerky.
V neděli jsme z posledních sil odjely dopolední tréninky, nacpaly si břicha a frčely domů. Během nedělního dopoledne se mi chtělo brečet asi tak 29krát, protože za mnou holky chodily a říkaly mi tak krásný věci, že jsem je už potom musela posílat pryč, abych se nezačala vznášet štěstím. V neděli večer mi ještě přišla hromada úžasných zpráv a já jsem ležela s L na gauči, vymluvená, vyřvaná, vysílená, bolavá (odnesla to teda hlavně pusa, moje rty se z toho vzpamatovávájí ještě dneska) a neskutečně šťastná a vděčná. To jsou přesně ta slova, která celé tohle dokonale vystihují.

Mějte se hezky! :-)

A.

PS: Fotky z celého víkendu budu mít asi až v pátek, tak s nimi potom udělám samostatný článek, ale pokud chcete vidět básničková videa, tak mrkněte na facebook :-)
SHARE:
© RUN HEART. All rights reserved.
Blogger Templates by pipdig