sobota 5. března 2016

TRAIN HEART MARATON aneb 18 statečných

V pátek večer sedím u stolu a tupě koukám do poznámek a tréninkových plánů na sobotní cvičící maraton. Už dva týdny škrtám, vymýšlím, přemýšlím a přepisuju. Bude je to bavit? Budu je bavit já? Tři hodiny jsou přece jenom trochu větší nálož než jeden trénink. Ať už jde o rozložení sil, vtípků a nebo hecování. Věděla jsem, že to zvládnou, ale zvládnu to já? Po hodině kombinování, balení věcí a sepisování to vzdávám a jdu spát. Nějak to dopadne.
Před devátou se nás schází 18 z 25. Pár lidí onemocnělo a zbytek se neozval - klasika :D Většina přichází s respektem v očích a bojí se, že to prostě nedají. Stejně jako já. Nakonec to ale dáme všichni a troufám si říct, že prvotřídně!


Začínáme rozklusáním, pár minut jumping jacků, švihadla - prostě rutina, na kterou jsme zvyklí. A protože v každém z nás je trochu soutěžního ducha, tak si hned ze startu (pro uvolnění atmosféry a trochu srandy) dáváme týmovky. Dva týmy, na konec sálu a zpět - žabáci, sprinty, krab, vysoká kolena a lození po čtyřech (výborná věc na CORE - kolena jsou těsně nad zemí, rovná záda, hlava v prodloužení těla a poctivě lezu). I když se polovina lidí vidí poprvé v životě, tak si fandí, podporují se, tleskají si a snaží se ze sebe dostat všechno. Přijde pár pádů, jedna prokopnutá zeď (ano, bylo to divoké :D) a končí to téměř remízou. Pomalu se zahříváme a jdeme na AMRAP. As many rounds as possible (stihnout co nejvíc kol) za 15 minut. 30 angličáků (kdykoliv vyslovím na tréninku tohle slovo, nenávist vůči mé osobě okamžitě prudce stoupá!), 20 dřepů s výskokem a 10 sed-lehů. Klasickej hnus. Ale k čemu by to bylo, kdyby jsme se tam lážo plážo plácali a ani se nezpotili? Slyším kolem sebe nadávky a věty typu: "Tohle nedám!" nebo "Já to nezvládnu!"...Ale zvládneš, to víš, že zvládneš! Zkouším na ně mou oblíbenou hlášku: "Když nemůžeš, tak můžeš ještě třikrát!" Začínají se na mě šklebit, někteří mi dokonce vyhrožují, ale ve finále to dají krásně a součet všech kol v týmech je 40:44. Prostě nádhera.


První fáze je za námi. Letím krájet jablka, banány, proteinové tyčinky a strašně mě baví to jejich švitoření. A taky vyzvídání. "Co bude teď, Any?" "A že už dneska nebudou angláni?!" Ale budou, to víš, že budou...
Po 15 minutové pauze přichází na scénu kruháč. Dřepujeme s kettlebellem, držíme plank na overballu, dřepujeme s velkým balónem, plaveme a...no jasně, angličákujeme! Tentokrát s přeskokem přes bednu. Skvělej cvik. Zase mě nemají rádi, zase se na mě mračí a zase jsou na konci šťastní a pyšní sami na sebe. To je ono, proto tady jsem. Ty jejich upocený, zničený obličeje, ale rozzářený oči, protože to přežili! Po kruháči si dáme klasiku - dřepovačku s Mobym (Sally), čtyřminutové peklo pro ruce a ramena v upažení a sprinty s Prodigy. Sprinty jsem dala pěkně masochisticky až na konec téhle fáze. Nohy tuhnou, pálí a melou z posledního. Tak, jak to máme rádi, i když si to nechceme připustit :D


Následuje další pauza, padne hromada banánů a hrušek a vrháme se na TABATU. Projíždíme postupně pět TABAT, ve kterých jsou nakombinované hlavně cviky na břicho a ruce a na závěr si dáme jednu čistě jen s angličákama. Teď už mě nesnáší úplně všichni, tím jsem si jistá! :D Po TABATĚ dáváme dvojky. Jeden z dvojice šup ke zdi (Sezení u zdi je další z našich mých oblíbených cviků - ruce pěkně za hlavu a držím. Kdybyste viděli jejich výrazy, když řeknu: "Pěkně si v tom odpočiň a vydýchej se!", tak byste mě možná i politovali :D) a sedí u ní, dokud jeho parťák neodskáče 20 angličáků (jo, už zas, možná bych to měla přejmenovat na BURPEES MARATON). Další dvojková věc - jeden drží plank na loktech, dokud druhý neodskáče 20 dřepů s výskokem. Všechno tuhne, síly dochází, ale už to bude! "To nám říkáš furt, Aneto!!!" :D
Po dvojkách si dáme dvě TABATY na dodělání a je to za náma. Protáhneme se a rozjíždíme se umřít do svých domovů. To zase tak strašně uteklo! Potřebovala bych aspoň 12 hodin, abych jim nadělila to, co bylo v plánu. Tak třeba příště :-)
Nevěřila bych, jak strašně moc mě tříhodinové povzbuzování a vysvětlování (hlavně ale řvaní a krájení jablek :D) vyčerpá. Dojela jsem domů, vymačkala sobě a klukům dvě kila pomerančů, naházela do sebe tři tablety zeleného čaje a až doteď se přiblble usmívám. Jsem sice unavená, ale tahle banda mě zase dobila energií minimálně na týden. Klobouk dolů všem a DĚKUJU, víc netřeba říkat, protože díky vám se tohle děje a já bych vám děkovala nejradši desetkrát denně!
Snad se to všem (i přes tu bolest) líbilo a doufám, že mě do pondělí zase začnou mít rádi :D

Angličákům a splněným snům ZDAR! :-)

A.
SHARE:

12 komentářů

  1. Anetko, jsi neskutečná!!! Fandím ti moc moc :))

    OdpovědětVymazat
  2. Ja se taky furt tlemim 😂 ty vyplavene endorfiny jsou pecka!! Priste zas 💪

    OdpovědětVymazat
  3. Endorfiny a ty jsi pecka �� A to zamnou dosla segra s otazkou,jdes behat?! A ja nad tim dokonce premyslim?!!!
    Jsi borka,diky za vse !!!
    Vlaďka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja dekujuuu a doufam, ze nekdy vybehnem spolu:)

      Vymazat
  4. Tak to teda nevim, jestli bych prezila! :)

    OdpovědětVymazat
  5. Bylo to dlouhé,ale super.Priste zas�� Obdivuju te.Verca

    OdpovědětVymazat
  6. Super Anet!! Ten workout musel být náročný jako blázen, ale já bych si to teda od tebe nechat taky líbila, a ráda! :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju a na příští maraton si Tě píšu na seznam!:)

      Vymazat

Děkuji za vaše komentáře! :-)

© RUN HEART. All rights reserved.
Blogger Templates by pipdig