pondělí 28. března 2016

Nesnáším běhání!

Většinou poznám hned ráno, jestli bude den na prd nebo plnej radosti. Třeba když dojde mlíko do kafe, případně samotný kafe, tak je zle. Nebo když pět minut před odjezdem do školky zjistím, že má Kája oboje boty celý od bahna. Nebo když si až ráno uvědomím, že jsem večer zapomněla vytáhnout pračku. No a stejně tak poznám hned po pár metrech, jakej bude ten den můj běh. Dneska budu super rychlá/mám trochu těžký nohy, tak jen zlehka/mám náladu na intervaly/dneska doběhnu až na konec světa atd. Opravdu málokdy se mi stane, že se mi nechce vyběhnout a nebo že jsem zhnusená už po pár minutách. Dnes se to stalo a bylo to fakt peklo.
Včera jsem vám na facebooku psala, že se mi běželo krásně, vymyslela jsem spoustu věcí, potkala usměvavý lidi a bylo to prostě fajn. Ale protože Vesmír musí být v rovnováze, dal mi to dnes pěkně sežrat. Nechtělo se mi, nebudu lhát, ale to co se začalo dít po vyběhnutí, bych nepřála nikomu. Funím, mám těžký nohy, píchá mě v boku, všechno mě štve, kouše mě oblečení, pobolívá mě achillovka, pořád mě všechno štve a nejvíc mě štve, že mě vlastně všechno štve. Co to má být? Miluju běhání. Píšu o něm, čtu o něm, mluvím o něm (ale nebojte, jen když se někdo zeptá :D) a nechci ho proklínat. Možná se mi běží tak blbě, protože jsem do sebe nacpala za posledních pár dnů dva mazance a tunu kokin (za všechno může palmáč!) a nebo mě tak zničily ty dvě dvojky (dokonalýho) bílýho vína včera večer? Možná už stárnu, teď bude jenom hůř. Zruším blog (stejně ho čte jen Lukáš), zahodím běžecký tenisky, prodám Garminy a možná i přestanu trénovat holky, protože jsem úplně neschopná! No dobře, teď hodně přeháním, každopádně moje pocity během téhle dnešní šílenosti se tomuhle dost podobaly.


Teď by bylo fajn, kdyby nastal happy end! Po třech kilometrech se mi najednou do žil vlije nová energie, popadnu dech, přestane mě všechno bolet a plíce se proberou z komatu. Vysvitne slunce a já poběžím s větrem o závod dalších sedm kilometrů, budu se usmívat a radovat a všechno bude boží. No, tak bohužel. Trápila jsem se celou dobu a otočila to po sedmičce domů. Naštvaná na sebe a hlavně na to blbý běhání. Proč já to dělám? Radši jsem měla ležet doma s knížkou a poslat tam další mazanec! Dobíhám domů, mračím se a funím. A ne, ani teď nepřijde happy end v podobě opožděných endorfinů. Pořád ještě nesnáším běh, ale jen pro dnešek :-)
Jsou dny, kdy je na prd úplně všechno a byla by nuda, kdyby to tak nebylo. Mám svoje problémy a smutný chvilky, stejně jako každej, ale od začátku jsem to tady chtěla mít milý a pozitivní, každej má totiž svýho dost, jenže tohle je jiný. Chci, abyste věděli, že i já mám někdy celýho toho sportovního a zdravýho kolotoče plný zuby. Jím pátý přes devátý, občas vynechám trénink a občas se mi chce mlátit hlavou do zdi nebo brečet v koutku, mrzí mě tohle a štve támhleto, ale ve finále mě z toho stejně vždycky vytáhne pohyb. Teda kromě dneška! :D


Co vy a vaše krizovky? Nejsem v tom sama, že ne?

Mějte fajn týden :-)

A.
SHARE:

14 komentářů

  1. Jj, to je všude a ve všem :-D ... klobouk dolů -jakou formou jsi to napsala. Moc pěkně napsaný "negativní" příspěvek :-D :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jsi nejlepsi, vic netreba rikat!! :)) K.

    OdpovědětVymazat
  3. Ha, to ses mi trefila do noty. Mám momentálně krizovku se zádama, zablokovanou hrudní páteř a i když se mi trochu ulevilo po masáži, tak furt je to prostě na prd. Tenhle týden jsem se už na...., dneska si dala 12km procházku a v týdnu jdu plavat. Jako bonus se stavim v Decathlonu, protože člověk si prostě musí udělat radost, když to stojí za prd že jo :D

    OdpovědětVymazat
  4. ��✌�� jj nekdy je to vic jak den... je to tak parine��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D ale zas to nesmi byt moc dlouho:)

      Vymazat
  5. Musim rict, ze se mi to kdysi stalo, hlavne pred menzes�� ale ted jsem se naucila proste nic nesilit a kdyz citim, ze ja dneska ne e e...nejdu. je to normalni a urcite i takhle k necemu dobry��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To urcite, krizi ma obcas uuuplne kazdej:)

      Vymazat
  6. Takže prostě.. NORMÁLKA!
    Kdyby jsi to tak nikdy neměla, tak si myslim, že normální nejsi :))))

    OdpovědětVymazat
  7. Vynikajuco napisany clanok.pre mna velmi posobivy,motivacny.tiez to tak niekedy citim a dik,aspon viem ze je to v pohode a nie som jedina..

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše komentáře! :-)

© RUN HEART. All rights reserved.
Blogger Templates by pipdig