neděle 17. ledna 2016

Proč nezávodím?

Příběh o malé tlusté Anetce, které se před každou hodinou tělocviku chtělo zvracet, protože nezvládla ani kotoul, už znáte. Přemlouvala jsem rodiče pravidelně každý týden, ať mi napíšou omluvenku a nebo jsem si každý druhý týden "zapomínala" úbor. No a když přišel na řadu výběr závodníků na různé atletické závody, tak si mě nikdo ani nevšiml. A já jsem za to byla moc ráda. Jednou jsem ale musela jít na štafetový běh, protože chyběl jeden člověk a gympl se musel zúčastnit. Tělocvikář byl z mé účasti asi ještě víc nadšený než já, ale jinak to nešlo. Závod jsme samozřejmě doběhli jako poslední. A to až tak, že když poslední člen naší štafety dobíhal, ostatní školy už přebíraly ceny na stupních vítězů :D Že se mi chtělo před samotným závodem zvracet asi stokrát víc než před tělákem, vám asi nemusím říkat. Chtělo se mi brečet, styděla jsem se a byla to prostě hrůza. A to se se mnou táhne vlastně celou dobu. Jsem nervózní a i když u velkých běžeckých závodů vůbec o nic nejde, tak to strašně prožívám. Mezi tisícem lidí si mě sice nikdo ani nevšimne a každýmu je jedno, jestli budu na 567. nebo 998. místě a ještě víc je každýmu jedno, jak blbě u toho vypadám. Ale stejně to řeším. Jediný závod, kterého jsem se za tu dobu, co běhám, zúčastnila, byl ten v Bílé. Bylo to super, bavilo mě to a dokonce jsem na trati potkala dvě krásky, který mě poznaly skrz blog a pěkně mě podpořily, ALE stejně jsem si to neužila tak, jak bych měla. Jak si to užívají ostatní. Jak se na závody těší a snaží se jich stihnout co nejvíc za sezónu. Byl to pro mě prostě stres. Co když někde spadnu nebo zkolabuju? Co když budu poslední?


Kdo říká, že to tak nemá, ten kecá!!! :D
Tím se dostáváme k dalšímu důvodu mého nezávodění. Neumím prohrávat. V oblasti sportu jsem na to samozřejmě zvyklá, protože jsem vždycky poslední byla a ten, na koho jsem zbyla, měl prohru jasnou. Pamatujete si tu hrůzu, když se vybrali dva kapitáni, kteří si potom tvořili svůj tým? Tak já jsem ta postavička, která vždycky zůstala stát uprostřed tělocvičny a kapitáni se hádali o to, kdo se mě ujme. Nikdo mě do týmu nechtěl. Není se ale čemu divit, protože v míčových sportech jsem asi tak stejně dobrá jako v atletice. Nebo v gymnastice. Co ale nesu těžce, je prohra ve společenských hrách. Parťáka, se kterým jsem ve dvojici třeba v Aktivitách, předem lituju, protože on většinou může za to, že jsme nevyhráli. A já se měním v rozzuřený děcko, který prostě MUSÍ vyhrát. Když hrajeme s L. karty, tak mě většinou nechá vyhrát, aby byl v rodině klid :D Každopádně to v sobě tak nějak mám a úplně se mi nelíbí představa, že bych na nějakém závodě byla mezi posledními deseti. Nebo že bych v závodu u nás na vesnici nestála na bedně. A proto radši nezávodím. Je to špatná vlastnost a pracuju na ní, ale jde to ztuha :D
Všechno je samozřejmě o tréninku a věřím tomu, že kdybych se půl roku poctivě připravovala a dodržovala tréninkový plán, tak bych na nějakém tom menším závodu třeba měla šanci být v první desítce (z dvaceti :D), ale to je další důvod, proč závodit nechci. Běhám pro radost. Běhání miluju a je to moje terapie, můj doktor, moje láska. Chci si jít prostě vesele zaběhat, když mám chuť. Nechci se řídit podle plánu, protože by mi to tu radost z běhu zkazilo. Nechci si říkat, ojoj, dneska je úterý a musím si dát hnusný intervaly, protože plán. A musím si je dát, i když mám chuť na deset kilometrů v klídku, protože plán. Běhání mě něživí a proto si nenechám tu radost z něj ničím zkazit. Ve finále je možná dobře, že nejsem závodní typ a nemám žádné velké ambice, protože tím pádem se pro mě z běhu nikdy nestane povinnost a nikdy si ho nezhnusím nějakým plánem. Joo, kdybych byla mladší a bezdětná, tak bych v sobě ten nezávodní typ možná potlačila a za pět let bych třeba vyhrála půlku v Olomouci! Tak určitě :D
Lesy jsou ale moje srdcovka, protože to byl můj první závod a protože se znám s organizátorkou, která je nejmilejší a taky protože jsem pro ně točila video a viděla to celé z druhé strany. Proto se možná letos do Bílé podívám znovu. I když možná jen jako dobrovolník :D
I když se tedy nechystám na žádný závod, pro letošní rok jsem si dala pár cílů, které si chci zaběhnout sama pro sebe. Na jaře bych ráda uběhla vzdálenost maratonu v co nejlepším čase a na podzim to chci zkusit znovu, abych viděla, jestli jsem se někam posunula. A ještě mě strašně moc láká nějaká stovka (hlavně díky Veru z blogu http://www.zivotabeh.cz/), protože v tomhle případě by to fakt bylo jen o jediné věci - PŘEŽÍT! No a taky mě nejspíš čeká Spartan, protože večer u piva s manželem a kamarádama se ten tým skládá fakt lehce. Máme už dokonce jméno, sponzora, nákres na dresy...Teď zůstává otázkou, kolik lidí z téhle párty si to pamatuje :D

Co vy a závody? Na který se letos nejvíc těšíte?

A.
SHARE:

17 komentářů

  1. Krásný článek, Anetko! Mám to podobně, alespoň co se běhání dle plánu týká. Závodů se účastním ráda, ale neběžím na krev a většinou jsem součástí štafety, na čemž mě baví ten týmový duch...Teď mám za sebou prvních pár výběhů od porodu, jde to pomalu, ale je to lepší, než jsem čekala...Do konce března bych se ráda dostala na 10km:) Sleduju Tě a moc mě baví jak Tvůj IG, tak blog. Jen tak dál a ať nám to běhá:) (mm1311 na IG)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekuju moc Marketko a jak jsem psala uz na fb, za chvili to rozbehas a na jare bude desitka jak vysita:)

      Vymazat
  2. Jééé, mám radost, že jsem tě inspirovala a že tě (stejně jako mě) láká stovka...třeba si jí někdy spolu dáme:)

    To s tím plánem jsi popsala moc hezky...a představ si, že já, která vždycky běhala pro radost, ho budu od února mít! Pořád chci běhat pro radost, ale zároveň bych se chtěla více posouvat, takže jsem se rozhodla, že do běhání s pomocí trenéra a plánu půjdu.(Až bude mít plán konkrétnější podobu, napíšu o něm víc:))

    Joooo a taky jsem se dost zasmála tomu, jak neumíš prohrávat...můžem si podat ruce. Oba jsme s přítelem blázni do společenských her a on by mohl vyprávět tisíce historek, jak lítají karty či figurky po celý místnosti, když Verunka prohraje. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vis co je nejhorsi? Vysvetlit to nasim a Lukinovi. Jakoze proc 100? Ses normalni? :D Az natrenuju, tak se k Tobe pridam, uz vis co a jak a to je potreba:)

      Jinak na behani s trenerem jsem zvedava, zrovna u Tebe se nebojim, ze by sis behani nejak znechutila. Akorat teda budes zatracene rychla a vsecko vyhrajeees:)

      Vymazat
    2. Me ta stovka taky laka! Ale nejdriv chci letos 50 a 100 az pristi rok :) To je muj plan!

      Sakra sakra... tak ze bych se na tu Bilou taky prihlasila, kdyz loni mi to nevyslo? Musime se uz nekde prece konecne potkat!!!

      Vymazat
  3. Super clanek. Pro me je zavod motivace..ale ciste jen vzdalenostne, ne byt prvni. Nejdriv me zajimalo, jestli vubec ubehnu 5tku, pak 10tku.. letos pulmaraton, maraton.. Prilis neresim cas, vyzvou je pro me, jestli to vubec dam? :-D
    A to jsem jeste pred rokem doslova NESNASELA beh a s telakem jsem to mela velice podobne :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Super clanek. Pro me je zavod motivace..ale ciste jen vzdalenostne, ne byt prvni. Nejdriv me zajimalo, jestli vubec ubehnu 5tku, pak 10tku.. letos pulmaraton, maraton.. Prilis neresim cas, vyzvou je pro me, jestli to vubec dam? :-D
    A to jsem jeste pred rokem doslova NESNASELA beh a s telakem jsem to mela velice podobne :-D

    OdpovědětVymazat
  5. počkejte holky, stovka, to jako sto KILOMETRŮ??? to jako vzdálennost, která mi připadá únavná, i když jedem autem??? to jsem ani nevěděla, že se něco takovýho běhá, to musí být masakr :oO Já teda chtěla teď během zimy ještě trochu běhat, ale bojím se o svýho vetřelce :o) takže můj letošní cíl je vykopat se k běhání znova v létě po porodu, pokud možno hned po šestinedělí.. nebo aspoň na podzim, protože asi budu líná ;o)

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Aneto, Luki mi dal odkaz na tvůj pěkný blog.... Líbí se mi tvé nadšení pro běh:-). Chci jen napsat, že dnes si běhání také užívám mnohem více. Jako kluk a dorost jsem absolvoval celkem dost závodů a ta nervozita před startem mi fakt nechybí. Několik let jsem pak dělal extrémní běhání do nejvyšších baráků v republice i mimo s hasičskou výstrojí – i u vás v Olomouci:-). Dnes už závodění nechci. Jednou bych rád oběhnul naši Slezskou Hartu (cca 30km), tak snad to zdraví dovolí. Už jsem byl blízko, dvacítka i více každý třetí den. Při vyšších dávkách ale začínal zlobit úpon. Uvidíme co letos:-). Blogu držím palce. Štěpán

    OdpovědětVymazat
  7. Parádní článek Anet!:)U toho běhu na kiosku jsem se nasmála!:D jinak hodne stesti na spartana:)

    OdpovědětVymazat
  8. Super článek! Vždycky mě tak motivuješ! :-) po přečtení mám největší chuť nazout tenisky a vyrazit.. :-) nejlíp se mi to plánuje večer před spaním v posteli, úplně se vidím, jak zavazuju svoje krásný nike tenisky na běhání, oblíkám sportovní oblečení v krásných zářivých barvách a vybíhám.. škoda, že realita je jiná :-D sice jdu, ale první tři kiláky fakt nenávidím, pak už se mi běží dobře, ale už si zase říkám, nojo, už mám skoro 5, to už by stačilo, to už je dost! No, strašně moc doufám, že to s během někdy budu mít tak jako ty :-) Moc děkuju za milé čtení a novou dávku motivace :-))

    OdpovědětVymazat
  9. Škoda, že nezávodíš... ty důvody chápu, ale ráda bych tě pozvala na závod Night Run, protože od letoška se prvně k sérii přidává Blog Run, je to jen na 5 km :) kdyby ses chtěla zúčastnit, ráda bych Tě pozvala, jsem ambasadorkou celého běhu... ale kapacita je omezená na 20 míst, tak se kdyžtak koukni, zda by se ti líbilo nějaké město a místo a ráda bych tě poznala! Kdyžtak mi napiš na blog :)
    www.getmovincz.blogspot.com

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše komentáře! :-)

© RUN HEART. All rights reserved.
Blogger Templates by pipdig