neděle 17. ledna 2016

Proč nezávodím?

Příběh o malé tlusté Anetce, které se před každou hodinou tělocviku chtělo zvracet, protože nezvládla ani kotoul, už znáte. Přemlouvala jsem rodiče pravidelně každý týden, ať mi napíšou omluvenku a nebo jsem si každý druhý týden "zapomínala" úbor. No a když přišel na řadu výběr závodníků na různé atletické závody, tak si mě nikdo ani nevšiml. A já jsem za to byla moc ráda. Jednou jsem ale musela jít na štafetový běh, protože chyběl jeden člověk a gympl se musel zúčastnit. Tělocvikář byl z mé účasti asi ještě víc nadšený než já, ale jinak to nešlo. Závod jsme samozřejmě doběhli jako poslední. A to až tak, že když poslední člen naší štafety dobíhal, ostatní školy už přebíraly ceny na stupních vítězů :D Že se mi chtělo před samotným závodem zvracet asi stokrát víc než před tělákem, vám asi nemusím říkat. Chtělo se mi brečet, styděla jsem se a byla to prostě hrůza. A to se se mnou táhne vlastně celou dobu. Jsem nervózní a i když u velkých běžeckých závodů vůbec o nic nejde, tak to strašně prožívám. Mezi tisícem lidí si mě sice nikdo ani nevšimne a každýmu je jedno, jestli budu na 567. nebo 998. místě a ještě víc je každýmu jedno, jak blbě u toho vypadám. Ale stejně to řeším. Jediný závod, kterého jsem se za tu dobu, co běhám, zúčastnila, byl ten v Bílé. Bylo to super, bavilo mě to a dokonce jsem na trati potkala dvě krásky, který mě poznaly skrz blog a pěkně mě podpořily, ALE stejně jsem si to neužila tak, jak bych měla. Jak si to užívají ostatní. Jak se na závody těší a snaží se jich stihnout co nejvíc za sezónu. Byl to pro mě prostě stres. Co když někde spadnu nebo zkolabuju? Co když budu poslední?


Kdo říká, že to tak nemá, ten kecá!!! :D
Tím se dostáváme k dalšímu důvodu mého nezávodění. Neumím prohrávat. V oblasti sportu jsem na to samozřejmě zvyklá, protože jsem vždycky poslední byla a ten, na koho jsem zbyla, měl prohru jasnou. Pamatujete si tu hrůzu, když se vybrali dva kapitáni, kteří si potom tvořili svůj tým? Tak já jsem ta postavička, která vždycky zůstala stát uprostřed tělocvičny a kapitáni se hádali o to, kdo se mě ujme. Nikdo mě do týmu nechtěl. Není se ale čemu divit, protože v míčových sportech jsem asi tak stejně dobrá jako v atletice. Nebo v gymnastice. Co ale nesu těžce, je prohra ve společenských hrách. Parťáka, se kterým jsem ve dvojici třeba v Aktivitách, předem lituju, protože on většinou může za to, že jsme nevyhráli. A já se měním v rozzuřený děcko, který prostě MUSÍ vyhrát. Když hrajeme s L. karty, tak mě většinou nechá vyhrát, aby byl v rodině klid :D Každopádně to v sobě tak nějak mám a úplně se mi nelíbí představa, že bych na nějakém závodě byla mezi posledními deseti. Nebo že bych v závodu u nás na vesnici nestála na bedně. A proto radši nezávodím. Je to špatná vlastnost a pracuju na ní, ale jde to ztuha :D
Všechno je samozřejmě o tréninku a věřím tomu, že kdybych se půl roku poctivě připravovala a dodržovala tréninkový plán, tak bych na nějakém tom menším závodu třeba měla šanci být v první desítce (z dvaceti :D), ale to je další důvod, proč závodit nechci. Běhám pro radost. Běhání miluju a je to moje terapie, můj doktor, moje láska. Chci si jít prostě vesele zaběhat, když mám chuť. Nechci se řídit podle plánu, protože by mi to tu radost z běhu zkazilo. Nechci si říkat, ojoj, dneska je úterý a musím si dát hnusný intervaly, protože plán. A musím si je dát, i když mám chuť na deset kilometrů v klídku, protože plán. Běhání mě něživí a proto si nenechám tu radost z něj ničím zkazit. Ve finále je možná dobře, že nejsem závodní typ a nemám žádné velké ambice, protože tím pádem se pro mě z běhu nikdy nestane povinnost a nikdy si ho nezhnusím nějakým plánem. Joo, kdybych byla mladší a bezdětná, tak bych v sobě ten nezávodní typ možná potlačila a za pět let bych třeba vyhrála půlku v Olomouci! Tak určitě :D
Lesy jsou ale moje srdcovka, protože to byl můj první závod a protože se znám s organizátorkou, která je nejmilejší a taky protože jsem pro ně točila video a viděla to celé z druhé strany. Proto se možná letos do Bílé podívám znovu. I když možná jen jako dobrovolník :D
I když se tedy nechystám na žádný závod, pro letošní rok jsem si dala pár cílů, které si chci zaběhnout sama pro sebe. Na jaře bych ráda uběhla vzdálenost maratonu v co nejlepším čase a na podzim to chci zkusit znovu, abych viděla, jestli jsem se někam posunula. A ještě mě strašně moc láká nějaká stovka (hlavně díky Veru z blogu http://www.zivotabeh.cz/), protože v tomhle případě by to fakt bylo jen o jediné věci - PŘEŽÍT! No a taky mě nejspíš čeká Spartan, protože večer u piva s manželem a kamarádama se ten tým skládá fakt lehce. Máme už dokonce jméno, sponzora, nákres na dresy...Teď zůstává otázkou, kolik lidí z téhle párty si to pamatuje :D

Co vy a závody? Na který se letos nejvíc těšíte?

A.
SHARE:

pátek 15. ledna 2016

Dva týdny ve zkratce - jídlo, sport, dieta?

Věděli jste, že titulek je základ článku? Podle nadpisu se většinou čtenář rozhodne, jestli vůbec bude pokračovat ve čtení...No asi bych měla začít vymýšlet něco víc cool, než "Tipy na nákup", "Tipy na knihy", "Běžecký deník" atd. :D Ale i přesto se sem vracíte a za poslední dobu mi přišlo pár tak nádherných mailů, že dojaly i mě...největšího šutra široko daleko. Jsem ráda, že se vám tady líbí i v novém roce a dnes si dáme malý souhrn posledních dvou týdnů. Od běhu až po jídlo, se kterým dost bojuju a proto nastalo pár změn. Ale nebojte, žadný iifym ani paleo ani žádný velký počítání, protože to by mi akorát tak zkazilo chuť k jídlu.
Začalo to vlastně tím, že jsem se tak nějak zasekla. I přesto, že jsem dřela (na moje poměry!) jako magor, tak se s mým tělem nic nedělo. Měsíc, dva. Pořád jsem vypadala stejně a to, co jsem chtěla změnit, se ani nehlo. Pětkrát týdně běh, téměř každý den jsem visela na TRX a do toho jsem zkoušela tréninky pro holky a většinu z nich jsem odjela s nima. Prostě mi přišlo, že makám a nic se neděje. Nenapadlo mě, že je problém v jídle. Občas jsem sice jedla míň a občas taky prasila (což je ale podle mě úplně normální! :D), ale nehubla jsem ani nepřibírala, takže mi přišlo, že je to prostě tak akorát. Hlad jsem neměla, chutě občas jo, ale nepřipadalo mi, že bych nějak strádala. No...strádala jsem dost. Nikdy jsem si příjem nepočítala, ale byla to asi chyba, protože po přepočítání mýho současnýho příjmu mi málem vylezly oči z důlků. Jedla jsem míň než třetinu toho, co bych měla. A vůbec mi to nepřišlo divný. Byla jsem víc unavená než obvykle (a to já skoro nikdy nejsem), byla mi pořád zima, dokonce mě poprvé odmítli na transfuzce, protože můj krevní obraz odpovídal polomrtvole. Moje tělo se neměnilo, protože jsem se podjídala a ono ten poslední tuk už nechtělo pustit. Zároveň nemělo z čeho stavět svaly, takže se ani měnit nemohlo. Dřela jsem se zbytečně a ještě jsem sama sobě ubližovala. A víte co? L. mi to celou dobu říkal a já jsem si klasicky stála za svým. Musím se konečně naučit přijímat rady a nebýt TAK STRAŠNĚ tvrdohlavá. Každopádně změna nastala a já se teď snažím jíst normálně. Kamarádka mi pomohla s jídelníčkem, zařadily jsme BCAA před tréninkem a protein nejen po tréninku, ale občas i ke svačině. Poprvé v životě si dávám druhou večeři a na oběd jím porce jako pro chlapa. Snad si na to zvyknu a začne se něco dít :-) Dieta v nadpisu je tím pádem dost silné slovo (ale třeba nalákalo víc lidí! :D), protože se musím naučit hlavně jíst pořádně a dost, abych mohla fungovat.

Žitný chléb s cizrnovou pomazánkou z Lidlu
Doporučovala jsem vám je už na facebooku i instagramu, ale musím i tady. Lidl prostě jede a mně chutnají opravdu úplně všechny, ale vajíčková to trochu vyhravá :-) Jsou jemně pikantní a přijde mi, že cizrna v nich jde cítit úplně minimálně, takže se toho nebojte a určitě je vyzkoušejte!
Žitný chléb s lučinou a avokádem, pepř, sůl - ideální večeře :-)
O této knize chystám samostatný článek, protože si ho zaslouží, ale už teď vám můžu říct, kupte si ji. Nebudete litovat jediné koruny :-) Konečně čtivá knížka nabušená informacemi a k tomu super recepty!
Další změna, která u mě proběhla, se týká běhu. Konečně totiž můžu běhat večer a nemusím se omezovat jen na víkendy, protože mám parťáka! Jeden náš rodinný kamarád se chystá na velkou výpravu na kole a potřebuje trénovat, takže začal běhat a naštěstí (pro mě) může jen večer :D Ideální stav - nešidím kluky, protože už spí. A nemusím shánět hlídání. A můžu běhat potmě, aniž bych se bála úchylů. Protože náš rodinný kamarád je chlap jak hora. Juch! :-) Běháme 10 km obden a od února to chceme navýšit na 15 km, tak jsem zvědavá, jak nám to půjde.


Velmi kavlitní snímek, že? Ale o Lolu jsem vás prostě ošidit nemohla :D
Běh doplňuju hlavně TRX, což už taky víte, pokud mě sledujete na fb nebo ig, protože se tam nad ním rozplývám celkem pravidelně. Je to vážně skvělá věc na komplexní cvičení, na fyzičku a hlavně vás to bude bavit :-) Tréninky si většinou skládám sama nebo cvičím podle oficiální TRX aplikace. L. objevil aplikaci VT (Virtual Trainer) a je z ní nadšenej. Jsou tam všechny možné cviky a vy si s z nich skládáte svůj vlastní workout. Nebo třeba kliknete na část těla, kterou chcete daný den cvičit a nabídne vám to několik možností s různými cviky. Aplikace je přímo pro závěsné systémy, ale existuje i VT Bodyweight a tam zase najdete milion cviků s vlastní vahou, takže ideální na sestavení TABAT nebo domácích tréninků :-) 
Zamilovala jsem si (zase) švihadlo a zase ho doporučuju. Tohle růžové mi přišlo až z daleké Ostravy a já jsem ho hned pokřtila novoroční výzvou, kterou jsem odskákala asi až o týden později. Rebel :D Mělo to být 2016 dvojskoků přes švihadlo, které neumím a dělala bych je asi až do roku 2017, takže z toho nakonec vylezlo 4032 klasických přeskoků. Byl to mazec, ale běžet 20 km je teda větší záhul! Další den mě lehce bolely plosky na nohou, ale jinak super. Zařazuju ho teď čím dál častěji, ale těch 4034 si dám zas až za rok :D


No a poslední moje pohybová aktivita je samozřejmě cvičení s holkama. Neuvěřitelně se těším na každej trénink a baví mě to čím dál víc. Ať už vymýšlení cviků a překvápek nebo samotné tréninky, hecování, řvaní (s úsměvem, nebojte! :D) a vlastně celá ta atmosféra. Ze dvou tréninků týdně se díky velkému zájmu staly tři a pořád přibývají nové holky, které tvoří super partu a i když se znají deset minut, tak si pomáhájí a dodávájí sílu sobě navzájem. O tom jsem přesně snila a každej den za to děkuju. Chci, aby se lidi na trénink těšili a odcházeli zničení. Aby je to bavilo, aby se nemuseli přemlouvat a aby nehledali výmluvy proč nejít. Aby měli rádi mě (včetně řvaní) a aby měli rádi tu bandu, se kterou makají. Tohle se teď přesně děje a doufám, že to nikdy neskončí :-) I když se vždycky najde někdo, kdo vám bude házet klacky pod nohy nebo vám bude krást nápady, tak mě nedostanou. Ba naopak! :-)




Mějte se moc hezky a příště mrknem na pár skvělých knih :-)

A.

SHARE:

pondělí 4. ledna 2016

Nový rok a noví podvodníci

Máme za sebou další rok a se začátkem toho nového přichází klasika - předsevzetí. Spoustu lidí sice říká, že nepotřebují čekat na přelom roku a že když chtějí něco změnit, tak to prostě udělají hned, ale podle mě je to pro každého tak trochu nová příležitost. Stejně jako si říkáme "od pondělí" začnu/přestanu dělat támhleto a tohle. Teď jsme si řekli, že v roce 2016 budeme lepší. Někdo chce zhubnout nebo přibrat, spoustu lidí chce víc číst (Aneta), líp vařit (Aneta), míň se vztekat (Aneta), zdokonalit se v angličtině (Aneta), nebýt takovej choler (Aneta) a nebo třeba uběhnout maraton (ANETA! :D). S novým rokem se taky tradičně děje pár věcí, o kterých vám prostě dneska musím napsat. Plné tělocvičny, plná fitka, stroje dostávájí zabrat, protože za celej rok se na nich nevystřídalo tolik lidí, co v lednu. Na recepcích se zdvojnásobují směny a pekelně drahá členství v obřích fitness centrech jsou ještě dražší.


Stejně tak mají žně obchody se zdravou výživou a krámy se sportovním vybavením a oblečením. Všichni se do toho pustí naplno. A ze sta jich do toho fitka přestane chodit asi 99. Je to úplně normální a přirozené, já taky bojuju se spoustou věcí a půlku toho, co si naplánuju, nikdy nedotáhnu do konce, takže tady nemůžu (a ani nechci) nikoho moralizovat. Důležité je, že aspoň ten jeden zbyde :-) Je jenom jedna jediná věc, která mě na celém tohle novoročním hubnoucím boomu vytáčí. Ti zloději, kteří tvoří super skvělé jídelníčky přes internet. Ty univerzální. Na dálku...
O tomhle tématu už jsem sice psala, ale prostě musím znovu. Prosimvás, nikdy nevěřte někomu, kdo vám nabízí jídelníček přes internet. Jsou to pro mě obyčejní podvodníci, kteří vydělávájí na naivitě a zoufalství lidí. Každý člověk je jiný a je prostě nesmysl, aby jeden jídelníček (ve kterém většinou ti profíci jen vymění pár potravin a ještě větší profíci se s tím ani neobtěžují a rozesílají to ve velkém beze změny) fungoval. Možná zhubnete, ale akorát si tím ublížíte a naberete to všechno zpátky. S pár bonusovými kily navíc. A když jsem včera na facebooku zahlídla nabídku na sestavení sacharidových vln, tak mě brali všichni čerti. Tahle dieta je pro fitness závodníky, pro lidi, kteří potřebují hubnout skrz závody, ale ne pro matky od dětí, které mají pár kilo navíc po porodu. Facebookové skupiny jsou narvané k prasknutí a tisíce ženských si tam navzájem notují, jak je to super a jak za dva týdny sacharidových vln zhubly pět kilo. Nevadí jim, že jí pod svůj bazál a že se spíš odvodnily než zhubly. Prostě zhubly a to se vyplatí. Každá jedna, která tam zveřejní svou super proměnu naláká dalších sto a tvůrce téhle hrůzy si mne ruce a penízky na účtě mu jen přibýají. Nezajímá ho, že dva měsíce po absolvování sacharidových vln jeho "klientka" nabere dvakrát tolik než zhubla. A že to třeba ohrožuje její zdraví. Hlavně, že se dělá byznys.
Proč se neustále všichni snaží to nějak ošidit, když to není vůbec žádná věda? Jez zdravě a hýběj se, problém vyřešen! A pokud chceš zhubnout a nehuntovat si při tom tělo, tak běž k výživovým poradcům, kteří tomu rozumí. Normálně bych tyhle internetový experty bez licencí zakázala. Zpomal si metabolismus (v tom lepším případě) za pětset (v tom nejlepším případě)...
Držím vám všem, kteří jste se rozhodli na to jít normální a zdravou cestou, ať vydržíte a hlavně ať vás to začne bavit. Ať už jste prvního poprvé vyběhli nebo si zacvičili Jillian. Hlavně vydržte! Za 21 dní se z toho stane zvyk a vy už to budete potřebovat :-) Vyzkoušeno! :-)



Mějte se hezky a užívejte si sníh!

A.
SHARE:
© RUN HEART. All rights reserved.
Blogger Templates by pipdig