Pages

pondělí 21. září 2015

Krize

V sobotu jsem dělala pořádek na terase a třídila boty - sandálky do pytlů na půdu, gumáky umýt od bahna, žabky schovat na dno botníku. Vzala jsem do ruky svoje běžecké boty a...vylezl z nich pavouk! Nejdřiv jsem zapištěla a boty odhodila asi deset metrů daleko, a pak jsem se zastyděla. Jak dlouho už jsem vlastně nebyla běhat? Dva týdny? Vlastně už skoro tři. Vždyť já běh miluju a vždycky jsem si na něj našla čas. Běhala jsem se zánětem achillovky (to nikdy nedělejte!) i s rýmou (tři balíčky kapesníčků s sebou). Vyběhla jsem i o Vánocích a taky s kocovinou. A teď? Teď mám v botách pavučiny. Hlavně, že píšu blog o běhu a snažím se lidi motivovat. Přemýšlím o tom, jak přemluvit sousedku k běhu a jaké další (velmi originální) důvody vymyslet, aby vás to nakoplo. Jenže za poslední tři týdny jsem nebyla schopná nakopnout ani sama sebe. A nikdo to za mě neudělal. Jo, mohla bych se vymlouvat, že byl Lukáš 14 dní pryč, ale mohla jsem poprosit sousedy. Nebo si s sebou vzít na návštěvu k našim běžecké boty a po uspání Davču vyběhnout. Aspoň na půl hoďky, rychlých šest kilometrů.


V pondělí v noci se Lukáš vrátil a já jsem se celé úterý třepala, až nasadím Garminy a konečně je vyvětrám. Jenže toho bylo tolik, co jsme si chtěli říct. A ve středu to samé. Ve čtvrtek se zase něco našlo, musela jsem uklízet na páteční rodinnou oslavu a v pátek ji uspořádat, a v sobotu uklidit ten výbuch po ní. Ale každý den by se tam ta půlhodina/hodina našla, prostě kdybych chtěla, běhala bych celý týden jak drak a bylo by mi dobře. Jenže já jsem nechtěla a kdykoliv jsem si na běh vzpomněla, byla mi samotné hanba, že se mi do něj vlastně nechce. Netěším se. Neužiju si to.
Včera jsem se probudila a byla jsem na ránu, všechno mě štvalo a měla jsem fakt špatnou náladu. Stává se to málokdy, ale pak to stojí za to. Třepaly se mi ruce, cítila jsem se jaksi nemocně, nic se mi nedařilo, prostě klasickej den blbec. Odpoledne jsem si řekla A DOST! I když se mi strašně nechtělo a raději bych žehlila tunu prádla nebo vytřela celej dům, obula jsem si ty, pavučinou omotaný, chudáky, nasadila hodinky, do uší dala sluchátka a šla. Vybíhala jsem s tím, že si dám utrápených pět kilometrů, protože po delší pauze to jde vždycky ztuha. Teď to bude znít jako největší klišé na světě, ale po pár metrech to prostě přišlo. Nadechla jsem se a usmála, rozhlídla se kolem sebe a věděla jsem, že je to ono. Znám tady každej šutr, každej strom, každej dům, kterej míjím, ale teď se všechno kolem mě jaksi rozzářilo a já jsem si to prostě a jednoduše užila. Jako už dlouho ne. Po doběhnutí už jsem to zase byla já. Asi to byl absťák nebo co. A možná jsem ho potřebovala, abych se do běhání znovu zamilovala.
A víte co? Funguje to i v běžném životě. Vždyť i ve vztahu občas přijde krize, říkáte si, jak vás ten druhý štve a zapomínáte na to, proč jste se do něj vlastně zamilovali. Až to na vás přijde, tak jděte na rande, buďte spolu sami (bez dětí a bez mobilů), dejte si dobrý jídlo, dobrej film a velkou pusu. Zavzpomínejte si společně na vaše první rande a taky na první pusu. Udělejte tomu druhýmu snídani, napište mu vzkaz, složte mu básničku :D Prostě se zamilovávejte znovu a znovu, nejlépe každý den. I když nechá povalovat mikinu na gauči nebo nevymění žárovku v koupelně, a nebo zapomene na vaše výročí.
Říkala jsem si, že tuhle svou běžeckou krizi nikde nezveřejním a nebudu vás demotivovat, protože kdo jinej by měl běhat než holka, která cpe běh každýmu a nejradši by rozběhala celej svět? Ale dneska jsem si řekla, že právě tohle by vás nakopnout mohlo. Každej si tím procházíme. Někdo se do sportu nutí každej druhej den, někdo má krizi jednou za měsíc nebo za rok, ale na každýho prostě jednou přijde. A i když jste to už stokrát vzdali a stokrát znovu začínali, a i když si myslíte, že to není nic pro vás, tak do toho jděte znovu. Protože jednou se to zlomí. A jestli jste doposud spíš neběhali než běhali a častěji o tom mluvili, než abyste to dělali, dneska to změňte! Budu na vás myslet :-)


Jaké jsou vaše recepty na překonání krize?

Běhu zdar!

A.


14 komentářů:

  1. Opět úžasný článek!!! Píšeš čím dál lépe a to jsem si myslela že už to ani nejde :))

    OdpovědětVymazat
  2. Já snad někam vyběhnu!!:D A hlavně já jsem mohla taky hlídat, takže příště bez výmluv!!!:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kazda minuta toho vikendu nazmar by byla zlo! Takze beh sel stranou :D i kdyz hlidacka bys byla dobra, o tom zadna!:)

      Vymazat
  3. Takovahle krize ted probiha u me.. ja vim, ze pomuze jen vybehnout.. ale nemam chut si ani obout boty :-(

    OdpovědětVymazat
  4. Takovahle krize ted probiha u me.. ja vim, ze pomuze jen vybehnout.. ale nemam chut si ani obout boty :-(

    OdpovědětVymazat
  5. tyhle krizové pocity mívám se cvičením, ale většinou se dokopu, pokud jedu podle daného rozpisu, protože jakmile bych vynechala jeden den, tak už bych nemohla s čistým svědomím tvrdit, že mám daný týden hotový a jela bych ho znovu :o)))
    já ještě nevyběhla ani poprvý :o( mám už dva týdny kašel.. a nechci si umazat boty :o] ale kdo ví, možná by mě kašel přešel, kdybych vylezla, možná to oddaluju zbytečně :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzdycky se najde neco, proc nevybehnout, tak to zlom a bez:)

      Vymazat
  6. mám už týden napsaný článek o mém "nicnedělání"... jen se dokopat k úvodní fotce :D taky mám "krizi", ale beru to pozitivně :) se prostě dějí takové věci, i zvířata mají své lenivé dny :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Honem to vyfot, at mam co cist, ty lenochu!:D

      Vymazat
  7. Dneska mi úplně mluvíš z duše, Anetko! :) Taky procházím něčím jako běžecká krize, i když u mě to "osvícení" ještě nějak nedorazilo....byla jsem skoro 14 dní na dovče, kde jsem sice měla hodně pohybu, ale na samotný běhání jsem kašlala. No a teď jsem se vrátila a místo toho, abych se na běhání po té pauze těšila, jsem nějaká zaseknutá..v neděli jsem dala utrápených 7 kilometrů a dneska sice 13, ale celou dobu jsem se trápila, nešlo mi to a chtěla jsem, aby už byl konec. (Musela jsem se přemístit z bodu A do bodu B, jinak bych uběhla mnohem méně:D)
    Takže je tento měsíc asi nějaká špatná běhací karma! :(

    OdpovědětVymazat
  8. Po takové pauze určitě přijde velké zlepšení, protože budeš natěšená na běhání :-) U mě to celkem funguje :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Já byla naposled běhat těsně před tím, než jsem otěhotněla. Malýmu jsou už tři a půl měsíce :) S dokopáním se je to trošku problém, hlavně kvůli tomu, že mám malýho v podstatě nonstop na starost, jelikož manžel je buď v práci, nebo dělá jinou práci pro svoji firmu. Jediný čas, kdy bych tedy mohla jít běhat, je tak ráno v pět, to bych mu mohla malýho šoupnout do postele než vstane a já bych měla chvíli pro sebe. Ale to se donutim? Rozespalá? Do tý zimy?? Přemlouvám se takhle už 14 dní a zatím nic :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše komentáře! :-)