Pages

neděle 9. srpna 2015

Běhej lesy v Bílé!

Dovolím si navrhnout přejmenování tohoto závodu na Běhej obří kopce a sešupy v Bílé! Ale pěkně popořádku...

Bětka s Marou běželi dvacet a měli parádní výsledky! B. byla desátá, gratuluju!
V noci na sobotu se mi spí skvěle, probudím se vyspaná do růžova asi kolem desáté, dám si v klidu bohatou snídani a s hrnkem výborné kávy si promýšlím strategii závodu. Prostě parádní ráno, které je předzvěstí parádního závodu. Haha a teď vážně. V noci vůbec nespím, převaluju se/smrkám/kašlu/je mi zle/jsem nervózní a když spím, tak se mi zdá o tom, jak kolabuju uprostřed Beskyd. Kolem šesté přiběhne Kachlíček a probudí mě svou známou hláškou: "Bokvé áno maminko, uděláš mi mlíčko?" a já vystřelím do kuchyně plnit jeho přání, aby náhodou nevzbudil Davču = já si mohla ještě chvilku lehnout. Davču to samozřejmě vzbudí a je dokonale připravenej nastartovat svůj akční den naplno. Takže se přesouváme do obýváku a jedeme si to svoje jako každý den. Snídaně/nucení Káju do snídaně/uklízení Davčové snídaně po celém domě/jedna káva pro mě/neustálé pšt kluci, tatínek spí/řešení asi deseti sporů o hračku/druhá káva pro mě a tak nějak si prožijeme dopoledne. Já se mezitím balím, uvařím oběd, trochu uklidím a během toho všeho jsem nervózní a je mi trochu blbě. Co když to nezvládnu. V poledne klukům naservíruju oběd a jedu. Moji tři fanoušci bohužel zůstávají doma, nechci je nikam tahat v tom vedru a navíc netuším, kdy dojedu domů. Takže je nahrazuje můj taťka, kterej mě celou dobu rozveseluje a nosí mi vodu a má nejlepší hlášky. Jako třeba když jsme seděli u stolu s dalšími šesti běžci a začali se bavit o tom, kolik vlastně stálo startovné a táta do toho všeho zahlásil: "Počkejte, to si děláte srandu? Vy za to jako ještě platíte?!" :D
Před závodem se potkávám s Bětka a s Marou, řešíme veledůležité závodnické problémy (B: Já chci taky na bednu! A: Tak to abys zabrala. B: Aha, vidíš, to mě nenapadlo! :D) a najednou je čas se přesunout na start. Řadíme se na a vytváříme čtveřice, které proběhnou oblouk k lanovce, aby je vyvezla nahoru. Teda...oni tvoří. Všichni už jsou totiž rozdělení a znají se, zatímco já stojím na boku a čekám na to, až se budu moct k někomu vetřít. Taťka říkal, že to byl dost smutnej pohled. Připadala jsem si, jako bych se vrátila na gympl do hodiny tělocviku. Tam mě taky nikdo nechtěl, protože jsem byla levá úplně na všechno. Nakonec se teda nacpu do jedné trojice a už si to šupajdíme nahoru. Krásnej výhled, nervozita mě trochu opouští a ke konci už se začínám těšit, až vyběhnu.
Seskakuju z lanovky a vybíhám (čas se nám začal počítat až po proběhnutí po koberci nahoře a kdo chtěl, mohl se ještě předtím v klidu protáhnout těsně před startem). Na prvních pár metrech mě předběhne spoustu chlapů, kteří mají úplně neuvěřitelný tempo. Já se držím a běžím v klidu, mám strašnej strach z přepálenýho začátku. Bylo o něm už řečeno tolik, že jsem prvních pár kilometrů nemyslela na nic jinýho. Tak běžím, běží se mi dobře, je to fajn, miluju běh a závody. Najednou přede mnou KRPÁL. Obrovitánskej kopec, kterej měl úhel 90 stupňů. A pod ním já. Dobře, přeháním, ale věřte mi, že v tu chvíli se mi vážně takhle jevil! :D No nic, hlavně nezastavuj Any. Běžím, pomaleji a pomaleji se snažím do toho kopce běžet, chce se mi zvracet. Všichni jdou, nikdo ho neběží. Jsem v půlce a pořád dokola si opakuju, že prostě nesmím zastavit. Ne a ne. Najednou zastavuju. Pořád se mi chce zvracet. Snažím se ho vyjít dlouhými kroky, co nejrychleji to jde. Předbíhá mě pár chlapů. Já se snažím v té chůzi taky aspoň někoho předběhnout. Nahoře se znovu rozbíhám. Mám za sebou asi tři kilometry a funím jak po maratonu. Pomoc. Co tady dělám? Smrkám, funím, běžím, občas předbíhám. Další kopec, ne tak hroznej, ale je to pořád kopec. Předbíhá mě krásná blondýna a povzbuzuje mě. Mám halucinace? Ne, zná mě z blogu! Jee to je krásný! Zdravím Tě aspoň takhle! Včera jsem se na nic nezmohla :D Na druhé občerstvovačce piju vodu a druhým kelímkem si polívám hlavu. Nádherná krása!
Máme za sebou to nejhorší stoupání a teď už budou "jen" sešupy a rovinky. Jupí. První sešup je samej šutr, kořen, klouže to, většina lidí jde, přidržuje se stromů. Já potlačuju pud sebezáchovy a běžím. Běží se mi skvěle, miluju běhat z kopce dolů, na to bych byla fakt dobrá. Škoda, že neexistujou závody, na kterých se běhá jen z kopce :D
Vidím občerstvovačku na sedmém kilometru, voda do pusy, voda na hlavu, vodu všude prosím! Zbývají mi tři kilometry a já to napálím. Teď už mě žádnej kopec nečeká a prostě se ve mně probudí nějakej závodní duch (netušila jsem, že ho mám!) a já běžím. Na posledních pár kilometrech běžím kolem 4.00 - 4.20 min/km a běží se mi skvěle. Vůbec to nechápu, ale je to tak. Dokonce si to užívám, protahuju krok a vidím ceduli 500 m do cíle. U cedule stojí dva kluci a nastavují mi ruku, plácám si s nima jak vítězka ironmana a oni mi přitom jen ukazují směr, kudy běžet. Jsem debil no :D Přibíhám k cíli a když už si myslím, že je ode mě pár metrů (a já to zvládla pod hodinu), pořadatel křičí a ukazuje mi, že musím oběhnout ještě ovál kolem zázemí. Pomoc! To nedám. Umřu 200 m před cílem. Nebo se pozvracím. Nebo mě předběhne sto lidí. Hecnu se a doběhnu to, ale ten závěr už si fakt neužívám. Hlava si myslela, že už to má za sebou, tak prostě vypla nohy a Aneto, poraď si. Poradila a doběhla. A byla jsem šťastná. Je to vážně úplně jiný pocit štěstí než znám. Je to tak trochu hrdost/pýcha/vděčnost/radost...prostě koktejl, kterej zažije člověk asi jen na závodech. A je jedno, jestli je první, dvacátej nebo poslední. A je jedno, jestli je to závod na 5/10/42 km. Protože vy jste to zvládli, jenom a jenom vy. A proto je tenhle pocit jenom a jenom váš a je asi zbytečný vám ho tady popisovat, protože ho každej z vás zažil tak nějak po svým. Každopádně to bylo něco úžasnýho a jsem ráda, že jsem nakonec potlačila ten strach/stud/nervozitu a přihlásila jsem se na můj první závod. Určitě nebyl poslední, to vím jistě!
A protože mi ty kopce tak krásně "šly" (doslova a do písmene), tak si příští týden zaběhnu (haha, zaběhnu, budu ráda, když se vyplazím nahoru nebo se alespoň neskutálím!) závod RED BULL 400. Je to šílený, spoustu lidí na to trénuje celej rok v tvrdých podmínkách a asi jsem se trochu dost přecenila, ale budu se snažit to přežít. Slibuju!

Mějte se krásně a ještě jednou vám všem děkuju za podporu a držení palců!

A.

PS: Jak jsem řekla, čas není důležitý. A pořadí taky ne. Ale pochlubit se vám musím :D Můj první (trailový) závod na 10 km jsem zaběhla v čase 1.00.34 a umístila jsem se na 13. místě ze 122 žen. Juch!

PS2: Lukáš je nejlepší a já mu moc děkuju za to, že mi tohle umožňuje.

17 komentářů:

  1. Si proste frajerka, Anet! 13 místo je naprostá pecka! A já ti nejakej ten závod na běh z kopce uspořádám!!!:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekuju Kaji :) A na to se tesim, doufam, ze ho pak pobezis se mnou! :D

      Vymazat
  2. Nejlepšííí, plác plác po zádech!!! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekujuuu a doufam, ze me poplacas i v sobotu! :D

      Vymazat
    2. Po mých zkrvavených zádech svou zkrvavenou rukou! :D

      Vymazat
  3. Jsi úžasná! A ta story u cedule 500 m cil me rozsekala :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekuji! :) myslim, ze kluky jsem hodne pobavila :D blondyna no...

      Vymazat
  4. Jsi skvělá!!! Plácat kluka s cedulí je bomba :-D A ty trailový závody můžem běhat spolu - já do kopce a ty z kopce :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je napad! Jdu do toho :) a historka s klukama no comment, to bych nebyla ja, abych si neudelala ostudu, kamkoliv prijdu :D

      Vymazat
  5. Tak klobouk dolu uz jen za tu prihlasku na Redbull 400..!
    Behej lesy si dam dalsi rok..letos mi to nejak nesedlo terminove..strasne jsem vam zavidela, ze to muzete bezet :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo to uzasny, pristi rok se tam uvidime!:)

      Vymazat
  6. Tak klobouk dolu uz jen za tu prihlasku na Redbull 400..!
    Behej lesy si dam dalsi rok..letos mi to nejak nesedlo terminove..strasne jsem vam zavidela, ze to muzete bezet :-D

    OdpovědětVymazat
  7. Tak klobouk dolu uz jen za tu prihlasku na Redbull 400..!
    Behej lesy si dam dalsi rok..letos mi to nejak nesedlo terminove..strasne jsem vam zavidela, ze to muzete bezet :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Parada!!!

    A fnuk! Fakt me mrzi, ze jsem nejela, ale holt proste se nekdy clobek setrit musi, no... kurna fix :)

    Tak uz se tesim na pristi rok!
    Redbull 400 ja teda ne... v patek bezime v Drazdanech 13,8km vecer, tak to se tesim. A zapsala jsem se na rijen na Spartan race, tak jsem zvedava, jestli to preziju :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeee tak Tebe taky cekaji samy paradicky:) a je dobre, ze jsi to nebezela, nekdy je lepsi to nelamat pres koleno, zdravi mame jen jedno. A pristi rok se tam uvidime:)

      Vymazat
  9. Boží, skvělej článek, moc mě bavil!! Navíc nikdy nechybí nějaká vtipná třešnička :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše komentáře! :-)