čtvrtek 2. července 2015

Běžecký deník I.

Název mého blogu obsahuje slovo run a byl vlastně primárně založen kvůli běhání. V posledních pár týdnech jsem se ale jaksi spustila a přidávala články o všem, kromě běhu. Ostuda! Takže koho zajímá, jak momentálně vypadá můj běžecký trénink, může číst dál. Moje veselé příhody z mateřské, jídlo, nákupy a ostatní veledůležité věci si dáme zase příště.



Vzhledem k tomu, že jsem se konečně rozhodla nebýt posera a zúčastnit se konečně nějakého závodu a nebýt poslední, musela jsem pozměnit můj běžecký trénink. Běhám teď šestkrát týdně, zapojuji intervaly, kopce a podobné lahůdky a moc mě to baví. Běh mi strašně chyběl a i když jsem se teď víc zaměřovala na cvičení, které mě bavilo, tak se musím přiznat, že jsem pořád myslela na to, jak ráda bych místo toho běhala. Ne, že bych se ke cvičení musela vyloženě nutit, ale nechodila jsem tam tak natěšená, jako když si jdu obout běžecké boty. Pořád se víc a víc utvrzuju v tom, že asi nikdy nebudu cvičenka, ale zůstanu navždy běžec. Našli jste se už taky v nějakém sportu natolik, abyste si řekli, že tohle vám vydrží do konce života? Nerada omílám už několikrát vyřčené klišé, že běh je nejlepší terapie, ale nevím jak jinak to vyjádřit. Když si ho jednou zamilujete (i když to bude těžké a častěji ho budete nenávidět), tak se stane součástí vašeho života napořád. A i když se frekvence a délka vašich výběhů bude v různých životních etapách lišit a někdy třeba nevyběhnete půl roku, nakonec se k běhu stejně vrátíte. Až nebudete vědět, co dál a budete se v něčem plácat, prostě vyběhnete. Až budete smutní, až se budete trápit, nebudete vědět, z které do které, prostě vyběhnete. Až nastane ve vašem životě okamžik, kdy budete tak moc šťastní, až se vám z toho zatočí hlava, půjdete si zaběhat. Běh se prostě a jednoduše stane vašim nejlepším kamarádem. Ať už jste zkušení běžci, ultramaratonci nebo zrovna začínáte a uběhnete jen pár kilometrů, stejně vám všem přeju, ať se jednou do tohoto stadia dostanete. Je to jedna z nejlepších věcí, které vám můžu přát! :-)

Protože se chci někam pohnout a ráda bych na závodech zaběhla co nejlepší čas, začala jsem si konečně poctivě (na jak dlouho Aneto?!) psát běžecký deník. Aby bylo jasno, jsem největší lajdák na světě. Mám asi dvacet diářů, třicet bločků a patnáct sešitů. Na recepty, nápady na články, seznam filmů, které chci vidět, nákupní seznamy, cestovatelské seznamy, prostě bločky na všechno, ALE žádný z nich nejsem schopná vést poctivě. Vždycky mě to baví pár dnů a potom chudáčci deníčci skončí na dně šuplíku s ostatními zanedbanými kámoši. Běžecký deník mi vydržel docela dlouho, ale stejně jsem se na to nakonec vyprdla a aby to tentokrát nedopadlo stejně, budu si ho přepisovat i sem. Snad vás to bude aspoň trošku zajímat a třeba někoho z vás inspiruju a zavedete si ho taky. Je to skvělá věc, můžete v něm vidět svoje pokroky, vypozorovat, proč se vám běhá v určitou dobu/po určitém jídle hůř atd. Takže jak vypadal uplynulý týden?

Středa (10 km)
Vybíhám kolem osmé, jakmile se vznešený pan David uráčí usnout. První dva kilometry volně, následující tři kilometry 30:30 sprint a výklus. Bože, nesnáším sprinty, bolí mě zadek a stehna. Ty párky na večeři nebyly dobrej nápad, břicho plný šutrů. Další tři kilometry v tempu a dva kilometry volně. Celou cestu běžím po cyklostezce a v každým projíždějícím cyklistovi vidím potenciálního vraha a násilníka. Měla bych začít číst jinej žánr.

Čtvrtek (9 km)
Vynechala jsem párky a běží se mi parádně, je to jeden z těch běhů, kdy se vám vůbec nechce domů. Ptáci zpívají (škoda, že mám sluchátka), počasí tak akorát, určitě to znáte. Běžím po hlavní silnici do vedlejší vesnice a zpátky po cyklostezce. Sprinty si dávám na závěr v poli kousek od našeho domu a dobíhám úplně hotová.

Pátek (7 km)
Dávám si tři kilometry volně a pak si uprostřed pole angličákuju, dřepuju a funím. Je to fajn zpestření, ale radši bych běžela. Ale ne sprinty. No teď bych vlastně nejradši byla doma s Lukášem a pila cider. To přejde, běž běž. Po kilometru jsem zase spokojená a běžím v tempu až domů.

Sobota
Natáčení v Bílé. Jak jsem psala v minulém článku, bylo to super. Z kopce, do kopce, třikrát dokola, sprinty, doběhy, desetkrát dokola. Parádička. Mám žízeň a hlad a ke konci už si to moc neužívám.

Neděle
Chytla jsem od Káju střevní virózu, takže je mi tak zle, že nemůžu ani mluvit. Myšlenka na to, že nejmíň tři dny nevyběhnu mě děsí a je mi trochu líto Lukáše, že to se mnou bude muset vydržet.

Pondělí
Jsem na piškotech, Kájovi je zle, plácáme se v tom a trápíme se společně. Davča je naštěstí ok. Lukáš se o nás po práci pěkně stará a vzhledem k tomu, že se mi už k večeru ulevuje, začínám být protivná, protože dnes jsem měla běžet dlouhej běh!!! Sakra!

Úterý
Piškoty, pruda, protivnost, ale je mi líp.

Středa (7 km)
Konečně vybíhám, i když jsem slabá jak čaj a vyslechnu si kvůli tomu kázání, tak stejně jdu. Vždyť to se nedá. Běžím volně a snažím se nezrychlovat, to mě ale štve, protože neumím běhat pomalu. I když bych měla. Takže furt dokola zpomaluju a nakonec to stejně napálím. Nepozvracím se, přežiju to, jsem zdravá, jupí! Konečně se se mnou dá doma vydržet.

Během běhu myslím samozřejmě na to, co uvařím další den a kdy vyperu a co upeču a co s sebou na dovolenou a že chci nový boty a tak. Znáte, že?

Za týden se přihlásím s dalším reportem a vy mi napište, na co nejčastěji myslíte při běhu? Já asi na jídlo a na pěkně vychlazený pivo - Plzeň! :D

A.
SHARE:

3 komentáře

  1. Já nejčastěji myslím na to, co budu vařit a péct a s tím spojené, co budu nakupovat :-D Taky myslím na to, o čem budu psát a taky si v hlavě píšu seznam úkolů, co musím nebo chci udělat. Trošku problém je, že to často zapomenu, takže by se mi hodilo rovnou si to nahrávat do telefonu :-) A teď na Lysé jsem poslední dva kilometry velice intenzivně myslela na birell :-D

    OdpovědětVymazat
  2. líbí se mi ta "definice", že jestli člověk běhu skutečně propadl, se nepozná ani tak podle frekvence běhání, jako že se k tomu prostě vždy vrátí... myslím, že takhle je to se spoustou věcí :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ja vetsinou myslim na praci a co vsechno musim zaridit a vyridit... Na beh odchazim s plnou hlavu starosti a kdyz dobiham, tak mam JASNO, co budu delat a jak. A proto to tak miluju! :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše komentáře! :-)

© RUN HEART. All rights reserved.
Blogger Templates by pipdig