čtvrtek 30. července 2015

Chci Běžet Lesy!

Plánovala jsem něco jako "blogovou dovolenou" a chtěla jsem se vám ohlásit až po návratu, s náloží fotek z Řecka, ale naskytla se mi skvělá příležitost, jak někomu z vás udělat radost a to se prostě odložit nedalo. Takže vám teď píšu přejezená (hotelové snídaně jsou prostě sen) z naší úžasné dovolené, ze které se nám vůbec nechce vracet zpátky domů. Užíváme si sami sebe, blbneme s klukama v moři, chodíme na procházky, jíme melouny a zmrzliny a jsme prostě a jednoduše šťastní, že jsme spolu. Nejradši bychom si to natáhli minimálně na celé léto, ale doma nás čeká taky spoustu radostí, takže ten návrat bude snesitelný. Až na ty tuny praní a žehlení :D 
Pro mě je jednou z těchto radostí závod Běhej Lesy v Bílé, na který se vydám příští sobotu a neskutečně se těším. Už při natáčení promo videa mi Beskydy učarovaly. Trasa je bez chybičky a hned ze startu se svezete lanovkou (na které jsme při natáčení jezdili sem a tam a vůbec nám to nevadilo, protože ten výhled je DOKONALÝ!) a až nahoře se vám spustí čas a můžete se rozběhnout. Celkově jsem z tohoto typu závodů nadšená a nejsem sama. Ohlasy běžců, kteří už si zaběhli Karlštejn nebo Lednici, jsou pozitivní a plné chvály. Ať už se jedná o organizaci, občerstvení nebo fotky - ty jsou totiž velká paráda a po každém závodě si podle svého startovního čísla vyhledáte ty svoje. Doufám, že příští rok se závod Běhej lesy pořádně rozroste, protože v Česku jsou pro to ideální podmínky. Tak co, jdete do toho? Ode dneška do neděle si na mém instagramu můžete zasoutěžit o jedno startovné právě do Bílé! Stačí zveřejnit fotku s jakoukoliv běžeckou tématikou (fantazii se meze nekladou, takže to můžete pořádně rozparádit :D), přidat hashtag #behejlesy a odpovědět správně na velmi záludnou otázku (nápověda TADY), tak to zkuste a vidíme se 8.8. v Bílé :-)






Hodně štěstí a běhu zdar!

A.

PS: A pokud jste ještě nečetli report z Lednice u Markét, tak to honem napravte :-)
SHARE:

úterý 21. července 2015

Tipy na knihy III.

Dnes bych vám ráda ukázala čtyři knihy, které mě v poslední době úplně nadchly. Vy víte, že čtení miluju a nedokážu si bez něj představit jediný den. Většinou se k tomu sice dostanu až večer před spaním a i když jsem unavená a měla bych radši spát, tak se většinou nemůžu odtrhnout. Ještě pár stránek, dočtu tuhle kapitolu a nebo ještě jednu. Však to určitě znáte :-)

Chrissie Wellington: Život bez hranic

Skvěle a čtivě napsaná kniha o obyčejné holce, která nikdy ve sportu nevynikala, ale díky svojí cílevědomosti a pevné vůli se stala vrcholovou sportovkyní až ve 29 letech. Chrissie začala triatlonem, ale brzy přesedlala na ironmany, ve kterých od té doby exceluje. Je čtyřnásobnou mistryní světa a každý rok překonává jak svoje osobní rekordy, tak rekordy různých tratí. Upřímně, já si vůbec nedokážu představit, že jednou uběhnu maraton, natož, abych si dala několik kilometrů plavání, potom ujela na kole asi 180 km a na závěr si zaběhla 42 km. Neuvěřitelné a obdivuhodné! Chrissie je sice trochu hipísačka a s některými jejími názory úplně nesouhlasím, ale jinak se mi kniha moc líbila a pokud máte rádi sport a potřebujete trochu nakopnout a hecnout, jděte do ní. Objednat si ji můžete třeba z Martinusu, který vám doporučuji vlastně pořád :D


Cecelia Ahern: Thanks for the Memories

Úžásná "pohádka", od které se nebudete moci odtrhnout! Je vtipná, milá, čistá. Prostě skvělá! Od této autorky jsem četla knihu PS: I love you a One Hundred Names a ani jedna mě nezklamala, avšak tato je prostě skvostná. Narazila jsem na ní v TOMTO článku u Kristinky, určitě mrkněte.


Meg Jay: The Defining Decade

Kniha o tom, jak moc velkou roli hraje v našem životě období mezi 20. a 30. rokem. Přiznám se, že jsem se trochu bála angličtiny, hlavně těch odbornějších názvů, ale bylo to zbytečné. Kniha je napsaná srozumitelně a díky příběhům autorčiných pacientů vás bude moc bavit. Určitě si díky ní uvědomíte, jak zbytečně ve svém životě ztrácíte čas a že některé věci by se neměly odkládat, i když je to zrovna moderní.


Amy Chua: Battle Hymn of the Tiger Mother

Parádní kniha nejen pro rodiče. Autorka v ní popisuje, jak vychovávala svoje dcery "čínským" způsobem, čili přísnost, dril a dřina. Vysvětluje také rozdíly právě mezi "čínskou" výchovou a výchovou západních rodičů. Zhltla jsem ji za dva dny a dala mi opravdu hodně. Já jsem typ matky, která dbá na výchovu a určitě nesouhlasím s tím, že by dítě mělo mít absolutní volnost a nemělo by se do ničeho nutit. Vyžaduju, aby kluci dodržovali zásady slušného chování a aby si uvědomovali, co je správné. Nepochopím, že je některým rodičům fuk, jestli jejich dítě umí zdravit/děkovat/prosit atd. Bohužel je to v dnešní době čím dál častější. Samozřejmě neplánuji nutit svoje děti hrát šest hodin denně na klavír/housle a nemíním jim zakazovat kamarády nebo školní akce (což je právě v "čínské" výchově běžné), ale v některých věcech je podle mě přísnost a důslednost nutná.


Poslední dvě knihy mi doporučila Karolína, což je pro mě bezedná studnice knižních a cestovatelských tipů, takže pokud nevíte co číst, šup k ní :-)

Doufám, že jsem vás inspirovala a dejte mi vědět, co právě čtete. Já si s sebou beru na dovolenou pět knih a doufám, že je tam stihnu všechny :-)

Mějte se hezky. 

A.

SHARE:

sobota 18. července 2015

Kosmetika (nejen) pro běžkyně

Nebojte se, nehodlám si hrát na kosmetického guru a rozumovat tady o něčem, čemu rozumím asi tak, jak koza petrželi, ale napadlo mě, že dám dohromady věci, které mi usnadňují život. Vím, že s běháním to nemá nic společného a určitě vám to nezvýší výkony a nezlepší časy, ale proč u běhu nevypadat dobře? Určitě mi udělá větší radost, když zaběhnu osobák na 10 km, než když budu hezky vonět/mít hezký nohy, ale radost z toho budu mít taky. Jsem pořád jenom ženská. takže čím se "krášlím"?
V létě si dávám pozor hlavně na to, abych se nespálila. Mám ze slunka fakt respekt a vzhledem k tomu, že mám hodně znamínek, musím se víc hlídat. Na poslední kontrole mi paní doktorka říkala, že krémy, které mají faktor nižší než 30 jsou k ničemu. Znamínka by se dokonce měla mazat padesátkou. Na závěr proslovu mi položila otázku, jestli chci být radši opálená nebo živá. A má pravdu. Jenže já jsem to vyřešila kulišácky! Tento suchý olej Bioderma totiž chrání, ale zároveň opálení tak trochu podporuje, takže když se s ním budete mazat, vaše kůže bude v bezpečí a zároveň pěkně zhnědne. Sice pomaleji než s Nubianem (ten už bych na sebe nedala ani za nic), ale zdravě. Navíc vůbec nemastí a nádherně voní. V lekárnách je na něj teď akce a v některých dokonce dostanete navíc krém po opalování od Biodermy.


Tyčinku Vichy si kupuju už od střední školy (pamatuješ Teri?). Je to padesátka, takže ideální na obličej a rty. Vždycky si hned spálím nos a oblast pod očima, při běhu v těchto parnech obzlášť rychle, takže toto je moje záchrana. Hezky voní, vydrží věčnost a nedělá na obličeji bílý nános. Kupovala jsem ji asi před měsícem s 50% slevou, ale netuším, jestli je to nějaká celoplošná akce.


Deodorant. Co k tomu dodat? Jedna z nejpotřebnějších věcí, ať už člověk běhá nebo ne! Kartáček na zuby a deodorant nikdy nezapomenu. Dlouho používám Dove a nikdy nezklamal, ale na Rexonu jsem slyšela samou chválu, tak jsem ji zkusila. Chvála byla oprávněná, je super! Funguje, úžasně voní, nelepí. Paráda!


Při běhu ani při cvičení nesnesu parfém, je mi to protivné a bolí mě z toho hlava. Nedávno jsem míjela šlechtěnou paní na cyklostezce, byla tak šíleně převoněná, že se to za ní tahlo asi kilometr! Já dávám přednost tělovým sprejům nebo toaletkám, ale zase si nemyslete, že na sebe před během vyšplíchám litr vůně, nejsem blázen. Ale když vím, že půjdu večer běhat, navoním se radši tímhle už ráno, aby mě pak ten parfém neštval.


Nohy. Kdo mě už trochu zná, ten ví, že nesnáším nohy. Mám fobii z nohou a jediné, které snesu jsou ty moje a mých dětí. Na pedikůře jsem byla dvakrát a bylo to pro mě učiněné peklo! Jenže nohy jsou pro běžce jednou z nejvíc namáhaných částí těla, dělají se vám mozoly, puchýře, otlaky. Čím víc běháte, tím víc zrasované nohy máte a můžete mít sebelepší boty. Pemza je fajn, ale tahle věc na domácí pedikůru je úplně nejlepší! Hlavice vám jemně obrousí zvtrdlou kůži, namažete na noc tímto krémem a ráno máte nohy jako miminko.


Po běhu následuje sprcha, to je jasný. Sprcháče střídám a zkouším, ale Niveu, Dove a růžovej Adidas u nás na poličce najdete vždycky. Tenhle Bourjois je fajn, ale žádná velká pecka za ty peníze.


Mazat jsem se začala až v těhotenství, protože mě všichni strašili ohledně strií. Čím větší jsem měla břicho, tím častěji jsem se mazala a od té doby to dodržuju. Myslím si, že i díky tomu téměř nemám celulitidu, takže pokud s ní bojujete, zkuste se pravidelně alespoň jednou denně mazat. Cuba libre se nepočítá! Já mám nejradši Bodyshop másla (hlavně vůni Moringa a Mango), ale dají se koupit tuším jen v Praze nebo v zahraničí, takže když mi dojde zásoba z dovolené, používám Dove nebo tenhle Garnier. Oba krásně voní, rychle se vsáknou a to mi stačí.


Jestli mi něco strašně leze na nervy, jsou to vlasy, zavazející mi při sportu. Nosím vždycky culík, většinou i čelenku a boky, které mám kratší, fixuju lakem na vlasy. Když mi při běhu lezou vlasy do očí, úplně mi to zkazí naládu, takže tomu předcházím. Růžový lak got2b kupuju pořád dokola a tenhle vanilkový z DM je novinka, která mě úplně nadchla. Funguje a krásně voní. Za pár kaček. 


Tohle není zrovna kosmetická záležitost, ale všichni běžci určitě v létě potkávájí otravný hmyz. Nejhorší je, když ho sníte, vlítne vám do oka a nebo vás štípne. Pro tyhle případy máme doma tuhle kuličku, je to něco jako Fenistil, ale homeopatický, takže žádný chemický hnus. To je trochu paradox, když všechny předchozí produkty, které vám doporučuji, mají složení na prd, že? Ale používám ho i na kluky, takže proto to zmiňuji. Fenistil nefungoval, tohle funguje, zaručeně. Bohužel není dostupný v ČR, ale pokud se vydáte za hranice, mrkněte po něm.



Úplně na závěr bych vám chtěla ukázat mou skromnou sbírku malovátek, která používám téměř každé ráno. Zabere mi to asi šest minut a se vším jsem moc spokojená. 
CC od Bourjois je o několik tříd lepší BB Garnier, který jsem používala předtím. Na makeupy mě moc neužije, možná to bude tím, že nemám s pletí žádné problémy (pochval se, Aneto :D) a nebo tím, že si je neumím nanášet a bojím se, že budu vypadat jak trouba. 
Nejlepší řasenka na světě je pro mě určitě Clinique High Impact, splňuje všechno, co požaduju. Prodlouží, zahustí, drží. Nedělá obtisky ani po hodině cvičení nebo běhu. Ani v tomhle pekelném počasí se nerozteče! Prostě zázrak. Z drogérkových řasenek se mi osvědčila Loreal False Lash Architect.
O linkách Loreal jsem vám tady už psala, ideální věc pro všechny nešiky. Protože když jsem si je dokázala udělat tímhle fixem já, zvládne to i pětiletý dítě. Aneta lempl. 
Stíny Mac ( odstín All that glitters) jsou moje láska. Budu si je kupovat, dokud je budou vyrábět. Jsou univerzální, drží, nestečou se vám na oku do čárek. Opět otestováno v tvrdých podmínkách! Tvářenka Rockateur od Benefitu. Té jsem podlehla díky masáži na instagramu (jsem v odolávání reklamě hodně slabej kousek), ale nelituju. Drží, voní, má krásnou přirozenou barvu. 
A poslední věc je tvářenka Mac, která obsahuje třpytky, ale jen tak decentně. Nevypadám jako disko koule (nebo psí kule, jak chcete), ale tak trošku zářím nebo jak to říct. Tohle léto ji používám skoro pořád. Špatná zpráva je, že to byla limika a už se nejspíš nedá sehnat.


Kdybyste mi měli doporučit jedinou věc z vaší koupelny/kosmetické taštičky, co by to bylo?

A.

PS: Plánovala jsem, že ke každé fotce napíšu jednu dvě věty, ale já to asi neumím. Takže se omlouvám za délku článku. Pokud to tedy někdo dočetl až sem :D
SHARE:

čtvrtek 16. července 2015

Běh s kočárkem

Ahoj všichni! :-)

Kája šel dopoledne ven s babičkou, Davča byl tak akorát na spaní a protože jsem měla doma všechno hotové, uklizené a uvařené, tak jsem se rozhodla zkusit vyběhnout s D. v kočárku. Na rovinu - nic pro mě. Určitě nevyměním moje antistresový, milovaný, večerní výběhy za tohle, i když by mi ranní běhání vyhovovalo asi víc. Ale bez toho, aniž bych před sebou táhla 15 kg Davídka a kočár. 
Běželo se mi špatně hlavně kvůli tomu, že jsem neměla volné ruce. Ono se to nezdá, ale pohyb rukou je při běhu velmi důležitý a spoustu lidí na ruce zapomíná. Pohyb by měl být zřetelný (žádné držení rukou u těla nebo na prsou) a měl by vycházet z ramenních kloubů, což dost dobře nejde, když vezete kočár. Dlaně by měly být uvolněné, žádný stisk a vzhledem k tomu, že ten kočárek držet musíte, aby vám mimino neskončilo venku, povolené dlaně (pěsti) nehrozí. Zkuste se při běhu na ruce více zaměřit, pokud v tomto směru děláte chybu a napravíte ji, poběží se vám mnohem lépe a lehčeji. 
Další důvod proč mi běh s kočárkem nevyhovuje je absence hudby. Davča sice po pár metrech usnul, ale stejně jsem si nemohla nasadit sluchátka, protože běžet několik kilometrů se řvoucím kočárem a vesele se přitom usmívat a pobrukovat si oblíbenou písničku? To už by mě asi vážně zavřeli! :D Nevím, jestli je to tím, že jsem od začátku na hudbu zvyklá nebo jestli prostě nedokážu vydržet poslouchat svoje vlastní myšlenky, ale nešlo to. Ptáci, traktory, moje funění. To nechceš!
Poslední věc, která mi trochu vadila, bylo občasné bouchnutí kolenem do kočárku. Obzvlášť když byl Davča vleže. Ale dalo se to přežít a navíc to určitě bylo tím, že nemám kočárek, určený na běh a taky tím, že mám dlouhý hnáty :-)
Samozřejmě chápu, že spoustě z vás tohle vyhovuje a nebo vám nic jiného nezbývá (tatínci v práci do noci, babičky daleko atd.), ale já si tohle zopakuju až v případě opravdové nouze.




Kdo z vás běhá s kočárkem? A kdo z vás má ten opravdový běžecký? 

Užijte si zbytek dne a přežijte ty horka v klidu :-)

A.

PS: Jednu výhodu to ale dnes mělo. Někde uprostřed Hlušovic jsem dostala parádní nápad na článek! Vy se na něj můžete těšit o víkendu a já doufám, že se vám bude líbit :-) Vynahradím vám to dnešní nadměrné používání slova kočárek! :D
SHARE:

úterý 14. července 2015

Co tahám v kabelce?

V článku o tom, co s sebou nosím do fitka, jsem vám slíbila, že odtajním i obsah mé kabelky, tak jdeme na to. Před pár dny zveřejnila stejný článek i Kristinka, takže jsem teď trochu za opici, ale snad to nikoho nepohorší.


Kabelky mám jen tyhle dvě, já vím, nejsem typická ženská. Ale mně to stačí, i když nějaká světlá by se hodila. Obě dvě jsou z druhé ruky, protože jsem holka šetřivá (haha Any) a jednu jsem asi před půl rokem koupila od někoho, koho si moc vážím, takže k ní mám celkem citový vztah :-) Tu větší si s sebou brávám, když jdu bez kluků, protože nemusím mít volné ruce. Takže je jasné, že nejvíc nosím malou černou crossbody, protože bez kluků jsem fakt minimálně.


V kabelce mi nesmí chybět sluneční brýle, o těchto jsem snila několik let a nakonec mi je koupil nejhodnější Lukáš. Střežím je jako oko v hlavě a doufám, že je budu mít až do smrti.


Další nezbytnost je antibakteriální gel pro kluky. Používala jsem dlouho gel Balea z DM, ale pak jsme objevila tento dětský (taky z DM) a kupuju ho pořád dokola. Pro mě krém na ruce, protože když si je nemažu, mám je jak stařena. Tento Loccitane je dražší, ale dostáváme je s Lukášem každý rok jako dárek, takže nás to tolik nebolí. Levnější a stejně funkční je podle mě červený Garnier z drogérky. Bohužel jsem ho nemohla najít, takže není na fotce. Lajda :D


Telefon nesmí chybět a ten Karlosův už vůbec ne. Ano, Doktorka Plyšáková u nás frčí ve velkém a ne, neznepokojuje mě to :D Pidi pastelky pro případ nouze a velké nudy, třeba v autě nebo v čekárně u doktora. Ne pro mě, ale pro Káju, i když občas bych se taky potřebovala uklidnit nějakým tím malováním. Rapl.


Před každým výletem má Kája dilema, které hračky pojedou s námi. Nejdřív si naplní svůj medvídkovej batoh dyřkama (bagry) a ostatníma nezbytnostma a pak ještě přemlouvá mě, ať mu vezmu tohle a támhleto, že on už nemá v baťůžku místo. Teď vede Tesco kamion a motorka pro Davču.


Dudiny, dudiny všude! I na nejvíc neobvyklých místech. Dudin u nás najdete prostě téměř v každé místnosti, máme jich asi sto, ale stejně je věčně hledáme. Ještěže to za pár měsíců skončí. Na fotce vidíte dudel od Mamu, což je jedinej, kterej Davča snese. I když mu pořád zkouším cpát ty od Aventu, protože jsou ťuťu, on se přesvědčit nenechá! A lízátka do auta, když kluci začnou prudit. Z toho má Lukáš vždycky velkou radost, protože je pak ulepený úplně všecko, od sedaček až po nás :D


Nouzová lžička a Mundisal na zuby. Vyzkoušela jsem Calgel, kousátka, ale nejvíc se mi osvědčil právě Munidsal. Je sice strašně hořkej, ale fakt pomáhá.


Moje skromná taštička obsahuje jen zrcátko a patlátka na rty. Dřív jsem s sebou tahala půlku kosmetické tašky, ale stejně se nikdy během dne neupravuju ani nepudruju, takže jsem to zkrouhla a vystačím si s tímhle. Balzám Baby Lips je skvělej, zbarví rty a hydratuje. Rťenky mám všeho všudy dvě, Mac v odstínu Candy Yum Yum, což je jedovatá neonová růžová. Mám ji ráda a když ji mám na rtech, tak se mě na ni každý ptá. Moje druhá a poslední rťenka je Lancome, oranžovo-červená, je jako máslíčko a vůbec nevysušuje. Kosmetický guru :D Pudr je na moje zplihlé a jemné vlasy, když je nosím jednou za rok rozpuštěné.


Bločky, do kterých si, jak už víte, nikdy nic nepíšu dýl jak týden. Ale stejně je tam pořád mám. Kdyby náhodou! Ten vpravo je ještě neposkvrněný a vůbec netuším, co do něj budu psát. Ale mrkal na mě v Ikea a byl za pár kaček, tak přece to tam nenechám, žejo.


Tetovačky pro kluky a pexeso. To už je pro případ velmi akutní nouze a nudy!


Klíče s medvídkem Teribear, které neustále hledám a ztrácím! Všechny předměty z Nadace Terezy Maxové bych chtěla mít doma :-)


Brumík nesmí nikdy chybět a tyčinky jsou pro Davču do kočáru, když se začne nudit. Jídlo ho vždycky zabaví! Matka roku :D A flašek máme asi deset, momentálně vede McQueen a v něm šťáva z domácího bezového sirupu od dědy. Udělal nám zásobu na celou zimu! :-)

To je asi všechno. Matky pochopí, většina ženských taky a chlapi (jestli sem vůbec nějací chodí) si budou klepat na čelo. Ale nedá se nic dělat, všechny tyhle věci jsou nezbytné pro přežití v terénu!

A.

PS: Před focením samozřejmě proběhla cenzura a všechny obaly od lízátek, parkovací lístky, křupky, ubrousky a bonbóny jsem vyházela. Ostuda.

PS2: Všechny tyto velmi kvalitní fotografie (ta první se mi obzvlášť povedla) jsou pořízeny telefonem, nikoliv Olympusem, jak jste se zřejmě mylně domnívali! Vtípek.

SHARE:

neděle 12. července 2015

"Běžecký" deník II.

Velmi rychle pochopíte, proč jsou v nadpisu uvozovky. Jsem totiž lajda a ostuda . A neumím pracovat s časem :D

SHARE:

čtvrtek 2. července 2015

Běžecký deník I.

Název mého blogu obsahuje slovo run a byl vlastně primárně založen kvůli běhání. V posledních pár týdnech jsem se ale jaksi spustila a přidávala články o všem, kromě běhu. Ostuda! Takže koho zajímá, jak momentálně vypadá můj běžecký trénink, může číst dál. Moje veselé příhody z mateřské, jídlo, nákupy a ostatní veledůležité věci si dáme zase příště.



Vzhledem k tomu, že jsem se konečně rozhodla nebýt posera a zúčastnit se konečně nějakého závodu a nebýt poslední, musela jsem pozměnit můj běžecký trénink. Běhám teď šestkrát týdně, zapojuji intervaly, kopce a podobné lahůdky a moc mě to baví. Běh mi strašně chyběl a i když jsem se teď víc zaměřovala na cvičení, které mě bavilo, tak se musím přiznat, že jsem pořád myslela na to, jak ráda bych místo toho běhala. Ne, že bych se ke cvičení musela vyloženě nutit, ale nechodila jsem tam tak natěšená, jako když si jdu obout běžecké boty. Pořád se víc a víc utvrzuju v tom, že asi nikdy nebudu cvičenka, ale zůstanu navždy běžec. Našli jste se už taky v nějakém sportu natolik, abyste si řekli, že tohle vám vydrží do konce života? Nerada omílám už několikrát vyřčené klišé, že běh je nejlepší terapie, ale nevím jak jinak to vyjádřit. Když si ho jednou zamilujete (i když to bude těžké a častěji ho budete nenávidět), tak se stane součástí vašeho života napořád. A i když se frekvence a délka vašich výběhů bude v různých životních etapách lišit a někdy třeba nevyběhnete půl roku, nakonec se k běhu stejně vrátíte. Až nebudete vědět, co dál a budete se v něčem plácat, prostě vyběhnete. Až budete smutní, až se budete trápit, nebudete vědět, z které do které, prostě vyběhnete. Až nastane ve vašem životě okamžik, kdy budete tak moc šťastní, až se vám z toho zatočí hlava, půjdete si zaběhat. Běh se prostě a jednoduše stane vašim nejlepším kamarádem. Ať už jste zkušení běžci, ultramaratonci nebo zrovna začínáte a uběhnete jen pár kilometrů, stejně vám všem přeju, ať se jednou do tohoto stadia dostanete. Je to jedna z nejlepších věcí, které vám můžu přát! :-)

Protože se chci někam pohnout a ráda bych na závodech zaběhla co nejlepší čas, začala jsem si konečně poctivě (na jak dlouho Aneto?!) psát běžecký deník. Aby bylo jasno, jsem největší lajdák na světě. Mám asi dvacet diářů, třicet bločků a patnáct sešitů. Na recepty, nápady na články, seznam filmů, které chci vidět, nákupní seznamy, cestovatelské seznamy, prostě bločky na všechno, ALE žádný z nich nejsem schopná vést poctivě. Vždycky mě to baví pár dnů a potom chudáčci deníčci skončí na dně šuplíku s ostatními zanedbanými kámoši. Běžecký deník mi vydržel docela dlouho, ale stejně jsem se na to nakonec vyprdla a aby to tentokrát nedopadlo stejně, budu si ho přepisovat i sem. Snad vás to bude aspoň trošku zajímat a třeba někoho z vás inspiruju a zavedete si ho taky. Je to skvělá věc, můžete v něm vidět svoje pokroky, vypozorovat, proč se vám běhá v určitou dobu/po určitém jídle hůř atd. Takže jak vypadal uplynulý týden?

Středa (10 km)
Vybíhám kolem osmé, jakmile se vznešený pan David uráčí usnout. První dva kilometry volně, následující tři kilometry 30:30 sprint a výklus. Bože, nesnáším sprinty, bolí mě zadek a stehna. Ty párky na večeři nebyly dobrej nápad, břicho plný šutrů. Další tři kilometry v tempu a dva kilometry volně. Celou cestu běžím po cyklostezce a v každým projíždějícím cyklistovi vidím potenciálního vraha a násilníka. Měla bych začít číst jinej žánr.

Čtvrtek (9 km)
Vynechala jsem párky a běží se mi parádně, je to jeden z těch běhů, kdy se vám vůbec nechce domů. Ptáci zpívají (škoda, že mám sluchátka), počasí tak akorát, určitě to znáte. Běžím po hlavní silnici do vedlejší vesnice a zpátky po cyklostezce. Sprinty si dávám na závěr v poli kousek od našeho domu a dobíhám úplně hotová.

Pátek (7 km)
Dávám si tři kilometry volně a pak si uprostřed pole angličákuju, dřepuju a funím. Je to fajn zpestření, ale radši bych běžela. Ale ne sprinty. No teď bych vlastně nejradši byla doma s Lukášem a pila cider. To přejde, běž běž. Po kilometru jsem zase spokojená a běžím v tempu až domů.

Sobota
Natáčení v Bílé. Jak jsem psala v minulém článku, bylo to super. Z kopce, do kopce, třikrát dokola, sprinty, doběhy, desetkrát dokola. Parádička. Mám žízeň a hlad a ke konci už si to moc neužívám.

Neděle
Chytla jsem od Káju střevní virózu, takže je mi tak zle, že nemůžu ani mluvit. Myšlenka na to, že nejmíň tři dny nevyběhnu mě děsí a je mi trochu líto Lukáše, že to se mnou bude muset vydržet.

Pondělí
Jsem na piškotech, Kájovi je zle, plácáme se v tom a trápíme se společně. Davča je naštěstí ok. Lukáš se o nás po práci pěkně stará a vzhledem k tomu, že se mi už k večeru ulevuje, začínám být protivná, protože dnes jsem měla běžet dlouhej běh!!! Sakra!

Úterý
Piškoty, pruda, protivnost, ale je mi líp.

Středa (7 km)
Konečně vybíhám, i když jsem slabá jak čaj a vyslechnu si kvůli tomu kázání, tak stejně jdu. Vždyť to se nedá. Běžím volně a snažím se nezrychlovat, to mě ale štve, protože neumím běhat pomalu. I když bych měla. Takže furt dokola zpomaluju a nakonec to stejně napálím. Nepozvracím se, přežiju to, jsem zdravá, jupí! Konečně se se mnou dá doma vydržet.

Během běhu myslím samozřejmě na to, co uvařím další den a kdy vyperu a co upeču a co s sebou na dovolenou a že chci nový boty a tak. Znáte, že?

Za týden se přihlásím s dalším reportem a vy mi napište, na co nejčastěji myslíte při běhu? Já asi na jídlo a na pěkně vychlazený pivo - Plzeň! :D

A.
SHARE:
© RUN HEART. All rights reserved.
Blogger Templates by pipdig