neděle 7. června 2015

Jak jsem se nechala okrást...

Jsem šíleně naivní člověk a vůbec nemám odhad na lidi. Každému všechno věřím a šeredně na to doplácím. Kupuju si Nový prostor, kupuju si plyšáky před zoologickou a přispívám tak na postižené děti, dávám bezdomovcům dvacku na jídlo/lístek na vlak, hážu žebrákům do kloubouku drobné a prostě bych nejradši přispěla na všechny a na všechno. Moje mamka a Lukáš mi vžycky říkají, že jsem naivka a že se stejně ty peníze za plyšáka k žádným dětem nedostanou. A bezdomovci si za ně koupí krabicové víno. A ti žebráci možná i drogy. No a já si pořád melu svoje a všem těm lidem věřím. Ha! Tak dneska se mi to pěkně vymstilo. Stálo mě to padesát korun a zničilo to celou mou víru v tuhle pomoc lidem. 
Jeli jsme s Kájou ráno na nákup do Tesca. Nakupujeme, platím, jedu s vozíkem k autu a začínám skládat nákup do kufru. Celou dobu odpovídám na Kájovo věčné "A póč?" a "Maminko, prosimtě koupíš mi to?". Najednou ke mně přichází mladý, upravený, sympatický kluk. Podává mi papír a tužku a snaží se mi něco vysvětlit znakovou řečí. Papír je v deskách, je na něm logo evropské unie, logo neslyšících a něco o tom, že si chtějí vybudovat v Olomouci centrum a jestli podpoříme jejich projekt. Kolonka na podpis, směrovací číslo, město a poslední kolonka na výši finančního příspěvku. Kluk se na mě pořád dívá, pokládá si ruku na srdce, jakože je mi vděčný (debil!) a ve mně se pere samaritánská Aneta s tou racionální. Ostatní lidé, podepsaní na papíře (existují vůbec?) přispěli 200-300 Kč. Já (kráva) otevírám peněženku a mám v ní poslední padesátikačku. Podávám mu ji a on se na mě dívá jako na trubku, jakože to je všechno? Přestává se mi to líbit. Pořád ostražitě hlídám vozík s Kájou, auto, peněženku. Chlapec nakonec odchází a já furt přemýšlím, jestli jsem nebyla zbytečně hnusná a že jsem mu možná měla přidat ještě nějaké drobné z auta. No nic, vyskládám nákup, naložím Káju do auta a vyjíždíme. Rozhlížím se a vidím toho HLUCHONĚMÉHO kluka parchanta, jak jde na druhé parkoviště s nějakým cigánem a živě o něčem debatují! Tak to ne. Jedu tam, přijíždím, chlapci nasedají do auta plného cigánů. Krve by se ve mně nedořezal, zuřím, třepu se, zastavuju, vybíhám z auta a řvu po nich. Sprostě. Sorry Karlos. Oni se mi smějí do obličeje a odjíždí. Chce se mi brečet vzteky a hlavně se mi chce brečet nad sebou samotnou, jaká jsem blbá naivka. Možná všechny ty peníze, které celý život posílám dál na dobrou věc, dopadly takhle. A možná můžu být nakonec ráda, že ti šmejdi nevyskočili z auta a nezmlátili mě.

Ještě teď, když vám to sem píšu, jsem na sebe děsně naštvaná. Co vy? Máte podobnou zkušenost? Nebo nikomu nevěříte a přispíváte jen na ověřené nadace? Napište mi, prosím, že nejsem jediná naivní husa na celém světě :D

Užijte si zbytek víkendu! 

A.
SHARE:

25 komentářů

  1. Mě takle jednou přišel do práce mladej chlap, když jsem tam byla úplně sama, taky měl papírek a něco mumlal, na papírku bylo že je hluchej a prodával nějaký figurky. No a za jednu chtěl 50 Kč. A já jsem byla tak vylekaná z toho, že tam vlez a že jsem tam sama a ještě jak mumlal, tak jsem si koupila figurku myšky. A přesně když odešel, tak jsem na sebe byla strašně naštvaná, říkala jsem si, že to byl určitě podvod! Ale byla jsem ráda, že vypadnul, takže jsem se s pajskou rozloučila a byla ráda, že se nestalo nic horšího. Ale myšku jsem si dala doma na polici aby mi připomínala, že nemám být tolik důvěřivá! (ačkoliv v tu chvíli jsem si to koupila spíš ze strachu) Takže Tě naprosto chápu! Já nikde takle nic nekupuju, kromě úplně profláklých věcí typu kytička proti rakovině a podobně. Jediné co tak pošlu DMSku, třeba teď na Nepál, tak důvěřuju, že to není podvod.... Už si z toho nedělej hlavu, chápu že si naštvaná, ale ty si chtěla pomoct a je to jeho špatná karma :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mas pravdu, je to jeho spatna karma a ja jsem aspon poucena :)

      Vymazat
  2. U nás tihle šmejdi taky chodili a na papíře jsem viděla, že lidi přispívali i třeba 400 Kč. Docela pak z toho byla aféra, psali o tom na netu i v novinách, ať si lidi dávají pozor...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ja jsem o tom nikdy neslysela, ale tak ted uz vim pro priste :)

      Vymazat
  3. Sama urcite nejsi. Ja ze zásady penize nedávám. A po dvou kurzech asertivity jsem v klidu a s čistým svědomím.

    OdpovědětVymazat
  4. To je šílený.. Já teda takhle na ulici nikdy nikomu nepřispívám, maximálně vysypu drobný maturantům při posledním zvonění :-D Ale za mamkou takhle přišel jednou taky takovej "hluchoněmej", mamka že u sebe žádný peníze nemá a když odcházel, tak na něj zavolala, že našla pár drobných a on se ten hluchý pán samozřejmě otočil... :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Anetko ty se špatně ani blbě cítit nemusíš, když jsi tak hodná. Až moc hodná. To jim se to (snad!) jednou vymstí...
    Já jsem hodně nedůvěřivá a kupuju jen Nový prostor, žlutý kytičky a takový ty známý věci, ale plyšáky a další věci nikdy - ale kolikrát se kvůli tomu blbě cítím, že jsem toho plyšáka nekoupila a támhle do kasičky nepřispěla, ale pak se hned vzpamatuju, a radši to fakt dám někomu ověřenýmu.
    I když bezdomovcům jsem občas něco málo hodila, i s tím, že si za to to víno koupí - přeci jen, v jejich situaci se ani nedivím, že jsou radši pořád opilí..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je pravda, ze jim nic moc jinyho nezbyva no. Ale tohle byl teda vrchol, zlati bezdomovci! :D

      Vymazat
  6. Ja takto prispela v centru Olomouce jakesi cikanobabce, hned po me chtela vic a vic az jsem ji rekla ze takto ne a jeste me proklela 😔 takze uz se temto vsem individuim vyhybam.

    OdpovědětVymazat
  7. Nejsi jediná, taky přispívám a taky pořád slyším, jak to je k ničemu a že ty peníze vůbec nejdou na potřebné. Ale odradit se nenechám. Ano, třeba mě někdo obelže, ale i kdyby to jednomu z deseti mělo pomoct, stojí to za to (když dávám drobné částky, nebo stravenku). Na druhou stranu, od té doby, co jsem v Praze, přispívám méně. Na každém rohu někdo stojí a chce peníze, to bych zkrachovala.
    Na druhou stranu, kdyby mě někdo obelhal a já se to dozvěděla, tak se asi neznám..

    OdpovědětVymazat
  8. Tyhle "hluchonemy" uz jsou celkem profláklý, myslím, že to bylo i v novinách. Já jsem v tomhle stejná jako ty, taky mám chuť přispívat na všechno, všechny a všude a pak když zjistím, jaká jsem naivka...David se mi taky pořád směje:D Nejvíc mě vytočí, když mi někdo kecá až moc průhledným způsobem. Takový ty mladíci, co jim zrovna "ukradli" peněženku a potřebují peníze na lístek a podobně. Mě neuráží to, že mi lžou, ale že si myslí, že jsem tak blbá, že jim na to skočím:D
    Nedávno mě ale na ulici zastavila paní s tím, jestli nemám dvacku. Od pohledu bezdomovkyně, ale tak si říkám, že nad ní nebudu lámat hůl a ptám se, na co ty peníze chce. A ona "Na chlast. Jsem alkoholik". To mě natolik odzborjilo, že jsem jí ty peníze dala :D Mininálně za ten "no bulshit" přístup si to zasloužila:-) A ve finále si říkám, že mě ta dvacka nechybí, a pokud si za to ten dotyčný koupí pivo, víno, drogy nebo lístek na autobus....mě to nezruinuje a jim to udělá radost...tak co je mi ve finále po tom, co dělá jiné lidi šťastnějšími...i kdyby jen na chvilku po dobu drogového rauše.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Presne tak, mne taky neslo o ty penize, ale o to, jakou ze me udelali trubku a jeste se mi vysmali :D

      Vymazat
  9. Stalo se mi, že když jsem šla brzo ráno do práce (nikde nikdo), tak ke mně přišel nějakej... asi polocigán, nevím... a taky, měl papír a tam bylo napsáno že je hluchej a kdesicosi a to samé, jméno, částka a podpis jedné osoby. Tak jsem mu řekla, že mám všechno na kartě a odkráčela. Pak ke mně jednou přišel mladší muž, taky lísteček s tím že je hluchoněmej a strčil mi rovnou propisku do ruky. Na lístečku stálo, že koupí týhle propisky přispějeme na něco pro něj, už nevím. Tak jsem si to přečetla, dala mu to zpátky a on odešel.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aspon ze nebyli otravni a nechali Te normalne jit pryc.

      Vymazat
  10. Ty jsi hustá, že jsi měla odvahu, jít toho kluka seřvat. Já bych se asi jenom rozbrečela naštváním a lítostí. My občas kupujeme Nový prostor, ale nějakou kytičku nebo něco podobného už jsem nekoupila hodně dlouho. Dvakrát jsme posílali na Vánoce dárky dětem do dětského domova, ale pořád jsme s Vikim řešili, že chceme dávat peníze někomu, kdo to potřebuje, ale ty sbírky na ulici nám připadají blbé, protože nevíme, komu ty peníze jdou a kolik z té částky a tak. A hlavně jsme chtěli přispívat někomu konkrétnímu a radši jedné věci a dlouhodobě než dávat po padesátikorunách na všechno možné. Asi před rokem a půl jsme začali podporovat jednoho postiženého chlapečka a protože jeho rodina sbírá víčka, tak jsem zorganizovala sbírání víček u nás ve školce, u Vikiho ve firmě a mezi kamarádama. A když měl Viktorek necelé dva roky a musel na operaci, tak jsme pak dávali dětské klinice sponzorský dar.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja jsem mela v tu chvili uplne cerno pred ocima, vubec jsem nepremyslela, co by mohlo nasledovat. I kdyz oni z toho meli strasnou srandu, tak mne se trochu ulevilo a aspon jsem poucena, ze odted vazne jen na overeny nadace nebo primo konkretnim lidem.

      Vymazat
  11. Anetko, já jsem stejná důvěřivá naivka. Byla jsem, jsem a budu :-D Věřím, že ne všechny peníze, které jsem věnovala, skončily tam, kde měly, ale vždycky jsem je dávala sama od sebe. Když za mnou někdo přijde, ať přispěju, tak říkám, že mám u sebe jen kartu, že hotovost nenosím. Když se sama rozhodnu někomu dát z vlastní iniciativity, což je dost času, tak ty drobné vytáhnu a klidně dám i kilo. Nebo pošlu něco na číslo účtu - červený kříž, pomoc na výstavbu škol v Malawi, záplavy a další. Nemám ráda, když mne právě někdo zastaví, začne do mne hučet a srdceryvně mě láme. To nesnesu. To jsou ataka na city a tohle já nepodporuju. Máš aspoň ponaučení, dávej sama od sebe, to se ti karmou vrátí :) Chlapci na to jednou dojedou, tomu věř :)

    OdpovědětVymazat
  12. Já jsem taky dost důvěřivá, ale už se snažím přispívat opravdu jen na známé akce. Hodně teda přispívám na zvířátka :D, ale to jen když vím, že mají transparentní účet a pak vidím, co se za to třeba doopravdy koupilo. Jinak daruji do útulků staré ručníky atd.
    Jednou jsem teda díky své důvěřivosti asi zachránila domácnost jedné paní. Šla jsem sama po ulici a najednou proti mně se zjevila úplně vyděšená, udejchaná paní kolem 65 let, jestli nemám mobilní telefon, že by si potřebovala nutně zavolat. Říkala jsem si, že ta by mi snad s tím telefonem neutekla a ještě jsem se rozhlídla okolo sebe, jestli tam někde není někdo schovanej a nikde nikdo. No i tak jsem byla opatrná a zeptala se jí, proč to potřebuje, co se stalo. A ona chudák, že byla na hřbitově a tam jí došlo, že nechala puštěný sporák s polívkou a že je už asi přes hodinu pryč a potřebuje rychle zavolat dceři, aby tam došla, že bydlí hned naproti. Řekla jsem jí, ať mi nadiktuje to číslo. Namačkala jsem jí to na telefonu (přece jenom na dotykáči ve stresu by to mohla 10x opravovat), předala jí telefon a ona přede mnou říkala do telefonu to samé co mně. Když to položila, tak začla vytahovat peněženku a cpát mi asi 200 Kč, že jsem jí zachránila domácnost a že jsem jí taky mohla poslat někam atd. :D Peníze jsem si nevzala samozřejmě a byla jsem ráda, že to takhle dopadlo, ptž je fakt, že plno lidí je naopak opravdu tolik nedůvěřivých, že by tu paní zavolat nenechalo. Takže někdy se ta důvěřivost vyplácí aspoň pro ten dobrý pocit :)

    OdpovědětVymazat
  13. Já na ulici různým prodejcům zvířátek atd. nepřispívám - obvykle si na to najímají brigádníky, takže valnou část příspěvku podle mého "sežere" režie - výplata prodejců a náklady na ty prodávané předměty. Výjimku tvoří Den proti rakovině a jejich kytičky - to je známá a snad seriozní akce. Všem prodejcům a výběrčím na dobročinné účely říkám, že příspívám jinde. Což je pravda - roky jsme měli přes Charitu v rámci Adopce na dálku "adoptovanou" indickou holčičku, které jsme platili školu. Teď přispívám Cestě domů na provoz domácích hospiců. Přijde mi lepší si vybrat jednu akci, které člověk věří, a té dát větší částku.
    Drobné akorát občas házím někde v kostele ap., kde do kasičky vybírají na obnovu budovy nebo interiéru

    OdpovědětVymazat
  14. nebuď naštvaná na sebe, ale na ně, naštěstí to byla jen padesátka.. já se svojí blbostí a naivitou naletěla podvodníkům, díky kterým jsem přišla o mnohem mnohem víc peněz a jsem na sebe naštvaná už dva roky.. ale za to, že jsi hodná a chceš pomoct, se stydět nesmíš :o)

    OdpovědětVymazat
  15. Sem tam si vylepsuju karmu novým prostorem ale depta me, když si koupím jeden výtisk, jdu o pár ulic dal a tam další prodejce. Na toho se usmeju, že se omlouvám a už stejne číslo mam a on jen brbla a vypadá nastvane. Tak už nový prostor nekupuju, ani na zachode me nebavil. Ted jsem si svou samaritanskou potřebu vyresila nejelegantneji, co to šlo. Každý týden chodím za vojenskými veterany do nemocnice jako dobrovolník. Zjistila jsem ze jsem díky tomu imunní vuci všem sbírkam, co se na me hrnou ze všech stran. Vzdycky řeknu ne Děkuji, já už prispivam jinak a vím, že za sebe mam svědomí čistý. A taky čas je asi dražší než dvacka za plysaka. :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše komentáře! :-)

© RUN HEART. All rights reserved.
Blogger Templates by pipdig