pondělí 29. června 2015

Běhej Lesy - Bílá

Je sobota osm ráno a já přijíždím do krásné vesnice v Beskydech. Jmenuje se Bílá a 8. srpna v ní odstartuje jeden ze série závodů Běhej lesy. Dnes budeme natáčet propagační video pro tento závod, vůbec netuším, co mě čeká a jak to bude probíhat. Sraz máme u hotelu Bauer, seznamuji se s šéfkou téhle akce Luckou, což je mladá kočka, která běhá zásadně v růžové barvě a pořád se směje (čekala jsem manažerku kolem čtyřiceti let), kameramanem Patrikem, což je skrytý běžecký talent (předpokládala jsem, že tam na nás bude čekat celý štáb, od klapky až po osvětlovače, haha) a Honzou, mým dnešním běžeckým parťákem a hercem každým coulem! Vypadá to na super bandu a hned ze startu se smějeme a bavíme, jako bychom se znali už pár let.

SHARE:

pondělí 22. června 2015

Na co se těším?

Tento článek jsem měla v hlavě už dlouho, ale teprve teď jsem se dostala k jeho sepsání. Paradoxně se momentálně nejvíc těším, až Davču opustí ta střevní viróza, která se ho chytila. Je to náš malý otesánek a dieta je pro něj asi nejhorší trest. Dejte mu rohlík nebo piškot, když zbytek rodiny si naloží na talíř výborné hovězí. Káju jsem prozřetelně odsunula na hlídání babičce, protože udržet ho celý den doma je nadlidský výkon. A vysvětlete mu, že nemůže na písek, protože brácha marodí a že si nemůže dát tvaroháčka, protože by ho viděl David a řval by. Snad už bude zítra líp. Každopádně zpět k tématu. V poslední době je to všude kolem samá intrika a špína a tak si myslím, že těšící článek by se vám mohl líbit. Schválně si taky sepište svůj těšící seznam, uvidíte, jaká je to paráda! Já se pořád na něco těším a tak to má podle mě být :-)

SHARE:

neděle 21. června 2015

Co s sebou tahám na cvičení?

aka What's in my gym bag? 

Moc ráda čtu články tohoto typu u ostatních blogerek a tak dnes přicházím se svou verzí. Upozorňuji, že pro zachování autenticity jsem vyfotila téměř všechno, co jsem v tašce do fitka našla. Téměř všechno, protože posmrkané kapesníky a obaly od brumíků/lízátek určitě vidět nepotřebujete. A některé věci se prostě nefotí, rozumíme si :-)

Tadááá, moje taška, kterou tahám na cvičení. 

SHARE:

úterý 9. června 2015

Tipy na knihy II.

Dnes mám pro vás pár tipů na knihy, které mě v poslední době zaujaly. Se skvělými knihami se teď roztrhl pytel a můj seznam knih, které chci přečíst, se stále rozšiřuje. Někdy mám pocit, že se to ani nedá za jeden život stihnout.

Caroline Kepnes: Ty



Neuvěřitelně skvěle napsaná kniha o stalkerovi, ale tentokrát celý příběh uvidíte z jeho pohledu. Nebudete se od ní moci odtrhnout a chvílemi se možná přistihnete, že mu to tak trochu fandíte, i když je to regulérní blázen. Pro mě to byla super změna po všech těch severských detektivkách a troufám si říct, že už ji tento rok nic nepřekoná.

SHARE:

neděle 7. června 2015

Jak jsem se nechala okrást...

Jsem šíleně naivní člověk a vůbec nemám odhad na lidi. Každému všechno věřím a šeredně na to doplácím. Kupuju si Nový prostor, kupuju si plyšáky před zoologickou a přispívám tak na postižené děti, dávám bezdomovcům dvacku na jídlo/lístek na vlak, hážu žebrákům do kloubouku drobné a prostě bych nejradši přispěla na všechny a na všechno. Moje mamka a Lukáš mi vžycky říkají, že jsem naivka a že se stejně ty peníze za plyšáka k žádným dětem nedostanou. A bezdomovci si za ně koupí krabicové víno. A ti žebráci možná i drogy. No a já si pořád melu svoje a všem těm lidem věřím. Ha! Tak dneska se mi to pěkně vymstilo. Stálo mě to padesát korun a zničilo to celou mou víru v tuhle pomoc lidem. 
Jeli jsme s Kájou ráno na nákup do Tesca. Nakupujeme, platím, jedu s vozíkem k autu a začínám skládat nákup do kufru. Celou dobu odpovídám na Kájovo věčné "A póč?" a "Maminko, prosimtě koupíš mi to?". Najednou ke mně přichází mladý, upravený, sympatický kluk. Podává mi papír a tužku a snaží se mi něco vysvětlit znakovou řečí. Papír je v deskách, je na něm logo evropské unie, logo neslyšících a něco o tom, že si chtějí vybudovat v Olomouci centrum a jestli podpoříme jejich projekt. Kolonka na podpis, směrovací číslo, město a poslední kolonka na výši finančního příspěvku. Kluk se na mě pořád dívá, pokládá si ruku na srdce, jakože je mi vděčný (debil!) a ve mně se pere samaritánská Aneta s tou racionální. Ostatní lidé, podepsaní na papíře (existují vůbec?) přispěli 200-300 Kč. Já (kráva) otevírám peněženku a mám v ní poslední padesátikačku. Podávám mu ji a on se na mě dívá jako na trubku, jakože to je všechno? Přestává se mi to líbit. Pořád ostražitě hlídám vozík s Kájou, auto, peněženku. Chlapec nakonec odchází a já furt přemýšlím, jestli jsem nebyla zbytečně hnusná a že jsem mu možná měla přidat ještě nějaké drobné z auta. No nic, vyskládám nákup, naložím Káju do auta a vyjíždíme. Rozhlížím se a vidím toho HLUCHONĚMÉHO kluka parchanta, jak jde na druhé parkoviště s nějakým cigánem a živě o něčem debatují! Tak to ne. Jedu tam, přijíždím, chlapci nasedají do auta plného cigánů. Krve by se ve mně nedořezal, zuřím, třepu se, zastavuju, vybíhám z auta a řvu po nich. Sprostě. Sorry Karlos. Oni se mi smějí do obličeje a odjíždí. Chce se mi brečet vzteky a hlavně se mi chce brečet nad sebou samotnou, jaká jsem blbá naivka. Možná všechny ty peníze, které celý život posílám dál na dobrou věc, dopadly takhle. A možná můžu být nakonec ráda, že ti šmejdi nevyskočili z auta a nezmlátili mě.

Ještě teď, když vám to sem píšu, jsem na sebe děsně naštvaná. Co vy? Máte podobnou zkušenost? Nebo nikomu nevěříte a přispíváte jen na ověřené nadace? Napište mi, prosím, že nejsem jediná naivní husa na celém světě :D

Užijte si zbytek víkendu! 

A.
SHARE:

pátek 5. června 2015

Květnová sedmička

Dneska ode mě nečekejte žádné tipy na jídlo/knihu/film, protože dneska to bude tak trochu klišé. Takže co mi v květnu dělalo radost?


SHARE:
© RUN HEART. All rights reserved.
Blogger Templates by pipdig