Pages

pátek 15. května 2015

Matonka a Mattoni

"Tak nám řekněte, proč si myslíte, že bychom měli vybrat právě Vás?"

"Hmm, protože mám dneska svátek. A taky proto, že se jmenuji Matonová?!"


Mattoni ve spolupráci s Adidas vybírali posledních pár měsíců ambasadory, kteří budou rozběhávat začátečníky po celé republice. Budou je učit základy běhu a hlavně je budou motivovat. Stačilo poslat fotku a pár vět o sobě. A čekat. Asi pět minut po odeslání fotky jsem si všimla, že celou akci sponzoruje Adidas. Hm, škoda, že jsem na té fotce od hlavy až k patě oblečená v Nike. A aby toho nebylo málo, tak je to fotka z Nike aplikace s obří fajfkou v rohu. No tak asi nic, to si spíš budou myslet, že si z nich dělám srandu...
Minulý týden přišel mail. Odesílatel Mattoni, v první větě slovo gratulujeme. Nečtu dál a volám Lukimu, hopsám, skáču a raduju se. Pak se radujeme oba a následně se radujou všichni, kterým se s tím pochlubím. Radování ale zatím není na místě, protože tohle ještě nic neznamená. Musím jet do Prahy a dokázat jim, že jsem pro to, být ambasadorem, stvořená. Jenže jediný, na co se asi vzmůžu, bude ta "rádoby vtipná" úvodní věta o svátku a příjmení.
Řeším, jestli si s sebou v neděli mám vzít běžecké oblečení, protože v mailu jsem to nenašla. Nenašla jsem tam ani dress code. Pojedu v džínách, všichni budou v šatech a košilích. Pojedu v šatech a všichni budou v teplákách. Je jasný, že se netrefím. O pár dnů později přichází mail s harmonogramem. Půjdeme běhat do Stromovky. Ok, tak aspoň už vím, že si mám vzít věci na běhání. Ale o dress code ani slovo. Následující den mi volá milý pán a ptá se mě na velikost trička. Neváhám a ptám se na dress code. Žádný není. A nebojte, ten trénink nebude nijak náročný. Dobře, asi si u mého jména udělal červený vykříčník s nápisem #tojetacoresijenhadry. Omlouvám se mu, že nepokládám typicky běžecké otázky a rudnu. Všichni ostatní se ho určitě zeptali, jestli si mají vzit boty do terénu nebo na asfalt a jakým tempem se asi poběží a jestli si můžou do kapsy strčit datli. To nám to pěkně začíná.
Je pátek, mám objednané místo ve vlaku a jsem čím dál víc nervózní. Netuším, jestli se dokážu z nádraží v Praze dostat až do Running Mallu, kde se akce koná. Netuším, co si obleču. Ani na akci, ani na běh. Netuším, co budu celý den jíst. Mám si vzít svačinu? A vodu? Na Mattoni akci asi ne. Nebo jo? A co když mi ujede vlak? Nebo nenajdu správnou šalinu? Sakra, hlavně nesmím říct v Praze slovo šalina :D A co si udělám s vlasama? A co když při tom tréninku upadnu? A nebo jim nebudu stačit? No řeknu vám, hlavu mám jak balon. Ale stejně jsem pořád jen #matka, protože nejvíc ze všeho řeším, jak to tady ti moji kluci zvládnou a co budou obědvat a že jim bude určitě smutno. Vážně nejsem normální. Ale dobře, přiznávám se, že se tak "trošku" těším, až se v klidu nasnídám ve vlaku. A v klidu si u toho přečtu noviny a pak budu jen tak chvíli sedět a čučet do blba. A až bude po všem, tak si zajdu do Luxoru a budu se kochat, potom si koupím kafe a ve vlaku po cestě zpátky si budu zase číst a nebo čučet do blba. Aaaaach.
Tak na mě, moji milí, v neděli myslete a držte mi palce. Příští týden se můžete těšit na článek plný zklamání a nebo radosti, každopádně ale bude vtipný, protože #blondynazvesnicevPraze!

Mějte se krásně!

A.


5 komentářů:

  1. No vidíš, tak se to s tím oblečením (skoro?:D) vyřešilo! :)
    Budu na tebe myslet, a žádný zklamání nebude!:)

    OdpovědětVymazat
  2. Páni, neděle tady, držím palce, matko Matonko, a všechno nejlepší k svátku :o))) škoda, že jsem líná jít se podívat do Stromovky :oP

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše komentáře! :-)