Pages

čtvrtek 26. března 2015

Šest vět

Poslední dobou slýchám čím dál častěji věci a názory, při kterých mi běhá mráz po zádech a držím se, abych nereagovala až moc jízlivě. Takže tady máte mou top šestku :-)

1. K ženské prostě svaly nepatří
Jedinej člověk, od kterýho tohle snesu, je moje babička. Ona by mě totiž nejradši krmila buchtama a kokinama a vrátila tak zpátky svou malou Anetku. "Vždyť jsi byla tak roztomile baculatá!"
Ale! když od svých známých a někdy i ne moc známých, poslouchám narážky typu "Už máš ty ruce moc svalnatý." (věřte mi, moje pastelky jsou všechno, jen ne "moc svalnatý" a i kdyby?) nebo "Na holku jako Ty se tohle cvičení (crossfit) nehodí, jde to moc do svalů" (proboha co to je za obrat?!), tak mám často sto chutí se jich zeptat, co dělají po večerech oni. A že mně se taky nelíbí, jak jsou hubení/tlustí/svalnatí/blonďatí. Protože co je komu do toho? Každý má svůj cíl, každému se líbí něco jiného a nikdo z nás nemá právo ty ostatní soudit. Já uspím děti a jedu cvičit. Těším se na to celý den. A někdo se těší, až si sedne k Růžovce...tak která z těchto možností je pro moje tělo, o které máte takovou péči, lepší?




2. Protein je umělé zlo
Dobře, babička se bojí, že piju ty "stereoidy" a že to není zdravý, jenže jí to zase odpustím.
Poslouchat ale od lidí, kteří tomu vůbec nerozumí (ne, že já bych tomu rozuměla, ale poradit si nechám), že je to zbytečné/nezdravé/drahé, to mě taky moc nebaví. Pokud trénujete (ne, zumba se sem nepočítá) a navíc nemáte úplně ukázkovou denní dávku bílkovin (já a maso občas nejsme kamarádi a tvarohem to prostě nenaženu), tak vám protein neuškodí, ba naopak. Zkoušela jsem protein od Nutrendu (ten prý ale nemá moc dobré složení) a vzorek Scitecu, oboje mělo chemický ocas (ahoj Markét! :D) a že bych si pochutnala, to se úplně říct nedá. Včera ale přišel na scénu TENHLE fešák a to je láska na první ochutnání. Mám příchuť Chocolate Peanut Butter (čokoláda a arašídové máslo) a větší dobrotu jsem nikdy neměla, fakt, užasný. Klidně bych se živila jen tím :D

zdroj


3. Kdy už přestaneš držet dietu?
Tohle jsem vysvětlovala tak dlouho, že už jsem to vzdala a neříkám nic. Když jsem se potřebovala zbavit potěhotenských 30 kg, tak jsem se omezovala v jídle, ale nenazvala bych to dietou. Prostě jsem začala jíst zdravě (v těhotenství mi to úplně nešlo, chutě byly občas silnější) a přemýšlet nad tím, co tělu dávám, aby se mi odvděčilo. Není to dieta, je to životní styl. Další klišé. Zdravé jídlo mi chutná a i když teď nechci zhubnout, tak se pořád na jídlo soustředím. Je to palivo a pokud do svého těla budete cpát hnusy, budete se tak i cítit. Ale jsem úplně normální a klidně si dám čokoládu nebo smažák. I když je mi po něm potom zle. 

4. Jsi už moc hubená
Jedné skupině dobráků se nelíbí moje "svaly" a pro tu druhou jsem zase až moc hubená. Tak já nevím. Budu se opakovat, ale co je komu do toho? Zastavili byste na ulici člověka a řekli mu, že je moc tlustej/hubenej/vysokej/malej? Těžko...

5. Nejez tolik vajec, není to zdravé
Další věčně omílané téma. Taky jsem se to pokoušela pár lidem vysvětlit, ale opět neúspěšně. Vajíčka (nejlépe domácí) jsou jedna z nejzdravějších a nejvýživnějších potravin, většině lidí vůbec nezvyšují cholesterol v krvi a nemají žádný vliv na srdeční onemocnění. Takže se vajec nebojte. Zkuste si najít v okolí někoho se slepičkama a zařiďte si pravidelnou dodávku. A zítra na snídani si udělejte míchaná s hromadou zeleniny! Mňam.

6. Kdy už začneš jíst pečivo?
Pečivo jsem vyřadila právě v době redukce, protože se po něm kyne. A nedá vašemu tělu vůbec nic. Zasytí vás na chvíli, přijmete prázdné kalorie a budete nafouklí. Pečivo jsem nahrazovala knäckebroty, ale úplně nejlepší varianta je, nahradit ho zeleninou. Pokud jste zvyklí si dát na večeři rohlík/chleba se šunkou a sýrem, zkuste si dát šunku, sýr a spoustu zeleniny. Bude vám líp a vaše tělo vám poděkuje. Ale mazanec na Velikonoce si dám, to zas jo :-)

A co vy? Máte nějaké "oblíbené" řečičky?

Mějte se krásně :-)

A.


úterý 17. března 2015

Off to Poland

Začalo to mým žadoněním o návštěvu Osvětimi. Tohle téma mě hodně zajímá, přečetla jsem hromadu knih o holocaustu a opravdu jsem Osvětim chtěla vidět. A tak jsme návštěvu Polska spojili s víkendem v Krakově. A ten se hned zařadil mezi jedno z nejhezčích měst, jaká jsem kdy navštívila. Pokud jste tam ještě nebyli, musíte to určitě napravit. Nám tam skoro celou dobu pršelo (a v den odjezdu se samozřejmě udělalo nádherně), ale i tak to bylo skvělé!

čtvrtek 5. března 2015

Únorová osmička

Ráda bych vám ukázala, co mě za uplynulý měsíc zaujalo nebo co nového jsem objevila/ochutnala/vyzkoušela. Prostě osmička oblíbenců od jídla až po kosmetiku. Co mě tedy okouzlilo v únoru?

1. Aviváž Vernel Oil
Kdo mě zná už déle, ten ví, že jsem tak trošku "úchyl" na prací prášky, aviváže a úklidové prostředky. No co, někdo sbírá rtěnky a někdo zase tohle. Mám hrozně ráda, když mi voní prádlo a asi se mi to daří, protože kdokoliv si vezme do náruče kluky, ten se mě ptá, v čem peru, protože jim oblečení krásně voní. Pořád utírám prach, protože miluju vůni Pronta (hlavně toho jasmínového) a podlahy vytírám růžovým Savem nebo fialovým Cifem. Jsem prostě divná.
Každopádně se mě nedávno ptala kamarádka, jakým parfémem jsem navoněná. Inu, byla to aviváž :D  A byl to právě Vernel. Aviváž této značky používám už delší dobu (objednávám si ji od paní z Německa), ale teď přišel na trh Vernel Oil a to je velká paráda. Pomalu vytlačuje modrou aviváž Coccolino (koupíte v DM a Tetě) z prvního místa! Provoní celou skříň a z oblečení voní i po celodenním nošení. To chcete!
Achjo, vážně tady básním na půl stránce o avivážích?! :D

zdroj

úterý 3. března 2015

Umět žít znamená umět darovat

Po dlouhých čtyřech letech (těhotenství, kojení, těhotenství, kojení) jsem se včera vydala na Transfuzní oddělení FNOL udělat dobrý skutek. Odcházela jsem o půl litru krve lehčí a se skvělým pocitem, že jsem udělala aspoň něco málo pro lidi kolem. Jak jste na tom vy? Darujete krev? Nemůžete? Nebo nechcete? V dnešním článku bych vám chtěla popsat, jak to zhruba probíhá a že se vůbec není čeho bát. Právě naopak, sestřičky (alespoň v Olomouci) jsou nejmilejší a moc ohleduplné. Tak pojďme na to...