neděle 8. února 2015

Co mě naučil můj manžel...

Pěkný večer! :-)

Včera jsem se mého manžela zeptala, jestli pro mě nemá tip na článek. O čem bych podle něj měla napsat. Jeho odpověď zněla: "O mně! :D" Společně jsme se zasmáli, ale já si tak říkám, že to vůbec není špatný nápad. On si totiž zaslouží víc než "jen" článek a tak jsem se rozhodla, že vám napíšu, co všechno mě za tu krátkou dobu (příští týden to budou 4 roky od našeho seznámení), co jsme spolu, naučil...





Naučil mě nosit kabelku. Věřte tomu nebo ne, ale před čtyřmi lety jsem nenosila kabelku. Do školy jsem jezdila s taškou přes rameno, věčně narvanou k prasknutí. Na party jsem chodila bez kabelky. Mobil, klíče a balzám na rty jsem si střčila do kapsy a šla. Pár týdnů po našem seznámení jsme byli v Mangu a já jsem si na jeho popud koupila krásnou béžovou kabelku. Už má svoje nejlepší léta za sebou, ale já ji mám schovanou. A budu ji mít navždy, jako vzpomínku. Od té doby se to se mnou ale veze a nejradši bych si kupovala každý měsíc novou. Takže za to vlastně můžeš Ty, Luki! :D

Naučil mě stolovat. Ne, že bych předtím byla nějaký buran, ale netušila jsem, že při jídle bych neměla mít lokty na stole. Nenápadně mě na to upozornil, když mě vzal na můj první steak v životě (lásku k dobrému jídlu mám vlastně taky od něj) a já si od té doby dávám pozor. A strašně moc si toho všímám u ostatních lidí. A taky mě naučil, na co jsou všechny ty příbory v restauracích. A k čemu slouží miska s vodou a citronem vedle talíře plného mořských dobrot! Ne nebojte, nechystala jsem se to vypít, ale umýt si v tom ruce? To by mě asi taky nenapadlo :D

Naučil mě snídat. Než jsem ho poznala, ráno jsem lupla rychlý kafe a mazala do školy. Moje první jídlo bylo většinou kolem oběda, někdy až doma po škole. Díky němu jsem si zamilovala snídaně. Tohle je jeden z mnoha případů, kde se náš život dělí na období před dětmi a po dětech (to je mimochodem pojem jedné z mých nejoblíbenějších instagramových kamarádek, mrkněte k ní nejen kvůli skvělým receptům na smoothie). Před dětmi jsme si snídaně užívali společně, v klidu, dali si horkou kávu a čerstvé rohlíky z pekárny s marmeládou. Ráno v období po dětech probíhá tak, že chystám snídani jim, u toho piju svoje první kafe. Až je nakrmím, dělám si kaši, kterou hltám. Během toho je převlékám, uklízím po psovi, loučím se s manželem, uklízím kuchyň, chystám oblečení ven atakdále atakdále :D Ale věřím, že přijde doba, kdy si snídani (nebo jakékoliv jiné jídlo, vychutnáme v klidu a společně)...

Naučil mě být trpělivá a méně cholerická. Dobře, to jsem se zatím úplně nenaučila, ale pracujeme na tom společně a já ho někdy obdivuju, že mě při mých cholerických scénkách nezavře do sklepa.

Naučil mě řídit automat. A poprvé to bylo hodně vtipné, tomu věřte :D

Naučil mě dělat nejlepší míchaná vajíčka na světě.

Naučil mě pít červené víno a whiskey. 

Naučil mě být sebevědomá. Když jsme se poznali, vůbec jsem si nevěřila. On mi dodává seběvedomí, věří mí. Věří tomu, že když něco chci, tak to dokážu. Fandí mi. A já si díky němu věřím taky.

Naučil mě být optimista. Tady jsem taky ještě ve fázi učení se, ale je to mnohem lepší než před pár lety. Když mám černo a všechno vidím nejhůř jak to jde, on mi zlepší náladu, problém zlehčí a mně je líp. Je to vlastně takový můj osobní terapeut. A jedině on mě zaručeně rozesměje. Kdykoliv.

Naučil mě být mámou. Když se nám narodil první syn a já ho měla poprvé pochovat, strašně jsem se bála. Nevěděla jsem jak na to. Nikdy předtím jsem mimino v ruce nedržela. Lukáš přišel, řekl mi, že přece Karlík není ze skla, chytil ho a dal mi ho do náruče. Od té doby se snažíme být ti nejlepší rodiče a učíme se navzájem. On je ten klidný tatínek, který si s dětmi dokáže hrát několik hodin v kuse. Já jsem ta přísnější maminka, která chce vychované děti. Ve finále ale oba chceme to stejné - šťastné děti...a to se nám, doufám, daří. Když kluci zlobí a já mám chuť nazout tenisky a utéct, on je ten, kdo mě usměrní a dodá mi novou sílu, kterou potřebuji dost často.

Naučil mě, co je to rodina. Vyrostla jsem jako jedináček s rozvedenými rodiči. A vždycky jsem si říkala, že mým dětem dám všechno, co já jsem neměla. Krásné Vánoce s rodinou, víkendy pohromadě. Chci, aby viděli, že se maminka s tatínkem mají rádi a že tady pro ně vždycky budou. S Lukášem tohle všechno máme. Díky němu mám rodinu, kterou jsem si vždycky přála.



Co dodat...děkuju Ti. Za všechno.
SHARE:

28 komentářů

  1. Odpovědi
    1. Dekuju Martinko, za par let to bude taky muj starik :D

      Vymazat
  2. tak to je nadherny! moc drzim palce do dalsich spolecnych let a doufam, ze i moje manzelstvi startujici za par mesicu, bude takhle pekne i po par letech :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moooc dekujeme :) a urcite vydrzi!!! At vam svatba vyjde podle vasich predstav, uzijte si to :)

      Vymazat
  3. :-* vy jste sladousci párci moji

    OdpovědětVymazat
  4. To je nádhera :) Skoro mi i slza ukápla :)

    OdpovědětVymazat
  5. nádherný článok! sama vyrastám (no okej, už som skoro dospelá) v čisto dievčenskej rozvedenej rodine a v poslednom čase som premýšľala, aký možno bude môj partner, čo by som od toho vzťahu chcela. a ty si opísala tak krásne.
    trochu som pochybovala, či si budem vedieť nájsť podobný vzťah, ale po prečítaní tohto vo mne ostali len príjemné pocity.. :)
    ste spolu úžasní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc dekujeme a urcite jednou budes mit svou rodinu, ve ktere si vsechno vynahradis stejne jako ja, drzim palce! :)

      Vymazat
  6. Ahoj Anetko! Musím říct, že jsi mě dostala! Článek je úžasný a zasnila jsem se a přemýšlela, co jsem se naučila já od toho svého Lukáše! Stihli jste toho opravdu hodně! My jsme spolu skoro sedm let a snad to nejkrásnější, jako je rodina, nás teprve čeká! Ale zažili jsme spolu toho spoustu, po krátké době, co jsme byli spolu, se stala strašná tragédie a nás to neuvěřitelně semklo. Musím říct, že máme hezký vztah a i když poslouchám kolem, počkej za 3... za 5 za x let, pořád je to krásný a miluju svého Lukču čím dál víc, i když to už víc nejde :). Lukčové jsou nej! :D Držím palečky, ať jste pořád tak šťastní :*.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, moc dekuju :) u nas to byl fofr, ale asi to tak melo byt :) je krasny, ze se mate porad tak radi a ze o nem tak hezky mluvis, to je zaklad a jednou budete skvela rodina! Taky vam preju, at jste stastni ❤️ a mas pravdu, Lukani jsou nejlepsi :)

      Vymazat
  7. Ahoj, to jsi napsala moc pěkně. Sice nás ti chlapi občas i potrápí, ale važme si toho, co máme doma :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekuju :) a jasne, bez toho by to byla nuda :D

      Vymazat
  8. Moc krásný článek, já se od svého muže taky učím a mělo by to tak být! :)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc hezký článek. Měla jsem tu čest Lukáše poznat osobně a musím říct, že jste spolu dokonalí, krásní a hlavně šťastní!
    Takže přeji mnoho dalších spokojených let a měli byste si pořídit ještě holčičku :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sabinko :-* a s tou holcickou ho uz asi neukecam. Leda byste mi s Radou v sobotu pomohli, Valentyn, vyroci, mozna to s nim pohne :D

      Vymazat
    2. Jako, trochu jsem se lekla :) Jasny, proste mu reknu, ze je ten pravy cas! :D

      Vymazat
  10. !!!! úžasný :-) člověku to dodá naději....že i přes všechny ty rozvody a hádky, co kolem sebe vidí, můžeme najít tu svoji soulmate :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Nezbývá než jen doufat, že jednou toho pravého najdu i já :)

    OdpovědětVymazat
  12. Tak to je krásný :-) S tím chováním miminka jsem to měla stejné, tu naši první jsem se hrozně bála jakkoliv chytnout :-) A s tou kabelkou jsi mě dostala :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Ja bych chtela clanek o tom,cos naucila ty ho:) nechtel by ho napsat?

    OdpovědětVymazat
  14. Nejvic ze vseho ale milujes jeho prachy co?

    OdpovědětVymazat
  15. Tohle je vážně nádherný článek! Až jsem u toho malinečko zaslzela, fakt :) Strašně přeji, aby to tak vydrželo. A moc si přeji, aby takových párů bylo nespočetně...

    Deni

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše komentáře! :-)

© RUN HEART. All rights reserved.
Blogger Templates by pipdig