pátek 30. ledna 2015

Mateřské okénko trochu jinak

Tenhle blog je vlastně tak trochu i lifestyle a jelikož mateřství tvoří podstatnou (vlastně většinovou) část mého současného života, tak jsem se rozhodla, že napíšu něco málo o těhotenství a mateřství obecně. Ale předem říkám, že nejsem taková ta ňuňu maminka, která vám tady naservíruje fotky nahých potomků. A ani si nenechávám natisknout mimina na tričko nebo na hrnek. A ani netvrdím, že mě mateřství naplňuje na sto procent a už nikdy nechci dělat nic jinýho. Tady to bude bez obalu a narovinu. Tak jak to je doopravdy u většiny matek. Jen to nepřiznají, protože by byly ukamenovány ostatními supermatkami...Každopádně kdo nemá rád mimina a všechny ty věci kolem, nečte dál!
Dnes tedy o těhotenství...Kluky miluju a jsou pro mě na prvním místě, společně s mým (úžasným, skvělým, tolerantním a krásným :D) manželem, ALE těhotenství jsem si opravdu neužívala. A věřte mi, že ani vaše sousedka (aka matka roku) si v něm nerochnila a možná ani vaše maminka, ale neřekne vám to, protože v břiše jste byli právě vy. Když pominu nevolnosti, které bohužel nebyly jen ranní, ale první tři měsíce tak trochu celodenní (a práce ve fabrice, kde se vyrábí krmení pro ryby, takže si dokážete představit tu "vůni", tomu moc nepomohla). Zvracela jsem několikrát denně, nezávisle na čase nebo na jídle. Chtělo se mi spát, nezávisle na čase a místě. Chtělo se mi často brečet (hormony), nezávisle na počtu lidí kolem. Občas se mi chtělo brečet nad sebou, že místo studia geologie (bývalí spolužáci se zdrží komentářů o tom, jak to naše studium povětšinou probíhalo :D) jsem půl dne na záchodě a v břiše mám mimino. Po třech měsících nevolnosti zmizely a mně se aspoň trochu ulevilo, pálení žáhy se sice stalo běžnou součástí dne, ale aspoň mi nebylo zle. Každopádně to trvalo asi měsíc a přišel další vedlejší účinek těhotenství. Přibírání. Týden po týdnu jsem si připadala jako čím dál větší koule, musela jsem si nakoupit legíny a volná trika, protože do ničeho jiného jsem se nevlezla. Ke konci už jsem se nedostala ani do bot. Otékání končetin a obličeje je totiž další vedlejší účinek. Funěla jsem, nemohla jsem se pořádně ohnout, prostě nemotorná koule. I přesto všechno jsem se ale snažila fungovat normálně, do práce jsem chodila až do devátého měsíce, v šestém měsíci jsme vymalovali celý náš byt a všechno jsem to přežila. Uznávám, že když jsem ležela u doktorky a na ultrazvuku viděla nožičky a ručičky a nebo když jsem cítila, jak se Karlos v břichu vrtí, bylo to skvělý a částečně to nahradilo všechna ta příkoří. Úplně zapomenuto bylo vše ihned po porodu (který tady rozebírat opravdu nebudu, nebojte), jojo příroda to má prostě zařízené a i z největší ledové královny, která nešišlá nad každým projíždějícím kočárem, se stává maminka. Kouzlo. Fakt! Myslím, že to zná každá matka, teď záleží, jestli zůstane normální maminkou, která bude žít dál jako jedna osoba, která má dítě nebo se z ní stane mimibazar matka, která mluví v množném čísle (jakože my jsme dneska kadili, my máme rýmu, my ještě nechodíme - to vážně?!) a mateřství se pro ni stává poselstvím. Potlačí samu sebe, protože na nic jiného není čas. Fakt!
Já jsem ráda, že mám kolem sebe pár normálních matek, se kterýma si můžu narovinu říct, že jsem si těhotenství neužívala a že mě kluci někdy děsně štvou! A ony mě potom v dětským koutku nepomluví a neprohlásí za nejhorší matku na světě. Protože to tak mají taky. A má to tak každá. A kdo říká, že ne, ten kecá. Tak!

A na závěr tři otázky, na které se nikdy neptejte těhotné ženy...

1. Ty jsi ještě neporodila?! (tahle otázka je hrozná hlavně ke konci těhotenství a úplně nejhorší je, když má dotazovaná kočár před obchodem, z toho už se asi nevymotáte)

2. Už jsi KONEČNĚ porodila?! (na tohle se mě lidi ptali v dévátém měsíci, když jsem měla buben, že jsem přes něj ani neviděla...ne asi, jsem tak tlustá!)

3. Tyjo, kolik už jsi přibrala?! (no comment :D)

Příště si řekneme něco o šestinedělí, to je veliká paráda! :-)

PS: Jednou jsem někde četla, že si nějaká matka užívá nejen mateřství, ale dokonce si užila i POROD! Tak to klobouk dolů, úplně. Fakt!


SHARE:

14 komentářů

  1. Když já jsem si těhotenství fakt užila :) Žádné ranní nevolnosti, žádné pálení žáhy. Ještě v 8. měsící jsem se bez problému ohnula a zavázala boty. Na což moje tchýně dodala, že ona se teda takto neohne už pár let :-D A porod taky brnkačka :) Ale jedno dítě stačí, děkuji :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nechce se mi tomu verit, popiras vsechny moje nazory! :D ale jestli je to tak, jsi stastna zena! :) ja bych chtela deti pet, ale bez tehotenstvi a porodu :D

      Vymazat
  2. Tak já jsem prvních 6 měsíců byla přes týden v práci, celý víkend na cestách kvůli škole a taky jsem si to fakt užívala (omlouvám se :D) , hned jak mi vyskočilo bříško, tak jsem nosila obepnutá trička, protože se mi to strašně líbilo a můj nejkrásnější zážitek v životě je, když jsem poprvé Honzíka cítila v břiše. Unavená jsem byla šíleně, ale tak jsem prostě šla spát hned jak to bylo možné:) Pak jsem musela třetí trimestr celý ležet a zatímco v nemocnici další spoluležící maminky furt nad něčím fňukali, dokonce jedna říkala že se nemůže dočkat až to "vyprdne", tak já jsem byla šťastná za každý den kdy je v bříšku a v bezpečí a ačkoliv jsem někdy v noci brečela jak jsem ze všeho byla vystrašená a osamělá (manžel se kvůli směnám v práci za mnou třeba týden nedostal) tak na těhotenství vůbec nevzpomínám špatně. Ani nevím proč, jinak si věci dost beru a když mám nějakou špatnou zkušenost, tak to neumím hodit jen tak za hlavu. Ale Honzík byl plánovaný, strašně jsme ho chtěli, fakt šíleně, já se na to třásla už od třeťáku na bakaláři, takže jsem byla šťastná jak blecha. ALE rozhodně nejsem supermatka, nehodlám chodit s mastnýma vlasama a neupravená jen proto, že bych se Honzíkovi 20 minut nevěnovala. Mám svoje meze a prostě hold ho nějak zabavím, abych se nalíčila a upravila a pak se jde ven... Tebe ale obdivuji v tom, že máš kluky dva, protože to je naprosto jinej level a já třeba zatím jsem nastavená tak, že asi další dítě nechci, ale umím si představit že třeba někdy názor změním :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekuju za komentar! :-) vzdycky se na ty Tvoje tesim :-)

      Jsem rada, ze jsi to pochopila spravne, samozrejme jsem rada, ze jsem mela tehotenstvi bez komplikaci a pri prvnim jsem tak jak rikas, prozivala pohyby atd, pri druhym mel Kaja necely dva roky, takze to byl velkej zahul a musela jsem se starat hlavne o nej, takze jsem to az tak neprozivala, ale za to, ze jsou zdravi a ze je mam, dekuju kazdej den:-)

      Ja jsem od zakladu takova atypicka zenska, ve vetsine veci jsem spis jak chlap a az materstvi ve mne tu nehu a peci probudilo, ale presne jak rikas (a dekuju, ze je takovych maminek jako Ty tolik), nikdy bych na ukor toho byt dobra matka nesidila strasne moc sebe. Chci byt pro ne spokojena sama se sebou, hodne veci se od toho potom odviji a proto si najdu cas na sebe (to hlavne diky Lukimu) a beham a cvicim. Rano se upravim nez jdeme ven. Snazim se proste zit plnohodnotne i presto, ze mam deti. A mam kolem sebe spoustu holek, ktery mi tvrdi, ze na to nemaji cas, ze to s detma nejde, ale ja si stojim za tim, ze kdyz se chce, jde vsechno. Kazdopadne ted byli oba nemocni a to slo stranou vsechno, chodila jsem doma v teplakach, nenamalovana a jen cetla pohadky a loupala pomerance :D

      Vymazat
    2. Právě, přesně tak, vždycky to jde, pokud teda děti nejsou nemocné nebo nemá člověk dlouhodobě nemocné nebo postižené dítě, to je něco úplně jiného samozřejmě... Já jsem teď otevřela knízku Koncept kontinua a tam ta ženská píše, že dítě potřebuje rodiče, který prostě žije a dělá věci dál, akorát teď už s tím dítětem, ale že když ho má u sebe tak to dítě ho vlastně pozoruje a učí se a to se mi strašně líbilo. Protože pochybuju, že pro dítě je to nejlepší úzkostná maminka. Jednu takovou znám a ta mě vždycky akorát straší. Když jsme šly jednou s kočárkama (víckrát už s ní totiž nikam jít nehodlám), tak se hned děsila, jestli honzík není málo oblečenej. Její holčička byla protivná jak pes, pak jí odslíkla 3 vrstvy a holčička najednou spokojená :D :D :D

      Vymazat
  3. Takové články mám ráda, bohužel neřeknu žádné zkušenosti, ale třeba za nějaký čas se taky přidám! :) Ať se daří!

    OdpovědětVymazat
  4. to je fantastickej článek!!!Mám dva kluky, jsou uz větší (15 a 9) ale měla jsem to přesně tak, pod to se podepisuji a souhlasím se vším����.Leona

    OdpovědětVymazat
  5. Jsi super máma! A máš skvělé a krásné kluky. Všechny tři :)

    OdpovědětVymazat
  6. Jsi nejlepší!!!!! <3

    (a nejnormálnější! :D)

    OdpovědětVymazat
  7. tak já se tedy musím přiznat, že jsem thotenství měla také krásné, bez nevolností.. jo pálení žáhy to znám taky moc dobře... ale porod? byl to záhul, ale hned po něm jsem řekla, že bych chtěla rodit znovu a to mě přijímali v 8 ráno, kolem čtvrt na 11 jsem byla na porodním sále a porodila v 16:04 bez jakýchkoliv medikamentů (epidural, atd.) Přiznám se taky mě malý občas pěkně vytočí... jo a Anet taky bych chtěla 5 dětí, ale přítel ví zatím jen o 2 :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Tak s tím těhotenstvím tě taky nepodpořím :-) Obě dvě bez problémů, v prvním jsem hrozně chtěla asi 10 dní před termínem na svatbu kamarádky, ale kluk si to rozmyslel a ten den jsem porodila. Při druhém jsem ještě týden před porodem pobíhala po kopci a bobovala se starším, lidi teda trošku čuměli, no :-D
    Kil taky minimálně, vždy jsem z porodnice odcházela s nižší váhou než před otěhotněním (bohužel se tedy vzápětí stihla během pár měsíců pěkně vyžrat :-/).
    Jinak souhlasím do puntíku. Mateřské centrum je pro mě vlastně za trest, párkrát jsem byla přinucena tam vstoupit, ovšem s výrazem - satane odstup ;-)
    Na to hrozné množné číslo jsem vždycky reagovala - podle mě vtipně;-) - že malý teda plínky pořád má, já naštěstí ještě ne - a nikdy jsem nebyla moc pochopena :-)
    A ještě jsme teda jako rodiče strašně krutí a nutíme dělat děti takové sci-fi věci, jakože jezdíme pravidelně mhd, vlakem, daleko autem, lanovkama, sama jsem s nimi několikrát letěla letadlem, nutíme je spát pod stanem a chodit na výšlapy apod.
    A mé největší provinění dnešní doby je, že jsem nikdy ve spojení se svými dětmi nepoužila slovo ´hyperaktivní´ Jsem prostě hrozná matka :-)
    Vendula

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše komentáře! :-)

© RUN HEART. All rights reserved.
Blogger Templates by pipdig