Pages

neděle 28. prosince 2014

Po Vánocích

 Ahoj všichni :-)
Tak už je to za námi! Doufám, že jste si Vánoce pořádně užili a hlavně je strávili v klidu a s vašimi nejbližšími. My jsme měli krásné svátky a to hlavně díky klukům, ty jejich zářící očička, když se ráno probudili a uviděli stromeček, prostě nenahradí nic. Teprve teď začínám mít Vánoce doopravdy ráda a už se těším na příští rok!

Samozřejmě nechyběla vánočka od babičky...a můj letošní objev roku, lískooříšková pomázanka Šmakoun, mňam!

A cukroví...

Dopis Ježíškovi jsme letos posílali s balonkem :-)

Náš krasavec...
A pod ním byla spousta dárků. Koloběžka, bagříky, plastelína :D Já bych vám chtěla ukázat hlavně mého knižního Ježíška...


Začala jsem knihou Já, poutník, ale teď mě to trošku mrzí, protože je strašně tlustá a já už se nemůžu dočkat Nevěry (Paul Coelho). Budu to ale muset vydržet, nedokážu číst víc knih najednou. Knihu Nevěra jsem koupila mamce k Vánocům a ona mně taky, docela jsme se při rozbalování nasmály. Určitě vám dám vědět, která z těchto knih stojí za přečtení, ale mám takové tušení, že dobré budou všechny!

Sportovní Ježíšek přišel taky, ale běžecký pás nepřinesl a core, třes se! 

Viděli jste roztomilejší švihadlo? :D

Úplně na závěr bych vám všem chtěla popřát, ať je ten následující rok šťasný, ať se vám splní všechno, co si přejete a hlavně ať jste zdraví! Děkuji vám, že sem chodíte a že se vám tady líbí, bez vás by to nešlo! Takže děkuju! :-)


Ať v roce 2015 všechno šlape tak jak má!









neděle 21. prosince 2014

Smoothie

Krásné adventní ráno všem! :-)

Dnes něco málo o green smoothie. Děsivě zelené drinky, které vypadají jako žabince. Znáte? Já jsem před pár měsíci, po shlédnutí fotek na instagramu, začala koketovat s myšlenkou, že to vyzkouším. Lákavě to sice nevypadalo, ale líbilo se mi, že do sebe rychle a jednoduše můžu dostat tolik vitamínů. vlákniny, železa, vápníku. Navíc mám teď čím dal častěji problém se snídaní. Nemám chuť jíst. Nemám chuť na kaši! Jsem asi nemocná. A smoothie mi pomáhá to nelajdat úplně. Klasické ovocné smoothie piju už dlouho a mám ho strašně ráda. Musela jsem se opravdu hodně přemáhat, abych tam ten špenát (a cokoliv jiného zeleného) nacpala. Ale nelitovala jsem. Je to TAK dobré. Chápu, že mi to nikdo nevěří, protože jíme (pijeme) i očima. Denně mi chodí pár dotazů, jestli mi to opravdu chutná a občas taky, jestli jsem normální, že mi to chutná. Takže ano, chutná, těším se na to občas víc než na TRX. A to už je co říct! Protože se mě na smoothie často ptáte, připravila jsem pro vás pár tipů jak začít, moje oblíbené kombinace a malou soutěž, tak jdeme na to :-)


Jako první určitě vyzkoušejte smoothie se špenátem. Já kupuji čerstvý baby špenát a mám i zásobu v mrazáku, pro případ, že se nedostanu do obchodu. Když se smoothie začínáte, musíte si na tu chuť "zelené" zeleniny zvyknout, to je přirozené. Kdyby jste si hned poprvé umixovali špenát, salát, cuketu a okurek, tak by vás smoothie asi fakt neokouzlilo :-) Do svého prvního smoothie tedy určitě přidejte svoje oblíbené ovoce a dejte ho tam hodně. Já vám radím - banán, má výraznou sladkou chuť a má ho rád snad každý, takže vám při vašem prvním rande se smoothie hodně pomůže. Dále doporučuji maliny a ananas, opět pro jejich specifickou chuť. Dolejte vodou, přidejte datlový (nebo jiný váš oblíbený) sirup, pomixujte a ochutnejte. Podle mě touto kombinací nic nezkazíte, smoothie bude spíše ovocné než zeleninové a vy se s chutí špenátu začnete pomalu seznamovat. Časem už ho tam budete sypat čím dál víc :-) První týden pijte smoothie jen se špenátem a zkoušejte různé varianty s ovocem, každému chutná něco jiného a i vy si najdete tu svou oblíbenou kombinaci. Druhý týden přidejte salát. Já mám nejradši římský, v Lidlu mají takové ty malé (roztomilé). Jeden se hodí akorát tak na jedno smoothie. Pomaloučku polehoučku zkoušejte dělat smoothie tak, aby v něm převažovala zelenina nebo byla s ovocem alespoň napůl. Mně osobně nejvíc chutnaji tyto kombinace, ale opravdu prohazuji, přihazuji a zkouším pořád nové a nové věci. Smoothie nikdy nechutná stejně a to je na něm skvělé.

Pro dvě osoby:

hrnek špenátu
hrnek cukety
hrnek okurky
hrnek salátu
hrnek ananasu
hrnek malin
datlový sirup
trochu mandlového mléka
voda

nebo

dva hrnky špenátu
hrnek cukety
hrnek salátu
hrnek jablek
hrnek banánu
půl granátového jablka
hrnek kokosového mléka
chia semínka

nebo


hrnek špenátu

hrnek brokolice
hrnek kiwi
hrnek jablek
hrnek ovesného mléka
med
voda

Před :-)

A po :-)

Poslední tip ode mě. Dejte si ovoce do krabiček do mrazáku. Já mám nakrabičkované banány, maliny, ananas, jablka. Pro případ nouze, ale také jako zpestření, protože smoothie s mraženým ovocem chutná zase trochu jinak.


Protože se někteří z vás pořád nemůžou odhodlat své první green smoothie zkusit, chtěla bych vás trošku popostrčit malou soutěží. Probíhá na instagramu, stačí, když vyfotíte své smoothie, přidáte hashtag #vánočnísmoothie a můžete vyhrát. Mou jedinou podmínkou je, že smoothie musí obsahovat zelenou zeleninu a pokud bude mít fotka vánoční tématiku, je to další plus. Vítěznou fotku vyberu 26.12. :-) pokud nemáte instagram a přesto se chcete zúčastnit, pošlete mi fotku na mail a já ji zařadím do soutěže. Doufám, že to některé z vás popožene a smoothie si zamilujete stejně jako já.





Co vy a smoothie? Jaká je vaše oblíbená kombinace? Co bych určitě měla vyzkoušet?

Aneta





sobota 20. prosince 2014

Kopce

Jsem docela společenský typ a moc ráda trávím čas s přáteli a s rodinou. Což je jeden z mnoha důvodů, proč se těším na svátky. Nejen, že jsou na sebe všichni milí (klišé, já vím), ale hlavně se scházíme s celou mou velkou rodinou. S některými se vidím opravdu jen na Vánoce a proto je to pro mě vzácné a už se nemůžu dočkat :-) Ale zpátky k tématu. Jsem společenský tvor, ale s během jsem to vždy měla přesně naopak. Běhala jsem sama a užívala jsem si, že jsem opravdu na pár desítek minut jen sama se sebou. Žádné maminkování a uklízení a vaření. Prostě jen já, příroda a hudba. Jediný, koho jsem při běhu snesla, byl můj manžel. Společné běhání se nám ale zadařilo jen občas, skrz hlídání prcků. Navíc posledních pár měsíců trpí Lukáš s kolenem a tak už jsme si nezaběhali strašně dlouho. Jeden z našich společných kamarádů se ale rozhodl běhat a když jsme trávili víkend v Jeseníkách na chalupě, celá naše parta tří rodin, tak jsem šla běhat s ním. Přiznám se, že nadšená jsem z toho nebyla, ale rozhodla jsem, že tomu dám šanci. A teď jsem fakt ráda, že jsem to zkusila, protože díky němu jsem poznala kouzlo běhu v kopcích. Většinou běhám po cyklostezce nebo po polňačkách u nás na Hané, takže žádné velké stoupání nehrozí. A mě to nevadilo. Ovšem na Ostružné se kopcům nevyhnete. Je to vlastně jedno velké z kopce do kopce. Poprvé to byla hrůza. Trasu totiž vybíral on, sportovec každým coulem a dříč k tomu. Začínali jsme výběhem do tak strmého kopce, že se mi z něj udělalo skoro až nevolno. Byl dlouhý asi kilometr a připadalo mi, že při běhu jen stojím na místě a horizont se ne a ne přiblížit. Chtěla jsem to vzdát, nadávala jsem tomu pitomému kopci a potom tomu bláznovi, se kterým jsem běžela. Nakonec jsem ale nadávala hlavně sobě, jaká jsem máčka. A dala jsem to. Ten pocit nahoře byl k nezaplacení. Běželi jsme dalších asi 7 km z kopečka do kopečka, žádný už sice nebyl tak šílený, jako ten úvodní, ale stejně mi daly zabrat. Nejlepší na tom bylo (kromě úplně vyčištěné hlavy a nádherně čistého horského vzduchu, ve kterém se běží stokrát líp než tady u nás "dole"), že jsem cítila úplně jiné svaly, než které při běhu cítím normálně. Zadek mě další den bolel jako kdybych dřepovala celý předešlý den. A v tu chvíli jsem věděla, že kopce do svého tréninku budu zařazovat častěji. Po návratu z hor běháváme zhruba čtyřikrát týdně a vyhovuje nám to oběma. Já ho trochu krotím v tempu (jinak by utíkal jako splašenej a vůbec by si to neužil) a on mi ukazuje kouzla kopců a hecuje mě, když jsem líná a chce se mi brečet, jen když ten kopec vidím. Naposledy jsme byli běhat na Svatém Kopečku, zase z kopce do kopce a zase skvělý pocit překonání sama sebe. Postupem času vidím, že se mi díky kopcům zlepšuje fyzička a už je zvládám trochu líp než na začátku. Určitě doporučuji všem, kteří se kopcům vyhýbají. A vám/nám běžeckým samotářům zase doporučuji, dát šanci spoluběžcům. Vzájemně se toho od sebe můžete spoustu naučit a třeba se vám to zalíbí tak jako mně. Každopádně na běh s manželem/partnerem nemá nic, to je jasný! :-)

Co vy a kopce? 

Mějte se krásně 

Aneta


neděle 7. prosince 2014

Maraton

Tentokrát však nebude řeč o běhu, ale o cvičení. Trvalo to taky čtyři hodiny a zničená jsem byla hodně, takže v některých bodech se to s maratonem běžeckým shoduje!
Ve fitku, do kterého natěšeně jezdím každé pondělí na TRX, se objevil plakátek na funkční maraton pro otrlé jedince. Já jsem nejdřív přemlouvala celé svoje líné okolí, abych tam nemusela jet sama, protože se stydím :D jenže nakonec mi nic jiného nezbylo. Minulou sobotu jsem nabalila tašku, sebrala poslední zbytky odvahy a sil a jela. Maraton organizovaly dvě milé slečny, které jsem vůbec neznala a účastnilo se ho sedm chlapů a já. V tu chvíli jsem si říkala, že uteču a už se tam nikdy neukážu, ale přece jsem nemohla přijet domů jako zpráskanej pes. Taková máčka nejsem. Tak jsem se převlíkla, nadechla a šla. Holky byly usměvavé, povzbuzovaly nás a nakonec jsem toho, že jsem nezdrhla, opravdu nelitovala :-)
První hodinu byl klasický kruháč. Deset stanovišť, od činek po TRX RIP (což mě úplně nadchlo a určitě chci vyzkoušet celou lekci). Na dřepy jsem dostala lehčí činku (díky!), protože můj zděšený výraz, když stokilový pán zvedal asi pádestikilovou činku, holky zřejmě vyděsil. Kliky jsem měla povolené holčičí, ale toho jsem nevyužila (hurá!). Uteklo to strašně rychle, holky nás pořád hecovaly, upozorňovaly na chyby, pouštěly skvělou hudbu a ani jsem se nenadála a celá zničená a upocená jsem měla první část za sebou. Následoval banán a šlo se na intervalový trénink. Ten se mi líbil asi úplně nejvíc a fakt přemýšlím, že občas moje milované TRX vyměním za lekci MAX INTERVAL. Trenérka Týnka nás nešetřila, ani na sekundu jsme se nezastavili. Kardio střídalo silový trénink a můj zadek brečel. Ale v pondělí brečel víc :D 
Připadalo mi to jako patnáct minut a už jsme končili. TRX  bylo jako třešnička na dortu, opět skvěle sestavený trénink, zaměřený hlavně na ruce a břicho. Vlastně ne! Třešničkou na dortu byla soutěž, která po TRX následovala. Musím se pochlubit, jinak to nejde! :D  nejdřív jsme soutěžili ve výdrži ve vzporu, hrůza všech hrůz, ale skončila jsem druhá! Porazil mě nejnabušenější chlap v místnosti, takže na sebe můžu být pyšná. Ale ještě pyšnější na sebe jsem za výdrž ve dřepu na špičkách. Tu jsem totiž vyhrála. Jupííííí :-) Ze začátku jsme se drželi všichni statečně, i když už jsme byli fakt unavení a bolelo nás všechno. Postupně začali chlapi odpadávat a po pár minutách jsem zbyla jen já a jeden pán. Sakra ten mi dal! :D ke konci už jsme se na sebe dívali a hypnotizovali nohy toho druhého a přemlouvali je, ať povolí. Úžasné bylo, jak nám všichni fandili a povzbuzovali nás, kdyby tam nebyli, už jsem dávno na zemi. Ale vydržela jsem. A vyhrála! Znovu a už fakt naposled JUPÍÍÍ! :D Poslední hodina byla zčásti posilování CORE (ach jo, nesnáším core a ještě víc sebe, že mám ten střed TAK slabej). Tohle jsem fakt protrpěla a nebyla jsem sama. Zařekla jsem se, že se na něj zaměřím a budu ho víc posilovat. Každý den aspoň chvíli. Je to týden a? Nedostala jsem se k tomu ani jednou. Aneto, Aneto...
Na závěr nás čekal strečink. Proč je tahle šílená nuda tak nezbytná? Abychom se následujíci dny mohli hýbat, já vím.
Bylo to skělé, skvělé, skvělé. Jak by řekla jedna z trenérek - nádherná krása. A jak by řekla Markétka (která jde příště se mnou!) - krásička :-) naučila jsem se spoustu nových věcí, zasmála jsem se, snědla spoustu banánů a jablek, vypila asi tak rybník vody a už se těším na další podobnou akci!

Co vy? Už jste něco podobného zažili?

Mějte se hezky.

Aneta

pondělí 1. prosince 2014

Pomáhat a chránit? + vyhlášení soutěže