Pages

čtvrtek 4. září 2014

Jak to všechno začalo

Měsíc po porodu, moji kluci a já aka asi tak pět zlatovlásek


Příběh o mojí lásce ke sportu a běhu asi není nijak originální a začíná jedním velkým klišé o malé tlusté holčičce...
Před mnoha lety byla na světě jedna malá Anetka, která měla ráda kokina a nesnášela pohyb jakéhokoliv typu. Takže byla tlusťoučká. Logicky. Protože kdo se cpe jen nezdravými věcmi a pořád sedí na zadku, ten nikdy nebude vypadat štíhle. A jestli někdo takový existuje, tak mu můžeme začít hromadně závidět. Samozřejmě jsem byla nešťastná, děti umí být zlé, takže jsem si na základce a později i na gymplu (puberta to ještě zhoršila) vyslechla spoustu urážek a zesměšňování. Dodnes na to nezapomenu. Děsila jsem se hodin tělocviku a snažila se z nich všelijak vykroutit. Neudělala jsem kotrmelec, nepřeskočila jsem přes kozu a šplh? To jsem ani nezkoušela, postavila se k tyčce a nechala si dát za pět (což je taky jediný důvod, proč jsem ještě nevyzkoušela pole dance :D). Naštěstí jsem byla jinak vzorná studentka, tak byl chudák tělocvikář nucen nenechat mě propadnout právě z těláku. Navíc mě asi docela litoval, větší kopyto totiž podle mě předtím a ani potom neviděl. No a třešnička na dortu byl běh! Když se měla bežet "patnáctistovka", mívala jsem žaludek jako na vodě už večer předtím. Nesnášela jsem to. Fakt jsem to k smrti nesnášela. Kolem patnácti let jsem se skoro ze dne na den vytáhla (rovná se zhubla) na mých dnešních 179 cm (sbohem podpatky!) a posměškům byl konec. Samozřejmě jsem byla trochu rozkydlá, protože jsem štíhlé postavy nedosáhla sportem ani zdravou stravou. Spíš jsem měla víc štěstí než rozumu a velký podíl na tom má asi i genetika, protože moje mamka měří 178 cm a taťka ještě o deset víc. Každopádně už jsem prostě nebyla "ta tlustoprdka" (jo, i takhle mi říkali). 
Ke sportu jsem se ale dostala až za tři roky a pořádně ani nevím jak. Začala jsem chodit na spinning, hrát squash a občas jsem zašla do posilovny. Ale žádné osvícení typu "nejez už jako čuně, vždyť to není zdravý" se nekonalo. Večer pěkně čipsíky, přes den pátý přes devátý a nebo naopak celý den nic. A taky žádné snídaně! Jak jsem mohla žít bez snídaně? To nejde, ne? Dobře, tak se zase uklidníme. Prostě jsem žila zhýralým a nezdravým životem až do svých 23 let (hanba mi!), kdy jsem otěhotněla. Doufám, že se mi za to moje tělo jednou nepomstí. 
V prvním těhotenství jsem nabrala neuvěřitelných 34 kg, odměnou mi byl kluk jako buk a tři měsíce po porodu jsem byla zpět na svojí váze. Tentokrát jsem si to vydřela a dosáhla toho opravdu zdravě. Za rok jsem byla těhotná zase a trumfla první číslo ještě o dvě kila. Rodit jsem šla s 96 kg (jak jsem se mohla unést?!). Odměnou mi byl další kluk jako buk a já kolem sebe slyšela, že po druhém dítěti to nepůjde tak snadno jako předtím (ono to šlo poprvé snadno?) a že se tělo změní. Že některé partie už po porodu změnit nejdou, pánev je prý roztažená a tělo celé povolené.

Asi jsem výjimka, protože to šlo. Ono když se chce, všechno jde. Čtyři měsíce po porodu jsem byla opět na 60 kg a dnes, když má můj mladší syn 9 měsíců se cítím nejlépe ve svém životě a rozhodně nekončím. Protože když Vás to chytí, už Vás to nepustí. Byla to dřina, bylo to odříkání, byla jsem bez energie a místo cvičení měla sto chutí zalehnout a dospat noční vstávání, ale pohled do zrcadla mě vždycky přesvědčil, že to jinak nepůjde. A když už jsem nebyla koule a vypadala skoro jako předtím, chtěla jsem víc a víc a to chci dodnes. Pořád je co vylepšovat (typická ženská...).
Po prvním porodu jsem na internetu hledala cvičení na doma. Docházení na skupinové lekce nebo cvičení s osobním trenérem nepřipadalo v úvahu, protože kvůli kojení jsem se nemohla vzdálit z domu bez mimina ani na hodinu. Narazila jsem tehdy na článek o Jillian u blogerky Lili a bylo vymalováno. Začínala jsem s 30 days Shred, pokračovala s cvičením Ripped in 30 a následovalo Body Revolution. Potom jsem cvičení různě střídala, vyzkoušela jsem od ní témeř všechno. Ze začátku jsem cvičila každý den. Když si na to teď vzpomenu, nechápu, kde jsem tu energii brala. Ještě k tomu byli moji kluci nespavci (a dodnes jsou), takže vstávání několikrát za noc je u nás už pravidlem. 
Vzhledem k tomu, že jsem podruhé otěhotněla, šlo cvičení stranou a za dalších devět měsíců jsem začínala znovu od nuly. Byla jsem na tom možná ještě hůř než po prvním porodu. Vsadila jsem na mnou osvědčenou klasiku, 30 days Shred s Jill, a vyplatilo se mi to. Po Shredu jsem si řekla, že bych chtěla zkusit něco jiného než Jillian a pustila se do T25 od Shauna. Líbilo se mi, že nemusím cvičit každý den. A hlavně jsem byla nadšená z té náročnosti. Po prvním cardiu jsem toho chlapa proklínala, bylo to šílené tempo a po Jillian velký šok, ale dalo mi to hodně a myslím, že díky němu (odcvičila jsem jen první fázi - Alphu) mi začaly trošku vykukovat svaly. Po Shaunovi jsem si občas zacvičila Zuzku Light, ale pravidelné domácí cvičení šlo stranou, zůstal mi jen běh a taky jsem poprvé zkusila TRX. Tohle mě nadchlo asi úplně nejvíc ze všech sportů, které jsem kdy zkusila. A hlavně! Nikdy jsem takhle necítila svaly. Troufám si říct, že po půl roce intenzivního cvičení doplněného běháním jsem nějakou fyzičku měla a s tím jsem i na lekci šla, ale co přišlo následující dny? Nemohla jsem se ani učesat, bolely mě svaly, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám. Chci jen upřesnit, že příjemně, nejsem blázen, abych se vyžívala v bolesti. Jezdím sice jen jednou týdně, s hlídáním dětí je to složitější, ale i tak se na každou lekci těším a myslím, že teď už mi to dává víc, než právě cvičení doma. 




Fotka před je vyfocená měsíc po porodu, když začínám cvičit a fotka po je po odcvičení Shredu (nevěřím tomu, že sem ty fotky fakt dávám!!!)

Běh jsem zmínila jen letmo, ale provázel mě celou dobu a doufám, že spolu budeme žít šťastně a spokojeně až do smrti. Někdy běhám hodně a někdy zase málo. Podle času a nálady, často se mi vůbec nechce, ale vždycky když přibíhám domů jsem nejšťastnější člověk na světě. 

Uff, kdo dočetl až sem, tomu gratuluji. Tohle je totiž pravděpodobně jeden z nejdelších článků v historii internetu :D

Ná závěr bych jen chtěla říct...nehledejte v tom žádný tajný recept a nesnažte se to nějak ošidit. Nedržte nesmyslné diety a nejezte svinstva na hubnutí. Prostě se jen změňte. Vím, není to JEN, sama jsem tím prošla, ale když se potom ohlédnete, zjistíte, že to opravdu stálo za to. Určitě jste v životě zvládli překonat mnohem těžší věci než si nedát čokoládu nebo se donutit cvičit. Tak dokážete i tohle. A hravě! Znám spoustu lidí, kteří stráví hromadu času hledáním způsobů jak to ošidit. Drží diety, po kterých nakonec ještě víc přiberou. Celý den nejí a večer mají vlčí hlad. Je to škoda, protože každý se může změnit a být tím kým chce. 



Kréta 2014 (9 měsíců po porodu)


PS: 80 procent úspěchu spočívá ve stravě. Můžete cvičit jako šílení, ale pokud nebudete správně jíst, nikdy nedosáhnete svého vysněného cíle, ale o tom zase někdy příště...

Mějte se hezky :-)

Aneta

17 komentářů:

  1. Máte můj obdiv! Jak jste napsala, když se chce, všechno jde.

    Těším se na další post ...

    PS: Ať jste brzo zdravá

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc moc děkuju :-) angína je pryč, zítra můžu vyběhnout! :-)

      Vymazat
  2. Anetko, jsi úžasná! Vážně parádní proměna! Jsi důkazem toho, že i maminky mohou být po porodech stále krásnými a atraktivními ženami. ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju strašně moc Kristynko :-) od takovýho profíka mě to teší dvojnásob :-)

      Vymazat
  3. Wow, jsi úžasná! Opravdu před tebou smekám a klaním se co to jen jde! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujuuuu, to je tak milý. Ani nevíš jak mě tohle těší! :-)

      Vymazat
  4. Anetko,nevěřím svým očím!!!Je naprosto obdivuhodné,co všechno jsi za tak krátký čas dokázala a zvládla!!!Asi to bude znít trochu zvláštně,měla by ti to spíš říct bližší osoba,....jsem a tebe pyšná....íi jako na ženu, maminku a neuvěřitelně silnou osobnost!Napsala jsi nejvíc motivující článek,jaký jsem kdy četla!...a ty fotografie jsou úžasným pravdivým "podkladem" pro zmíněnou proměnu každé z nás....děkuji ti a přeji štěstí a stále proudící energii!
    .....a ještě pusu malým broučkům :-* Peťula

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Peťko, děkuju Ti hrozně moc, úplně jsi mě dojala :-) :-*

      Vymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  6. Milá Anetko, to je skvělé!!!!
    Já jsem po porodu všechno nechala v porodnici, ale už těhotenství jsem začínala s větší váhou než obvykle (prostě jsem se vyžrala).
    Pak jsem necvičila kvůli kojení, strašili mě, že bych mohla přijít o mlíčko (jsem o dost starší maminka než Ty). Zaregistrovali kluci změnu chuti mlíčka, když jsi začala cvičit?
    Děkuji za motivující článek!!! Když jsem se seznámila s manželem, měla jsem při 171 cm 52 kg a teď jsem teda pěkná kulička!!! (nepapkám zrovna zdravě a prd dělám :) ) Budu zase krasavice!!! :))) S tím jídlem s Tebou naprosto souhlasím, velmi dobře to znám.
    Děkuji za motivaci!
    Krásný den...Kat....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Urcite to pujde dolu a s Kaylou cobydup! :)
      Kluci s kojenim problemy nemeli, zkusila jsem to a slo to, ale kdyby jim to vadilo, urcite bych se cvicenim pockala.

      Vymazat
    2. Mrkni sem :)
      http://www.mojetelo.cz/2014/01/fit-v-tehotenstvi-po-porodu-cast-2.html?m=1

      Vymazat
  7. Tak jsem si početla a úžasná práce, dávám si tě jako mou motivaci na následující měsíce. Vždycky se hrozně dlouho dokopávám k tomu abych něco začala dělat. Ale když už začnu většinou se kousnu a vydržím to.A navíc se hrozně vyžívám v těch přípravách zdravého jídla =))

    OdpovědětVymazat
  8. Jeee děkuju a je mi ctí! :) budu držet palce a dej mi vědět, jak to jde :)

    OdpovědětVymazat
  9. No wow jen tak dál jsi dost dobrá a vytrvalá ! Super inspirace ! .)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše komentáře! :-)