Pages

neděle 21. září 2014

Další týden za námi...

Jak se vám líbí letošní podzim? Mně moc. Mám ho ráda odjakživa a letos je to babí léto obzvlášť vydařené. Škoda jen, že Karlík onemocněl a celý týden jsme byli zavření doma. Ale náladu nam to nezkazilo...
Mohli jsme konečně vytáhnout prstové barvy, které na to čekaly celé léto...

středa 17. září 2014

Bylo nás pět

Ale na fotce jsme jen čtyři :-)

neděle 14. září 2014

Bez čeho nevyběhnu?

Kvalita fotky je hrozná, protože  jsem fotila zbrkle za běhu. Na fotku si můžete dát buď tyto údaje nebo jen vzdálenost a také si můžete vytvořit koláž.

sobota 13. září 2014

Na nákupech

Nakoupit jsem byla ve čtvrtek a než jsem se dostala k focení, stihla jsem půlku věcí sníst. Překvapivě. Takže na fotkách je i pár prázdných obalů a některé věci vám budu muset ukázat až příště, protože jsem obaly neprozřetelně vyhodila. Tak jdeme na to :-)

úterý 9. září 2014

Rozběhej svoje okolí!

Zdroj: Tumblr

pondělí 8. září 2014

Jak jím?


sobota 6. září 2014

Moje cesta k půlmaratonu...

...skončila na startu. Ale pěkně popořadě.

čtvrtek 4. září 2014

Jak to všechno začalo

Měsíc po porodu, moji kluci a já aka asi tak pět zlatovlásek

úterý 2. září 2014

Pauza

Čeho se nejvíc děsí běžec? Nemoci. Protože nemůže fungovat a běhat. Čeho se nejvíc děsí matka s dvěma malými dětmi? Nemoci. Protože nemůže fungovat, ale stejně musí. Běhající matka to má teda úplně nejhorší. Přišel podzim a s ním i angína a bolest celého těla a antibiotika a čaje a málo jídla, protože jezení fakt bolí a taky ještě větší nedostatek spánku než za poslední tři roky. Nevěřila jsem, že to jde! Každopádně to má i pár výhod. Třeba pán u okýnka v nemocnici mě poslal na dětskou pohotovost. Po mém zasněném úsměvu a zčervenání a tetelení se (přecejenom už mi dávno není náct) mi povídá: "Však Vám není víc než 18, ne?!" Dobře, nebyla jsem namalovaná a měla jsem tepláky, ale i tak to člověka potěší. Navíc když jsem se zrovna v tu chvíli citila tak na 69. Dalším pozitivem na mojí nemoci bylo sobotní odpoledne bez dětí. Zvláštní pocit být sama a v tichu. Velké díky patří mému muži! Samozřejmě jsem nemohla usnout, vždyť přece nepromarním ten volný čas na něco tak nepotřebného jako je spánek. A tak jsem přemýšlela a četla svoje oblíbené blogy a pak zase přemýšlela a nakonec jsem si řekla, že se k tomu konečně odhodlám i já. Založím si blog. Nejsem žádný příkladný běžec a moje objemy kilometrů taky nejsou nijak závratné, ale běhám ráda. Mám to místo psychologa.