Pages

neděle 17. července 2016

Itálie 1. část - Tarvisio, Laghi di Fusine a Lago di Garda

Najeli jsme stovky kilometrů, snědli kila výborné zmrzliny a vypili litry ještě lepší kávy. Smáli jsme se, brečeli, plavali, skákali přes vlny, pili slanou vodu, pluli na šlapadlech, váleli se, kreslili, četli a okradli nás. Ochutnali jsme plody moře na sto způsobů a uvařili jsme si špagety na dalších dvěstě. Já jsem vynosila desatero šatů, které budou zase po zbytek roku ležet ve skříni, proběhla se po pláži a každej den děkovala za moje tři kluky. I když mě občas štvali. Ale já je asi víc! Tak taková byla naše letošní dovolená!

čtvrtek 30. června 2016

Výlet na vesnici

Plán zněl jasně. Musíme s klukama stihnout poslední návštěvu u Karolíny, než porodí a bude mít úplně jiný starosti, než hostit bandu tří divokých Matonů. Pojedeme na výlet vláčkem do Brna, dáme si tam pár dobrot, prochodíme město křížem krážem. Budeme řešit samé veledůležité věci a kluci si budou mezitím vesele hrát, já dám K. pár rad ohledně mateřství. Zasloužilá matka! Další den prozkoumáme vesnici, zajdeme na hřiště a zase si budeme povídat, aniž by nám do toho někdo stokrát skočil. No, nakonec to bylo celé trošku jinak (kdo má děti, pochopí), ale i tak to považuju za skvělý začátek prázdnin.


Dorazili jsme s klukama do Plum Foolery rezidence kolem desáté dopoledne, ubytovali jsme se (=stihli obrátit byt vzhůru nohama během půl hodiny) a já jsem se vytasila s kuřecí omáčkou z vlastnoručně oškubaného a vykuchaného BIO kuřátka. S knedlou. Slovo knedla mimochodem pobavilo K. skoro na celé dva dny. Omáčku samozřejmě nejedl nikdo kromě mě. Chtěla jsem být uražená a pořád jsem přemýšlela, proč K. nedokáže docenit moje kuchařské dovednosti. Později se ukázalo, že si lišácky nechávala místo na jednu z největších brněnských "prasáren"!
Kluci se těšili do vláčku, nakonec je to tam ale moc nebavilo. Naštěstí byla výluka a přesedli jsme do autobusu, který udělal trošku lepší dojem. Na Davču dokonce výborný dojem, usnul pět minut před Brnem!



Z nádraží vedly naše kroky přímo k Letmu, kde jsme si daly slavný trdelník se zmrzlinou. Stačí, když řeknu, že to byla dokonalost? Miluju trdelník, miluju zmrzlinu a miluju čokoládu. A miluju obří věci. Tahle dobrota to splňuje všechno a já si prosím vlastní stánek přímo u nás na zahradě. Snědly jsme si ho stylově na lavičce mezi bezďákama a nezkazila nám chuť ani ta otravná hejna holubů, kteří jsou tak oprsklí, že vám to nakonec přestane vadit. Sice foukal vítr, bylo škaredě a já jsem během těch pěti minut, než do nás trdelník zapadl, stihla asi třicetkrát napomenout kluky, ať nechají ty holuby na pokoji a ať se neválí po zemi, ale i tak to byl zážitek. Trdelník na tričku, ve vlasech, na zemi, drobky všude. Idylka.



Následoval dětský koutek, ve kterém jsem jako správná matka zasvětila K. do tajů mateřské dovolené. První (a asi poslední) rada, kterou jsem jí dala? V dětským koutku si klidně můžeš dát dobrý víno a nemusíš se za to stydět. Nejdříc se tvářila rozpačitě, ale když se potom rozhlédla kolem a na všech stolcích před všema ostatníma matkama stála sklenička na stopce, pochopila. Není zač! Karlík si stihl v koutku rozrazit ret, půl hodiny jsem s ním strávila na záchodě a mezitím jedla Davčova imaginární jídla z dětských talířků. Následovalo uklízení lega, rozházeného všude kolem (to ale určitě udělaly ty ostatní děti!) a šlo se dál.



Koupíme si na Zelňáku nějaký ovoce na sváču? No jasně. Dojdem tam. Ale přece to nebudem tahat celou cestu s sebou, tak se pak vrátíme. Určitě no...nevrátily jsme se nikam, byli jsme všichni čtyři rádi, že jsme potom došli na nádraží a frčeli domů. Zase idylka.
Zvládli jsme se docourat až do DeguŠtace, kde jsem koupila klukům hotdog. Vypadal fakt krásně. Kájovi po prvním kousnutí vypadl párek na chodník a Davča zase vyjedl jen párek a zbytek mi dal, jakože dojez to. Idylka? Ano!
Doplnění kofeinu v Coffee Fusion ale idylka byla! Fakt výborná káva a byla tak výborná, že jim odpustím i ty škaredý kelímky. Dobíháme autobus, kluci pletou nohama jak ospalý štěnata, miminko v K. břiše už toho má taky celkem plný zuby a já si ještě na poslední chvíli kupuju v Tescu zásobu ciderů. První plechovku otvírám stylově na dětském hřišti po návratu na vesnici.
Večerní rituály probíhají celkem v klidu, kluci jdou spát a my máme pár hodin klidu na rozpravy o knihách, politické situaci, budoucnosti a tak. Kecám, samý drby!
Na budíčky kolem šesté ráno je Karolína zvykla už z návštěv u nás, takže to ustála s úsměvem a už v osm ráno jsme seděly na lavkách na místím hřišti a trošku vygumovaně koukaly před sebe.
Bylo to prostě fajn, náročný, ale fajn. A já věřím, že po této návštěvě se už K. nemůže dočkat svého vlastního dítěte, které ji nenechá v klidu spát, jíst, pít kafe a ani mluvit. A to není myšleno ironicky! Bez těch malých opiček by to prostě byla strašná nuda! :-)


Moje léto bude plné takových úžasných lidí a vám přeju, ať to máte stejně! :-) Krásné prázdniny.

A.

pondělí 6. června 2016

#spagetavari 1. díl

V minulém článku jsem psala něco málo o tom, jak se momentálně stravuju a slíbila jsem vám malé fotoreporty z mého talíře. V telefonu se mi nasbíralo pár fotek z minulého týdne, tak vám je dneska ukážu :-) Všechna jídla jsou super rychlá a jednoduchá, to je moje motto, kterým se řídím. V kuchyni chci strávit co nejmíň času, ale zároveň si ráda pochutnám. Celý uplynulý týden jsem jedla "low-carb", to už jste mohli zaregistrovat na facebooku nebo instagramu. Low-carb je v uvozovkách, protože jsem se tímhle režimem fakt jen inspirovala u Zuzky Light. Ona jí maximálně 50 g sacharidů denně a to není nic pro mě. Nezkoušela jsem to, ale jsem si 100% jistá, že bych byla nejprotivnější člověk na světě a možná by to skončilo rozvodem :D Nic nepočítám, takže vůbec netuším, kolik gramů sacharidů jím a ani nevím, jaký mám denní příjem kalorií. Jedu prostě pocitově a hlídám si jen to, abych měla sacharidy hlavně na snídani a abych měla dostatek bílkovin a zdravých tuků během dne. Tak nějak chápu low-carb já - "nahradit" sacharidy právě zbývajícími dvěma makroživinami. Musím říct, že jsem zatím nadšená a ani se mi nechce věřit tomu, jak moc mi to sedí. Jím většinou čtyřikrát denně - snídani, oběd, svačinu  a večeři. Když mám dopoledne hlad, dám si něco malého, ale většinou mi stačí velká snídaně a vydržím v pohodě až do oběda. Mám energie na rozdávání, všímá si toho i moje okolí a L je v šoku, protože prý netušil, že můžu být ještě víc hyperaktivní a rozlítaná :D Líp spím, líp se mi vstává, nemám odpolední propady energie, nejsem náladová, je mi vážně fajn. Jsem strašně zvědavá, jak na tom budu po měsíci, ale zatím nemám k tomuhle režimu jedinou výtku. A v neposlední řadě musím podotknout, že i tělo se mění. Je to sice jenom týden a já jsem se předtím ani nevážila ani neměřila, ale zrcadlo a džíny nelžou, takže další (velké a významné :D) plus. Dnes jsem si taky konečně po šesti týdnech zacvičila power jógu v ZGYM a v kombinaci se skvělým obědem (caprese s uzeným tuňákem) jsem prostě na (obřím, růžovým) obláčku :-)

Pstruh pečený na másle. Dávám do něj sůl, rozmarýn a citron. K tomu salát s balsamicem, které cpu na veškerou zeleninu :-)

pátek 3. června 2016

Dokonalá kuchařka Z fitka do kuchyně - speciál + soutěž

Fitshaker. Projekt, který rozjeli manželé, milující pohyb a zdravou stravu. Na jejich webu s nimi můžete cvičit (jak říkají oni sami - fitko bez dveří, přístupné 24 hodin denně a spousta typů tréninků k tomu), nechat si poradit ohledně výživy, najít ztracenou motivaci a plno dalších věcí. V úvodu této kuchařky si můžete přečíst příběh o tom, jak to vlastně celé začalo a já musím říct, že mě úplně dostal. Jako bych viděla sebe. Lucia (zakladatelka) popisuje, jak se dostala k pohybu a k trénování. Píše o tom, jak se bála si udělat kurz na zumbu, protože byla stydlivá a měla pár kilo navíc. Popisuje taky prvních pár lekcí, které byly úplný propadák a skoro nikdo na ně nepřišel. Se vším jí pomáhal manžel (tehdejší přítel) a dokonce ji popostrčil k tomu, aby s trénováním vůbec začala. Radil jí s marketingem, technikou i s natáčením prvních videí, která měla během chvíle milion shlédnutí na YouTube. Prostě to u nich bylo fakt úplně jako u nás, jen s tím rozdílem, že já jsem nedokázala to co oni a o milionech shlédnutí si můžu nechat jen zdát. Každopádně Lucka začala se stejným cílem jako já. Přivést lidi k pohybu, naučit je milovat sport a dodávat tělu to správné palivo. A daří se jí to teda na jedničku, důkazem je i tahle, v pořadí už čtvrtá, kuchařka, plná zdravých receptů, krásných fotek a skvělých tipů.


úterý 31. května 2016

Dva měsíce bez sportu a jedno skvělé smoothie podle Zuzky Light

Dnes je to přesně pět týdnů od mé operace, kvůli které nemůžu dva měsíce sportovat. Čekají mě tedy ještě tři (pravděpodobně velmi krušné) týdny a řeknu vám, je to vážně hrůza :D Celkově jsem se tohohle výpadku děsila jak čert kříže. V první řadě hlavně kvůli mým tréninkům s holkama. Bála jsem se toho, jak to vezmou a jestli se ke mně po pauze (která naštěstí trvala jen dva týdny) vrátí. Vzaly to úplně skvěle (stejně skvěle, jako berou moje blbý nápady s angličákama v lese, házení pneumatik, skládání básniček atd.) a i když teď nejedu tréninky s nima a ani jim některé cviky nemůžu ukazovat, nemají s tím nejmenší problém. Naštěstí se na cvičení točí kolem třiceti stejných (super) koček, takže už ví, co a jak a když náhodou přijde někdo nový, holky mi ochotně delají figurantky při vysvětlování dřepů, planků a podobných lahůdek. Jsou prostě úžasný a dokazujou mi to pořád a pořád dokola.



Další věc, ze které jsem měla strach, byla samozřejmě absence mých tréninků. Já a dva měsíce bez sportu? Zavřete mě někam do sklepa a nikoho ke mně nepouštějte, protože budu nesnesitelně nesnesitelná. Nakonec to se mnou (snad) není zas tak hrozný a i když jsem trošku (trošku?! Ale no tak Any :D) víc nervózní než obvykle, tak to zvládám celkem dobře. A moje okolí taky. Nebo si aspoň nestěžujou. Každopádně myslím na běh a cvičení asi tak desetkrát do hodiny, zdá se mi o tom, jak se ničím se švihadlem/kettlebelem/TRX a závidím každýmu upocenýmu běžci, kterýho vidím. Je to prostě hnus a doufám, že mě aspoň někteří z vás pochopí. Koncem června ale nazuju tenisky a doufám, že je zase dlouho (nejlíp nikdy) nevyzuju :-) No a poslední věc? Jsem ženská a tak je jasný, že jsem řešila i to, jestli přiberu. Tělo bylo zvyklý na každodenní zátěž a hlavně bylo zvyklý na šílený porce jídla, protože to prostě spálilo. Bylo mi samozřejmě jasný, že během dvou měsíců bez sportu nenakynu do obřích rozměrů, ale i tak mi bylo předem líto, že přijdu o ten náznak břišních svalů nebo o pidi biceps na mých pastelkách. Přišla jsem o oboje a i když možná pořád vypadám jako špageta, teď jsem spíš špageta rozvařená. Nedá se nic dělat, aspoň potom budu mít na čem stavět! :D Nejhorší je, že jsem věděla, co nastane. Kdykoliv jsem totiž vynechala trénink nebo měla rest, byla jsem jak urvaná z řetězu. Šílený chutě, vlčí hlad...asi z nudy. A první tři týdny po operaci se dělo to samý. Nejradši bych snídala a večeřela čipsy, prokládala to oříškovou Linou, do toho tam poslala pár plněných donutů z Lidlu a při představě zdravé večeře se mi zvedal žaludek. A nebo jsem si tu zdravou večeři dala a za hodinu už prasila. Horor. Každý ráno jsem si říkala, že dneska to zlomím a pojedu prostě to, na co jsem zvyklá (80 čistě/20 jez si na co máš chuť). Dařilo se mi to do odpoledne a pak už to jelo. Zlomilo se to až po tom, co jsem omezila sacharidy. Jím je teď většinou jen ke snídani a zbytek dne jsem na tucích a bílkovinách. Takže tak trochu low carb. Psala jsem vám o tom už v minulém článku. Že mě Zuzka Light ve svojí knížce prostě ukecala a i když na tyhle moderní stravovací směry (paleo/raw/vegan) nejsem, teď jsem si řekla, proč to nezkusit. Cvičit nemůžu, postavu udržet potřebuju, takže když mi z toho nebude blbě, ten měsíc vydržím. Je to sice teprve týden, ale zatím jsem fakt nadšená. Jídlo mi chutná, do ničeho se nenutím a nic mi nechybí. Nebudete tomu věřit (ani já tomu nevěřím), ale nechybí mi ani ty moje oblíbený prasárny. Prostě nemám žádný chutě. Ani večer. Jako by se po nich slehla zem! Zázrak! A nebo je to jen v hlavě, což je taky dost možný, ale nekažte mi to! :D Napadlo mě, že bych jednou za týden mohla přidat nějakej článek s fotkama toho, jak teď jím, protože jsou to zatím vážně samý dobroty.

Na závěr mám pro vás "recept" na jedno z nejlepších smoothie, jaký jsem kdy měla. Je podle receptu z knihy od ZL (teď jí tady asi bude plno, tak se připravte), jen jsem si ho trošku pozměnila. A přesně proto vypadá tak brčálově, i když to Zuzčino bylo krásně fialkový. No na chuti mu to neubralo, tak ho zkuste a dejte mi vědět, jak chutnalo. Hlavní část tvoří borůvky, který Zuzka v knize zmiňuje jako jeden z nejlepších druhů ovoce. Spousta vitamínů, dobrý na mozek a milion dalších benefitů, který prostě chceme.



1 šálek mražených borůvek (přidala jsem ještě pár jahod)
1 šálek špenátu
2 lžíce zakysané smetany
1/2 šálku kešu ořechů
1 šálek mandlového mléka
1 odměrka komopného proteinu (v receptu je vanilkový, který nemám)

Rozmixovat a hotovo :-)



Mějte se hezky a kupte si tu knížku, protože je prostě skvělá! :-)

A.

neděle 29. května 2016

Zuzka Light: FIT ZA 15 MINUT DENNĚ - recenze a soutěž o knihu

Zuzka Light. Češka, která se proslavila po celém světě svými tréninkovými videi na YouTube. Její tréninky jsou krátké, intenzivní, náročné a opravdu fungují. Já na ni nedám dopustit a už několik měsíců jsem členem ZGYM, což je Zuzčin web, na který přidává pravidelně videa, tréninkové plány, recepty atd. Členové se vzájemně hecují, soupeří spolu a podporují se. Tuhle stránku jsem vám už jednou doporučovala TADY, tak mrkněte a určitě se přidejte, já nelituju ani jediné koruny :-)
Ale zpět k dnešnímu článku. Ráda bych vám napsala něco málo o Zuzčině nové knize. Když jsem zjistila, že ji chystá, měla jsem strašnou radost a těšila se jak malý děcko. Nezklamala. V knize najdete tréninkový plán na 30 dní, přičemž cvičíte každý den jen 15 minut. Kdo si nenajde denně 15 minut? Já si myslím, že to zvládne každý a jestli vám to přijde málo, tak jste asi se Zuzkou nikdy necvičili, protože ona vás dokáže zničit i během takové chviličky. Už po pár minutách budete umírat a to prostě chceme!


pondělí 16. května 2016

Tři filmy a pár tipů na večerní mlsání

U minulých filmových doporučení jsem vám psala, že toho moc zkouknout nestíhám a návštěva kina je pro mě malý svátek (a stejně se tam nejvíc těším na nachos a popcorn, prostě barbar). Moc se toho od minula nezměnilo a když máme večer chuť se na něco podívat, většinou to vyhraje Arrow nebo Peaky Blinders. Mimochodem PB už mají venku první díl ze třetí série a je to ještě větší pecka než ty dosavadní dvě, takže určitě mrkněte!
Každopádně v dubnu jsem zvládla i to kino, díky vzácné návštěvě z Brna, která toužila zajít na Olgu Hepnarovou. Jsme dvě starý známý černý kroniky, takže jsme si říkaly, že to bude ideální film pro nás a i když se v 99% věcí shodneme (když zrovna nejde o výběr sushi nebo popcornu), tak u filmu to tak nebylo. Karolína to shrnula do věty: "Samý porno a cigarety!" a mně se to naopak celkem líbilo (ne to porno a cigarety). Bylo to tak správně temný a divný, představitelka Olgy to podle mě zahrála úplně dokonale a divně, přesně tak si O. představuju a fakt mi přijde, že ten film vystihl celou tu hrůzu úplně přesně. Co vy? Jste tábor Aneta nebo Karolína?