středa 18. dubna 2018

Běhej Lesy Lednice

Sobota v Lednici byla skvělá, skvělá, skvělá. Předčilo to všechna moje očekávání a že jsem je měla hodně velký :-) Od počasí, přes zázemí, až po samotnou trať a lidi na ní - všechno do puntíku dokonalý.


Pojďme se na to kouknout v bodech:

1. Počasí

To nám vyšlo vážně úplně parádně. Od rána svítilo sluníčko, ale nebylo takový to nesnesitelný letní vedro, ve kterým se vám nechce jít ani na procházku, natož tak běhat. Do areálu jsme dorazili s velkým předstihem a tak jsme si vyzvedli startovní čísla, koupili ledovou kávu a váleli se v trávě, opalovali a čerpali síly na závod.



2. Zázemí + stánky

Areál byl pro ty 3000 lidí tak akorát velkej, nemuseli jsme se nikde mačkat (jen těsně před startem u TOIek, ale to je klasika a mačkali bysme se, i kdyby jich tam bylo o sto víc, protože čurat ve křoví u trati prostě nechceš :D) nebo prodírat davem lidí. Parkování bylo taky vyřešený dobře, obří louka asi 10 minut od areálu, všechno značený, bez problému.


V areálu byla spousta stánků, od oblečení až po jídlo. Burritos, těstoviny, ryby, skvělý kafe, včetně espresso tonicu. Stánek Royal Bay, ve kterým jsem se hodně přemlouvala, aby ty bílý kompresky nejely domů se mnou. V kamionu Endorphine Republic se prodávaly boty, oblečení značky Scott a taky kolekce vytvořená přímo pro seriál Běhej lesy. TUHLE mikču potřebuju moc :-)

Skvělej byl taky stánek lékárny Dr. Max, tam nás zachránili před spálením, protože jsme si chytře nevzali opalovací krémy. V Maxovi jste se mohli namazat (měli faktor 30 i 50), případně nastříkat repelentem a taky si dát rozpustný magnézko nebo céčko. Slečny ve stánku byly milý a usměvavý, fakt super.

Na každém závodu Běhej lesy je taky "úschovna dětí", kde vám pohlídají vaše ratolesti, abyste si mohli zaběhat. Já jsem do Lednice kluky nebrala, protože jsem tohle netušila, ale na příští závod určitě pojedou se mnou. Všichni tři :-)


3. Startovní balíček

Z toho jsem se radovala jako malá holka. Strašně moc se mi líbí ty jejich originální nápady. Kromě toho, že jsme dostali běžeckou čelenku s nápisem Lednice, náplasti, brožurky s popisem celého seriálu a každého jednotlivého závodu, jsme měli v obálce balíček se semínkama stromů, který si můžeme doma zasadit. Není to úžasný? :-)



4. Trať

Lednice je láska. Jižní Morava je láska. Běh je láska. Takže běhat v téhle krajině je jedna veliká nádhera. Většinu času jsme běželi po nezpevněným povrchu, po travičce, po pěšince, podél vody, hájkem, lesíkem. Chvilku na slunku, chvilku ve stínu. Kolem trati byla hromada lidí, kteří fandili, plácli jsme si s dětma a taky nám v jednom úseku zahrála cimbálovka. Těch 13 kilometrů mi uteklo jak nic :-)

5. Lidi

To nejlepší nakonec. Už na Bílé jsem byla nadšená z lidí okolo, jak ze závodníků, tak z organizátorů a diváků. A v Lednici to bylo ještě lepší. Všichni jsme se na sebe usmívali a panovala tam strašně moc pohodová atmosféra. Povalovali jsme se v trávě na sluníčku, smáli jsme se a za celou dobu jsem nepotkala jedinýho zamračenýho člověka. Stejně tak na trati byli všichni vysmátí, spokojení, podporovali se navzájem, hecovali, předháněli. Já jsem se asi od pátýho kilometru naháněla s mladým běžcem (měl podle mě okolo 13 let) a bylo to super. Neřekli jsme si sice ani slovo, ale věděli jsme o sobě a když jsem začala zpomalovat, předběhl mě, abych ho doběhla. A pak jsme se zase prohodili. A takhle pořád dokola. 500 metrů před cílem se na mě koukl, usmál, napálil to a zdrhl mi, dacan :-)


Celou cestu domů jsem byla vysmátá jak lečo a nakopaná endorfinama a energií. Už jsem vám to jednou říkala, ale pokud jste třeba jako já a máte nervy ze závodů nebo vás jednoduše nelákají, zkuste Lesy, zamilujete si je!


Běhu v lese zdar!

A.

PS: Nakonec jsem byla 88. z cca 650 žen, takže za mě radost a příště třeba klapne první padesátka.




SHARE:

pondělí 26. března 2018

Chceme zdravé a funkční tělo!

Minulý týden jsem byla v Praze na focení do časopisu Dieta (ano, v květnu nebo v červnu vykoupím všechny trafiky v okrese a zarámuju tu dvojstránku všem babičkám i kamarádům!!! :D) a součástí byl i rozhovor. Milá paní redaktorka se mě ptala na mou sportovní a hubnoucí minulost, na to, jestli jsem sportovala už v dětství a jak jsem vlastně dokázala po porodu zhubnout těch proklatých 30+ kilo. Jedna z otázek byla přímo na jídelníček na míru. "Nechala jste si od někoho pomoct? Poradit? Zaplatila jste někdy někomu za jídelníček na míru?" Nenene. "A proč?" Protože tahle cesta mi prostě nedává smysl. Je to samozřejmě jenom můj názor a je mi jasné, že se mnou spousta lidí nebude souhlasit, ale ráda bych vám k tomu dneska něco málo napsala.

Nikdy jsem nepočítala kalorie, neřešila tabulky, makroživiny, ani nepoužívala aplikace, abych zjistila kolik zrnek rýže a kolik gramů kuřecího na vodě můžu sníst. Chtěla jsem si totiž sama přijít na to, co mi sedí, co je správně a co na moje tělo platí. A troufám si říct, že se mi to povedlo i bez zbytečně vyhozených peněz, rozhozenýho metabolismu (kterej po většině diet prostě přijde, ať chceš nebo ne) a hlavně bez stresu. Jsem totiž ten typ člověka, kterej nemůže mít nic nalajnovaný ani naplánováný, protože pak se mi do toho o to víc nechce (rebel nebo trdlo? :D). Tohle všechno, včetně toho, že jsem jako dítě neudělala ani kotrmelec a propadala z tělocviku, už o mně ale víte, pokud si sem občas chodíte počíst :-)

Ono prostě nestačí, když vám někdo pošle deset listů papíru s rozpisem toho, co máte snídat, kdy svačit a kolik gramů vloček si navážit. Samozřejmě je spousta výjimek a v žádném případě nechci shazovat práci nutričních, protože když je člověk nemocný a nebo má opravdu morbidní nadváhu, měl by se svěřit do rukou odborníka a tyhlety moje rozumy mu budou k ničemu. Bavím se o těch přebytečných kilech, která se vás drží, i když jste vyzkoušeli stopadesát diet (od Mačingové po Kořínkovou), i když jste vysolili tisíce za návody od internetových "profíků", i když dřete a cvičíte. Prostě to nejde, ani za nic. A tady přichází na scénu moje teorie. Nastavte si TO SVOJE. Pozorujte svoje tělo, koumejte, co mu sedí a na čem si nejlíp frčí. Vyřaďte na jeden měsíc všechny zpracovaný potraviny a jezte pestře, nevynechávejte z jídelníčku sacharidy, protože je to zrovna in a nejezte dvakrát denně jen proto, že tak zhubla vaše kámoška. Nehledě na to, že po všech zázračných dietách přijde jojo efekt a v horším případě se v tom kolotoči roztočíte tak, že skončíte s poruchou příjmu potravy.


Jste to vy! Vaše tělo. Nic víc nemáte a už nikdy ani mít nebudete. Začněte myslet na něj a ne na to, jak budete vypadat v plavkách. Myslete na to, jak bude zdravý a bude vám sloužit, ne na to, že potřebujete za měsíc zhubnout tři kila, protože jdete na ples. Myslete na to, jak nechutný tréninky zvládnete, když mu dodáte to nejlepší palivo. Myslete na sebe = myslete na svoje tělo a zkuste ho poslouchat.

Já jím úplně normálně, to už taky všichni víte. Jím tak akorát tuků, soustředím se, abych měla dost bílkovin a v žádným případě se nehroutím ze sacharidů, protože i ty tělo potřebuje. A potřebuje je klidně i na večeři, protože je mu fakt úplně jedno, kolik je hodin! Je to o rovnováze (já vím, já vím, klišéčko) a proto si můžu dát na rodinné oslavě kus dortu a babiččiny chlebíčky. Protože pak prostě jedu dál na svojí zdravé=rozumné vlně. Můžu si dát s kamarádama Plzeň a tatarák, protože prostě proč ne? Svět se z jednoho nezdravýho jídla nezboří, stejně tak, jako ho neuzdravíte týdenním jezením salátů.

Neberte to jako trest, nepovažujte tu změnu za nutný zlo, který nebude trvat věčně. Berte to tak, že chcete, aby to trvalo věčně. Že se chcete naučit jak na to, aby se tohle všechno přirozeně prolnulo do každého vašeho dne a aby vám připadalo normální si dát na večeři zdravou pomazánku z tuňáka, tvarohu a vajec a k tomu hromadu zeleniny (jak tohle někdo může považovat za nedobrý? :D) a naopak jste si klepali na čelo, když si někdo vesele večeří řízek a zají ho Milkou. Nastavte si to v hlavě, zkoušejte to každej den, s každým jídlem, s každým nákupem. Zkuste to vydržet pár týdnů - bude to těžký, budete se trápit, asi budete protivní, co si budem. Ale pak? Až se tělo a hlava (ta hlavně!!!) přeučí, nebudete chtít jinak, protože budete mít tuny energie na rozdávání, víc síly na sport, nebudete nemocní, náladoví, budete prostě a jednoduše šťastní. Protože vaše tělo bude. A co je víc?

Jednou za čas dělám na své tréninkové stránce takovou mini školku, která se točí právě kolem tohoto. Na měsíc holkám vyhážu z jídelníčku všechny nesmysly, sepíšu jim tréninky, doporučím co vařit a jak nakupovat. A ještě nikdy se mi nestalo, že by mi po měsíci někdo napsal: "Tyvole Aneto dík, zhubla jsem, dostanu se do džín ze střední, ale měsíc byl dost, vracím se k čipsům. Díky čau!"
Právě naopak. Každej, kdo mi takhle "prošel" rukama se přepnul a jede si dál na téhle vlně. Jasně, jsou tam přešlapy a pochyby, ale ty má každej a ve všem, tak přnení třeba něco vzdávat při prvním neúspěchu. To bychom daleko nedošli :-)




Vemte rozum do hrsti a vrhněte se na to, protože nic víc pro sebe udělat nemůžete.

A.

PS: A dejte mi vědět, jestli byste chtěli víc článků o tom, co a jak jím. Na instagramu se snažím přidávat jídla během dne alespoň do stories, ale mohla bych to případně občas hodit i do článku :-)
SHARE:

pátek 23. března 2018

Po třech letech na běžecký závod! - BĚHEJ LESY

O tom, proč vlastně nejezdím na žádné závody, jsem vám psala v TOMTO článku.

A TENHLE byl o tom, jak moc boží byl můj první (a poslední) závod v životě. Běhej lesy!


Nelákají mě běžecké akce, které jsou narvané lidmi a je mi v podstatě jedno, v jakých běhám časech. Jenom prostě miluju běh a jsem tak strašně velkej nervák, že mi při slově závod naskakuje husí kůže. Lesy jsou ale moje srdcovka. Před třemi lety jsem si zahrála v reklamním spotu, poznala při tom skvělou partu lidí a potom si zaběhla Bílou. Bylo to skvělý, krásnej zážitek a ještě krásnější pocit po. Říkala jsem si, že jestli ještě někdy něco poběžím, budou to jedině Lesy. Takže když mi před pár týdny přišel mail s pozvánkou, neváhala jsem ani minutu. Úplně se mi vrátily všechny ty pocity okolo, seskakování z lanovky, ten šílenej kopec, sešupy dolů plný adrenalinu, cílová rovinka, hromada běžců, kteří se smějou a podporujou se. Žádná silnice a davy kolem trati (který samozřejmě většině lidí vyhovujou a vůbec je tímhle nechci shodit) - prostě jen les a Ty. Závod jako ušitej přímo mně na míru :-)


Začneme už za tři týdny (14.4.) v Lednici a potom si tady na blogu zasoutěžíme o startovné na závody, které následují. Mně nejvíc láká právě Lednice, potom taky Brdy, Vysočina a hlavně ta moje Bílá. Uvidím se s někým z vás? A který závod je "ta vaše srdcovka"?

Mějte se hezky, já jdu běhat, ať si tam po té dlouhé zimě neudělám ostudu! :-)

A.
SHARE:

úterý 6. března 2018

Tipy na knihy XV. - absyntovka, české romány, motivace i hokej

Vzhledem k váhovému limitu kufru jsem si na dovolenou mohla vzít jen omezený počet knih a tak jsem druhý týden čerpala z e-booků, které jinak čtu spíš málo. Čtečku nemám, z tabletu mě bolí oči a telefon je prostě nepraktický. Ale právě na dovolené je to ideální řešení. Dnes se tedy koukneme na to, jaké elektronické jsem v lednu přečetla - opět mě nezklamala ani jedna jediná :-)

SHARE:

pátek 2. března 2018

Cvičíme doma VI. - INSANITY MAX 30

Mám pro vás další tip na domácí cvičení. A troufám si říct, že tohle je jeden z nejlepších programů, který doma můžete absolvovat. Nepotřebujete k tomu vůbec nic, jen vlastní tělo. A takový tréninky mám já osobně nejradši! :-)


Shaun T. Asi není potřeba ho představovat nebo ano? Shaun byl jeden z těch, kteří mi pomohli shodit těch šílených 36 kg, který mi po porodu zbyly. Jela jsem s ním tehdy jeho program z názvem T25 a potom chvilku i Insanity, ale u toho jsem nevydržela po celou dobu, protože jsem nutně potřebovala zkoušet jiný věci. T25 je ale parádní a tak akorát náročná věc a nejlepší na tom bylo, že stačilo 25 minut denně. To si přece najde každej, i nevyspaná matka po šestinedělí :-)
Insanity Max 30 je dokonalá kombinace těchto dvou programů. Náročnost vysoká, tempo šílený, tréninky HROZNÝ a to všechno v pouhých 30 minutách denně! Cvičíte pětkrát týdně a dva dny máte rest, případně šestkrát týdně, přičemž šestý den je taková protahovačka, ale žádný lážo plážo. Šest typů tréninku (cardio, tabata, intevaly, síla), který se různě střídají po dobu čtyř týdnů a potom naskakujete na druhý měsíc, který vypadá ještě šíleněji než ten první.
Ze začátku jsem si myslela, že budu touhle třicítkou jen doplňovat svoje tréninky a běhání, ale po odcvičení prvního dne mě optimismus přešel. Je to nářez, velikej nářez! Shaun se s tím nepáře, nedá vám ani chvilku oddech, pořád hecuje, vtipkuje a ničí. Parádně to utíká, dole na obrazovce vidíte zbývající čas, tak jak jsme u Shauna zvyklí, ale popravdě? Budete tak hotoví, že to asi ani nestihnete sledovat :-) Nejvíc se mi asi líbí tabaty, ale určitě se nedá říct, že by mě některý z tréninků vyloženě nebavil nebo se táhl. Je to pecka, od začátku až do konce, a podle toho, jak bývám ráno bolavá, věřím, že to bude setsakramentsky fungovat!

Do rozvrhu si můžete zapisovat, v kolikáté minutě jstě už nemohli a postupně sledovat progres :-)


Za tu půlhoďku spálím průměrně 300 kcal a to je hodně velká paráda. Takže hurá do toho, stáhnout program (legálně samozřejmě! :D), vytisknout rozvrhy a pak mi dát vědět, jak moc to bolelo. Budu se těšit! :-)

Já říkám holkám na tréninku: "Když nemůžeš, tak můžeš ještě třikrát!", ale toto je ještě lepší! :D
Shaunovi zdar!

A.
SHARE:

čtvrtek 22. února 2018

Bez čeho nevyběhnu? - od bot až po sluchátka

Článek na tohle téma jsem psala někdy před třemi lety, takže je podle mě načase ho aktualizovat! Nejznámější běžecké klišé zní: "Běh je skvělej v tom, že k němu vpodstatě nic nepotřebujete. Nazujete boty a vyběhnete, nic víc, nic míň." Je to tak, spousta lidí si opravdu vybere běh (jako prostředek ke zhubnutí nebo zlepšení kondice) právě z toho důvodu, že k němu nepotřebují žádné nářadí, náčiní, výbavu a nemusí kvůli němu nikam dojíždět a převlíkat se v šatně plné upocených lidí, a tím šetří čas. Třeba já, když jedu cvičit do města, tak mě to se vším všudy stojí asi dvě hodiny času. Místo toho si dám radši rychlou sedmičku a za hodinu nemám co řešit. I se sprchou. Pravdou ale také je, že když začnete běhat pravidelně a běh si opravdu zamilujete, nutně "potřebujete" víc a víc věcí, vybavení, aplikací, čelenek, hodinek, kolotočů...Je to stejné jako s jinými zálibami. Zamiluju se do vaření a tak si postupem času nakoupím hromadu kuchařek, pomalej hrnec, vařečku vyrobenou ze dřeva z pralesa, ručně litý žufan...


Já vám dneska ukážu dalších pár vychytávek, které mi běh zpříjemňují a usnadňují. Začnu ale tím jediným, co k běhu opravdu pořebujete - pořádné boty.

BOTY

Na botách to celé stojí. Začíná a končí. Když budete mít špatné boty, nejen, že se vám blbě poběží, ale brzo taky budete pěkně bolaví. Z dlouhodobého hlediska si zničíte kolena, kotníky. Bez dobrých bot ani ránu, ani metr, nic! Jasně, prvních pět výběhů si můžete zkusit odtrpět v jarmilkách z těláku, který najdete zaprášený někde na dně skříně, abyste zjistili, jestli je běh vůbec to pravé ořechové, ale doporučuju do bot zainvestovat co nejdřív. Nejlepší varianta je určitě specializovaný běžecký obchod. Který jsem já ještě nikdy nenavštívila. Ale dvoje boty, ve kterých v současné době běhám, mám z eshopu Triexpert a musím říct, že jsem asi nezažila lepší servis.
Objednala jsem si Nike - u těch jsem věděla velikost, protože už jsem od této značky běžecké boty párkrát měla a do terénu INOV - tady jsem objednávala trochu naslepo, jen podle délky stélky a doporučení kamarádů. Jaksi jsem ale pozapomněla na to, že jsem slon a fakt nemám ladnou princezní nožku, takže když mi boty přišly, nedostala jsem se do nich. Psala jsem hnedka mail na zákaznickou podporu a nejmilejší slečna se mnou koumala tu správnou velikost. Doporučila mi pánské boty (kvůli šířce nohy a výšce nártu), změřila stélku, radila, pomáhala a fakt byla hrozně milá. Možná si v duchu říkala, že jen běžec debil si objedná boty naslepo bez vyzkoušení, ale nedala to najevo! :D
Posledních pár měsíců tedy běhám v těchto dvou párech na střídačku, podle terénu, a zatím jsem neměla na noze lepší boty.
Nike Pegasus mi poradila Iva z blogu Run2Explore a já jsem fakt ráda, že jsem na ni nakonec dala. Jsou to měkkoučký papučky, který mi sednou jako prdel na hrnec. Inovy mám do terénu a udrží mě na všem - bahno, sníh, led. Pecka! A navíc jsou krásný.

Inov-8 ROCLITE 290

Nike Air Zoom Pegasus 34
HODINKY

Už přes rok používám Apple Watch (článek TADY) a nemám k nim jedinou výhradu. Jasně, trojky už jsou zase někde jinde a vůbec by mi obměna za novější typ nevadila (hlavně kvůli hudbě), ale bylo by to zbytečný, protože ty co mám, umí fakt všechno, co potřebuju. Na instagramu mi někdo psal, že měl problém s výdrží baterie, ale na to si já rozhodně stěžovat nemůžu. Hodinky vydrží nabitý dva dny a to je používám fakt dost. Nejen na běh, ale i na cvičení, stopky, minutka na trénincích s holkama, počasí, občas smsky atd. Vždycky přes noc je hodím na nabíječku a hotovo :-)


A takhle hezky mě AW popohání k běhu :-)


SLUCHÁTKA

Letos jsem od Ježíška dostala moje vysněný bezdrátový sluchátka a jsou naprosto dokonalý. Mám BeatsX a ten zvuk? To je vážně jak kdybych byla uprostřed párty! Navíc mají různý nástavce, takže si můžete sami vyzkoušet, co vám bude v uších držet nejlíp. Vždycky jsem si vystačila se sluchátkama Apple, který se dávají k telefonům, ale kdybych věděla, o co přicházím, tak bych si na ně našetřila asi už dávno. Fakt se mi běhá mnohem líp :-)



TELEFON

Jak píšu výš, Apple Watch dvojky ještě neumí přehrávat hudbu bez telefonu, takže si ho s sebou musím brát na běh, ale nijak extra mi to nevadí. Dávám si ho do pouzdra a vůbec mi nezavazí. Pouzdro mám už pět let z eBay, za tři dolary, a pořád drží. Kdysi jsem si koupila to stejný (jen desetkrát dražší) od Nike a hrozně mě tlačilo do ruky, takže tady neplatí cena=kvalita.

APLIKACE

Už několik let zůstávám věrná aplikaci Nike Running. Je jednoduchá, rychlá, přesná, nikdy se mi nestane, že by se uprostřed běhu vypnula nebo zasekla. Nemám co vytknout. A ty koláže jsou už jen taková třešnička na dortu!



ČELENKY

Na podzim jsem si oblíbila široký běžecký čelenky a tahám je teď na každej běh. Mám TUTO a TUTO Craft, ale ta je jen na zimu. Každopádně za dvě stovky veliká paráda, zahřeje, drží vlasy, zachytí pot, nikam neklouže - doporučuju.

CEPku používám i na klasické tréninky, nejen na ven :-)

Co vy? Bez čeho nevyběhnete? Napište, jsem zvědavá :-)

A.

SHARE:

středa 21. února 2018

South Africa Love

Jižní Afrika. 


To je dokonalá příroda.
Taky Johannesburg - město s největší kriminalitou vůbec (ještě aby ne, když tam máme na dovolené pana Krejčíře!). 
A polorozbitý domy. Většina z nich bez oken a nebo nedostavěná. Hromada dětí kolem silnice. Hromada lidí všude kolem, bloumají, koukají, nelíbíte se jim. Černošky vychází z boudy, ve které byste fakt bydlet nechtěli, ale jsou neskutečně vystajlovaný. Make-up, ladící outfit, podpatky, dokonalej účes. Mámy nosí děti na zádech v šátku a na hlavu si ještě přihodí koš nacpanej mangem. Potkáte taky mladý lidi ve školních uniformách, kteří asi vyhráli v loterii a je jim umožněno studium. Všichni do jednoho (mladí, staří, mámy, babičky, puberťáci) drží v ruce smartphone. Holky si fotí selfíčka na zaprášené silnici a je jim jedno, že pokud jejich máma ve stánku u silnice neprodá pár rajčat nebo avokádo, tak nebudou mít další týden co jíst. Ať projíždíte touhle jejich vesnicí/městem ráno, v poledne nebo večer, pokaždé potkáte zástupy pochodujících nebo povalujících se lidí. Jasně, někteří jdou čekat na "taxík", kterej sváží lidi do zaměstnání, ale nijak moc jich není. 

Mimochodem tyhle dodávky, který převáží Afričany z místa na místo potkáte každou chvilku. Nikdy jsem nepochopila systém, podle kterého to celé funguje. Jak vědí, kdy a kde mají čekat, jak ti čekající vědí, kam právě tahle dodávka jede? Všechny totiž vypadají stejně! No, tak hlavní je, že to chápou oni. Tihleti "taxikáři" zrovna během našeho pobytu začali stávkovat, zablokovali velikou křižovatku, která spojovala dvě největší města v okolí, a tím pádem nemohli jet lidi do práce/děti do školy/turisti (my) na nákup. Šlo o nějaký boje mezi nima, nikdo pořádně nevěděl o co jde a ve finále tam po sobě prý i stříleli, ale u toho jsme naštěstí nebyli. Vzali jsme to totiž do města zkratkou, kterou nám poradil jeden z mála bílých lidí v okolí. A v tu chvíli nastal ten pravej adrenalin, protože jsme jeli přímo mezi těma polorozbitýma domkama - všude odpadky, rozbitý auta, hromady všeho, mezi tím děti, staří, mladí, posedávající, pískající na nás a my, v zamčeným autě, tak trochu podělaní strachy. Fakt to nebylo příjemný a když se nám před auto postavil černoch s nataženou rukou, čekala jsem bouchačku a naši fotku v novinách. Naštěstí si od nás jenom vzal pár drobných a my jsme jeli dál. I tohle je Afrika. 
Do civilizace jsme naštěstí vyrazili jen dvakrát na větší nákup potravin, jinak jsme celou dobu trávili v divočině - v okolí národního parku Kruger. A tyhle zážitky jsou tak nádherný a neskutečný, že ty škaredý úplně vymažou! :-)


Krugerův národní park je nejstarší africký park a rozlohou by se dal přirovnat k celé Moravě. Přímo v Krugeru je kolem 20 kempů, ve kterých se můžete ubytovat. Od obyčejných stanu po luxusní chatky. Kruger navšíví denně asi 3000 návštěvníků a všechno je přísně hlídané. Při každém vjezdu vypisujete formulář, zkontrolují vám auto, SPZ, to vše kvůli pytlákům. V parku si potom můžete jezdit a jezdit a jezdit. 
Jeden den vidíte zvířata na každém rohu, od opic až po lvy. Nekonečná stáda slonů přecházejí po silnici a jsou jenom několik metrů od vás. Leopardi leží přímo u cesty, pochurpávají a vůbec vás neřeší. Smečka lvů, od samců až po miminka se válí ve vyprahlém korytu řeky, mláďata se perou, dovádí a opět - neřeší to, že na ně kouká dvacet lidí s dalekohledy. Je to jedno z mála (a posledních) míst, kde je na prvním místě příroda a až potom, hooodně daleko za ní, člověk. Druhý den se ale taky klidně může stát, že neuvidíte vůbec nic! Je celkem otrava sedět čtyři hodiny v kuse v autě a vidět jen impaly, ale i to se stává a většinou vám to Afrika další den vynahradí se vším všudy :-)
V Krugeru je kvůli bezpečnosti přísně zakázáno vystupovat z auta, jde to jen na určených místech. Například Skukuza (tady je i letiště) je takový hlavní tábor Krugeru. Můžete se tady ubytovat, půjčit si auto, jsou tady restaurace, obchod, čerpací stanice, velká recepce, kde se můžete objednat na safari (noční, brzké ranní, pěší, v autě) nebo na masáž. My jsme si půjčili auto na celé dva týdny a jezdili jsme si po vlastní ose, ale pokud si objednáte nějaký organizovaný zájezd, budete mít asi všechno naplánováné dopředu. Rozhodně bych vám ale doporučila si let, ubytování i celý program naplánovat podle svého.

CESTA

My jsme letěli zatím pokaždé z Prahy do Frankfurtu a pak přímým nočním letem do Johannesburgu. Ty noční lety jsou skvělé v tom, že po večeři usnete a ráno se probudíte v Africe. Pokud tedy nejste jako já. Já totiž v letadle neusnu, takže si čtu. Taky dobrý :-) 
Z Johannesburgu potom letíte malým letadlem do divočiny. Pokud budete bydlet v Krugeru nebo jeho okolí, je rozhodně nejlepší letiště přímo ve Skukuze.

UBYTOVÁNÍ

Jak jsem psala - doporučuju kempy v Krugeru. Tím máte zaručenej fakt úplně ten nejlepší zážitek se vším všudy. Nic se nevyrovná nočním zvukům z bushe :-) Slyšíte řvát lvy, "chrochtat" hrochy, houkat sovy...
Fajn je prý i síť hotelů Protea. Hotely jsou většinou hned u brány do parku a jsou vyladěné do takového přírodního stylu, takže spíte v chatkách a celý hotel, od recepce až po dětské hřiště, je kouzelně africký.

VÝLETY

Vzhledem k tomu, jak je Kruger velikej a kolik se toho v něm dá zažít, je podle mě zbytečný plánovat nějaký velký výlety do okolí. Pokud byste ale přece jenom chtěli vidět něco jinýho než zvířata, zajeďte si do Dračích hor. My jsme už dvakrát stihli Graskop, kde je tzv. God's window - nádherná vyhlídka a příjemná procházka. Známí strávili v Dračích horách tři dny a stihli i vodopády, tak to třeba příště stihneme taky.

CO VYZKOUŠET A OCHUTNAT?

Tady vás asi ničím nepřekvapím. Ovoce je neskutečný a dokud neochutnáte mango/papáju/cokoliv v Africe, nemáte ani tušení, jak tyhle věci mají doopravdy chutnat! My jsme vezli domů několik kilo manga (ojojoj, zločinci!) a stejně to bylo málo, opravdu top kokino světa! A baby banánky? Mňam! Zelenina taky výborná, plná chuti. To stejný ořechy. Milion druhů ořechů v milion příchutích, makadamský obzvlášť - nebe! :-) 

MALÁRIE

Kruger je silně malarická oblast. Období malárie se střídají a třeba minulý rok bylo ohrožení celkem nízké, takže jsme profylaxi vůbec neřešili. Ale letos se to hodně zvedlo a my jsme nechtěli nic riskovat, takže jsme brali Malarone. S dávkováním vám poradí, většinou se ale antimalarika berou dva dny před vstupem do destinace, během celého pobytu a potom týden po odjezdu. Samozřejmostí jsou rozhodně moskytiéry a repelenty. My jsme měli i repelentní sprcháč a tělové mléko a musím říct, že jsem za celé dva týdny měla asi jeden štípanec. Žádná očkování nejsou do JAR nutná.

Letiště Skukuza



Pravidelná večerní návštěva na terase - nevyfotitelná hyena.



Hnízda snovačů




Želvy všech velikostí jsme potkávali denně :-)







God's Window

Afrika je nádherná a i přes všechny její "chyby" jsme se do ní zamilovali a budeme se vracet jak to jen bude možný. Je to nádherná země a ty zážitky jsou občas fakt neuvěřitelný a hlavně neskutečně kouzelný.

A.
SHARE:
© RUN HEART. All rights reserved.
Blogger Templates by pipdig