úterý 5. června 2018

5 tipů, jak překonat lenost a vyběhnout!

Nebudeme si nic nalhávat, každýmu se občas nechce. Jsou dny, kdy vám při představě běhu naskočí husí kůže. Raději byste si četli na zahradě a dlábili u toho zmrzku. Raději byste dělali cokoliv jinýho, včetně žehlení, jen abyste nemuseli obout běžecký boty a dát si tu sedmičku, kterou jste celej den plánovali. Kdo tvrdí, že se do běhu nikdy nemusí přemlouvat a každej den se na něj těší, tak pěkně kecá! I když běh milujete a je součástí vašeho života, občas (často! :D) se vám prostě a jednoduše nechce, hledáte výmluvy, máte radost, když vám vybouchne hlídání a vy nemusíte na intervaly. V takových lenivých chvílích většinou běhat nejdete a pak jste na sebe akorát naštvaní. Máme to tak všichni, začátečníci (i když tady je to většinou spíš taková veliká natěšenost a vzhledem k tomu, že na začátku roste síla a rychlost strašně moc rychle, je to i skvělá motivace), běžci (posouvat se dál po několika letech pravidelnýho běhání už není vůbec jednoduchý a chtě nechtě musí přijít na řadu tolik nenáviděný intervaly, kopce atd.) i profíci (protože koho občas fakt nesere jeho práce?!). A já vám dnes prozradím pár tipů, jak překonat lenost a trochu se nakopnout. Funguje to na mě, něco víc a něco míň, ale ve výsledku fakt vyběhnu vždycky, když bych měla.

1. Playlist

Bez hudby běhám jen na závodech (čili jednou za rok) a občas v lese (když se bojím úchylů), jinak mám sluchátka pokaždé a to, co mi v nich hraje mě hodně ovlivňuje. Už několikrát jsem vám doporučovala aplikaci Spotify, najdete tam všechno, můžete si tvořit vlastní playlisty nebo poslouchat již vytvořené - můj nejoblíbenější je "Songs to Sing in the Shower". Jsou tam neskutečný vypalovačky a je to asi jedinej mix, u kterýho si při běhu tak trochu tancuju :D


Jinak se už pár týdnů přemlouvám k tomu, zkusit nějakou audioknihu, ale moc se do toho nehrnu, tak uvidíme, jak to s tím mým čtením při běhu dopadne. Jak jste na tom s posloucháním audioknih vy? Taky si připadáte, že ten papír tak nějak podvádíte a že to není ono?

2. Cíl

Dejte si cíl. Do měsíce uběhnu v kuse pět kilometrů, za dva týdny stáhnu průměrnej čas na kilometr pod 5, za týden vyběhnu ten kopec na jeden zátah. Nebo si rovnou naplánujte závod, to je totiž ta nejlepší motivace. Pokud teda nejste takovej stresař a nezávodní typ jako já, to by možná mohlo být spíš demotivující, i když třeba Běhej lesy mě baví i přes tu mou hrůzu ze startovního výstřelu.

Když se v lednu přihlásíte na červnovej půlmaraton, běhat prostě budete, nedá vám to, budete mít před sebou jasnou vizi, uvidíte sami sebe jak probíháte cílem, věší vám na krk medaili, máte husinu po celým těle a jste na sebe sakra pyšní! V případě těchto delších závodů doporučuju nic nepodcenit a klidně si nechat sestavit tréninkový plán (případně stáhnout nějaký univerzální na Běžecké škole). Nebudete muset nic řešit a prostě pojedete podle jasně daného rozvrhu, který vám nedovolí něco šmelit. Samozřejmě může být váš cíl třeba i váha nebo pět let starý džíny, do kterých se nemůžete nacpat, to už pak záleží na každém z vás.

3. Parťák/tým/výzva

Ve dvou se to lépe táhne a ve větší bandě ještě líp. Většina lidí co znám, se mnohem víc hecne na skupinovce než doma v obýváku u telky. Ta atmosféra, adrenalin, možná trochu soutěživost...
Běh je sice individuální sport, a proto ho tak miluju, ale i přesto chce člověk svoje pocity a poznatky z něj sdílet. Ne nadarmo se říká, že když začnete běhat, nemluvíte zpočátku o ničem jiném než o kilometrech, botách, gumičkách, playlistech, sporttesterech, sluchátkách...prostě si to zamilujete a pustíte do svýho života naplno. A chcete si o tom s někým povídat, případně se zeptat na radu nebo názor. Od toho jsou tady různé běžecké skupiny na facebooku, blogy, instagramy, výzvy, běžecké školy, hromadné výběhy...zapátrejte a najděte si to svoje.
A když se vám zrovna nebude chtít vyběhnout, otevřete blog nebo ig profil, projedete fotky a hned to půjde líp.
Taky určitě pomůže, když se domluvíte s kamarádem, že budete dvakrát týdně v určitou dobu běhat, bez vyjímek, nekompromisně. Vyhradíte si na to čas a prostě půjdete. protože kamarád čeká u branky a byl by fakt pekelně naštvanej, kdybyste ho v tom nechali samotnýho :-)



Pokud byste se chtěli přidat k nám, tak v červnu běháme pod hashtagem "behamsespagetou" a odměna je veliká! Balík plnej běžeckých nezbytností, od dobrot, přes knihy až po gumičky do vlasů nebo kompresní podkolenky :-)


4. Odměny

Je to prosté a trochu dětinské, ale rozhodně to funguje. Alespoň na mě. První běžecký boty jsem sama sobě slíbila až po uběhnutí pětky bez přestávky, taky jsem si řekla, že až budu běhat opravdu pravidelně celej půlrok, zasloužím si sporttester a takhle si to dávkuju už šest let :-)
Dávejte si cíle a zárověň se za ně odměňujte. Jasně, největší odměnou je vaše zdravé tělo a čistá mysl, ale trochu materiální radosti ještě nikoho nezabilo. Může se to týkat kilomteráže (když dám tento měsíc 100 km, koupím si tu krásnou běžeckou čelenku, na kterou si brousím zuby už tři měsíce) nebo klidně rychlosti (stáhnu průměrnou rychlost pod 5.30 a až pak si koupím ty skvělý kompresky). Za mě velká motivace!

5. Vyčištění hlavy

Pro mě neexistuje lepší způsob na odreagování a zahnání chmur než běh. I když jsem fakt definitivně rozhodnutá, že dneska fakt běhat nejdu, protože jsem unavená a bylo toho ten den dost, představím si to ticho v hlavě, ten pocit, že jsem konečně sama se sebou, nikdo po mně nic nechce, nic nemusím...jen běžet.
To je nejvíc, to je ten důvod proč běhám a nikdy nechci přestat. To jsou ty chvíle, kdy si srovnávám myšlenky, nápady, kdy jsem to jenom já. Někdo medituje, někdo chodí na terapie, já běhám. A vy byste měli taky, fakt.


Napište mi, čím a jak se motivujete vy, těším se na vaše komentáře :-)

Běhu zdar!

A.
SHARE:

středa 30. května 2018

Květnová šestka

Jsem tady s malým shrnutím uplynulého měsíce. Co jsem objevila, co mi usnadňovalo život, jaké byly květnové radosti a co vám můžu jedině doporučit? Jdeme se na to vrhnout :-)

1. Seriál La Casa De Papel

Od objevení Peaky Blinderů a Tommyho Shelbyho se mi zatím nestalo, že by mě něco takhle pohltilo. Příběh, herci, hudba a ta španělština? Nádhera! Navíc téma dokonalé a geniální loupeže prostě musí chytit každýho. Koukněte na to!




2. Čelenky An.ywhere

Originální a stylový čelenky (nejen) na sport, který šije jedna šikovná kráska z Ostravy. Tak hezký a měkkoučký látky jsem asi ještě neviděla. Se slečnou se můžete domluvit i na ušití tunelu, stačí jí napsat. Jedna čelenka vyjde na 200 Kč a objednávat můžete přes facebook - TADY.


Tahle medvídková kráska prošla zatěžkávací zkouškou v tom největším vedru a dusnu - vše v pořádku :-)
A tohle je letní novinka z lehčí látky, která chladí a je tak ideální na léto - já už ji mám objednanou :-)
3. Dobroty z Aktinu

Jednou za dva měsíce si dělám radost všemožnýma tyčinkama a dobrotama, který k životu ani ke zdravýmu jídelníčku rozhodně nepotřebuju, ale občas je potřeba mít v šuplíku "něco za odměnu". Když je den blbec, když si krásně zaběhám, když nevím co na sváču a nebo když večer dostanu nesnesitelnou chuť na čipsy. Všechny tyhle parádičky objednávam z Aktinu, něco přihazuju do košíku při každým nákupu (NOCCO bécéáčka, proteinové tyčinky Barebells, sušenky od Larryho, másla Nutspread, vločky Mornflakes) a pokaždé vyzkouším něco novýho (tentokrát kokosový čipsy - doporučuju!, tyčinky One - bohužel zklamání a velká pachuť, která zůstala na patře ještě dlouho, oplatek Power Crunch - chuťově dobrý, ale ke konci už to taky lepilo pusu a Cheat Spread v příchuti madle a jahodovej čískejk - dokonalost!). Fajn ceny, rychlý doručení, v případě registrace a pravidelných nákupů slevy, nemám co vytknout :-)


4. PocketBook

Jak už jsem psala na instagramu, v rámci zachování rovnováhy v našem manželství bylo nutné omezit nákup papírových knih. Nejen z finančního hlediska, ale především z hlediska prostoru v domě. Aneb "Lásko, můžeš mi laskavě vysvětlit, proč už na mě ty Tvoje knížky vypadávají i ze šuplíku s čajema/ze skříňky se šampónama atd.?!" :D Se čtením e-knih jsem v pohodě, i když papír je papír, spíš jsem ale měla problém s tím, číst si v telefonu - je to malý, kazí to oči a na nějaké delší čtení to prostě není. Takže když mi Karolína  doporučila tuhle čtečku, nebylo o čem. Je lehoučká, krásná, podporuje úplně v pohodě všechny formáty (epub, pdf, mobi..), otáčení stránek jde "čudlíkem" a nejen na displeji. Spokojenost ve všech směrech. Kupovala jsem PocketBook Touch Lux 3 a najdete ji třeba TADY.



5. Klára z BĚHÁM, tedy jsem

Běžecké inspirace není nikdy dost a proto vám tady dneska ukážu Klárku. Běhá, jezdí na závody (narozdíl ode mě :D), vede skupinový lekce, fotí, pravidelně si dává Lysou (a to jí strašně závidím) a má dva krásný psy. Její fb stránku najdete TADY a mrkněte i na instagram, protože je to nejhezčí a nejvtipnější zrzka na světě!


6. Holčičí okénko - obočí!

Jako poslední bod jsem si nechala tohle čistě holčičí doporučení. Ono asi bude jen pro Olomoučáky, i když jak praví jedno staré moudro: "Pro upravené obočí jel bych světa kraj!" :D V květnu jsem se konečně dostala ke kosmetičce, která je tady u nás známá svým umem okolo obočí. Upraví, vytrhá, nabarví a hlavně ukáže, jak si ho doma dokreslit a upravit vlastníma (v mým případě levýma) rukama. Musím říct, že jsem nikdy nevěřila tomu, že obočí je základ obličeje a změní úplně celej výraz. Jak šeredně jsem se spletla! Po první návštěvě se mě každej den několik lidí ptalo, co je na mě jinak a že mi to strašně sluší. Všiml si i taťka a to je co říct! :D Odkaz na kouzelnici ZDE.

A hurá do června - jahody, koupání, zmrzka, Tatry, nákupy potřeb do školy, grilovačky, milá setkání, běhání, všechno :-)

A.
SHARE:

úterý 29. května 2018

Jak jíst před a po tréninku?

XY. Já už ty sprinty fakt nedám, chce se mi zvracet, asi umřu!
Já: Jakto? A cos jedla?
XY: Než jsem šla na trénink, tak jsem si dala rybí salát v majonéze s rohlíkem!

XY: Tu činku nezvednu, točí se mi hrozně hlava a mám mžitky před očima!
Já: Kdy jsi naposled jedla?
XY: No na oběd jsem měla jabko a suchary!

XY: Musím si sednout nebo sebou švihnu, je mi na omdlení!
Já: Měla jsi něco před tréninkem?
XY: Jojo, před třema hodinama jsem si dala banán...

A takhle bych mohla pokračovat ještě hooodně dlouho. Trénuju holky už skoro tři roky a ony si stejně nedají říct. Chtějí od svýho těla čím dál větší a náročnější výkony, ale pořádný palivo mu prostě nedají. A pak se diví.
Strava je nejdůležitější věc, to už víme. Jídlo léčí a stejně tak dokáže ubližovat, když se na něj nesoustředíme. Všechno začíná a končí u toho, co svýmu tělu dáme. Podle toho potom bude fungovat. A nebo nefungovat. Všichni dobře víme, co je dobrý a co špatný a přesto to mnohdy nedodržujeme, pokud ale máte velkej výdej a trénujete opravdu hodně, musíte se na před a potréninkovou stravu soustředit mnohem, mnohem víc. Ono to tělo je sice kouzelný a klidně se nějakou dobu může tvářit, že mu nevadí, že na něj prdíte, ale jednou vám to vrátí. I s úrokama. Ať už jde právě o to výše zmíněné palivo a nebo třeba o regeneraci (mluvím, bohužel, z vlastní zkušenosti). Jak tedy jíst před tréninkem? A co si dát po něm, abych podpořila regeneraci svalů a co nejvíce snížila únavu další den? Co si dát před delším během? A co si rozhodně nedát?


Před tréninkem:

Na začátek bych jenom chtěla říct, že váš večerní výkon ovlivňuje celodenní skladba jídla, ale to je nám všem asi jasné. Čili soustředím se na to, co mám na talíři, už od samotného rána. To stejné platí pro pitný režim! Celé dny poctivě doplňujte tekutiny - čistou a neperlivou vodou. Protože voda je všechno :-)

Pokud si chci opravdu dobře zacvičit, dát do toho všechno a mít sílu, musím na to tělo připravit a dodat mu energii. Tu nejlépe získám ze sacharidů. Předtréninkové jídlo by tedy měly tvořit převážně sacharidy, které lehce doplním bílkovinami. Sacharidama nasekám zásoby glykogenu, ze kterých potom budu čerpat právě během tréninku. Zárověň se správným předtréninkovým jídlem redukuje rozpad svalového hmoty.

Pokud jdu tedy cvičit v šest večer, bude moje odpoledne vypadat nějak takto:

Ve 12 si dám krásně nutričně vyvážený oběd, mezi třetí a čtvrtou si dám pořádnou svačinu, na kterou jsem zvyklá a ve které budou zastoupeny všechny makroživiny, upřednostním však sacharidy (kvůli večernímu tréninku)

1. Tvaroh rozmixovaný s mraženým banánem a lžička ořechového másla nebo malá hrst oříšků
2. Žitný chlebík se sýrem a šunkou, zelenina (S tou to nebudu přehánět kvůli vláknině, abych se z toho potom nepo! :D Po se můžu tak maximálně z kvalitně a na krev odjetýho tréninku!)
3. Smoothie z banánu, lesního ovoce, rostlinného mléka a chia semínek
4. Cornies s hořkou čokoládou
5. Velké jablko polité ořechovým máslem (kešu nebo mandle)

O půl šesté beru tašku a vycházím z domu do tělocvičny, v tu chvíli chci načerpat co nejvíc rychlé energie a proto tam pošlu banán, jabko, hroznové víno, rýžové suchary, půlku tyčinky na kterou je moje tělo zvyklé...


Po tréninku:

Mám odcvičeno, jsem šťastná a zároveň se mi chce umřít. Po takhle parádním tréninku mám rozsekané svaly, svalová vlákna trpí, jsou potrhaná a potřebují opravit a tělo také potřebuje doplnit zásoby glykogenu. Tak co teď? Já doporučuju půl hodiny po tréninku vypít protein a potom si dát doma pořádnou večeři bohatou na bílkoviny (svaly!). Maso, vajíčka, zelenina, rybka, tuňáková pomazánka, vajíčková pomazánka, vaječná omeleta, salát s mořskými plody...

Pokud redukujete, můžete nechat tělo lačnit a dát mu až o půl deváté večeři, ale musíte si uvědomit, že tím zpomalíte regeneraci a tělo nebude úplně ready na další trénink. Je třeba s tím počítat a rozhodnout se, co je pro mě priorita. Za mě raději pomalejší, ale zdravá redukce, při které nebude tělo strádat.

Je důležité si všechno vyzkoušet na sobě. Co mi sedí, jak se cítím, co mi dělá dobře a co naopak ne. Každé tělo je jiné a taky jinak reaguje. Na sobě mám vyzkoušeno, že si nemůžu nejmíň 5 hodin před během dát jakékoliv mléčné výrobky. Mám potom kamení v žaludku a celý běh se jenom trápím. Naopak můj kamarád si dá hodinu před během jogurt a jede. Takže se hlídejte, pozorujte, koumejte a vylaďujte, děláte to jenom a jenom pro sebe :-)



Sportu a dobrému jídlu zdar!

A.




SHARE:

pátek 25. května 2018

5. TRÉNINKOVÝ KEMP - Dolní morava

Před pár dny jsem vypustila do světa plakát, lákající na šestý (?!)  cvičící víkend a řekla jsem si, že by si ten poslední zasloužil článek. Jako by to bylo včera, když jsem před třemi lety chystala první kemp. Vůbec jsem nevěděla, co očekávat, jaké to bude, jestli to zvládnu a jestli budou všichni spokojení. Od té doby se toho změnilo hodně, ale lehká nervozita je před podobnými většími akcemi pokaždé. Ono je něco jiného vést jednu hodinu, protože během těch 60 minut je malá pravděpodobnost, že se něco pokazí. Rozplánovat víkend je ale tvrdší oříšek. Každopádně si (velmi skromně) troufám říct, že to opět bylo skvělý, boží, úžasný - jako vždy a možná ještě víc. Už nejsme trenér a pár skupin kamarádek, který se anonymně sejdou v tělocvičně. Už jsme banda, která je sehraná a funguje. I když jsme každá jiná a každá máme jiný představy o příjemně stráveným víkendu, sladíme se a jedem. Někdo si odjede 10 tréninkových jednotek a pořád má málo, někdo si se mnou jde zaběhat a pak si dá jen 7 lekcí. Další si dá dva kruháče a zbytek dne relaxuje u vířivky. A tak to má být! :-)


Jak jsme se tedy měly tentokrát?

Pátek

Na kempy jezdíme vždy po vlastní ose a zahajujeme je vždy kruháčem v šest večer. Kruhové tréninky jsou většinou s nářadím (bosu, TRX, gumy, činky, kettlebell, hrazda, overball, balóny, na Dolní moravě nám ještě přibyl boxovací pytel - ten musíme zařadit do stálé nabídky! :D) a občas proložené cviky s vlastní vahou. Po tréninku večeře a hurá do hajan čerpat síly na další (nejnáročnější) den.




Sobota

Soboty začínáme obvykle překážkovým během. Tentokrát jsem využila sjezdovku, kterou jsme měli hned za hotelem a holky mě v těch sedm ráno FAKT milovaly...Běhaly jsme úseky do kopce, přičemž po každých cca 100 metrech byl zařazen cvik pro zpestření (angličáky, dřepy s kládou nad hlavou, břicho, core...). V půlce sjezdovky jsme si zasprintovaly po vrtsevnici a následovaly výpady do kopečka, žabáci a podobný parádičky. Ráno jako malovaný, co vám budu povídat!





Po doběhu jsme si daly pořádnou snídani a mazaly do tělocvičny, ve které jsme strávily skoro pět hodin a projely si všechny naše oblíbené typy tréninků. HIIT, TABATA, kruháč, dvojice, CORE, všecko. Většinou 45 minut cvičíme a potom máme 10-15 minut přestávku, opět ale záleží na každém, jakou si zvolí intenzitu a kolik tréninkových jednotek absolvuje. Pár holek si dalo dva tréninky na příjemno a pak se šly opalovat k bazénu :-)




Na předchozích kempech jsme vždy odpoledne pokračovaly ve cvičení, ale tentokrát jsme využily toho, že máme téměř za rohem Stezku v oblacích a taky, že vyšlo nádherný počasí a vyrazily jsme na výlet. Nahoru jsme si to pěkně vyšláply a za odměnu nachystaly piknik. Je to už taková naše tradice, že si na sobotní odpoledne chystáme dobroty. Někdo slaný, někdo sladký, někdo koupí lahev vína...ve formě pikniku nahoře na kopci veliká paráda. Po pikniku jsme se vyšplhaly až nahoru na Stezku, někteří s mírnou panikou, někteří s panickým záchvatem a pár odvažných potom sjelo dolů po tobogánu.







Byla to příjemná změna a myslím, že jsme se zadýchaly a posílily zadky i bez odpolední tréninkové fáze, ten kopec je totiž fakt dost hnusnej :D

Večer už nás čekala jen válečná porada a hokej. Některé z nás využily wellness a nebo si šly zaplavat.

Neděle

Neděle bývá tréninkově míň náročná - daly jsme si zase kruháč, potrápily břicho při intervalech a projely pár kondičních tabat. A smutnily, že už je konec a vždycky to TAK rychle uteče.



A bilance celého kempu?

25 šťastných žen
25 bolavých těl
10 tréninků všeho druhu
1 překážkový běh
2 tuny endorfinů
3 tuny sprostých slov
krev, pot a slzy (smíchu) - nevyčíslitelné
6000 spálených kalorií na osobu
1 záchvat paniky na Stezce v oblacích
hodiny smíchu
hodiny (mýho) křiku (z lásky!)

Tak co, jedete na podzim s náma?


Užijte si víkend.

A.

SHARE:

čtvrtek 24. května 2018

Běhání a cvičení? Nejlepší kamarádi!

Tenhle článek bude hlavně pro ty z vás, kteří už nějakou dobu běháte a chtěli byste se posunout dál. Zrychlit, zlepšit, nasekat kondici. Nejčastější dotaz jak na blogu, tak na instagramu, je totiž právě o tomhle. Proč nezrychluju? Proč se nezlepšuju? Proč už mám půl roku pořád stejný tempo na kilometr, když běhám čtyřikrát týdně? Nejspíš právě proto, že jen běháš, píšu každýmu.  Nechce to víc běhu, ale cvičení. Ať se vám to líbí nebo ne, je to tak. Cvičení je s během úzce spjatý a tyhle dvě činnosti se nádherně doplňujou. Jasně, funguje i jedno bez druhýho, ale pokud se nechci zaseknout na místě, musím uvěřit tomuhle. A vyzkoušet to.


Pokud pro vás běhání představuje relax, dáváte si jednou za týden lehoučkou pětku ve voňavým lese a je vám úplně jedno, za kolik minut ji uběhnete, tak tohle samozřejmě vůbec nemusíte řešit. I když cvičení bych vám doporučila tak jako tak, ale o tom zase jindy :-)

Při běhání si určitě zlepšíte kondici, pošlape vám díky němu líp srdce a vlastně celý tělo, ale pokud nezařazujete sprinty, intervaly nebo kopce, nic víc se dít nebude. Ani s tělem (rozuměj svaly, tvary, sexy body :D), ani s fyzičkou.
A tady přichází na scénu trénink, který celou naši snahu vyšvihne o pár levelů výš. Kdybych vám měla poradit jeden jediný druh tréninku, kterým doplnit běh, byl by to rozhodně HIIT. Vysoce intenzivní intervalový trénink. Já osobně HIIT miluju, zařazuju ho do svých cvičebních plánů, intervaly cvičíme i s holkama na skupinovkách a celkově na něj prostě nedám dopustit. Je to hooodně muziky za málo peněz a času. Můžete si s ním hrát, jet ho s vlastní vahou, ale i s pomůckama. Intervaly práce vs odpočinek si vyladíte podle sebe. Díky všem těmto aspektům HIIT nikdy nebude stejný a to je ta největší výhoda. Je to samozřejmě člověk od člověka, ale u mě platí, že jakmile jedu jednotvárné cvičení, začnu se brzo nudit a utíkám pryč. Shred od Jillian - to byla veliká zkouška mojí trpělivosti, protože cvičit 10 dní to stejný? To nechceš :-) U HIITu zapojte švihadlo, činky, gumy, kettlebell, cviky s vlastní vahou, fantazii se meze nekladou a to je na tom krásný!


Zátěžovou vestu jsem vám doporučovala už několikrát a na HIIT se obzvlášť hodí! Koupíte ji třeba TADY

Kromě pestrosti je však velkou výhodou HIIT tréninku to, že při něm roste jak síla, tak fyzička a tělo spaluje tuky až 24 hodin po docvičení. Nedochází k úbytku svalů jako například u delších běhů, což oceníme my - ektomorfové (= samá ruka, samá noha, žádný svaly). To vše díky jeho náročnosti. Je důležité si uvědomit, že jde o opravdu krátký trénink (do 30 minut) a proto je nutné ze sebe vydat maximum a jet tzv. na krev!

Další variantou intervalového tréninku je TABATA, kterou mám taky moc ráda. Ta je postavená na intervalu 20 sekund práce/10 sekund pauza - 8 kol. Většinou si ji dávám ve variantě AB (dva cviky jedu čtyřikrát dokola) a nebo ABCD (čtyři cviky dvakrát dokola). Nejčastěji kombinuju cviky síla/kondice, např.

KLIK
VYSOKÁ KOLENA
PLAVÁNÍ
BĚH VE VZPORU

Pokud vás nelákají intervalové tréninky, můžete běhání doplnit třeba i fitkem nebo jakýmkoliv jiným cvičením (TRX, kruháč atd.), ale mně se nejvíce osvědčila tato kombinace a to nejen z funkčního, ale i z časového hlediska. Pokud běháte 3-4krát týdně, dejte si dva půlhodinové tréninky a uvidíte, jaké se za měsíc začnou dít věci. Slibuju :-)

Příště se zaměříme na CORE a vy mi napište, jestli byste chtěli články, případně videa, se cvičením přímo pro nás - běžce?

Běhu zdar!

A.



SHARE:

středa 18. dubna 2018

Běhej Lesy Lednice

Sobota v Lednici byla skvělá, skvělá, skvělá. Předčilo to všechna moje očekávání a že jsem je měla hodně velký :-) Od počasí, přes zázemí, až po samotnou trať a lidi na ní - všechno do puntíku dokonalý.


Pojďme se na to kouknout v bodech:

1. Počasí

To nám vyšlo vážně úplně parádně. Od rána svítilo sluníčko, ale nebylo takový to nesnesitelný letní vedro, ve kterým se vám nechce jít ani na procházku, natož tak běhat. Do areálu jsme dorazili s velkým předstihem a tak jsme si vyzvedli startovní čísla, koupili ledovou kávu a váleli se v trávě, opalovali a čerpali síly na závod.



2. Zázemí + stánky

Areál byl pro ty 3000 lidí tak akorát velkej, nemuseli jsme se nikde mačkat (jen těsně před startem u TOIek, ale to je klasika a mačkali bysme se, i kdyby jich tam bylo o sto víc, protože čurat ve křoví u trati prostě nechceš :D) nebo prodírat davem lidí. Parkování bylo taky vyřešený dobře, obří louka asi 10 minut od areálu, všechno značený, bez problému.


V areálu byla spousta stánků, od oblečení až po jídlo. Burritos, těstoviny, ryby, skvělý kafe, včetně espresso tonicu. Stánek Royal Bay, ve kterým jsem se hodně přemlouvala, aby ty bílý kompresky nejely domů se mnou. V kamionu Endorphine Republic se prodávaly boty, oblečení značky Scott a taky kolekce vytvořená přímo pro seriál Běhej lesy. TUHLE mikču potřebuju moc :-)

Skvělej byl taky stánek lékárny Dr. Max, tam nás zachránili před spálením, protože jsme si chytře nevzali opalovací krémy. V Maxovi jste se mohli namazat (měli faktor 30 i 50), případně nastříkat repelentem a taky si dát rozpustný magnézko nebo céčko. Slečny ve stánku byly milý a usměvavý, fakt super.

Na každém závodu Běhej lesy je taky "úschovna dětí", kde vám pohlídají vaše ratolesti, abyste si mohli zaběhat. Já jsem do Lednice kluky nebrala, protože jsem tohle netušila, ale na příští závod určitě pojedou se mnou. Všichni tři :-)


3. Startovní balíček

Z toho jsem se radovala jako malá holka. Strašně moc se mi líbí ty jejich originální nápady. Kromě toho, že jsme dostali běžeckou čelenku s nápisem Lednice, náplasti, brožurky s popisem celého seriálu a každého jednotlivého závodu, jsme měli v obálce balíček se semínkama stromů, který si můžeme doma zasadit. Není to úžasný? :-)



4. Trať

Lednice je láska. Jižní Morava je láska. Běh je láska. Takže běhat v téhle krajině je jedna veliká nádhera. Většinu času jsme běželi po nezpevněným povrchu, po travičce, po pěšince, podél vody, hájkem, lesíkem. Chvilku na slunku, chvilku ve stínu. Kolem trati byla hromada lidí, kteří fandili, plácli jsme si s dětma a taky nám v jednom úseku zahrála cimbálovka. Těch 13 kilometrů mi uteklo jak nic :-)

5. Lidi

To nejlepší nakonec. Už na Bílé jsem byla nadšená z lidí okolo, jak ze závodníků, tak z organizátorů a diváků. A v Lednici to bylo ještě lepší. Všichni jsme se na sebe usmívali a panovala tam strašně moc pohodová atmosféra. Povalovali jsme se v trávě na sluníčku, smáli jsme se a za celou dobu jsem nepotkala jedinýho zamračenýho člověka. Stejně tak na trati byli všichni vysmátí, spokojení, podporovali se navzájem, hecovali, předháněli. Já jsem se asi od pátýho kilometru naháněla s mladým běžcem (měl podle mě okolo 13 let) a bylo to super. Neřekli jsme si sice ani slovo, ale věděli jsme o sobě a když jsem začala zpomalovat, předběhl mě, abych ho doběhla. A pak jsme se zase prohodili. A takhle pořád dokola. 500 metrů před cílem se na mě koukl, usmál, napálil to a zdrhl mi, dacan :-)


Celou cestu domů jsem byla vysmátá jak lečo a nakopaná endorfinama a energií. Už jsem vám to jednou říkala, ale pokud jste třeba jako já a máte nervy ze závodů nebo vás jednoduše nelákají, zkuste Lesy, zamilujete si je!


Běhu v lese zdar!

A.

PS: Nakonec jsem byla 88. z cca 650 žen, takže za mě radost a příště třeba klapne první padesátka.




SHARE:

pondělí 26. března 2018

Chceme zdravé a funkční tělo!

Minulý týden jsem byla v Praze na focení do časopisu Dieta (ano, v květnu nebo v červnu vykoupím všechny trafiky v okrese a zarámuju tu dvojstránku všem babičkám i kamarádům!!! :D) a součástí byl i rozhovor. Milá paní redaktorka se mě ptala na mou sportovní a hubnoucí minulost, na to, jestli jsem sportovala už v dětství a jak jsem vlastně dokázala po porodu zhubnout těch proklatých 30+ kilo. Jedna z otázek byla přímo na jídelníček na míru. "Nechala jste si od někoho pomoct? Poradit? Zaplatila jste někdy někomu za jídelníček na míru?" Nenene. "A proč?" Protože tahle cesta mi prostě nedává smysl. Je to samozřejmě jenom můj názor a je mi jasné, že se mnou spousta lidí nebude souhlasit, ale ráda bych vám k tomu dneska něco málo napsala.

Nikdy jsem nepočítala kalorie, neřešila tabulky, makroživiny, ani nepoužívala aplikace, abych zjistila kolik zrnek rýže a kolik gramů kuřecího na vodě můžu sníst. Chtěla jsem si totiž sama přijít na to, co mi sedí, co je správně a co na moje tělo platí. A troufám si říct, že se mi to povedlo i bez zbytečně vyhozených peněz, rozhozenýho metabolismu (kterej po většině diet prostě přijde, ať chceš nebo ne) a hlavně bez stresu. Jsem totiž ten typ člověka, kterej nemůže mít nic nalajnovaný ani naplánováný, protože pak se mi do toho o to víc nechce (rebel nebo trdlo? :D). Tohle všechno, včetně toho, že jsem jako dítě neudělala ani kotrmelec a propadala z tělocviku, už o mně ale víte, pokud si sem občas chodíte počíst :-)

Ono prostě nestačí, když vám někdo pošle deset listů papíru s rozpisem toho, co máte snídat, kdy svačit a kolik gramů vloček si navážit. Samozřejmě je spousta výjimek a v žádném případě nechci shazovat práci nutričních, protože když je člověk nemocný a nebo má opravdu morbidní nadváhu, měl by se svěřit do rukou odborníka a tyhlety moje rozumy mu budou k ničemu. Bavím se o těch přebytečných kilech, která se vás drží, i když jste vyzkoušeli stopadesát diet (od Mačingové po Kořínkovou), i když jste vysolili tisíce za návody od internetových "profíků", i když dřete a cvičíte. Prostě to nejde, ani za nic. A tady přichází na scénu moje teorie. Nastavte si TO SVOJE. Pozorujte svoje tělo, koumejte, co mu sedí a na čem si nejlíp frčí. Vyřaďte na jeden měsíc všechny zpracovaný potraviny a jezte pestře, nevynechávejte z jídelníčku sacharidy, protože je to zrovna in a nejezte dvakrát denně jen proto, že tak zhubla vaše kámoška. Nehledě na to, že po všech zázračných dietách přijde jojo efekt a v horším případě se v tom kolotoči roztočíte tak, že skončíte s poruchou příjmu potravy.


Jste to vy! Vaše tělo. Nic víc nemáte a už nikdy ani mít nebudete. Začněte myslet na něj a ne na to, jak budete vypadat v plavkách. Myslete na to, jak bude zdravý a bude vám sloužit, ne na to, že potřebujete za měsíc zhubnout tři kila, protože jdete na ples. Myslete na to, jak nechutný tréninky zvládnete, když mu dodáte to nejlepší palivo. Myslete na sebe = myslete na svoje tělo a zkuste ho poslouchat.

Já jím úplně normálně, to už taky všichni víte. Jím tak akorát tuků, soustředím se, abych měla dost bílkovin a v žádným případě se nehroutím ze sacharidů, protože i ty tělo potřebuje. A potřebuje je klidně i na večeři, protože je mu fakt úplně jedno, kolik je hodin! Je to o rovnováze (já vím, já vím, klišéčko) a proto si můžu dát na rodinné oslavě kus dortu a babiččiny chlebíčky. Protože pak prostě jedu dál na svojí zdravé=rozumné vlně. Můžu si dát s kamarádama Plzeň a tatarák, protože prostě proč ne? Svět se z jednoho nezdravýho jídla nezboří, stejně tak, jako ho neuzdravíte týdenním jezením salátů.

Neberte to jako trest, nepovažujte tu změnu za nutný zlo, který nebude trvat věčně. Berte to tak, že chcete, aby to trvalo věčně. Že se chcete naučit jak na to, aby se tohle všechno přirozeně prolnulo do každého vašeho dne a aby vám připadalo normální si dát na večeři zdravou pomazánku z tuňáka, tvarohu a vajec a k tomu hromadu zeleniny (jak tohle někdo může považovat za nedobrý? :D) a naopak jste si klepali na čelo, když si někdo vesele večeří řízek a zají ho Milkou. Nastavte si to v hlavě, zkoušejte to každej den, s každým jídlem, s každým nákupem. Zkuste to vydržet pár týdnů - bude to těžký, budete se trápit, asi budete protivní, co si budem. Ale pak? Až se tělo a hlava (ta hlavně!!!) přeučí, nebudete chtít jinak, protože budete mít tuny energie na rozdávání, víc síly na sport, nebudete nemocní, náladoví, budete prostě a jednoduše šťastní. Protože vaše tělo bude. A co je víc?

Jednou za čas dělám na své tréninkové stránce takovou mini školku, která se točí právě kolem tohoto. Na měsíc holkám vyhážu z jídelníčku všechny nesmysly, sepíšu jim tréninky, doporučím co vařit a jak nakupovat. A ještě nikdy se mi nestalo, že by mi po měsíci někdo napsal: "Tyvole Aneto dík, zhubla jsem, dostanu se do džín ze střední, ale měsíc byl dost, vracím se k čipsům. Díky čau!"
Právě naopak. Každej, kdo mi takhle "prošel" rukama se přepnul a jede si dál na téhle vlně. Jasně, jsou tam přešlapy a pochyby, ale ty má každej a ve všem, tak přnení třeba něco vzdávat při prvním neúspěchu. To bychom daleko nedošli :-)




Vemte rozum do hrsti a vrhněte se na to, protože nic víc pro sebe udělat nemůžete.

A.

PS: A dejte mi vědět, jestli byste chtěli víc článků o tom, co a jak jím. Na instagramu se snažím přidávat jídla během dne alespoň do stories, ale mohla bych to případně občas hodit i do článku :-)
SHARE:
© RUN HEART. All rights reserved.
Blogger Templates by pipdig