Pages

středa 20. září 2017

Tipy na knihy XII.

Mám pro vás další článek o přečtených knihách. Poslední dobou se snažím psát recenze co nejdřív po dočtení. Kvůli sobě, abych tady měla ten čtenářskej deník v pořádku a taky kvůli vám, abych vás neochudila o skvělé čtenářské zážitky! Někteří z vás mě za to tak trochu nesnáší, protože prodlužuju váš to-read list, tak se na mě nezlobte, prosím. A připište si tam minimálně tři z dnešních pěti knih!


Malin Persson Giolito: Tekutý písek

Tato kniha je jedna z těch, které vás pohltí, vtáhnou a nepustí, dokud nedočtete. Osmnáctiletá Maja je obviněná z masové vraždy na střední škole. Údajně měla společně se svým labilním přítelem postřílet několik svých spolužáků a učitele. Kniha má dvě roviny. V jedné vypráví Maja svůj příběh. O sobě, svém dětství, o tom, jak se seznámila se Sebsatianem (svým přítelem) a o tom, jak žijí dnešní puberťáci. Sex, drogy, vztahy mezi "dětmi" a jejich rodiči, šikana, závist. Druhá rovina je popis soudního líčení. Po celou dobu čtení vlastně nebudete vědět, co si o Maje myslet, chvilku jí budete fandit a po pár stránkách na ni budete nadávat. A na konci? Uvidíte sami :-) Dejte mi určitě vědět, jak se vám kniha líbila!


Dot Hutchison: Sběratel motýlů

Děsivý, drsný, dechberoucí. Líp to asi vyjádřit nedokážu. Pokud byste si letos na podzim měli koupit jen jednu knihu, měla by to být rozhodně tahle! Sběratel motýlů unáší mladé dívky a vězní je, znásilňuje, zabíjí...Zní to tak trochu jako ostatní příběhy o úchylných magorech, ale tohle je tak surový a šokující. Nic podobnýho jsem zatím nečetla. A asi nikdy mi tolik nenaskakovala husí kůže, jako u této knihy. Rozhodně stojí za přečtení!

J. P. Delaney: Ta přede mnou

Téhle knihy je všude plno a chvilkama mám pocit, že ji čtou úplně všichni. Neodradilo mě to ale od přečtení a jsem ráda. Příjemná a napínavá oddechovka. Tak trochu v ní najdete Big Brothera a s Karolínou jsme se shodly, že i 50 shades, ale nebojte, jen v hlavním mužským hrdinovi, jinak žádný velký sprosťárny! :D Hlavní hrdinky (Emma a Jane) se nastěhují do domu, který vlastní zvláštní mladý muž a ten vyžaduje dodržování zvláštních pravidel. Nesmíte si do domu přinést nic svého, musíte ho udržovat sterilně čistý, musíte se nechat sledovat kamerami v každém jeho koutě atd. Jane v něm bydlí teď, Emma v něm bydlela předtím. A zemřela v něm. Kdo ji zabil? Zabil ji vůbec někdo? Je to dokonale zamotaný a fakt čtivě napsaný! Doporučuju.

Sarah Flint: Maminčin mazánek

Na tuhle knihu jsem se moc těšila a asi to byla chyba. Není špatná, to vůbec, ale je to taková ta klasická, tuctová detektivka. Sériový vrah unáší matky s jedním z jejich dětí, u kterých usoudil, že je matky upřednostňují. Chce dát šanci těm druhým, odstrkovaným dětem, na lepší život. Tím, že zabije sourozence mazánka a jejich matku. Magor, který měl se svou vlastní matkou chorobný vztah a proto tohle všechno dělá. Nápad mi přijde dobrej, zpracování trochu slabší. Málo chytlavý, táhlý, nic moc. Neměla jsem takový to nutkání po ní sáhnout v každé volné chvíli. Ale pokud chcete oddechovku a nepřečetli jste doposud asi sto různých detektivek, zkuste ji.

Cathy Rentzenbrink: Poslední akt lásky

Cathy a její bratr Matty mají skvělý sourozenecký vztah, je jim šestnáct a užívají si život naplno. Matty je velký sportovec, ve škole má vynikající výsledky a je to nejoblíbenější kluk široko daleko. Jednoho dne ho po cestě z diskotéky srazí auto a on upadne do komatu. Celá jeho rodina doufá, že se probere a začne dělat pokroky, ale on se po probuzení vůbec nelepší, nevnímá, nereaguje. Je ve vegetativním stavu a zůstane v něm osm let. Osm let se o něj starají, cvičí, zkouší všemožné léky a metody, ale stav se nemění. Po osmi letech stojí rodiče i Cathy před těžkým rozhodnutím - udržovat Mattyho při životě, i když ho vlastně nežije? A není to vůbec on? Hrozná situace. Cathy těch osm let poznamená na celý život a sama v knize píše, že se z této tragédie asi nikdy nevzpamatuje.
Za mě ale bohužel zklamání. Nečekala jsem, že bude kniha tolik o pocitech a životě Cathy. Navíc je to tak jaksi suše podáno, k žádné postavě jsem si nevytvořila vztah a nějak mi prostě nešlo se začíst. Je to smutný příběh, celá rodina si prošla peklem, to ano, ale z knihy necítím žádné emoce. Chápu, že pro autorku muselo být strašně těžké se z této ztráty vypsat, ale bohužel pro nás tu knihu psala opravdu spíše pro sebe. Znovu bych si ji nekoupila.

Co teď čtete vy? :-)

A.

pátek 15. září 2017

Víkend v Londýně - s dětmi a (v rámci možností) levně

Anglie mě lákala už od střední a když jsme s klukama dostali pozvání (no, možná jsme se tak trochu pozvali sami :D) od mojí kamarádky, která se před pár lety přestěhovala přímo do Londýna, nebylo o čem přemýšlet. Jen jsme museli počkat, až se někde objeví co možná nejlevnější letenky. O to se postarala Karolína aka master na nízkonákladové cestování a jelo se! Celý víkend se nesl v low budget stylu, protože rodičák + pár brigád + předraženej Londýn. Nic jinýho nám vlastně ani nezbylo a tak jsme se snažily najít co nejvíc míst, který budou bavit nás i děti a budou levný. Nejlíp zadarmo.


pátek 8. září 2017

24 hodin v Barceloně

S dětmi! Co to znamená? Že navštívíte asi desetinu toho, co jste si napsali do itineráře a místa, která stihnete, jen tak proletíte a většinu času stejně budete hledat zmrzku. Nebo záchod. Protože pětiletý dítě se s váma prostě nebude dvě hodiny kochat krásou chrámu Sagrada Familia. A nebude ho bavit se čtyři hodiny procházet parkem se sochama od Gaudího. Z těchto důvodů jsme si na Barcelonu vyčlenili jenom jeden den a potom pokračovali dolů na jih užívat si moře. Navštívit tohle město byl můj velkej sen a tak jsem byla ráda aspoň za těch pár hodin. Až kluci vyrostou, tak se tam třeba vydáme znovu a prochodíme to tam křížem krážem, užijeme si všechny ty památky, krásy, uličky, kavárny a tak. A nebo taky ne :D


Každopádně vám dnes ukážu pár obrázků z toho mála, co jsme stihli :-) 

Letěli jsme z Prahy a ubytování v Barceloně hledali (jako vždycky) přes booking. Bydleli jsme asi deset minut chůze od La Rambla, což je hlavní turistická ulice v Barceloně (něco jako pražskej Václavák) a přesně týden po našem odjezdu se tam stala ta tragédie :-( 
Hotel byl za dobrý peníze, čistej, žádná velká paráda, ale na tu jednu noc to bohatě stačilo.
Metro je skvěle přehledný, za 14 euro si koupíte lístek na deset jízd a dostanete se všude, kam potřebujete. My jsme jeli metrem k Park Guell a k Sagrada Familia, do centra a k moři jsme chodili pěšky. Na tato dvě místa vám rozhodně doporučuju koupit lístky předem přes internet. Byli tam šílený fronty a kdybychom neměli lístky už dávno koupený, tak tam asi stojíme doteď.



Park Guell

Ráj pro moje děti!

Ráj pro mě!

Ráj pro mého muže!

Španělská paella - celé dva týdny, které jsme ve Španělsku strávili, jsme jedli jen paellu a potvory z moře vytažený.







Kryštof Kolumbus bez hlavy - Aneta fotograf! 



Chok mi doporučovali úplně všichni a měli pravdu. Čokoládovo - donutovo - cronutovej ráj. Kafe nic moc, ale ty dobroty to vyvážily. 

Je to tak? :D 
Sagrada Familia - tady jsem fakt stála s otevřenou pusou, velká nádhera! A to moc na tyhle věci nejsem.


A churros mi taky doporučovali všichni a zase měli pravdu. Smažený, přeslazený, křupavý a TAK dobrý. Ale jejich mini porce pro mě byla až až maxi :D



 Mějte se krásně!

A.


pondělí 4. září 2017

O rovnováze aneb nikdo není dokonalej

Jsou období, kdy si ujíždím na salátech s tuňákem, piju čtyři litry čisté vody denně, chodím spát v deset večer, cvičím denně, do toho třeba i denně běhám, poctivě se protahuju, vykramuju každou druhou zdravou výživu, kterou potkám a v ledničce mám jen zeleninu, zdravé tuky, vysokoprocentní šunku, cottage a prostě žiju ukázkově, zdravě a jsem plná síly a nadšení.
A pak jsou dny, kdy si večer u telky otevřu obří pytel čipsů (občas si ty čipsy ještě posolím, hanba mi!), zapíjím to ciderem a moje chytré hodinky po mně každou hodinu řvou, ať už jdu konečně běhat nebo ať teda aspoň chodím, když už nesplním svůj denní cíl ohledně cvičení.

Tak to jsem já. 

A myslím si, že nejsem jediná. Jedno starý, ale sakramentsky platný heslo: "Nikdo není dokonalej!" se sem podle mě perfektně hodí. Každej máme dobrý a špatný období. Každej z nás je občas na ránu a občas zase boží. To je život. Stejně jako manželství, vztahy v rodině, mateřství nebo atmosféra v práci není vždycky růžová, stejně tak náš režim není stoprocentní. Uvědomte si to, než začnete někoho soudit. K napsání tohohle článku mě tak trochu popostrčila jedna hláška, kterou jsem o sobě zaslechla. "To jsou na blogu samý sporty a zdravý blbosti a pak tady vypije půl flašky jégra!" Tak aby bylo jasno. Nebyl to jégr! :D Ne, teď vážně. Nepřijde mi nic špatnýho na tom, jít občas na pivo nebo se jednou za čas opít. 80% mýho života se skládá ze sportu a zdravýho jídla, protože se tak cítím líp, ale taky jsem úplně obyčejnej člověk, kterej si prostě na zapíjené mimina dá panáka. Nebo pět piv. Samozřejmě to není zdravý a moje tělo se z toho vzpamatovává hodně dlouho, ale rozhodně se za to nehodlám nikomu omlouvat. A že o tom nepíšu na blog? Je přece jasný, že sem chodíte čerpat nějakou inspiraci ohledně jídla nebo se chodíte nakopnout, když se vám nechce běhat, tak proč bych vám měla psát o tom, že jsem šla na pivo? Zajímalo by vás to? Podle mě ne :-) Ale co si budem...na cyklostezce s kámoškou asi nikdy nezažijem to, co po pár aperolech, souhlasíte?

Moje Londýňanka

Zahradní párty s Českou Miss! :D

Olomoucké dny kávy. A proto pijeme Aperol!

Koncert DEPECHE MODE - nejlepší party letošního roku :-)
Není to jen o alkoholu, ale všeobecně o nezdravých věcech. Potkáte někoho na zmrzlině a on si vás fotí, protože prostě nemůže uvěřit tomu, že někdo jako vy si dá velkou čokoládovou. S polevou. A nebo si zajdete jednou za půl roku na uzený žebra a všichni na vás koukají a neodpustí si poznámky o tom, jak tohle můžete jíst, vždyť to přece není fitness. Lidi, kteří žijou jiným stylem života než vy, nejsou ufouni, nezapomínejte na to! :-)

Já frčím na trénink, mějte krásnej začátek září!

A.

středa 16. srpna 2017

Tipy na knihy XI. - nejlepší detektivka a dvě top knihy léta

Jsem tu s dalšími knižními tipy. Léto - obodbí dovolených - vyloženě svádí k tomu, číst víc, tak doufám, že toho pořádně využíváte. Já jsem si s sebou na dovolenou brala asi šest knih a tradičně u nás kvůli tomu proběhla rozvodová hádka. Málo místa v kufru, připlácení nadváhy, Aneta věčně mimo s knihou - nic z toho se ale naštěstí nestalo a vy se teď pojďte mrknout, které knihy se mi za poslední dobu líbily nejvíc :-)

pondělí 31. července 2017

Playlist na červenec

Neznám asi nikoho, kdo běhá bez hudby. Jak to máte vy? Já vytahuju sluchátka z uší jenom na závodech, což je jednou za pár let :-) Jinak běhám vždycky s hudbou a občas taky s audioknihou, ale to spíš delší pomalejší běhy, protože mluvený slovo přece jenom není tak nakopávací, jako pořádný pecky. Mám několik playlistů s oblíbenýma písničkama a z nich si vybírám podle nálady, jakou zrovna ten den mám. Najdete u mě všechno možný od elektra, přes hip hop až po Depešáky. Jednou za měsíc si ale vždycky dělám výběr top písniček, který zrovna hrajou v rádiu nebo mi je nabízí Spotify jako současný hity. Taky do nich přimíchávám nový tracky mých oblíbenců, když zrovna ten měsíc něco vydají. Jako třeba teď - Vladimir 518. Pokud máte aspoň trochu podobnej hudební vkus jako já, tak se třeba inspirujete a bude vám to běhat zase o něco líp.
Hudbu poslouchám výhradně přes aplikaci Spotify. Vyzkoušela jsem už milion věcí od Youradio až po Apple Music, ale Spotify mi sedí nejvíc. Platím si PREMIUM verzi, která vyjde asi na stovku měsíčně a nejlepší je, že nežere data. Doma na wifi si postahujete všechno, co chcete (a najdete tam fatk všechno!) a pak už posloucháte kdykoliv/kdekoliv a bez zasekávání nebo vypadávání. Rozhodně doporučuju!






Odkazy na YouTube:

1. J. Balvin, Willy William - Mi Gente

2. Macklemore feat Skylar Grey - Glorious

3. Calvin Harris - Feels

4. Liam Payne - Strip That Down

5. DJ Khaled - Wild Thoughts

6. David Guetta ft Justin Bieber - 2U (rozhodně koukněte na klip!)

7. Charlie Puth - Attention

8. Portugal. The Man - Feel It Still

9. Imagine Dragons - Thunder

10. Martin Garrix - There for You

11. Imagine Dragons - Believer

12. Klangkarussell - Sonnentanz

13. Pharell Williams - Yellow light

14. Vladimir 518 - Někdo Ti Něco Asi Vzal

15. Vladimir 518 - Planeta Praha

16. Paulie Garand - Re-Generace

17. Alle Farben - Little Hollywood

18. Alle Farben - Bad Ideas

19. JP Cooper - September Song

20. Ektor, Orion - Šikana

21. Ektor, Hugo Toxx - Zmiz

22. Oliver Heldens - Space Sheep

23. Chemical Brothers - Go (tu jedu pořád dokola už asi měsíc!)

Sportu a hudbě zdar!

A.

sobota 29. července 2017

Běhat může každej!

O tom, jak moc je běhání boží, už toho bylo na blogu napsáno hodně. A já se (skoro) při každým výběhu ujišťuju o tom, že je to fakt pravda. Běh vám pomůže, když jste smutní/naštvaní/vypruzení a pokud jste veselí a šťastní, tak vám tu dávku endorfinů ještě znásobí. Je vážně kouzelnej a spousta z vás už to taky zjistila, podle toho, co mi píšete. A mně to dělá strašnou radost!
Při včerejším výběhu jsem se tak nějak zamýšlela nad tím, proč je zrovna běh jediná činnost, která mě neomrzela a nepřestala mě bavit. A ještě taky mateřství, ale tam jaksi nejde se na něj vyprdnout :D Už odmalička jsem potřebovala vyzkoušet všechno a u všeho jsem vydržela chvilku. A zůstalo mi to. Ponořím se do pečení/psaní/šití/vaření/studování a dávám do toho všechno. Ale jenom omezenou dobu. A stejně tak to mám posledních pár let se sportem. Chodila jsem na TRX, HEAT, spinning, crossfit, do fitka, na bodystyling a dalších milion tisíc věcí. Ale vydrželo mi to vždycky jen pár měsíců. Proč? Z velké části určitě proto, že mě to prostě a jednoduše přestalo bavit, stejně jako všechny ostatní (nejen sportovní) aktivity předtím, ale taky proto, že mi to moc nešlo. Já jsem totiž sportovní antitalent, což je vzhledem k tomu, co dělám (od blogu až po trénování holek) trošku uhozený, já vím, ale je to tak. Běhání je vlastně jediná věc, která mi doopravdy jde. Víte proč? Protože na běhání není nic, co by vám nemohlo jít. Prostě běžíte. Pomalu, rychle, málo nebo hodně kilometrů, funíte a nebo se potíte, ale běžíte! A to je na tom to krásný. Na běhání se nedá nic pokazit, nenajdete důvod, proč se doma trápit, že jste neschopní a nikam se neposunujete nebo že jste nemotory a nemehla. Jen běžíte. Není to nádhera? Po pěti letech jsem našla ten nejhlavnější důvod, proč tak moc miluju běh. Je bezproblémovej. A to je v dnešní době opravdu máloco!





A co mi teda (mimojiné) fakt nejde?

Neumím gymnastiku. Neudělám kotrmelec, natožtak hvězdu nebo rondát.

Neumím tancovat. I když si občas (hlavně kolem čtvrté ráno) myslím, že jo!

Neumím vzpírat. Prostě se pod tu osu se svým nemotorným samáruka samánoha tělem neposkládám.

Hrazda? Akorát tak krvavý mozoly a opět - nemotorný pohyby. Neumím svoje přerostlý končetiny sladit tak, jak by sladěný být měly.

Neumím bruslit. Na ledě vůbec. Na kolečkových bruslích se udržím, ale vypadám u toho jako kdybych seděla na záchodě.

Neumím lyžovat. Kopec sjedu, ale pluhem. Možná. Před deseti lety.

Neumím šplhat. Ani na laně, ani na tyčce. Neunesu se. A trochu se bojím.

Neumím plavat. Kraul je pro mě sprostý slovo. Prsa jako jo, ale k bójce a zpátky. Víc ani ťuk!

Nezvládám míčový hry. Vůbec. Volejbal, fotbal, nohejbal, vybíjená? Noční můra. Maximálně zvládnu Bumbrlíka! :D

Tenis ani náhodou. I když bych moc chtěla, ale je to na mě moc ladnej sport. Zvládnu squash, ale jenom proto, že se tam může mlátit raketou hlava nehlava a vždycky se to někde odrazí!

Mohla bych pokračovat asi tak do zítřka. Jakejkoliv sport vás napadne, zaručuju vám, že Aneta v něm bude hodně špatná! Umím jenom běhat a cvičit s vlastní vahou, protože na tom prostě není co zkazit. I když u mě je možný asi vážně všechno. Včera jsem si totiž udělala tři krvavý puchýře na prstech při STROUHÁNÍ PASTELEK!!! :D

Jestli jste na tom podobně jako já a sport vás tak trochu děsí a přitom láká zároveň, ale bojíte se, že nikdy v ničem nebudete dobří, běžte si zaběhat! A napište mi, co vám nejde, ať se necítím tak blbě :-)

A.