pondělí 16. října 2017

"Zpátky do formy!" - 2. týden + oblíbené blogy!

Druhý týden je za mnou a já jsem opět splnila asi polovinu toho, co jsem si naplánovala. Pečení zdravých dobrot neproběhlo (jen štrůdl pro kluky :D), skupinovou lekci jsem taky žádnou nestihla, ale aspoň to běhání mi vyšlo. Stihla jsem ho pětkrát, do toho zase HIITy a jóga. Většinu tréninků jsem si odjela venku na terase a zahradě a ve čtvrtek bylo dokonce tak nádherně, že jsem uvažovala o kraťasech. Ty venkovní tréninky prostě mají něco do sebe a baví mě mnohem víc, než ty uvnitř. Jak tak ale koukám ven, letos si v teple a na sluníčku asi už nezacvičím.
V jídle jsem se jakž takž snažila, ale jedny nachos se sýrovou omáčkou v kině přiznávám. Kvůli jedné prasárně se svět nezboří, říkám to pořád :-) Mimochodem, byli jsme na Sněhulákovi a líbilo se nám to moc. Jasně, na knihu film nemá, ale povedl se hodně.
Minulý týden mě taky vyhodili z transfuzky s tím, že mám šílený hodnoty a jsem skoro polomrtvá. Paní doktorka se divila, jaktože nejsem vůbec unavená, prý to železo je úplně podprůměrný a měla bych s tím rychle začít něco dělat. A tak jsem objednala chlorellu i ječmen a jedeme si doma na zelené vlně. Taky beru Floradix, protože bych byla ráda, kdyby mě za ten měsíc na krev už vzali, ale popravdě je mi z něj, hlavně večer, pěkně šoufl. Doberu lahvičku a znovu už ho určitě nekoupím. Když se nad tím tak zamyslím, asi mi fakt v těle něco chybělo, protože chodit spát o půl desáté a budit se v šest nevyspalá, není úplně normální. Tak snad to teď bude lepší a budu si moct zase půlku noci číst a budit se i přesto čilá :-)


Tolik k uplynulýmu týdnu, uvidíme, co se bude dít dál. Dneska bych vám ještě ráda dala pár tipů na blogy, který mě nakopávají, když se mi nechce jít běhat. V příštím článku se mrkneme ještě na instagram a YouTube.

Blogy:

Andy z Fit&Fabulous

Kombinace běhu a jógy, paráda :-) Strašně se mi líbí, jak je Andy milá a pořád usměvavá. Určitě koukněte i na její instagram.

Verča - Jeden měsíc běžce

Verča během žije, pořádá běžecký charitativní výzvy, cvičí, trénuje malé děti a dokonce navrhla i kolekci běžeckého oblečení. Rozhodně si přečtěte její článek Rise and run, ve kterém popisuje, jak jí ,a hlavně jejímu tréninku, prospělo, když úplně vynechala alkohol.

Eva - Za Běhu

Eva běhá a trénuje jako drak, na svoje fb stránky často přidává i recepty a napsala (společně s Edou) běžeckou příručku. Velká běžecká motivace ve všech směrech :-)

Soňa a Michal - Running2

Tahle dvojka mě baví. Běhají a mají se rádi, co je víc :-) Recenzují všechno možné od bot až po běžecké pomůcky, jsou pořád pozitivně naladění a zrovna rozjíždí i YouTube kanál a na ten se moc těším, protože podle mě bude stát za to.

Verča - ŽIVOT(A)BĚH

Verča je asi nejpoctivější a nejmilejší běžec, jakého znám. Nikdy nepřestanu obdivovat její disciplínu a taky ty ultratraily, ultramaratony a objemy naběhaných kilometrů. Moje běžecká královna :D

Péťa - Blog by P

Péťa píše o jídle, cvičení a hlavně o motivaci. Líbí se mi, že je to úplně obyčejná holka, která ale dokázala nakopnout desetitisíce mladých lidí k tomu, aby začali jíst zdravě. Sama se dlouho potýkala se zachvátovitým přejídáním a s nenávistí k vlastímu tělu, ale poprala se s tím a teď se snaží pomáhat ostatním. Je skvělá :-) Mrkněte i na její instagram, případně fb skupinu Boj za nový tělo.

Verča - VeronikaD

Veroniku sleduju už snad deset let. Mohlo by se zdát, že je spíš fashion a lifestyle blogerka, ale já u ní nacházím inspiraci hlavně co se týče zdravýho jídla. Jí zdravě, ale nehrotí to. Je krásná, skromná, milá, cvičí skoro každý den, ale ze všeho jde cítit takové přirozené nadšení. Všude kolem teď vidíme ultra healthy fitness nabušený holky, Veronika to ale dělá jinak, jednoduše, a to se mi strašně líbí. Nádherný fotky jsou už jenom bonus.

Jitka Singerová

Jitku jsem objevila v motivační skupině Moje tělo a to díky Kristině Čechové, kterou tady určitě nemusím představovat :-) Jitce patří můj hluboký obdiv za to, jak maká a jaký má názory. S ničím se moc nepáře a píše všechno na rovinu. Ve skupině ochotně každému poradí a na blogu vlatsně taky. Píše o cvičení, najdete u ní spoustu informací ohledně low carb stravování a já jsem si třeba díky ní objednala zátěžovou vestu, tak jsem zvědavá, jestli mě to nezabije :D


Sledujete taky některého z mých oblíbenců? A kdo mi tu podle vás chybí? Určitě mi napište tipy do komentářů, budu se těšit :-)

A.

SHARE:

pondělí 9. října 2017

"Zpátky do formy!" - 1. týden

Mám za sebou první týden a tak jsem tady s malým reportem. Musím říct, že mi tohle blogové přiznání dost pomohlo a pěkně mě nakoplo, protože od pondělí do pátku jsem jela opravdu ukázkově a díky tomu, že jsem se soustředila na pravidelné a pestré jídlo, neměla jsem po večerech ani žádné chutě. Problém nastal v pátek k večeru, protože jsme odjeli na víkend do Tater. A jeďte na Slovensko, aniž byste si dali jejich boží halušky s bryndzou. A nedejte si po tůře pořádnou fazolovou polívku v horské chatě. A nepřipijte si s manželem u večeře dokonalou oaked Frankovkou. Určitě mě chápete. Tím pádem víkend, co se týče jídla, nebyl úplně podle mých plánů, ale svět se nezbořil a jedu dál. V průběhu října už mě žádná podobná akce nečeká, takže myslím, že mi dva dny mimo režim moji snahu nepokazí.

SHARE:

pondělí 2. října 2017

Projekt "Zpátky do formy!" - začátek

Tohle už tady dlouho nebylo. Vlastně skoro čtyři roky. Naposledy jsem se snažila dostat do formy po druhém porodu. To se mi povedlo a od té doby se tak nějak držím na stejné váze i mírách. Jak už jsem psala v jednom z předchozích článků, zakládám si na rovnováze. Jím zdravě, protože mi tak je nejlíp, ale když jsem u babičky, tak si neodpírám. Když mám chuť na pivo a tatarák, dám si. Musím ale přiznat, že posledních pár týdnů se mi ta moje rovnováha trochu vymkla z rukou. Začala jsem se šidit v jídle, dojídala se po večerech, měla šílený chutě, pak mi bylo zle a tak se to točilo pořád dokola. Věděla jsem, že chyba je v jídelníčku. Když tělu nedodám přes den všechno, co potřebuje k fungování, tak se prostě večer bude chtít zprasit. Nikdy jsem si nepočítala kalorie ani makra, to vy víte, ale tentokrát to došlo až tak daleko, že jsem si nechala udělat jídelníček na míru od slečny, u které mi přijde, že ví o čem mluví a ztotožňuju se s většinou jejích názorů. Věděla jsem, jak mám jíst, co mám jíst a co dělám špatně, ale prostě jsem spoléhala na to, že když nad sebou budu mít "bič" někoho cizího, pomůže mi to nahodit se zpátky a žít normálně. A říkala jsem si, že přesně spočítaná makra mi třeba pomůžou i s výkonem ve sportu a konečně budu mít nějaký trošku svaly. No, nestalo se...


SHARE:

středa 20. září 2017

Tipy na knihy XII.

Mám pro vás další článek o přečtených knihách. Poslední dobou se snažím psát recenze co nejdřív po dočtení. Kvůli sobě, abych tady měla ten čtenářskej deník v pořádku a taky kvůli vám, abych vás neochudila o skvělé čtenářské zážitky! Někteří z vás mě za to tak trochu nesnáší, protože prodlužuju váš to-read list, tak se na mě nezlobte, prosím. A připište si tam minimálně tři z dnešních pěti knih!


Malin Persson Giolito: Tekutý písek

Tato kniha je jedna z těch, které vás pohltí, vtáhnou a nepustí, dokud nedočtete. Osmnáctiletá Maja je obviněná z masové vraždy na střední škole. Údajně měla společně se svým labilním přítelem postřílet několik svých spolužáků a učitele. Kniha má dvě roviny. V jedné vypráví Maja svůj příběh. O sobě, svém dětství, o tom, jak se seznámila se Sebsatianem (svým přítelem) a o tom, jak žijí dnešní puberťáci. Sex, drogy, vztahy mezi "dětmi" a jejich rodiči, šikana, závist. Druhá rovina je popis soudního líčení. Po celou dobu čtení vlastně nebudete vědět, co si o Maje myslet, chvilku jí budete fandit a po pár stránkách na ni budete nadávat. A na konci? Uvidíte sami :-) Dejte mi určitě vědět, jak se vám kniha líbila!


Dot Hutchison: Sběratel motýlů

Děsivý, drsný, dechberoucí. Líp to asi vyjádřit nedokážu. Pokud byste si letos na podzim měli koupit jen jednu knihu, měla by to být rozhodně tahle! Sběratel motýlů unáší mladé dívky a vězní je, znásilňuje, zabíjí...Zní to tak trochu jako ostatní příběhy o úchylných magorech, ale tohle je tak surový a šokující. Nic podobnýho jsem zatím nečetla. A asi nikdy mi tolik nenaskakovala husí kůže, jako u této knihy. Rozhodně stojí za přečtení!

J. P. Delaney: Ta přede mnou

Téhle knihy je všude plno a chvilkama mám pocit, že ji čtou úplně všichni. Neodradilo mě to ale od přečtení a jsem ráda. Příjemná a napínavá oddechovka. Tak trochu v ní najdete Big Brothera a s Karolínou jsme se shodly, že i 50 shades, ale nebojte, jen v hlavním mužským hrdinovi, jinak žádný velký sprosťárny! :D Hlavní hrdinky (Emma a Jane) se nastěhují do domu, který vlastní zvláštní mladý muž a ten vyžaduje dodržování zvláštních pravidel. Nesmíte si do domu přinést nic svého, musíte ho udržovat sterilně čistý, musíte se nechat sledovat kamerami v každém jeho koutě atd. Jane v něm bydlí teď, Emma v něm bydlela předtím. A zemřela v něm. Kdo ji zabil? Zabil ji vůbec někdo? Je to dokonale zamotaný a fakt čtivě napsaný! Doporučuju.

Sarah Flint: Maminčin mazánek

Na tuhle knihu jsem se moc těšila a asi to byla chyba. Není špatná, to vůbec, ale je to taková ta klasická, tuctová detektivka. Sériový vrah unáší matky s jedním z jejich dětí, u kterých usoudil, že je matky upřednostňují. Chce dát šanci těm druhým, odstrkovaným dětem, na lepší život. Tím, že zabije sourozence mazánka a jejich matku. Magor, který měl se svou vlastní matkou chorobný vztah a proto tohle všechno dělá. Nápad mi přijde dobrej, zpracování trochu slabší. Málo chytlavý, táhlý, nic moc. Neměla jsem takový to nutkání po ní sáhnout v každé volné chvíli. Ale pokud chcete oddechovku a nepřečetli jste doposud asi sto různých detektivek, zkuste ji.

Cathy Rentzenbrink: Poslední akt lásky

Cathy a její bratr Matty mají skvělý sourozenecký vztah, je jim šestnáct a užívají si život naplno. Matty je velký sportovec, ve škole má vynikající výsledky a je to nejoblíbenější kluk široko daleko. Jednoho dne ho po cestě z diskotéky srazí auto a on upadne do komatu. Celá jeho rodina doufá, že se probere a začne dělat pokroky, ale on se po probuzení vůbec nelepší, nevnímá, nereaguje. Je ve vegetativním stavu a zůstane v něm osm let. Osm let se o něj starají, cvičí, zkouší všemožné léky a metody, ale stav se nemění. Po osmi letech stojí rodiče i Cathy před těžkým rozhodnutím - udržovat Mattyho při životě, i když ho vlastně nežije? A není to vůbec on? Hrozná situace. Cathy těch osm let poznamená na celý život a sama v knize píše, že se z této tragédie asi nikdy nevzpamatuje.
Za mě ale bohužel zklamání. Nečekala jsem, že bude kniha tolik o pocitech a životě Cathy. Navíc je to tak jaksi suše podáno, k žádné postavě jsem si nevytvořila vztah a nějak mi prostě nešlo se začíst. Je to smutný příběh, celá rodina si prošla peklem, to ano, ale z knihy necítím žádné emoce. Chápu, že pro autorku muselo být strašně těžké se z této ztráty vypsat, ale bohužel pro nás tu knihu psala opravdu spíše pro sebe. Znovu bych si ji nekoupila.

Co teď čtete vy? :-)

A.
SHARE:

pátek 15. září 2017

Víkend v Londýně - s dětmi a (v rámci možností) levně

Anglie mě lákala už od střední a když jsme s klukama dostali pozvání (no, možná jsme se tak trochu pozvali sami :D) od mojí kamarádky, která se před pár lety přestěhovala přímo do Londýna, nebylo o čem přemýšlet. Jen jsme museli počkat, až se někde objeví co možná nejlevnější letenky. O to se postarala Karolína aka master na nízkonákladové cestování a jelo se! Celý víkend se nesl v low budget stylu, protože rodičák + pár brigád + předraženej Londýn. Nic jinýho nám vlastně ani nezbylo a tak jsme se snažily najít co nejvíc míst, který budou bavit nás i děti a budou levný. Nejlíp zadarmo.


SHARE:

pátek 8. září 2017

24 hodin v Barceloně

S dětmi! Co to znamená? Že navštívíte asi desetinu toho, co jste si napsali do itineráře a místa, která stihnete, jen tak proletíte a většinu času stejně budete hledat zmrzku. Nebo záchod. Protože pětiletý dítě se s váma prostě nebude dvě hodiny kochat krásou chrámu Sagrada Familia. A nebude ho bavit se čtyři hodiny procházet parkem se sochama od Gaudího. Z těchto důvodů jsme si na Barcelonu vyčlenili jenom jeden den a potom pokračovali dolů na jih užívat si moře. Navštívit tohle město byl můj velkej sen a tak jsem byla ráda aspoň za těch pár hodin. Až kluci vyrostou, tak se tam třeba vydáme znovu a prochodíme to tam křížem krážem, užijeme si všechny ty památky, krásy, uličky, kavárny a tak. A nebo taky ne :D


Každopádně vám dnes ukážu pár obrázků z toho mála, co jsme stihli :-) 

Letěli jsme z Prahy a ubytování v Barceloně hledali (jako vždycky) přes booking. Bydleli jsme asi deset minut chůze od La Rambla, což je hlavní turistická ulice v Barceloně (něco jako pražskej Václavák) a přesně týden po našem odjezdu se tam stala ta tragédie :-( 
Hotel byl za dobrý peníze, čistej, žádná velká paráda, ale na tu jednu noc to bohatě stačilo.
Metro je skvěle přehledný, za 14 euro si koupíte lístek na deset jízd a dostanete se všude, kam potřebujete. My jsme jeli metrem k Park Guell a k Sagrada Familia, do centra a k moři jsme chodili pěšky. Na tato dvě místa vám rozhodně doporučuju koupit lístky předem přes internet. Byli tam šílený fronty a kdybychom neměli lístky už dávno koupený, tak tam asi stojíme doteď.



Park Guell

Ráj pro moje děti!

Ráj pro mě!

Ráj pro mého muže!

Španělská paella - celé dva týdny, které jsme ve Španělsku strávili, jsme jedli jen paellu a potvory z moře vytažený.







Kryštof Kolumbus bez hlavy - Aneta fotograf! 



Chok mi doporučovali úplně všichni a měli pravdu. Čokoládovo - donutovo - cronutovej ráj. Kafe nic moc, ale ty dobroty to vyvážily. 

Je to tak? :D 
Sagrada Familia - tady jsem fakt stála s otevřenou pusou, velká nádhera! A to moc na tyhle věci nejsem.


A churros mi taky doporučovali všichni a zase měli pravdu. Smažený, přeslazený, křupavý a TAK dobrý. Ale jejich mini porce pro mě byla až až maxi :D



 Mějte se krásně!

A.


SHARE:

pondělí 4. září 2017

O rovnováze aneb nikdo není dokonalej

Jsou období, kdy si ujíždím na salátech s tuňákem, piju čtyři litry čisté vody denně, chodím spát v deset večer, cvičím denně, do toho třeba i denně běhám, poctivě se protahuju, vykramuju každou druhou zdravou výživu, kterou potkám a v ledničce mám jen zeleninu, zdravé tuky, vysokoprocentní šunku, cottage a prostě žiju ukázkově, zdravě a jsem plná síly a nadšení.
A pak jsou dny, kdy si večer u telky otevřu obří pytel čipsů (občas si ty čipsy ještě posolím, hanba mi!), zapíjím to ciderem a moje chytré hodinky po mně každou hodinu řvou, ať už jdu konečně běhat nebo ať teda aspoň chodím, když už nesplním svůj denní cíl ohledně cvičení.

Tak to jsem já. 

A myslím si, že nejsem jediná. Jedno starý, ale sakramentsky platný heslo: "Nikdo není dokonalej!" se sem podle mě perfektně hodí. Každej máme dobrý a špatný období. Každej z nás je občas na ránu a občas zase boží. To je život. Stejně jako manželství, vztahy v rodině, mateřství nebo atmosféra v práci není vždycky růžová, stejně tak náš režim není stoprocentní. Uvědomte si to, než začnete někoho soudit. K napsání tohohle článku mě tak trochu popostrčila jedna hláška, kterou jsem o sobě zaslechla. "To jsou na blogu samý sporty a zdravý blbosti a pak tady vypije půl flašky jégra!" Tak aby bylo jasno. Nebyl to jégr! :D Ne, teď vážně. Nepřijde mi nic špatnýho na tom, jít občas na pivo nebo se jednou za čas opít. 80% mýho života se skládá ze sportu a zdravýho jídla, protože se tak cítím líp, ale taky jsem úplně obyčejnej člověk, kterej si prostě na zapíjené mimina dá panáka. Nebo pět piv. Samozřejmě to není zdravý a moje tělo se z toho vzpamatovává hodně dlouho, ale rozhodně se za to nehodlám nikomu omlouvat. A že o tom nepíšu na blog? Je přece jasný, že sem chodíte čerpat nějakou inspiraci ohledně jídla nebo se chodíte nakopnout, když se vám nechce běhat, tak proč bych vám měla psát o tom, že jsem šla na pivo? Zajímalo by vás to? Podle mě ne :-) Ale co si budem...na cyklostezce s kámoškou asi nikdy nezažijem to, co po pár aperolech, souhlasíte?

Moje Londýňanka

Zahradní párty s Českou Miss! :D

Olomoucké dny kávy. A proto pijeme Aperol!

Koncert DEPECHE MODE - nejlepší party letošního roku :-)
Není to jen o alkoholu, ale všeobecně o nezdravých věcech. Potkáte někoho na zmrzlině a on si vás fotí, protože prostě nemůže uvěřit tomu, že někdo jako vy si dá velkou čokoládovou. S polevou. A nebo si zajdete jednou za půl roku na uzený žebra a všichni na vás koukají a neodpustí si poznámky o tom, jak tohle můžete jíst, vždyť to přece není fitness. Lidi, kteří žijou jiným stylem života než vy, nejsou ufouni, nezapomínejte na to! :-)

Já frčím na trénink, mějte krásnej začátek září!

A.
SHARE:
© RUN HEART. All rights reserved.
Blogger Templates by pipdig