pondělí 16. května 2016

Tři filmy a pár tipů na večerní mlsání

U minulých filmových doporučení jsem vám psala, že toho moc zkouknout nestíhám a návštěva kina je pro mě malý svátek (a stejně se tam nejvíc těším na nachos a popcorn, prostě barbar). Moc se toho od minula nezměnilo a když máme večer chuť se na něco podívat, většinou to vyhraje Arrow nebo Peaky Blinders. Mimochodem PB už mají venku první díl ze třetí série a je to ještě větší pecka než ty dosavadní dvě, takže určitě mrkněte!
Každopádně v dubnu jsem zvládla i to kino, díky vzácné návštěvě z Brna, která toužila zajít na Olgu Hepnarovou. Jsme dvě starý známý černý kroniky, takže jsme si říkaly, že to bude ideální film pro nás a i když se v 99% věcí shodneme (když zrovna nejde o výběr sushi nebo popcornu), tak u filmu to tak nebylo. Karolína to shrnula do věty: "Samý porno a cigarety!" a mně se to naopak celkem líbilo (ne to porno a cigarety). Bylo to tak správně temný a divný, představitelka Olgy to podle mě zahrála úplně dokonale a divně, přesně tak si O. představuju a fakt mi přijde, že ten film vystihl celou tu hrůzu úplně přesně. Co vy? Jste tábor Aneta nebo Karolína?


čtvrtek 12. května 2016

Dubnová pětka

Uff, nový článek po měsíci? Pěkně to lajdám, co? Asi na mě jde jaro, protože nápadů na články mám spoustu, ale prostě vždycky dostane přednost zahrada (letos mám krásný růžový muškáty na oknech, tak doufám, že vydrží zase až do října - to se stane jen pokud se o ně bude starat L :D) nebo zmrzka s klukama nebo prostě cokoliv, co se v zimě dělat nedá. Určitě to chápete.
Dneska jsem tady s oblíbenými věcmi za duben, tak jdeme na to. Od jídla až ke knihám.

1. Legíny Nessi

Začínám u oblečení, jsem prostě marnivá ženská a tenhle kousek mi udělal neskutečnou radost. Přiznávám se bez mučení, že jsem prostě legínomaniak. Sportovního oblečení není nikdy dost a já v něm navíc trávím většinu času. Samozřejmě se občas ráda naparádím, ale když mívám dopoledne individuály, potom sfouknu svůj trénink, případně si jdu zaběhat a večer rovnou na skupinovku, tak jsem ve sportovním celej den. A legíny prostě vedou. Jsou pohodlný, nikde nic nezavazí, netáhne a ještě je to hezký. Co víc chtít? Mám jich opravdu spoustu a vyzkoušela jsem asi petstotisíc značek a i když jsem typická Nikegirl, tak tyhle krásky to vyhrávájí na plné čáře! Proč? Mají vysoký pas, při sportu nesjíždí (největší otrava při běhu je neustálé popotahování legín!), drží tvar i barvu, neroztáhnou se a jsou tak strašně příjemný. Fakt měkkoučký, jako druhá kůže. Mám je teprve měsíc, ale tahala jsem je pořád dokola, takže byly praný asi tak třicetkrát, ale pořád bez chyby. Jako legínový expert vám je doporučuju všema deseti!

Mám velikost S/M a řekla bych, že je to takové menší Mko - překvapivě :D Koupíte je TADY.

2. Run Tour

U běhání ještě chvilku zůstaneme, protože s touhle novinkou se vám musím pochlubit. Ohledně blogu mi chodí nabídky na spolupráce, některé jsou lákavé a některé zase tak hloupé, až jsou vtipné. Zveřejni na blogu námi sepsaný text a my Ti za to pošleme reklamní triko! To prostě chceš :D Každopádně když mi v poště přistála nabídka od Run Tour, skákala jsem dva metry vysoko. Letos tedy budu jednou z tváří téhle série závodů a poběžím Olomouc (11.6.) a Ostravu (3.9.). S největší pravděpodobností budu závodit jako vodič nevidomého a i když z toho mám fakt strach a velký respekt, těším se na novou zkušenost a doufám, že nezklamu. Vy víte, že nejsem závodní typ, ale tohle mě vážně úplně nadchlo. RT je taky super v tom, že se ho může zúčastnit úplně každý, od začátečníků po profi běžce a líbí se mi, že se k tomu vztahuje celodenní program pro všechny. A hlavně pro děti. Prostě super baby friendly věc! Určitě natočím z Olomouce i z Ostravy vlog, sama jsem moc zvědavá, jaké to bude. Uvidím se tam s někým z vás? :-)


3. Pohanková kaše

Jídlo tady nesmí chybět, to je jasný. Posledních pár let jsem snídala pořád dokola to samé. Ovesnou kaši, vločky s jogurtem a občas vajíčka (když mi je L udělal, umí totiž nejlepší). No a po těch několika letech jsem chtěla změnu a vyzkoušela instantní pohankovou kaši. A teď mám zase na pár let vystaráno, protože mi to neskutečně zachutnalo. Veliká dobrota!

Na radu mojí mamky kupuju jedině tuhle od Šmajstrlu. Vyzkoušela jsem i jiný značky, ale tahle je bezkonkurenční!

Do kaše většinou přidám ještě lžíci jogurtu, má pak takovou jemnější konzistenci. No a na fotce vidíte nejoblíbenější posypku - jabko, med a ořechy. Dokonalost!

A druhý nejoblíbenější způsob přípravy? Rozmixuju čtyři lžíce kaše, banán, borůvky, chia a trochu vody - mňam :-)

4. Freestyle suchary

Knackebrotů a žitného chleba už bylo dost. Tvaroh na svačinu už mi taky lezl ušima. A tak jsem vyzkoušela tyhle Fitness suchary a okamžitě se dostaly na přední příčky. Až na ten název :D Dávám si je většinou na svačinu s nějakou pomazánkou nebo s cottage sýrem. A nebo jenom tak. Večer k telce. Je to freestyle ne :D Kupuju je v Tescu a nejradši mám sýrový a rajčatovo-bazalkový.



5. Bábovky

To nejlepší na konec. Jestli ještě neznáte Radku Třeštíkovou (o tom ale dost pochybuju), tak ji honem začněte sledovat na facebooku, protože je to asi nejvtipnější profil, který tam najdete. A taky si honem kupte všechny tři její knihy. To prší moře jsem vám doporučovala už v některém z knižních článků a je to pro mě nejlepší kniha loňského roku, takže doufám, že jste mě poslechli a přečetli si ji :-) Minulý týden vyšla její nová kniha Bábovky a já jsem ji zhltla během pár hodin. Je to soubor dvanácti povídek o zdánlivě rozdílných ženách. Nakonec ale zjistíte, že je všechny něco spojuje. Je to drsné, smutné, občas milé a bude se vám to líbit. Slibuju! :-)

Jo a miluju ten přebal!
A co váš duben? Našli jste něco, co by se mi líbilo? Těším se na vaše tipy :-)

Mějte se krásně a jaru zdar!

A.

středa 13. dubna 2016

YouTube TRAIN HEART + vaše otázky pro mě


Většina z vás si už určitě všimla, že jsem začala natáčet videa na YouTube. Ještě aby ne, když jsem to sdílela na všech sociálních sítích a málem si to vyvěsila i nad vchodové dveře :D Na úplném začátku jsem svou závislost a lásku k pohybu šířila jen přes tenhle blog, když mi to přestávalo stačit, začala jsem trénovat, to taky všichni víte. I to mi ale bylo málo a tak jsem se rozhodla, že zkusím natáčet. Jako první s tím vlastně přišla Karolína a na všechny moje argumenty proč NE (stydím se, nejsem dostatečně namakaná, nemám prostory, neumím stříhat) měla hned odpověď a řešení. Dokonce byla i u prvního natáčení a já jí tímhle za všechno moc děkuju. Taky děkuju mým úžasným kamarádům za dokonalé intro přesně podle mých představ a za vymalování místnosti, ve které se to celé odehrává. A ze všeho nejvíc samozřejmě děkuju mýmu úžasnýmu manželovi za trpělivost. Nastavuje foťáky, stativy, uklidňuje mě, dodává mi odvahu a všechna videa stříhá. Tráví u toho spoustu času a já ho můžu tak akorát pozorovat, protože všechny ty iMovie a Adobe a nevím co ještě, jsou pro mě úplná španělská vesnice a vůbec nevím, která bije. Občas se u toho samozřejmě neshodneme, ale tak to má být. "Lásko, tohle tam nemůžeme dát, jak funíš a říkáš, že už nemůžeš. Ty máš jít příkladem!" "Já vím, ale chci, aby lidi viděli, že mi to prostě dává zabrat, jsem jedna z nich a chci, aby mě měli rádi a viděli, že mě to taky pěkně potrápí." "Nee, vystřihnem to!" "Fakt ne Luki, věř mi." Nakonec to ale vždycky všechno dobře dopadne a strašně nás to baví.
Když jsem si poprvé sedla před kameru a měla začít mluvit, třepala jsem se asi jako před porodem nebo svatbou. Je to zvláštní a fakt náročný, každopádně věřím tomu, že se to časem poddá a půjde mi to levou zadní. No a když jsem si poprvé stoupla před kameru s tím, že povedu trénink, tak mě braly mdloby. Přece jenom je to jiný, když před váma stojí 30 holek a reagujou na vaše trapný vtípky, smějou se, nadávájí. Prostě tam jsou. Při natáčení se mnou není nikdo. Co budu celou dobu říkat? To bude divný! No, po pár minutách už jsem to vůbec nevnímala a přišlo mi to naprosto přirozený. Tak snad to takhle bude působit i na vás a budete si cvičení užívat stejně jako já.
Ani ve snu mě nenapadlo, že bude mít kanál takové ohlasy. Během dvou dnů na mě vyskakují (pro mě) neuvěřitelná čísla, píšete mi krásné zprávy, posíláte fotky výtvorů podle mých receptů a je to fakt úžasnej pocit. Fakt se vznáším a udělám všechno, co bude v mých silách, aby vás to bavilo i nadále. Nejlépe čím dál víc :-) Budu přidávat další tréninky, od kardia po tabatu, tréninky zaměřené na určité partie a občas taky něco uvařím. Lákají mě i vlogy, ale to asi bude chtít trošku víc času, než se otrkám.
Kromě toho, že mi píšete tyhle krásný věci, chodí mi i spousta otázek. Ohledně kojení a cvičení, jídla, běhání, cvičení po šestinedělí, jak vybrat boty, proč bolí tohle, tamto atd. Napadlo mě, že bych ty nejvíce kladené otázky sepsala a odpověděla vám na ně ve videu. Pokud tedy máte na srdci ještě něco, na co by vás zajímal můj názor nebo cokoliv, s čím si nevíte rady a myslíte si, že bych vám mohla pomoct, sem s tím. Napište mi otázky klidně tady do komentářů nebo na mail a já na to co nejdřív vlítnu.

Mějte se krásně a děkuju za podporu, fakt moc, jste super! :-)

A.

YouTube: TRAIN HEART
1. tréninkové video TADY

pátek 8. dubna 2016

10 důvodů proč běh není zas tak super, jak se zdá!

Běhání je skvělý, úžasný a boží. I když občas přijde nějaká krizovka (viz můj článek o tom, jak nesnáším běhání), tak ho ve finále stejně miluješ. Dává víc než bere, to je jasný, ale pár nevýhod se najde. Dneska jsem pro vás sepsala desítku mínusů z mého pohledu. Ale ke konci už to bylo sakra těžký! :D



1. Nohy

Myslím tím chodidla. Když běháte pravidelně, několikrát týdně a naběháte za měsíc víc než stovku, vaše chodidla to prostě odnesou. Ať už jde o puchýře z nových bot/nevhodných ponožek nebo o mozoly a otlaky, které si prostě vyběháte. Každý je má jinde (podle došlapu), ale jsou tam. O nehtech se tady nebudu rozepisovat, naštěstí se mi to nikdy nestalo, přece jenom neběhám žádné ultra vzdálenosti, ale děsivé příběhy o slezlých nehtech znám z knih a bohatě mi to stačí. Běh je krásný sport, protože k němu vlastně nepotřebujete vůbec nic. Pálky, rakety, balony, hole, boxerské rukavice, hrazdy, činky a nevím co ještě. Stačí vám vaše nohy, ale podle toho to pak taky vypadá, takže se o ně hezky starejte.

2. Vlasy

Vždycky jsem chtěla mít krásné, husté, zdravé vlasy. Procházet se a házet tou lesklou kšticí, sahat si na ně a užívat si je. No...mám pochcanou slámu a aby vypadaly rozpuštěné aspoň trochu přijatelně, chce to trochu práce. Jenže když jste běžkyně/sportovec/trenér, tak máte stejně většinu času culík a čelenku. Protože vlasy, které lezou do obličeje a zavazí při běhu jsou za trest. Většinou mám trénink dopoledne, potom jdu odpoledne běhat a večer přichází na řadu skupinovky. Takže udělám culík ráno a sundám ho až večer. Prostě není čas na to, být za princeznu :D Tím vlasy samozřejmě trpí. A ještě víc trpí tím, když je každej den umývám, protože se prostě za ten den zpotí, ať chceš nebo ne. Vyplývá z toho jediné - sbohem krásné účesy, nazdar gumičko!

3. Místo v kufru

Každý běžec to zná. Vyberete dovolenou (někteří dokonce dovolenou vybírají podle toho, jak se dá/nedá v okolí běhat, ale tak daleko my nejsme, u nás pořád ještě rozhodují potřeby dětí) a už myslíte na to, jak se proběhnete po cyklostezce v Itálii a pak si dáte obří zmrzlinu nebo jak proběháte okolí chalupy v Beskydech a pak tam pošlete frgál. Běžecké boty a oblečení s sebou beru prostě úplně na každou delší cestu a POKAŽDÉ je kvůli tomu doma rozvod. Hlavně teda, když se někam letí, protože KILA, Aneto, KILA!!!

4. Párty do rána

Když vám je neutnou děti, které vstávájí v pět, tak běhání určitě. Protože pokud máte v plánu v sobotu ráno běžet 15 km, tak prostě nemůžete pařit do tří. S kocovinou se totiž nikomu běhat nechce a nevyspání tomu taky moc nepřidá. Takže buď odcházíte první a hned jak se za váma zabouchnou dveře, tak si začnou všichni klepat na čelo, protože je jim jasné, že jdete spát, abyste mohli jít ráno běhat. A v horším případě vůbec nikam nejdete, protože nechcete, aby vás ostatní (při kopání páté zelené) měli za blázna, kterej nepije, protože prostě chce=musí jít běhat.

5. Praní

Praní prádla dostane úplně nový rozměr. Protože pokud ho nedostalo s dětmi (až moc podezřele se to běhání s mateřskou prolíná, co?) a tunou prádla od mrkvičky a džusíku, dostane ho s během. Běháš pětkrát týdně? Patery legíny, pět triček, pět mikin a bunda se musí vyprat aspoň jednou za týden, Pak nějaký čepice, rukavice, čelenky. Litry gelu na sportovní prádlo, litry aviváže, litry vody, elektrika=zase rozvod! :D

6. Čas

To nemusím rozebírat. Pro nikoho není lehké, najít si hodinu denně na trénink. Ale co teprve čas, který strávíte čtením běžeckých knih/blogů/webů/diskuzí? A projížděním stránek s běžeckým vybavením od hodinek až po boty, které si stejně nekoupíte? Spooousta času.

7. Jídlo

Začnete mnohem víc jíst, protože výdej! Budete jíst tolik, že nad vámi budou ostatní kroutit hlavou a budou vás tajně sledovat, jestli nejdete po jídle na záchod, protože "Kam to jako dáváš?" "A tohle můžeš?!" Můžeš, můžeš vlastně úplně všecko, protože: "To vyběhám!" :D Logicky tedy začnete utrácet za jídlo a taky za...

8. Oblečení

Tohle je prostě nekočnej příběh. Většina holek mě pochopí a když se občas dívám kolem sebe, tak mě dneska musí pochopit i chlapy. Protože tyhle legíny se speciální kapsou na datle? Potřebuju! A tuhle mikču s dírama na palce (který mi chce babička při každé návštěvě zašít)? Tu musím mít! A speciální ponožky? Chci! Protože o nohy se musí pečovat! A Nike přišel s novým modelem bot? Ty jsou krásný!!! = Rozvod :D

9. Hyperaktivita

Pokud jste byli aktivní předtím, než jste začali běhat, bude to teď mnohem, mnohem horší! Neustále se mě někdo ptá, na čem frčím a jak to dělám a nikdo mi nevěří, že za to může právě sport. Ať už jde o běh nebo o cvičení. Prostě vás to nakopne tak, až to bude ostatním divný. Některý lidi to bude časem i štvát: "Ježiši Aneto sedni si už chvilu a buď ticho!" Ale vy, vy budete spokojení a vylítaní a to chceš! :-)

10. Závislost

Nevýhoda nebo výhoda? Když si představím, že budu třeba měsíc běz běhu, tak mě chytají mdloby. Budu protivná, budu na běhání pořád myslet, budu závidět každýmu jednomu člověku, kterej poběží a asi se mnou nebude k vydržení. Ale téhle závislosti se rozhodně nehodlám zbavit! Nejlíp nikdy :-)



Napište mi, jaké jsou za vás nevýhody běžců a běhání obecně, to mě moc zajímá.

A.

středa 6. dubna 2016

TH kemp aneb víkend plný dřiny

V neděli jsme se s holkama vrátily ze cvičícího víkendu na Ostružné a já pořád čekám, že se probudím. Nechce se mi věřit tomu, že to dopadlo až tak skvěle! Pokud vás už pomalu přestávají bavit sluníčkové články (plné srdíček a duhy) ohledně TRAIN HEART, prosím, nečtěte dál. Dnes to totiž bude obzvlášť dojemné :D


Musím se přiznat, že jsem z tohohle víkendu měla velký respekt. Přece jenom zvládnout zabavit (to se jim dařilo i beze mě :D) a "ukočírovat" třicet holek, není žádná sranda. Tréninkové plány jsem ladila celý měsíc. Vymýšlela, škrtala a zase vymýšlela. Zvládnou tohle? A tamto? A bude je to bavit? Prostě klasická situace před každým tréninkem, jenže tentokrát šlo o celý víkend! Co když se někdo zraní? Nebo přijde krizovka, hádky, bůhvíco. A nepřišlo vůbec nic. Bylo to jedním slovem dokonalý a nezměnila bych jedinou minutu z celého víkendu. Jedna malá chybička bylo moje předávkování Algifenem a následný skorokolaps, ale ustála jsem to a jelo se dál. Aspoň jsem poučená, protože o sebe jsem se nebála ani trošku a nakonec jsem byla jediná, kdo měl problém :D
V pátek odpoledne jsme tedy vyrazily do hor. Kufry plné ovoce, ořechů, BCAA a nebo taky piv. To jsem jakože neviděla :D Ostružná v Jeseníkách je moje srdcovka, mám to tam proběhané křížem krážem a hotel, ve kterém jsme bydlely, znám taky moc dobře. Výborná kuchyně, milý personál (ten tam ale bohužel letos nebyl) a nádherné okolí. Lukáš aka naše domácí rosnička mě strašil, že bude škaredě a zima, ale nakonec nám vyšlo i to počasí. Prostě nám hrálo do karet úplně všechno. Celý víkend bylo nádherně a teplo. Večer nás čekal první zahřívací trénink, ve kterém nemohly chybět angličáky. Prostě start jak má být! Po večeři se většina rozprchla do pokojů, protože následující den je čekaly samý pecky.



Sál bohužel neměl odvětrávání, takže cvičit tam ve třiceti lidech bylo trošku za trest. Zamlžená zrcadla, foťáky i mozky. Proto jsme se rozdělily na dvě skupiny a holky se v sále střídaly. Skupina, která zrovna necvičila si aspoň mohla vyrazit na procházku nebo se válet v trávě a sbírat síly na další kolo. Já jsem tam byla zavřená vlastně skoro celý den, ale vůbec mi to nevadilo. Teda až na tu část, kdy jsem byla sjetá :D V sobotu dopoledne jsme jely tři hodiny kruháčů, intervalů a tabat, prostě taková ta naše klasika, kterou máme rády. Uteklo to strašně rychle, i holky vypadaly, že mají málo, ale to nejlepší teprve mělo přijít. Po obědě jsme si daly lehký výběh, mrkly na techniku a užily si krásu Ostružné. Byla jsem fakt ráda, že s náma šly běhat i holky během netknuté a nevzdaly to. Pár (dobře, jedna :D) statečných si se mnou pak ještě zaběhlo do Petříkova a už jsme utíkaly na odpolední fázi trénování. Tyhle čtyři hodiny jsem se snažila udělat tak nějak "jiné" a troufám si říct, že se to povedlo! Holky byly rozdělené na týmy a nejdřív závodily v našich klasických týmových závodech, potom nějaké angličáky a jako třetí disciplínu měly za úkol složit básničku z předepsaných slov. Po celou dobu skládání i přednášení musely dřepovat a bylo to úplně úžasný. Fakt mě to dojalo a nejvíc se mi líbilo, jak z toho byly nadšené, úplně jim svítila očička. A to jsem se bála, že mě s tím pošlou do háje :D Možná byly trošku rády, že mají na chvilku klid od anglánů...



Poslední úkol pro každý tým byl za mě největší pecka. Holky měly poskládat svůj vlastní intervalový trénink a vést druhou skupinu a mě. Chopily se toho s neskutečným nasazením, ale úplně nejlepší bylo, když mě začaly parodovat :D Nemohla jsem se přestat smát a fakt jsem netušila, kolik frází a rádoby vtípků během svých tréninků vypouštím z pusy. Bylo to zajímavý, vidět to z druhé strany a holky si to "řvaní a kibicování" dost užily.
Večer byl v plánu ještě Sparťanský běh, ale nikomu se do toho už nechtělo, tak jsme se šly radši přejíst a rozdat si dárečky. Každý měl s sebou vzít překvápko v hodnotě 100 Kč a po večeři jsme si dárky rozlosovaly. To bylo radosti. Bylo tam snad úplně všechno, od kartáčků (ty jsem vyhrála já, zubní úchyl) až po činky, ale hlavně kupy jídla. To prostě chceš! :-)
Po nadělování jsem měla v plánu proslov a chtěla jsem holkám hlavně poděkovat, pochválit je a...jakmile jsem se zvedla a řekla první větu, úplně mě to rozsekalo a musela jsem si zase sednout. Když jsem viděla ty úsměvy a rozzářený obličeje (z endorfinů samozřejmě!), strašně mě to dojalo. Vůbec jsem nebyla schopná slova. Fakt je tohle celý moje práce? Opravdu jsem tohohle součástí? Zasloužím si to? To byste mě museli znát, jsem strašnej šutr a nedávám skoro nikdy najevo, co cítím. Jediný, co mě dokáže rozbrečet, jsou moji kluci (a nemyslím teď jen pláč ze zoufalství :D), ale tohle bylo tak strašně silný! Úplně se tam ta energie vznášela. No prostě jsem to neustála, ale myslím, že každej v místnosti pochopil, co jsem chtěla říct. Myslely jsme si to totiž úplně všechny. Není sranda najít tolik holek, které si sednou, táhnou za jeden provaz a dokážou spolu vycházet i v krizových situacích, jako je třeba 150 anglánů nebo záchrana zfetované trénerky.
V neděli jsme z posledních sil odjely dopolední tréninky, nacpaly si břicha a frčely domů. Během nedělního dopoledne se mi chtělo brečet asi tak 29krát, protože za mnou holky chodily a říkaly mi tak krásný věci, že jsem je už potom musela posílat pryč, abych se nezačala vznášet štěstím. V neděli večer mi ještě přišla hromada úžasných zpráv a já jsem ležela s L na gauči, vymluvená, vyřvaná, vysílená, bolavá (odnesla to teda hlavně pusa, moje rty se z toho vzpamatovávájí ještě dneska) a neskutečně šťastná a vděčná. To jsou přesně ta slova, která celé tohle dokonale vystihují.

Mějte se hezky! :-)

A.

PS: Fotky z celého víkendu budu mít asi až v pátek, tak s nimi potom udělám samostatný článek, ale pokud chcete vidět básničková videa, tak mrkněte na facebook :-)

pondělí 28. března 2016

Nesnáším běhání!

Většinou poznám hned ráno, jestli bude den na prd nebo plnej radosti. Třeba když dojde mlíko do kafe, případně samotný kafe, tak je zle. Nebo když pět minut před odjezdem do školky zjistím, že má Kája oboje boty celý od bahna. Nebo když si až ráno uvědomím, že jsem večer zapomněla vytáhnout pračku. No a stejně tak poznám hned po pár metrech, jakej bude ten den můj běh. Dneska budu super rychlá/mám trochu těžký nohy, tak jen zlehka/mám náladu na intervaly/dneska doběhnu až na konec světa atd. Opravdu málokdy se mi stane, že se mi nechce vyběhnout a nebo že jsem zhnusená už po pár minutách. Dnes se to stalo a bylo to fakt peklo.
Včera jsem vám na facebooku psala, že se mi běželo krásně, vymyslela jsem spoustu věcí, potkala usměvavý lidi a bylo to prostě fajn. Ale protože Vesmír musí být v rovnováze, dal mi to dnes pěkně sežrat. Nechtělo se mi, nebudu lhát, ale to co se začalo dít po vyběhnutí, bych nepřála nikomu. Funím, mám těžký nohy, píchá mě v boku, všechno mě štve, kouše mě oblečení, pobolívá mě achillovka, pořád mě všechno štve a nejvíc mě štve, že mě vlastně všechno štve. Co to má být? Miluju běhání. Píšu o něm, čtu o něm, mluvím o něm (ale nebojte, jen když se někdo zeptá :D) a nechci ho proklínat. Možná se mi běží tak blbě, protože jsem do sebe nacpala za posledních pár dnů dva mazance a tunu kokin (za všechno může palmáč!) a nebo mě tak zničily ty dvě dvojky (dokonalýho) bílýho vína včera večer? Možná už stárnu, teď bude jenom hůř. Zruším blog (stejně ho čte jen Lukáš), zahodím běžecký tenisky, prodám Garminy a možná i přestanu trénovat holky, protože jsem úplně neschopná! No dobře, teď hodně přeháním, každopádně moje pocity během téhle dnešní šílenosti se tomuhle dost podobaly.


Teď by bylo fajn, kdyby nastal happy end! Po třech kilometrech se mi najednou do žil vlije nová energie, popadnu dech, přestane mě všechno bolet a plíce se proberou z komatu. Vysvitne slunce a já poběžím s větrem o závod dalších sedm kilometrů, budu se usmívat a radovat a všechno bude boží. No, tak bohužel. Trápila jsem se celou dobu a otočila to po sedmičce domů. Naštvaná na sebe a hlavně na to blbý běhání. Proč já to dělám? Radši jsem měla ležet doma s knížkou a poslat tam další mazanec! Dobíhám domů, mračím se a funím. A ne, ani teď nepřijde happy end v podobě opožděných endorfinů. Pořád ještě nesnáším běh, ale jen pro dnešek :-)
Jsou dny, kdy je na prd úplně všechno a byla by nuda, kdyby to tak nebylo. Mám svoje problémy a smutný chvilky, stejně jako každej, ale od začátku jsem to tady chtěla mít milý a pozitivní, každej má totiž svýho dost, jenže tohle je jiný. Chci, abyste věděli, že i já mám někdy celýho toho sportovního a zdravýho kolotoče plný zuby. Jím pátý přes devátý, občas vynechám trénink a občas se mi chce mlátit hlavou do zdi nebo brečet v koutku, mrzí mě tohle a štve támhleto, ale ve finále mě z toho stejně vždycky vytáhne pohyb. Teda kromě dneška! :D


Co vy a vaše krizovky? Nejsem v tom sama, že ne?

Mějte fajn týden :-)

A.

čtvrtek 24. března 2016

Potvory z moře vytažený

Ryby by se měly do jídelníčku zařazovat alespoň dvakrát týdně. Já se o to snažím hlavně kvůli klukům, ale nebudu lhát, ryby a všemožný mořský plody miluju a hlavně je jejich příprava superlehká a superrychlá, takže winwinwin :-) Taky přidávám k mýmu tradičnímu rannímu sypání (Nexgen, chlorella, hlíva, Hairburst) i Omegu z lékarny.
Mořské potvory a ryby chutnají samozřejmě úplně nejlíp v létě, na dovolené u moře. Jím je tam každej den, na oběd i večeři a pak chodím škemrat recepty za kuchařem :-) Naštěstí jsou vždycky sdílní nebo se tak aspoň tváří!
Čerstvé ryby kupujeme hlavně v Ocean48 (Šantovka Olomouc, ale prodejny jsou podle mě ve všech větších městech) nebo v Makru. Do Makra jezdíme jednou za čas, ale vždycky se snažíme dorazit těsně před zavíračkou, protože v téhle době mívají právě na ryby akce a dají se koupit i za půlku (#důchodci).
V Ocean48 kupuju halibuta, lososa a krevety. Losos je taková klasika, která nikdy nezklame. Z mořských ryb je asi nejprofláklejší. Nejoblíbenější úprava u nás doma je losos v pomeranči. Vymačkáte jeden pomeranč, jeden citron, přidáte olivový olej, sůl a pepř. Do téhle marinády dáte filety zhruba na dvě hodinky a potom ho šoupnete do vyhřáté trouby (220 stupňů) na deset minut. Občas ho dělám jen v troubě na bylinkovém másle, ale od té doby, co jsme zkusili pomerančový recept, ho točíme ho pořád dokola :-) Halibut je moje nejoblíbenější ryba. Je tak strašně moc dobrý, že úplně stačí sůl, pepř a trocha olivového oleje. Dvacet minut (během kterých uděláte bramborovou kaši) v troubě a hotovo. Rozplývá se na jazyku a mohla bych ho prostě každej den. Je ale dražší, takže vychytávám slevy a pak plním mrazák.


Krevety kupuju neloupané a předvařené. Potom jim stačí jen pár minut na olivovém oleji, ke konci přidám plátky česneku, lehce osolím a jde se loupat. Záruka veselé večeře zaručena. Kluci (včetně L) se rozčilují, že jim to nejde, jsou celí poprskaní, nervózní a hladoví a nakonec loupu jen já a hážu přímo do hladových krků. Přitom samozřejmě trpím a občas se mi povede nepozorovaně hodit pár kousků i do mýho. K tomu opečená bagetka a jsme v ráji. A já jsem pak v ráji, když uklízím tu spoušť a drhnu si ruce citrónem :D



Fajn alternativa je filé z aljašské tresky. To kupuju mražené v Tescu (přímo jejich značka), má největší podíl ryb a vyhrálo dokonce nějaký ten Dtest. Nejčastěji ho zapékám se zeleninou a vajíčkem. Do pekáčku dám olivový olej, filé, posolím, opepřím a zasypu zeleninou. Peču cca hodinu na 180 stupňů a ke konci zaliju vejci, rozšlehanými ve šlehačce a zasypu sýrem. Mňam :-)
Poslední dvě věci z téhle kategorie, které máme opravdu často, jsou tuňák v plechovce (kupuju značku Franz Josef) a uzený losos (Lidl, Makro). Z tuňáka dělám klasickou rybičkovou pomazánku (cibulka, pomazánkové máslo nebo Lučina, vajíčka, kyselá okurka, trocha hořčice, sůl a pepř) nebo ho přidávám do těstovin společně se sušenými rajčaty. Uzeného lososa bych nejradši jedla jen tak, ale to by bylo blbý, takže si ho dávám na žitný chleba s Lučinou nebo opět s těstovinami, do kterých přidávám ještě Gervais :-)


Samostatnou rybí kapitolu by si určitě zasloužilo sushi. Nejradši bych ho snídala i svačila, je to jedno z mých nejoblíbenějších jídel. Několikrát jsme si ho dělali i doma, ale nikdy nebylo tak dobré jako v Miomi (Olomouc). L říká, že vůbec nemám ráda sushi, ale spíš sojovku. Máchám to v ní totiž fakt ve velkým stylu a prý by vyšlo nastejno, kdybych v ní máchala suchej chleba :D


Co vy a ryby? Jaká je vaše nejoblíbenější?

Dobrotám zdar!

A.